00:00:25 Dobrý večer.

00:00:27 Každá země rodí něco.

00:00:29 Holandsko rodí tulipány, Francie víno a Slezsko rodí bardy.

00:00:35 Jací jsou slezští bardi?

00:00:39 Jsou talentovaní a temperamentní jako Janáček.

00:00:42 Jsou sociálně nesmiřitelní jako Bezruč a taky zúčtovávají.

00:00:47 A nejinak to je i v případě dnešního hosta.

00:00:51 Ten už ve svém díle zúčtoval s lecčíms - s láskou, se smrtí,

00:00:56 se sportem, s Bohem - a dnes možná zúčtuje taky se mnou.

00:01:01 Naším dnešním hostem je JAREK NOHAVICA.

00:01:04 Pro jistotu se zeptám hned zkraje, jaká je nálada?

00:01:08 Dobrá.

00:01:10 Tvoje poslední deska se jmenuje "Moje smutné srdce".

00:01:15 To je původní název?

00:01:17 Nevím, jestli ho vymyslel ještě někdo jiný, ale já jsem se pokusil,

00:01:22 aby to byl název můj.

00:01:24 Já jsem myslel, jestli se to tak vždycky jmenovalo,

00:01:26 nebo jestli to mělo ještě nějaké jiné eventuality?

00:01:30 Sám to znáš, že eventualit je vždycky mnoho.

00:01:32 Řekl bych, že vymýšlení názvu desky je jedna z radostí.

00:01:36 Člověk už má hotovo, jen si hraje s názvem.

00:01:39 Z posledních favoritů, které si pamatuji, byl název "Líbíte se mi".

00:01:44 To je jedna písnička na té desce.

00:01:47 Ale nicméně jedna z předchozích desek, kterou jsi dělal

00:01:52 s Karlem Plíhalem - "Mickey Mouseleum", ta není nejveselejší.

00:01:56 Pletu se, když si myslím, že máš sklon k melancholii?

00:02:00 Ne, nepleteš.

00:02:02 A kde se to tak bere?

00:02:05 To kdybych věděl, to kdybych uměl pojmenovat?

00:02:10 Možná to vím a zkouším to pojmenovat právě těmi písněmi.

00:02:15 Před kamerou ti těžko najdu důvody svých melancholií, které vyplouvají

00:02:21 na povrch vždycky v těch chvílích nočních, opuštěných.

00:02:27 Ve chvílích, kdy člověk má chuť napsat nějakou píseň...

00:02:32 Tady u tebe teď těžko můžu najít ty důvody.

00:02:36 Já jsem si všiml na té desce, že pod každou písní je doba vzniku.

00:02:42 U mnohých písní je doba vzniku jenom jeden den.

00:02:46 Ty jsi zvyklý psát píseň za den?

00:02:49 Záměrně jsem tam psal dobu a místo vzniku jako součást toho artefaktu.

00:02:57 Ono i to místo i ten čas jakoby hraje a dohromady

00:03:02 to vytváří ten okamžik.

00:03:05 Protože já to píšu vždycky v nějakém konkrétním okamžiku,

00:03:12 v konkrétním místě jakoby sevřeně. Zdá se mi, že velmi sevřeně.

00:03:17 To znamená, že o samotě přes noc, kdy cítím, že jsem chytil písničku

00:03:27 zatím jenom drápkem, která už létá někde v prostoru a je hotová.

00:03:33 Vlastně já jenom v té chvíli musím zapnout své "přijímače"

00:03:40 na nejvyšší úroveň a poslouchat a vztahovat ta pravá slova.

00:03:46 Ono se to podaří jenom tehdy, když je člověk velmi koncentrovaný.

00:03:51 A proto většinou to bývá záležitost jedné noci, i když to není pravidlo

00:03:57 a není to zákon.

00:03:58 Také cesty vlakem.

00:04:00 Všiml jsem si, že jsou tam písně, které mají místo vzniku vlak.

00:04:04 Různé vlaky dokonce.

00:04:05 Vlak je také místo, kde může být člověk velmi sám a velmi opuštěn.

00:04:11 Zakládají se ty písničky na tvých skutečných zážitcích?

00:04:16 Jak dalece to je osobní výpověď?

00:04:19 Ptám se, když ta tvoje poslední deska je z milostných písní.

00:04:24 Jestli dovolíš, já zůstanu alespoň pro tuto chvíli a možná na delší

00:04:29 dobu, záměrně trochu tajemný.

00:04:32 Já si totiž myslím, že svět je plný výkladů. Někdy zbytečných.

00:04:38 Nechme tajemství za slovy, nechme tajemství za tóny,

00:04:45 za vztahy, nechme něco nedopovězeného.

00:04:49 Něco, co se nikdy do konce nedozvíme.

00:04:52 Vědět o každé mé písni, proč vznikla, jak vznikla, rozpitvat ji

00:04:58 a najít tam všechny ty potůčky, tak ta píseň ztratí tajemství.

00:05:04 A píseň je takovým malým tajemstvím nebo měla by zůstat.

00:05:08 Takže já samozřejmě znám veškeré okolnosti,

00:05:12 možná bych se dobral i těch proudů, i toho, proč jsem melancholický.

00:05:19 Ale já už jsem přestal prozrazovat.

00:05:21 Karel Plíhal se s poslední deskou trápil asi dva roky.

00:05:25 A my jsme s bratry nevydali 5 let nic.

00:05:29 Jak se ti píše po tolika letech, po tolika deskách,

00:05:33 které máš za sebou. Jde to líp nebo hůř?

00:05:37 Já o tom tak nepřemýšlím, jestli mi to jde hůř nebo méně hůř.

00:05:43 Já vlastně když jsem dostal ve 13 letech kytaru,

00:05:48 tak asi po 14 dnech jsem uměl dva nebo tři akordy.

00:05:54 Z a moll jsem přešel do C dur tím třetím prstem.

00:06:00 A pak myslím, že jsem se naučil éčko, které je obdobné jako a moll,

00:06:06 jenom se tak posune, a potom myslím d moll.

00:06:08 Možná ostatně, že z těchto tří akordů vyplývá veškerá moje

00:06:12 melancholie, o které jsi mluvil.

00:06:14 A po těch 14 dnech jsem si napsal z těchto několika akordů 1. píseň.

00:06:20 Protože jsem se nechtěl učit cizí, tak jsem si napsal neumělou svoji.

00:06:25 Vlastně už více než 30 let, když budu parafrázovat pana Hrabala,

00:06:31 třicet let pracuju v písni.

00:06:34 Nijak mi nepřijde, jestli mi to jde hůř nebo lépe, protože mě to stále

00:06:41 naplňuje radostí. Jak ta chvíle, kdy ta píseň vzniká,

00:06:45 tak ta chvíle, kdy tu píseň hraji, ale i chvíle, kdy si přehrávám

00:06:50 ze zpěvníku cizí písničky, což je další moje velká radost.

00:06:53 Tak jako někdo si čte knížku, tak já objevím zpěvník třeba

00:06:59 sokolských písní z první republiky, já si ho přebrnkám, přezpívám,

00:07:05 a jako bych navázal na jejich životy.

00:07:08 Myslím, že se mi píše stále stejně. Často mi to nejde.

00:07:13 A jednou za čas se mi podaří napsat něco takového, co 2. den nezmačkám,

00:07:20 nevyhodím do koše a řeknu si, to, co jsi napsal,

00:07:24 to se ti zase poštěstilo, to jsi snad nebyl ani ty.

00:07:28 To jsi mě potěšil, protože já jsem si říkal, že tvůj oblíbený akord

00:07:34 musí být a moll a e moll. Ty jsou hodně frekventované.

00:07:40 Ano, to jsou ony. Navíc já mám velké prsty.

00:07:45 Takže já na tom kytarovém hmatníku nemůžu moc řádit.

00:07:50 Karel Plíhal s těmi svými ťapkami, ten tam ty svoje krkolomnosti

00:07:55 zahraje, ale já se svými medvědími tlapami, co já tam nadělám?

00:08:00 Já to musím postavit na něčem jiném.

00:08:04 Taky tě tak mučil s kytarou, když jste točili desku?

00:08:08 Mě hrozně. Mě dokonce vykázal z jedné písně a najal kytaristu.

00:08:13 Když mi to tak připomínáš, tak si uvědomuji, že mě zmučil

00:08:20 hodně ve chvíli, kdy jsme měli točit "Mickey Mouseleum"

00:08:25 a já jsem mu přinesl písničky k hraní.

00:08:28 Karel mě posadil do studia a dal mi hrát jednoduché vybrnkávání

00:08:35 na 4 osminky, které se ovšem opakovalo celou píseň asi 3 minuty.

00:08:42 Asi po 6 hodinách stálého opakování Karel řekl, ty kytary na tu desku

00:08:48 natočím já. A když se pak kritici ptají, proč Karel natočil na tuhle

00:08:54 desku ty kytary, tak odpovídám, že z čistě technických důvodů.

00:09:00 U některých autorů je evidentní ta orientace západním směrem.

00:09:07 Třeba u Petra Kalandry nebo Vladimíra Mišíka

00:09:12 jsou ty anglosaské vzory jasně patrné.

00:09:16 A ty ses vždycky orientoval na východ.

00:09:18 U tebe to byl Okudžava nebo Vysockij.

00:09:21 Tebe nebrali Beatles, když jsi byl v pubertálním věku?

00:09:25 K nám na východ se Beatles nedostali v takovém množství.

00:09:30 To je za prvé. A druhá věc je vážnější.

00:09:34 Víš, ono tvoříš z toho, co jsi sám slyšel - možná, že geniové tvoří,

00:09:42 ale já cítím, že jsem spíše zpracovatelem toho,

00:09:48 co jsem slyšel, zaslechl.

00:09:52 Ty tóny a ta slova a melodie, které ve mně jsou,

00:09:58 tak ty já jakýmsi způsobem přetvořím a posílám je dál.

00:10:04 Představ si řetěz. Kdybys nebyl tím spojníkem, tak by se přetrhl.

00:10:09 Tak to cítím já.

00:10:11 Já jsem měl naposloucháno a do srdce se mi dostaly písničky jiné.

00:10:16 A o tom to všecko je. To nebyl rozumový výběr.

00:10:20 Já jsem ve svých 14 až 15 letech uměl zpaměti písně Karla Kryla.

00:10:25 A četl jsem Františka Gelnera.

00:10:29 A moc se mi jako dítěti líbil Karel Jaromír Erben.

00:10:34 A poslouchal jsem valašské písně.

00:10:37 A to tě všechno naplní tak, že potom když z toho čerpáš,

00:10:42 tak nemůžeš jinak.

00:10:45 Dovedeš si představit, že bys třeba žil v Praze?

00:10:49 Asi ne. Praha je krásné město, opravdu krásné.

00:10:54 Já rád jezdím do Prahy, ale vždycky jenom na chvíli.

00:11:00 Chtěl bych se těšit vždycky na ta setkání,

00:11:03 aby mi nezevšedněla.

00:11:05 Jako když se potkáš s krásnou ženou a těšíš se,

00:11:09 že se s ní uvidíš příště.

00:11:11 Nemluvě o tom, že Praha je taková černá díra, která semele všechno

00:11:18 a všechny, a já se nechci nechat semlít.

00:11:23 A co je nejhezčí na Českém Těšíně?

00:11:28 Co je tam nejkrásnější? To jsou otázky těžké.

00:11:32 Mně se tam líbí. Proč se mi tam líbí, je dáno tím, že to tam znám,

00:11:38 že tam znám ty lidi.

00:11:40 Že jsem tam vyrostl, že to tam mám očuchané a...

00:11:52 víc ti nepovím.

00:11:54 Ty ses trochu vrátil ke kořenům i prostřednictvím toho nástroje,

00:12:00 -té heligonky.
-Ano.

00:12:02 Ta je přímo z majetku rodiny?

00:12:05 Ta je přímo od nás. Tu koupil děda František, co já vím, táta tvrdí,

00:12:12 že někdy v roce 1923. Ale rok asi nebude přesný.

00:12:16 Někdy ve 20. letech, pak ji měl táta, teď ji mám já.

00:12:21 Máš pravdu, cítím to jako kořen. Ale nejenom Slezska a nejenom svůj.

00:12:30 Já si myslím, že pro mě ta heligonka je více,

00:12:36 nejenom hudebním nástrojem.

00:12:39 Já nechci tady z toho dělat nějaký symbol nebo fetiš,

00:12:42 ale ono je to dřevo. Ona je to rukodělná práce.

00:12:46 Tohle dělali naši dědové.

00:12:48 On i ten pohyb je takový objímající.

00:12:51 Je tam vzduch, je tam příroda, je tam ženský element.

00:12:55 Je tam zároveň něco trochu ďábelského. Je v tom něco zemitého.

00:13:00 To, co jsem v dětství neměl díky těm panelákovým kulturním domům,

00:13:06 díky té heligonce teď mohu vystupovat v dřevěných divadlech,

00:13:11 např. v Jaroměři, a cítím, že tak to bylo, je a bude.

00:13:16 On to je nástroj, jedna klapka, 2 tóny - jako u foukací harmoniky.

00:13:22 To možná souvisí s tím mým a moll a E7.

00:13:28 Ono to má vlastně pár akordů - c, f, g, b - takže zahraješ C Dur,

00:13:40 F dur základ a potom d moll, A7.

00:13:46 A když trošku zašvindluješ a hraješ tam g, tak z toho B dur

00:13:51 vymodlíš g moll. To je všechno, co na tom zvládneš.

00:13:56 Ale když přehráváš písničky z první republiky (já bych řekl padlé

00:14:02 anděly), na které se velmi chystám, a nejen z první republiky.

00:14:08 Moc se těším, až naberu v sobě sílu, abych unesl útoky všech

00:14:14 kritiků a vydal desku, která bude plná těch umělecky

00:14:19 nejpadlejších písní.

00:14:22 Těch největších hovadin, které se v této zemi napsaly

00:14:26 a které jsem i já napsal, a tam ta heligonka se úžasně hodí.

00:14:32 Když jsme byli u těch recenzí.

00:14:34 Četl jsem recenzi, kde se říká, že ty tvoje desky se dobře

00:14:40 prodávají, že jsi vlastně skoro tak populární jako bratři Nedvědové.

00:14:47 A byl v tom cítit jakýsi osten, že by to tak nemělo být.

00:14:52 Jako by ten úspěch nebo vysoká prodejnost desek,

00:14:56 jako by to bylo něco, co se u nás neodpouští.

00:14:59 Nemáš taky tenhle pocit?

00:15:02 Já mám hlavně pocit - a můžu to snad říct, když už tak dlouho dělám

00:15:08 v písni - já mám pocit, že na recenzentech vůbec nesejde.

00:15:13 Ať si napíší cokoliv, té písni to ani nepomůže, ani neublíží.

00:15:21 Písnička zůstane písničkou, i když ji recenzent pohaní,

00:15:27 anebo pochválí. Opravdu, recenzenti nechť píší, já si je s chutí

00:15:34 přečtu, ale není to pro můj život podstatné.

00:15:39 Chci dokonce říci, že když jsem dokončoval některé důležité písně

00:15:44 z mého alba "Mé smutné srdce", vzpomínám si na tu chvíli,

00:15:50 kdy jsem psal: "jako jelen, když vodu chce pít, nakonec běží lesem

00:15:55 k zřídlu ukrytému".

00:15:58 Já jsem seděl u toho slovesa "běží lesem" a díval jsem se z okna

00:16:03 na Beskydy a říkal jsem si, mám tam dát "běží lesem"

00:16:07 nebo "pádí lesem" nebo "prchá lesem"?

00:16:11 To vypadá, že to není až tak důležité, ale to je velmi důležité.

00:16:17 A najednou, abych si sám sobě oddechl, tak jsem se podíval

00:16:21 a říkal jsem si, kde jste, milí recenzenti?

00:16:24 Kde jste, pánové, abyste mi teď poradili?

00:16:27 Vy sedíte a čekáte, až já dokončím, a pak se jako mlsní sršni vrhnete

00:16:33 na to, abyste se přiživili.

00:16:37 Pište si, klidně. Ale kde jste byli, když pršelo?

00:16:42 My jsme byli zvyklí na to, že to, co bylo kvalitní,

00:16:48 bylo nějakým způsobem nedostupné nebo zakázané,

00:16:53 že se to pokoutně množilo.

00:16:56 A že ti kvalitní lidé nebyli tak často k vidění a stranili se médií.

00:17:02 A to je něco, co docela ještě přetrvává u řady lidí.

00:17:07 A že jakmile někdo udělá desku, která se skvěle prodává,

00:17:12 tak jako by to snad ani nebylo tak dobré, když se to dobře prodává.

00:17:18 Když to trochu obrátím, tak bych upozornil na jednu věc,

00:17:23 na kterou se zapomíná. A to se týče nejen prodeje desek,

00:17:27 ale i koncertů. A to je otázka velké svobody.

00:17:32 Jestliže mám koncert s plným sálem, tak jsem šťastný, protože vím,

00:17:41 že dnes večer všichni tihle lidé svobodně a dobrovolně investují

00:17:50 do mě svůj čas. A vím, jak to je těžké zvednout se,

00:17:55 obléct se, děti dát na hlídání, jít za mnou do toho sálu.

00:18:01 Přinesou své těžce vydělané peníze, položí je na stůl a říkají,

00:18:06 teď večer nám, Jarku, hraj.

00:18:09 Mám plno a já se snažím pro tuto chvíli hrát ze všech sil,

00:18:13 co mi talent a možnosti té chvíle dají, abych je nezklamal.

00:18:17 Aby si řekli, ano, dobře jsme udělali.

00:18:20 A stejně tak je to s prodejem desek. Já nikomu desku nenutím.

00:18:24 V těch recenzích je totiž osten jakési manipulovatelnosti davy.

00:18:30 Dá se zmanipulovat dav, ale nepodceňujme lidi.

00:18:34 Lidi si opravdu vybírají z toho, co hoví jejich srdci.

00:18:39 A jestliže - a teď budu neskromný, ale snad si to můžu dovolit -,

00:18:44 jestliže tak nekomerční desky, jako je "Moje smutné srdce" -

00:18:49 a opakuji znovu, že jsem neskromný, když jsem záměrně dělal

00:18:52 nekomerční desku.

00:18:54 Desku klidnou, tichou - původně se taky měla jmenovat "Nad ránem".

00:18:59 Protože to je chvíle, kdy se má pouštět.

00:19:03 Nejukřičenější píseň je Strakapoud, která se také hraje v rádiu.

00:19:09 Jinak jsou to tiché písně.

00:19:13 Když se této desky prodá tolik! Prodá - obraťme to.

00:19:16 Tolik lidí si tuto desku za svoje peníze dobrovolně, svobodně koupí.

00:19:21 Být recenzentem, tak nepíšu o Nohavicovi, ale o těch lidech,

00:19:25 kteří si tu desku koupí.

00:19:27 Řeknu, klaním se, český diváku a posluchači před tebou,

00:19:31 ty investuješ velké peníze a tolik z vás si koupilo tuto desku.

00:19:37 To je pravda. Před revolucí mělo moc lidí nesplnitelné sny,

00:19:42 které si potom splnili.

00:19:45 Někdo si třeba koupil Harleye, někdo jel do Tibetu nebo do USA.

00:19:49 Měl jsi něco takového, co sis splnil po revoluci?

00:19:52 To je vážná otázka. To se trochu zjednodušuje.

00:19:57 Já jsem o tom přemýšlel. Já jsem se osvobodil.

00:20:03 Osvobodil jsem se až v 90. roce, kdy jsem šel na léčení

00:20:12 a přestal jsem pít alkohol. A to byl můj listopad '89.

00:20:23 To jsem porazil toho svého nepřítele.

00:20:27 Protože porazit vnějšího nepřítele, který tady byl zatraceně hrozný,

00:20:35 nepříjemný a zlý, porazit toho vnějšího, to je asi snazší,

00:20:43 protože to ti vždycky může někdo pomoci. Jde vás do toho více,

00:20:51 v nejlepším případě celá Letenská pláň.

00:20:56 Ale porazit toho svého vnitřního nepřítele, toho svého,

00:21:02 tu svoji totalitu vnitřní, to se nedaří často.

00:21:08 Já jsem vděčný, že shodou náhod nebo něčeho takového,

00:21:14 o čem bych se nerad rozšiřoval, jsem se toho zbavil a od toho času

00:21:22 si uvědomuji, že se odvíjí další etapa mého života.

00:21:27 Tím se mi vlastně naplnil můj sen, protože jsem živ a můžu si dělat

00:21:35 to, co mě strašně baví. A co chtít víc?

00:21:41 Já musím říct, že v jedné z mých nejoblíbenějších tvých písní -

00:21:48 doufám, že tomu je rozumět? Jak bych to formuloval líp?

00:21:54 Máš rád některou moji píseň a chceš o ní mluvit.

00:21:58 To bych rád, ale aby to bylo čitelné.

00:22:01 Prostě, v jedné písni Jarka Nohavici, kterou já mám obzvlášť

00:22:05 rád, se praví, že až bude Jarek starý muž, že bude mlčet,

00:22:10 jako mlčí ti, co vědí už.

00:22:14 Jsem velmi rád, že jsme stihli udělat tenhle rozhovor,

00:22:17 ještě než k tomu dojde.

00:22:20 Děkuju ti, že jsi přišel dneska NA PLOVÁRNU.

00:22:22 S vámi se těším někdy příště zase na shledanou.

00:22:27 Skryté titulky: Simona Sedmihorská