00:00:25 -Dobrý večer.

00:00:27 Kdybych mezi mne a mé hosty tady na ten stůl narovnal

00:00:31 všechna cédéčka, která natočili, tak bychom na sebe

00:00:35 asi vůbec neviděli. Protože jich je tolik.

00:00:38 Oba dva patří mezi absolutní jazzovou špičku,

00:00:42 i když slovo jazzová je asi poněkud zavádějící,

00:00:45 protože jejich hudba už dávno překročila

00:00:48 rámec tohoto žánru.

00:00:51 Našimi dnešními hosty NA PLOVÁRNĚ jsou pan JOHN ABERCROMBIE

00:00:55 a pan JOE LOVANO.

00:00:58 Dobrý večer, pánové, a díky, že jste přišli!

00:01:01 -Díky za pozvání!
-Potěšení je na mé straně!

00:01:05 Vy každý pocházíte z jiného prostředí, mohli bychom si říct

00:01:09 něco o vašich hudebních kořenech?

00:01:12 Já myslím, že u Joa to bude jednoduché.

00:01:15 Váš otec byl jazzový hráč, ne?

00:01:18 -Ano, pocházím z Clevelandu, z Ohia.

00:01:22 Můj tatínek, Tony Lovano, byl jeden z nejlepších saxofonistů

00:01:27 v oblasti Clevelandu, na severovýchodě.

00:01:34 Narodil se v roce 1925, a vyrostl uprostřed swingu

00:01:39 a bebopu, moderního jazzu a free jazzu.

00:01:44 Žil v tom celý život.

00:01:47 Byl to můj učitel a mentor, hudba byla jeho vášní.

00:01:51 Byl jako saxofonový čaroděj, hrál s láskou.

00:01:56 Slyšel hrát naživo Lestera Younga, Charlieho Parkera...

00:02:03 -On byl jeho velký fanoušek, že?

00:02:06 -Hodně velký fanda Charlieho Parkera.

00:02:10 Byl s ním v jedné místnosti.

00:02:12 Když jste s někým v jedné místnosti,

00:02:15 slyšíte jeho zvuk, výraz. To ve vás zůstane.

00:02:18 Hrál jam session s Johnem Coltranem, začátkem 50. let,

00:02:23 když Coltrane projížděl Clevelandem.

00:02:26 A měl velkou sbírku desek.

00:02:28 Takže já jsem jako malý poslouchal všechny mistry.

00:02:32 A taky jsem poslouchal tátovy historky o tom, co zažil,

00:02:37 protože jazz je tradice, která se předává.

00:02:40 Učíte se od těch starších, tu moudrost a hudbu. Způsob života.

00:02:48 -Znamená to, že melodie Charlieho Parkera byly to první,

00:02:52 co jste hrál na saxofon?

00:02:54 Protože to by byl teda těžký začátek.

00:02:57 -Ne, myslím to tak, že k takovým věcem se propracujete.

00:03:01 Musíte ten svůj nástroj poctivě studovat, prvky hudby.

00:03:06 -A jak to bylo s vámi, Johne?

00:03:08 -Bylo to úplně jinak, než jak to měl Joe,

00:03:11 protože já vyrostl na malém městě v Conecticutu,

00:03:15 což je hodně blízko New Yorku.

00:03:17 U nás v rodině nikdo na nic nehrál. Možná tak hrálo rádio.

00:03:22 Jediná výhoda, kterou to mělo, bylo, že jsem byl blízko New Yorku.

00:03:26 Tak jsem se začal zajímat o jazz.

00:03:30 Bylo velice snadné dojet do New Yorku, 20 minut vlakem,

00:03:34 tak jsem jezdil do původního Klubu Berlin.

00:03:38 Pak byl ještě Klub Five Spot.

00:03:41 To byly takové kluby, že když jste byl nezletilý,

00:03:44 pustili vás dovnitř, ale směl jste pít jen colu.

00:03:49 Alkohol vám nenalili.

00:03:51 Ale mohl jste poslouchat naživo skvělé muzikanty.

00:03:55 Měl jsem výhodu, že jsem byl blízko New Yorku, ale v rodině

00:04:00 žádná tradice hudby nebyla.

00:04:03 A já vlastně nevím, kde se to ve mně vzalo?

00:04:07 Ale myslím si, že někdy něco slyšíte

00:04:10 a přitáhne vás to jako magnet. A netušíte proč.

00:04:14 Takže já jen následoval tu přitažlivost.

00:04:18 Hudba mě přitahovala, tak jsem musel najít, kde hudba je.

00:04:22 Byla v New Yorku a byla na deskách.

00:04:25 Když jsem trochu povyrostl, přestěhoval jsem se do Bostonu

00:04:30 a začal chodit do školy v Berklee.

00:04:33 To byla totiž tehdy jediná škola, kam se dalo jít, kde se něco

00:04:37 o takové hudbě učilo.

00:04:39 Bylo to hodně podobné, jak to říkal Joe,

00:04:41 jazz se hlavně dědil z otce na syna.

00:04:44 Takže v té době to bylo tak, že jsem se učil z toho,

00:04:47 co mi někdo řekl, co jsem slyšel z desek,

00:04:50 ale ve škole se tomu snažili dát trochu nějaký řád, nějaký systém,

00:04:55 aby to bylo srozumitelné.

00:04:57 -Pamatujete si na okamžik, když jste poprvé slyšel elektrickou kytaru?

00:05:01 -Pamatuju. Úplně poprvé to bylo asi z desky.

00:05:05 Ale to, co ve mně vzbudilo touhu hrát na elektrickou kytaru,

00:05:10 bylo to, že v našem sousedství žil mladý kluk, v Americe bychom řekli

00:05:15 hillbilly, takový samorost. Člověk velmi skromných prostředků.

00:05:20 Byl hrozně chudý, ale měl elektrickou kytaru.

00:05:26 Jednou jsem si tak seděl na zahradě, bylo mi tak deset,

00:05:31 a najednou jsem slyšel...

00:05:45 Vybrnkával akordy.

00:05:47 A já si říkal - panejo. Slyšel jsem ho z dálky.

00:05:51 Ptal jsem se ho: "Co to bylo?" A on: "Co? Moje elektrická kytara."

00:05:56 A to bylo poprvé, kdy jsem slyšel pořádně elektrickou kytaru.

00:06:00 Jak na ni hrál nějaký kluk v sousedství.

00:06:04 Asi hrál rock nebo country, moc toho neuměl, ale ten zvuk,

00:06:09 jak struny vibrují ve vzduchu...

00:06:12 Šlo to ze zesilovače, díky tomu se držely tóny dlouho ve vzduchu.

00:06:17 Tak jsem se rozhodl, že to je to, co chci.

00:06:20 Ne akustická kytara, elektrická. Ta vypadá fakt dobře.

00:06:25 Vypadají strašně zajímavě.

00:06:28 Dobře se na ně dívá, nejenom poslouchá.

00:06:32 -Joe, vaší školou života bylo, když jste hrál v orchestru

00:06:36 Woodyho Hermana v dechové sekci.

00:06:39 Vyžaduje to jiný přístup,

00:06:41 když to porovnáte se sólovým hraním?

00:06:46 -Když musíte splynout s ostatními, to váš přístup rozšiřuje.

00:06:51 Rozšíří to váš zvuk, hudbu, cítění.

00:06:57 Po střední škole, začátkem 70. let, jsem taky odešel do Bostonu

00:07:02 a měl jsem možnost zkoumat různé prvky hudby, studovat

00:07:06 s lidmi jako John Le Porto, Joe Viola, Herb Palmeray,

00:07:11 Andy McCee a s Gary Burtonem.

00:07:24 Bylo to úžasné, setkat se se silným jazzovým základem

00:07:28 a s bebopovým swingovým cítěním a moci zkoušet nové, jiné věci.

00:07:36 Některé z těch prvních velkých orchestrů, kde jsem hrál,

00:07:40 nebo hraní v Bostonu, to mě připravilo na setkání

00:07:44 s Woody Hermanem, které přišlo o pár let později.

00:07:48 Přestěhoval jsem se do New Yorku, někdy okolo roku 1976,

00:07:53 a ten rok jsem dostal nabídku od Woodyho

00:07:56 a zůstal jsem tam skoro 3 roky. Tehdy mi bylo 23, když mě vzali.

00:08:01 Už jsem měl zkušenosti s tím, jak hrát v saxofonové sekci.

00:08:06 Jak se naučit, jak interpretovat skladbu.

00:08:10 Psanou skladbu.

00:08:13 Jak zkusit splynout s ostatními v kapele. V dechové sekci.

00:08:18 A jak být schopen hrát sólo v souladu s tím, co je napsané.

00:08:28 Hraní ve velkém orchestru má hodně specifických prvků,

00:08:32 díky kterým to šlape.

00:08:35 Nejde jen vstát a hrát, co chcete. Stejně jako jen hrát to napsané.

00:08:40 To mě opravdu hodně naučilo, o všem, co dneska dělám.

00:08:54 -Byl Woody Herman přísný šéf?

00:08:57 -Woody byl hodně tvrdý, se svou představou,

00:09:01 jak má velký orchestr vypadat. Ale opravdu všechny poslouchal.

00:09:06 A pro každého našel jeho roli, podle toho, jak slyšel, že hrají.

00:09:10 Nešlo jen o to, zahrát svůj part.

00:09:14 Určil si vás podle toho, jak jste hrál. Zajímalo ho, odkud jste.

00:09:19 "Chci tě slyšet."

00:09:25 Proto Woody za ta léta přitáhl tolik skvělých improvizátorů.

00:09:29 Víc než jakýkoli jiný bigband.

00:09:33 -Existuje jedna velmi slavná melodie Charlieho Parkera,

00:09:37 jmenuje se to "Donna Lee".

00:09:40 Všichni ji znají, všichni ji hrají, ale já nikdy neslyšel,

00:09:43 kdo to byla ta Donna Lee? Jestli je to jenom jméno nebo...

00:09:47 -Nejsem si jistý, kdo to byl.
-Já taky nevím.

00:09:51 -Ale souvisí to s Milesem, Gilem Evansem a Charlie Parkerem.

00:09:55 Nedávno jsem tu melodii nahrával, na desku "Bird Songs",

00:10:00 se svou kapelou Us Five.

00:10:03 A hrál jsem to jako baladu,

00:10:05 je to jedna z nejkrásnějších melodií.

00:10:09 -Jako baladu?
-Jako baladu.

00:10:11 -Myslíte pomalu?

00:10:15 Donna Lee jako balada...

00:10:50 -Takhle. Je to osobní vyjádření.

00:10:53 Improvizovat, tvořit hudbu v jakékoli písňové formě.

00:10:57 Když takhle zahrajete melodii, která vychází z písně

00:11:02 "Back home in Indiana", obyčejnou píseň,

00:11:05 kterou hráli ve všech možných tempech, dozvíte se hodně o tom,

00:11:10 kdo jste, jak to cítíte, jak vnímáte melodii.

00:11:15 Ne jen zahrát to tak, jak je to napsané.

00:11:24 -John vypadá, jako kdyby k tomu chtěl něco říct.

00:11:27 -Ne, já jenom poslouchal.

00:11:33 Ale říkám si, tyhle písničky, co jsme se učili,

00:11:37 skoro všechny ty bebopové linky, co se lidi učí,

00:11:41 skoro všechny jsou založeny na "Back Home in Indiana".

00:11:48 Což je mnohem starší věc než Charlie Parker.

00:11:52 U mnoha známých písní byly tyhle linky napsány dávno před bebopem.

00:11:56 Takže když jsem se já učil hrát, učíval jsem se nejdřív

00:12:01 ty obvyklé písničky. Učil jsem se ty původní verze.

00:12:05 A dodnes raději hraju ty původní verze než ty linky,

00:12:10 co podle nich někdo napsal.

00:12:18 Protože jsou melodicky jednodušší, což mi dává prostor

00:12:22 pro to, co dělal Joe.

00:12:25 Protože bebopová linka, ta se vzdaluje.

00:12:29 Slyšíte v ní, jak někdo v určité formě vyjadřuje sám sebe.

00:12:34 Jsou to zásadní změny.

00:12:37 Když začnete s něčím takovým, to je... je to ukončené,

00:12:42 je těžké jít někam dál.

00:12:45 Když ale myslím jen na melodii, bez všeho toho přidaného,

00:12:50 beze změn...,

00:13:04 ...mám možnost přemýšlet o tom, jak plyne melodie a zvuk melodie.

00:13:09 Že můžu udělat svou vlastní linku, své vlastní intervaly,

00:13:14 tak, jak to cítím já.

00:13:16 Ale je to to stejné. Původní melodie, ty jsem se naučil.

00:13:21 Neumím linky Charlieho Parkera, znám ty obvyklé melodie

00:13:25 a pak se je učím znova a znova.

00:13:28 Protože kytaristé se většinou melodie neučí.

00:13:32 My jsme takoví kříženci.

00:13:36 Saxofonista hraje v saxofonové sekci, když je mladý,

00:13:40 jako když Joe hrál ve škole se saxofonovým orchestrem,

00:13:45 kytaristé tohle nedělají.

00:13:48 My hrajeme akordy. Tím jsou kytaristé známí.

00:13:54 -Tak je to doprovodný nástroj taky.
-Ano, to je, ale taky...

00:13:58 Došlo mi po letech, že znám spoustu písniček,

00:14:02 ale znám ve skutečnosti jen akordy k těm melodiím.

00:14:07 Melodie neumím.

00:14:09 Tak jsem si sedl a začal se učit melodie

00:14:12 všech těch písní, co jsem hrál.

00:14:15 Učil jsem se je rozebrat na jednotlivé noty,

00:14:18 což zní velmi jednoduše, a je to jednoduché,

00:14:21 ale většina kytaristů to nedělá.

00:14:24 Nemusí uvažovat jako hráč na saxofon.

00:14:27 Všechno se zredukuje na to, jak to jde dohromady

00:14:30 s akordy na kytaře. V mnoha případech.

00:14:33 Takže jsem cvičil plné melodie, až jsem se je naučil.

00:14:37 A pak jsem je dal dohromady s akordy.

00:14:41 -Zatímco saxofon je sólový nástroj.

00:14:45 -To ano, ale tohle je i klavír, hochu. To jsou i bubny.

00:14:49 Každý chce být bubeníkem na svém vlastním nástroji.

00:14:53 Nejen hrát s bubeníky.

00:14:56 Rozumět tomu, co se odehrává v rytmu, ale dokázat s citem

00:15:01 pro rovnováhu mezi harmonií a melodií hrát

00:15:05 v těch rytmických momentech.

00:15:08 Když hrajete dohromady s rytmickými nástroji.

00:15:12 Pro mě jsou bicí jako pojítko toho všeho.

00:15:21 To je to, o čem mluvil Charlie Parker.

00:15:25 Když posloucháte Maxe Roache, jak spolu s Parkerem hrají,

00:15:29 slyšíte Johna Coltrana a Elvina Jonese.

00:15:33 Vytvářejí jednotu tím, jak hrají.

00:15:37 Není to v tom, co hraješ, ale jak hraješ.

00:15:40 To je jako výzkum, hlubší, než když studujete svůj nástroj.

00:15:45 Pro mě to byl středobod vývoje a mé schopnosti tvořit nápady

00:15:49 dohromady s jinými lidmi.

00:15:59 -Doprovázíte rád jiné muzikanty?
-Ano.

00:16:03 -Baví vás to?
-Mě to baví.

00:16:05 John je ten nejlepší spoluhráč. Jednu věc musím říct.

00:16:10 John se podílí i na vašem sólu.

00:16:13 Jeho přístup je hrát nejen akordy, ale taky vám dávat nápady, linky.

00:16:18 Jako sólistu vás vlastně živí. Tím, jak vás doprovází.

00:16:30 Pro mě je hraní s Johnem...

00:16:33 On dává mým sólům tvar jako nikdo jiný.

00:16:44 -Johne, je těžké, hrát s Joem?
-Ne.

00:16:52 Není těžké doprovázet, ať je to Joe nebo někdo jiný.

00:16:56 Chci říct, že když doprovázíte, musíte mít rád to,

00:17:00 že jste doprovod.

00:17:03 Někdo to nemá rád. Hlavně u studentů jsem to viděl.

00:17:07 Mladí kluci čekají, až budou mít sólo.

00:17:10 Nepřemýšlejí o tom, jak vás podržet, myslí na to,

00:17:15 kdy na mě přijde řada. To pak budu hrát tohle a tohle.

00:17:22 A já jim říkám, možná myslete na to, jak mi pomoct, aby mi to líp znělo,

00:17:27 nebo poslouchejte, když já hraju a doprovázejte mě,

00:17:31 protože pak budete lepší sólisté.

00:17:34 Hodně z toho, co já hraju...

00:17:37 Někdy mám pocit, že má nejlepší sóla pocházejí

00:17:41 z mých nejlepších doprovodů.

00:17:44 Ne, že by to byla sóla, ale ta náplň sóla, když hraje Joe.

00:17:48 Takhle jsem přistupoval ke všem saxofonistům,

00:17:52 jako byl Charles Lloyd. Ten hrál víc v kontrapunktu.

00:17:57 Někdy i celé linky šly proti tomu, co hráli,

00:18:00 což tvoří ten kontrapunktový dialog, který mám docela rád.

00:18:05 Než abych hrál jen akord za akordem. Já vím, že tohle umím.

00:18:09 A to je jeden z tradičních způsobů doprovodu.

00:18:13 Někdo hraje melodii, někdo hraje sólo,

00:18:17 někdo ostatním hraje základy, aby mohli hrát nad tím.

00:18:21 Tak je to naprosto běžné.

00:18:24 Jiný způsob je, vzít tu myšlenku doprovodu

00:18:28 a dovést ji dál, až k dialogu. K situaci.

00:18:32 Ale musíte být opatrný, protože když dojdete tak daleko,

00:18:36 že to přeženete a zastíníte sólistu?

00:18:40 Myšlenka je ta, že hrajeme v kapele,

00:18:43 jako dnes večer, spolu s Joem.

00:18:46 Musím na to jít s tímhle přístupem, ale taky vím,

00:18:50 že Joe je před kapelou.

00:18:53 Je to jeho sólo. A já jsem opatrný.

00:18:56 Zapojím se, jak chci, ale vím, kdy je čas se stáhnout

00:19:00 a nechat ho jít do toho.

00:19:03 Hrát trochu jinak.

00:19:06 Musíte být citlivý.

00:19:08 A obvykle mi to jde, ale někdy to přeženu.

00:19:12 Lidi pak říkaj, hele, za tebou hrajou něco jinýho.

00:19:16 Někdo chce, abyste hrál daleko za ním, někdo nechce slyšet nic.

00:19:21 Lee Cohen mi jednou řekl, nemusíš za mnou hrát nic.

00:19:25 Pak za chvilku přišel a řekl:

00:19:30 "Radši něco hraj!"

00:19:34 Hrozně mě zmátl.

00:19:36 -Jde o to, chytit groove!

00:19:40 Jako sólista rád slyším, jak rytmická sekce chytne groove.

00:19:46 Je to pro mě jak odrazový můstek.

00:19:49 A taky ten souzvuk, který někdy nastane.

00:19:55 Mezi kytarou, pianem, bubny, ať je formace jakákoliv.

00:20:05 Cítit, jak vznikne nálada, která pak přetrvává,

00:20:09 když jsou věci pohromadě.

00:20:12 Ale chytit groove, to je něco, co vychází z vašeho osobního citu.

00:20:21 Hodně lidí hraje skvěle, ale groove nechytí. Nic se neděje.

00:20:26 Chybí komunikace, protože se navzájem neposlouchají.

00:20:31 Nesnaží se přijít na to, co hraje ten druhý.

00:20:35 Na svůj nástroj nehrajete jen vy sám.

00:20:38 Ať je to duet nebo větší skupina, v tom je ten hlavní rozdíl.

00:20:46 A hlavně mladí muzikanti, kteří se zasekli na tom,

00:20:50 že předvádějí techniku hry na saxofon?

00:20:54 Ono to chvíli trvá, než přijdete na to, jak techniku použít,

00:20:59 aby se něco stalo.

00:21:07 -Možná si naši diváci říkají, proč víc nehrajou?

00:21:11 Myslíte si, že byste nám předvedli trochu vaší hudby? Něco...

00:21:16 ...něco zvláštního? Třeba speciálního?

00:21:19 Nějakou improvizaci pro tento večer?

00:21:22 -Ano, mohli bychom pro tuhle chvíli udělat malou improvizaci.

00:22:11 -No.

00:22:13 -Takhle jsme často hrávali s jedním kytaristou v Bostonu.

00:22:17 Hráli jsme a nahrávali takové věci,

00:22:21 když se objevily první páskové magnetofony.

00:22:24 Pak jsme to poslouchali a snažili se vybrat ty, co se nám líbily.

00:22:29 Vždycky jsme hledali ty nahrávky, které nejvíc zněly jako hudba.

00:22:34 To bylo naše měřítko.

00:22:37 Když to znělo jako hudba, dobrý, když to znělo jako náhoda, špatně.

00:22:41 A nakonec jsme měli pár míst, kde jsme si řekli, jo, to je pěkný!

00:22:46 To je jak hraní.

00:22:50 -Vždycky jste hrál tak zlehka?

00:22:53 A nebo, když jste byl mladý kluk, tak jste hrál víc rockově?

00:22:59 -Ne, nikdy.

00:23:01 Nehrál jsem takhle měkce, ale vždycky v tom byl ten přístup.

00:23:07 Já myslím, že vím, co myslíte. Vyrostl jsem koncem 60. let

00:23:11 a hrál jsem jazz. A pak bylo populární spojování žánrů.

00:23:15 Hrál jsem se spoustou jazzrockových kapel.

00:23:19 Používal jsem spoustu efektů, pedály a tak.

00:23:23 Hrával jsem víc agresivně, protože hudba to vyžadovala,

00:23:27 abyste hrál agresivně. Nemohl jste hrát takhle měkce.

00:23:32 Ale vždycky jsem rád hrál takhle, jak říkáte, měkce.

00:23:36 Rád slyším každou notu, nerad notu promarním, když nemusím.

00:23:43 -Pánové, bylo mi velkým potěšením, že jste byli mými hosty.

00:23:47 A můžeme si dát nakonec trošku muziky?

00:23:51 -Jasně.

00:25:37 -Dnes byli našimi hosty NA PLOVÁRNĚ pan JOHN LOVANO

00:25:41 a pan JOE ABERCROMBIE.

00:25:45 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2014