00:00:25-Dobrý večer.

00:00:27Kdybych mezi mne a mé hosty tady na ten stůl narovnal

00:00:31všechna cédéčka, která natočili, tak bychom na sebe

00:00:35asi vůbec neviděli. Protože jich je tolik.

00:00:38Oba dva patří mezi absolutní jazzovou špičku,

00:00:42i když slovo jazzová je asi poněkud zavádějící,

00:00:45protože jejich hudba už dávno překročila

00:00:48rámec tohoto žánru.

00:00:51Našimi dnešními hosty NA PLOVÁRNĚ jsou pan JOHN ABERCROMBIE

00:00:55a pan JOE LOVANO.

00:00:58Dobrý večer, pánové, a díky, že jste přišli!

00:01:01-Díky za pozvání!
-Potěšení je na mé straně!

00:01:05Vy každý pocházíte z jiného prostředí, mohli bychom si říct

00:01:09něco o vašich hudebních kořenech?

00:01:12Já myslím, že u Joa to bude jednoduché.

00:01:15Váš otec byl jazzový hráč, ne?

00:01:18-Ano, pocházím z Clevelandu, z Ohia.

00:01:22Můj tatínek, Tony Lovano, byl jeden z nejlepších saxofonistů

00:01:27v oblasti Clevelandu, na severovýchodě.

00:01:34Narodil se v roce 1925, a vyrostl uprostřed swingu

00:01:39a bebopu, moderního jazzu a free jazzu.

00:01:44Žil v tom celý život.

00:01:47Byl to můj učitel a mentor, hudba byla jeho vášní.

00:01:51Byl jako saxofonový čaroděj, hrál s láskou.

00:01:56Slyšel hrát naživo Lestera Younga, Charlieho Parkera...

00:02:03-On byl jeho velký fanoušek, že?

00:02:06-Hodně velký fanda Charlieho Parkera.

00:02:10Byl s ním v jedné místnosti.

00:02:12Když jste s někým v jedné místnosti,

00:02:15slyšíte jeho zvuk, výraz. To ve vás zůstane.

00:02:18Hrál jam session s Johnem Coltranem, začátkem 50. let,

00:02:23když Coltrane projížděl Clevelandem.

00:02:26A měl velkou sbírku desek.

00:02:28Takže já jsem jako malý poslouchal všechny mistry.

00:02:32A taky jsem poslouchal tátovy historky o tom, co zažil,

00:02:37protože jazz je tradice, která se předává.

00:02:40Učíte se od těch starších, tu moudrost a hudbu. Způsob života.

00:02:48-Znamená to, že melodie Charlieho Parkera byly to první,

00:02:52co jste hrál na saxofon?

00:02:54Protože to by byl teda těžký začátek.

00:02:57-Ne, myslím to tak, že k takovým věcem se propracujete.

00:03:01Musíte ten svůj nástroj poctivě studovat, prvky hudby.

00:03:06-A jak to bylo s vámi, Johne?

00:03:08-Bylo to úplně jinak, než jak to měl Joe,

00:03:11protože já vyrostl na malém městě v Conecticutu,

00:03:15což je hodně blízko New Yorku.

00:03:17U nás v rodině nikdo na nic nehrál. Možná tak hrálo rádio.

00:03:22Jediná výhoda, kterou to mělo, bylo, že jsem byl blízko New Yorku.

00:03:26Tak jsem se začal zajímat o jazz.

00:03:30Bylo velice snadné dojet do New Yorku, 20 minut vlakem,

00:03:34tak jsem jezdil do původního Klubu Berlin.

00:03:38Pak byl ještě Klub Five Spot.

00:03:41To byly takové kluby, že když jste byl nezletilý,

00:03:44pustili vás dovnitř, ale směl jste pít jen colu.

00:03:49Alkohol vám nenalili.

00:03:51Ale mohl jste poslouchat naživo skvělé muzikanty.

00:03:55Měl jsem výhodu, že jsem byl blízko New Yorku, ale v rodině

00:04:00žádná tradice hudby nebyla.

00:04:03A já vlastně nevím, kde se to ve mně vzalo?

00:04:07Ale myslím si, že někdy něco slyšíte

00:04:10a přitáhne vás to jako magnet. A netušíte proč.

00:04:14Takže já jen následoval tu přitažlivost.

00:04:18Hudba mě přitahovala, tak jsem musel najít, kde hudba je.

00:04:22Byla v New Yorku a byla na deskách.

00:04:25Když jsem trochu povyrostl, přestěhoval jsem se do Bostonu

00:04:30a začal chodit do školy v Berklee.

00:04:33To byla totiž tehdy jediná škola, kam se dalo jít, kde se něco

00:04:37o takové hudbě učilo.

00:04:39Bylo to hodně podobné, jak to říkal Joe,

00:04:41jazz se hlavně dědil z otce na syna.

00:04:44Takže v té době to bylo tak, že jsem se učil z toho,

00:04:47co mi někdo řekl, co jsem slyšel z desek,

00:04:50ale ve škole se tomu snažili dát trochu nějaký řád, nějaký systém,

00:04:55aby to bylo srozumitelné.

00:04:57-Pamatujete si na okamžik, když jste poprvé slyšel elektrickou kytaru?

00:05:01-Pamatuju. Úplně poprvé to bylo asi z desky.

00:05:05Ale to, co ve mně vzbudilo touhu hrát na elektrickou kytaru,

00:05:10bylo to, že v našem sousedství žil mladý kluk, v Americe bychom řekli

00:05:15hillbilly, takový samorost. Člověk velmi skromných prostředků.

00:05:20Byl hrozně chudý, ale měl elektrickou kytaru.

00:05:26Jednou jsem si tak seděl na zahradě, bylo mi tak deset,

00:05:31a najednou jsem slyšel...

00:05:45Vybrnkával akordy.

00:05:47A já si říkal - panejo. Slyšel jsem ho z dálky.

00:05:51Ptal jsem se ho: "Co to bylo?" A on: "Co? Moje elektrická kytara."

00:05:56A to bylo poprvé, kdy jsem slyšel pořádně elektrickou kytaru.

00:06:00Jak na ni hrál nějaký kluk v sousedství.

00:06:04Asi hrál rock nebo country, moc toho neuměl, ale ten zvuk,

00:06:09jak struny vibrují ve vzduchu...

00:06:12Šlo to ze zesilovače, díky tomu se držely tóny dlouho ve vzduchu.

00:06:17Tak jsem se rozhodl, že to je to, co chci.

00:06:20Ne akustická kytara, elektrická. Ta vypadá fakt dobře.

00:06:25Vypadají strašně zajímavě.

00:06:28Dobře se na ně dívá, nejenom poslouchá.

00:06:32-Joe, vaší školou života bylo, když jste hrál v orchestru

00:06:36Woodyho Hermana v dechové sekci.

00:06:39Vyžaduje to jiný přístup,

00:06:41když to porovnáte se sólovým hraním?

00:06:46-Když musíte splynout s ostatními, to váš přístup rozšiřuje.

00:06:51Rozšíří to váš zvuk, hudbu, cítění.

00:06:57Po střední škole, začátkem 70. let, jsem taky odešel do Bostonu

00:07:02a měl jsem možnost zkoumat různé prvky hudby, studovat

00:07:06s lidmi jako John Le Porto, Joe Viola, Herb Palmeray,

00:07:11Andy McCee a s Gary Burtonem.

00:07:24Bylo to úžasné, setkat se se silným jazzovým základem

00:07:28a s bebopovým swingovým cítěním a moci zkoušet nové, jiné věci.

00:07:36Některé z těch prvních velkých orchestrů, kde jsem hrál,

00:07:40nebo hraní v Bostonu, to mě připravilo na setkání

00:07:44s Woody Hermanem, které přišlo o pár let později.

00:07:48Přestěhoval jsem se do New Yorku, někdy okolo roku 1976,

00:07:53a ten rok jsem dostal nabídku od Woodyho

00:07:56a zůstal jsem tam skoro 3 roky. Tehdy mi bylo 23, když mě vzali.

00:08:01Už jsem měl zkušenosti s tím, jak hrát v saxofonové sekci.

00:08:06Jak se naučit, jak interpretovat skladbu.

00:08:10Psanou skladbu.

00:08:13Jak zkusit splynout s ostatními v kapele. V dechové sekci.

00:08:18A jak být schopen hrát sólo v souladu s tím, co je napsané.

00:08:28Hraní ve velkém orchestru má hodně specifických prvků,

00:08:32díky kterým to šlape.

00:08:35Nejde jen vstát a hrát, co chcete. Stejně jako jen hrát to napsané.

00:08:40To mě opravdu hodně naučilo, o všem, co dneska dělám.

00:08:54-Byl Woody Herman přísný šéf?

00:08:57-Woody byl hodně tvrdý, se svou představou,

00:09:01jak má velký orchestr vypadat. Ale opravdu všechny poslouchal.

00:09:06A pro každého našel jeho roli, podle toho, jak slyšel, že hrají.

00:09:10Nešlo jen o to, zahrát svůj part.

00:09:14Určil si vás podle toho, jak jste hrál. Zajímalo ho, odkud jste.

00:09:19"Chci tě slyšet."

00:09:25Proto Woody za ta léta přitáhl tolik skvělých improvizátorů.

00:09:29Víc než jakýkoli jiný bigband.

00:09:33-Existuje jedna velmi slavná melodie Charlieho Parkera,

00:09:37jmenuje se to "Donna Lee".

00:09:40Všichni ji znají, všichni ji hrají, ale já nikdy neslyšel,

00:09:43kdo to byla ta Donna Lee? Jestli je to jenom jméno nebo...

00:09:47-Nejsem si jistý, kdo to byl.
-Já taky nevím.

00:09:51-Ale souvisí to s Milesem, Gilem Evansem a Charlie Parkerem.

00:09:55Nedávno jsem tu melodii nahrával, na desku "Bird Songs",

00:10:00se svou kapelou Us Five.

00:10:03A hrál jsem to jako baladu,

00:10:05je to jedna z nejkrásnějších melodií.

00:10:09-Jako baladu?
-Jako baladu.

00:10:11-Myslíte pomalu?

00:10:15Donna Lee jako balada...

00:10:50-Takhle. Je to osobní vyjádření.

00:10:53Improvizovat, tvořit hudbu v jakékoli písňové formě.

00:10:57Když takhle zahrajete melodii, která vychází z písně

00:11:02"Back home in Indiana", obyčejnou píseň,

00:11:05kterou hráli ve všech možných tempech, dozvíte se hodně o tom,

00:11:10kdo jste, jak to cítíte, jak vnímáte melodii.

00:11:15Ne jen zahrát to tak, jak je to napsané.

00:11:24-John vypadá, jako kdyby k tomu chtěl něco říct.

00:11:27-Ne, já jenom poslouchal.

00:11:33Ale říkám si, tyhle písničky, co jsme se učili,

00:11:37skoro všechny ty bebopové linky, co se lidi učí,

00:11:41skoro všechny jsou založeny na "Back Home in Indiana".

00:11:48Což je mnohem starší věc než Charlie Parker.

00:11:52U mnoha známých písní byly tyhle linky napsány dávno před bebopem.

00:11:56Takže když jsem se já učil hrát, učíval jsem se nejdřív

00:12:01ty obvyklé písničky. Učil jsem se ty původní verze.

00:12:05A dodnes raději hraju ty původní verze než ty linky,

00:12:10co podle nich někdo napsal.

00:12:18Protože jsou melodicky jednodušší, což mi dává prostor

00:12:22pro to, co dělal Joe.

00:12:25Protože bebopová linka, ta se vzdaluje.

00:12:29Slyšíte v ní, jak někdo v určité formě vyjadřuje sám sebe.

00:12:34Jsou to zásadní změny.

00:12:37Když začnete s něčím takovým, to je... je to ukončené,

00:12:42je těžké jít někam dál.

00:12:45Když ale myslím jen na melodii, bez všeho toho přidaného,

00:12:50beze změn...,

00:13:04...mám možnost přemýšlet o tom, jak plyne melodie a zvuk melodie.

00:13:09Že můžu udělat svou vlastní linku, své vlastní intervaly,

00:13:14tak, jak to cítím já.

00:13:16Ale je to to stejné. Původní melodie, ty jsem se naučil.

00:13:21Neumím linky Charlieho Parkera, znám ty obvyklé melodie

00:13:25a pak se je učím znova a znova.

00:13:28Protože kytaristé se většinou melodie neučí.

00:13:32My jsme takoví kříženci.

00:13:36Saxofonista hraje v saxofonové sekci, když je mladý,

00:13:40jako když Joe hrál ve škole se saxofonovým orchestrem,

00:13:45kytaristé tohle nedělají.

00:13:48My hrajeme akordy. Tím jsou kytaristé známí.

00:13:54-Tak je to doprovodný nástroj taky.
-Ano, to je, ale taky...

00:13:58Došlo mi po letech, že znám spoustu písniček,

00:14:02ale znám ve skutečnosti jen akordy k těm melodiím.

00:14:07Melodie neumím.

00:14:09Tak jsem si sedl a začal se učit melodie

00:14:12všech těch písní, co jsem hrál.

00:14:15Učil jsem se je rozebrat na jednotlivé noty,

00:14:18což zní velmi jednoduše, a je to jednoduché,

00:14:21ale většina kytaristů to nedělá.

00:14:24Nemusí uvažovat jako hráč na saxofon.

00:14:27Všechno se zredukuje na to, jak to jde dohromady

00:14:30s akordy na kytaře. V mnoha případech.

00:14:33Takže jsem cvičil plné melodie, až jsem se je naučil.

00:14:37A pak jsem je dal dohromady s akordy.

00:14:41-Zatímco saxofon je sólový nástroj.

00:14:45-To ano, ale tohle je i klavír, hochu. To jsou i bubny.

00:14:49Každý chce být bubeníkem na svém vlastním nástroji.

00:14:53Nejen hrát s bubeníky.

00:14:56Rozumět tomu, co se odehrává v rytmu, ale dokázat s citem

00:15:01pro rovnováhu mezi harmonií a melodií hrát

00:15:05v těch rytmických momentech.

00:15:08Když hrajete dohromady s rytmickými nástroji.

00:15:12Pro mě jsou bicí jako pojítko toho všeho.

00:15:21To je to, o čem mluvil Charlie Parker.

00:15:25Když posloucháte Maxe Roache, jak spolu s Parkerem hrají,

00:15:29slyšíte Johna Coltrana a Elvina Jonese.

00:15:33Vytvářejí jednotu tím, jak hrají.

00:15:37Není to v tom, co hraješ, ale jak hraješ.

00:15:40To je jako výzkum, hlubší, než když studujete svůj nástroj.

00:15:45Pro mě to byl středobod vývoje a mé schopnosti tvořit nápady

00:15:49dohromady s jinými lidmi.

00:15:59-Doprovázíte rád jiné muzikanty?
-Ano.

00:16:03-Baví vás to?
-Mě to baví.

00:16:05John je ten nejlepší spoluhráč. Jednu věc musím říct.

00:16:10John se podílí i na vašem sólu.

00:16:13Jeho přístup je hrát nejen akordy, ale taky vám dávat nápady, linky.

00:16:18Jako sólistu vás vlastně živí. Tím, jak vás doprovází.

00:16:30Pro mě je hraní s Johnem...

00:16:33On dává mým sólům tvar jako nikdo jiný.

00:16:44-Johne, je těžké, hrát s Joem?
-Ne.

00:16:52Není těžké doprovázet, ať je to Joe nebo někdo jiný.

00:16:56Chci říct, že když doprovázíte, musíte mít rád to,

00:17:00že jste doprovod.

00:17:03Někdo to nemá rád. Hlavně u studentů jsem to viděl.

00:17:07Mladí kluci čekají, až budou mít sólo.

00:17:10Nepřemýšlejí o tom, jak vás podržet, myslí na to,

00:17:15kdy na mě přijde řada. To pak budu hrát tohle a tohle.

00:17:22A já jim říkám, možná myslete na to, jak mi pomoct, aby mi to líp znělo,

00:17:27nebo poslouchejte, když já hraju a doprovázejte mě,

00:17:31protože pak budete lepší sólisté.

00:17:34Hodně z toho, co já hraju...

00:17:37Někdy mám pocit, že má nejlepší sóla pocházejí

00:17:41z mých nejlepších doprovodů.

00:17:44Ne, že by to byla sóla, ale ta náplň sóla, když hraje Joe.

00:17:48Takhle jsem přistupoval ke všem saxofonistům,

00:17:52jako byl Charles Lloyd. Ten hrál víc v kontrapunktu.

00:17:57Někdy i celé linky šly proti tomu, co hráli,

00:18:00což tvoří ten kontrapunktový dialog, který mám docela rád.

00:18:05Než abych hrál jen akord za akordem. Já vím, že tohle umím.

00:18:09A to je jeden z tradičních způsobů doprovodu.

00:18:13Někdo hraje melodii, někdo hraje sólo,

00:18:17někdo ostatním hraje základy, aby mohli hrát nad tím.

00:18:21Tak je to naprosto běžné.

00:18:24Jiný způsob je, vzít tu myšlenku doprovodu

00:18:28a dovést ji dál, až k dialogu. K situaci.

00:18:32Ale musíte být opatrný, protože když dojdete tak daleko,

00:18:36že to přeženete a zastíníte sólistu?

00:18:40Myšlenka je ta, že hrajeme v kapele,

00:18:43jako dnes večer, spolu s Joem.

00:18:46Musím na to jít s tímhle přístupem, ale taky vím,

00:18:50že Joe je před kapelou.

00:18:53Je to jeho sólo. A já jsem opatrný.

00:18:56Zapojím se, jak chci, ale vím, kdy je čas se stáhnout

00:19:00a nechat ho jít do toho.

00:19:03Hrát trochu jinak.

00:19:06Musíte být citlivý.

00:19:08A obvykle mi to jde, ale někdy to přeženu.

00:19:12Lidi pak říkaj, hele, za tebou hrajou něco jinýho.

00:19:16Někdo chce, abyste hrál daleko za ním, někdo nechce slyšet nic.

00:19:21Lee Cohen mi jednou řekl, nemusíš za mnou hrát nic.

00:19:25Pak za chvilku přišel a řekl:

00:19:30"Radši něco hraj!"

00:19:34Hrozně mě zmátl.

00:19:36-Jde o to, chytit groove!

00:19:40Jako sólista rád slyším, jak rytmická sekce chytne groove.

00:19:46Je to pro mě jak odrazový můstek.

00:19:49A taky ten souzvuk, který někdy nastane.

00:19:55Mezi kytarou, pianem, bubny, ať je formace jakákoliv.

00:20:05Cítit, jak vznikne nálada, která pak přetrvává,

00:20:09když jsou věci pohromadě.

00:20:12Ale chytit groove, to je něco, co vychází z vašeho osobního citu.

00:20:21Hodně lidí hraje skvěle, ale groove nechytí. Nic se neděje.

00:20:26Chybí komunikace, protože se navzájem neposlouchají.

00:20:31Nesnaží se přijít na to, co hraje ten druhý.

00:20:35Na svůj nástroj nehrajete jen vy sám.

00:20:38Ať je to duet nebo větší skupina, v tom je ten hlavní rozdíl.

00:20:46A hlavně mladí muzikanti, kteří se zasekli na tom,

00:20:50že předvádějí techniku hry na saxofon?

00:20:54Ono to chvíli trvá, než přijdete na to, jak techniku použít,

00:20:59aby se něco stalo.

00:21:07-Možná si naši diváci říkají, proč víc nehrajou?

00:21:11Myslíte si, že byste nám předvedli trochu vaší hudby? Něco...

00:21:16...něco zvláštního? Třeba speciálního?

00:21:19Nějakou improvizaci pro tento večer?

00:21:22-Ano, mohli bychom pro tuhle chvíli udělat malou improvizaci.

00:22:11-No.

00:22:13-Takhle jsme často hrávali s jedním kytaristou v Bostonu.

00:22:17Hráli jsme a nahrávali takové věci,

00:22:21když se objevily první páskové magnetofony.

00:22:24Pak jsme to poslouchali a snažili se vybrat ty, co se nám líbily.

00:22:29Vždycky jsme hledali ty nahrávky, které nejvíc zněly jako hudba.

00:22:34To bylo naše měřítko.

00:22:37Když to znělo jako hudba, dobrý, když to znělo jako náhoda, špatně.

00:22:41A nakonec jsme měli pár míst, kde jsme si řekli, jo, to je pěkný!

00:22:46To je jak hraní.

00:22:50-Vždycky jste hrál tak zlehka?

00:22:53A nebo, když jste byl mladý kluk, tak jste hrál víc rockově?

00:22:59-Ne, nikdy.

00:23:01Nehrál jsem takhle měkce, ale vždycky v tom byl ten přístup.

00:23:07Já myslím, že vím, co myslíte. Vyrostl jsem koncem 60. let

00:23:11a hrál jsem jazz. A pak bylo populární spojování žánrů.

00:23:15Hrál jsem se spoustou jazzrockových kapel.

00:23:19Používal jsem spoustu efektů, pedály a tak.

00:23:23Hrával jsem víc agresivně, protože hudba to vyžadovala,

00:23:27abyste hrál agresivně. Nemohl jste hrát takhle měkce.

00:23:32Ale vždycky jsem rád hrál takhle, jak říkáte, měkce.

00:23:36Rád slyším každou notu, nerad notu promarním, když nemusím.

00:23:43-Pánové, bylo mi velkým potěšením, že jste byli mými hosty.

00:23:47A můžeme si dát nakonec trošku muziky?

00:23:51-Jasně.

00:25:37-Dnes byli našimi hosty NA PLOVÁRNĚ pan JOHN LOVANO

00:25:41a pan JOE ABERCROMBIE.

00:25:45SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2014