Veronika

5. 12. 2017

Jak stíháte besídky a předvánoční přípravy? Zastavte se na chvilku a přečtěte si rozhovor s Veronikou Olejníkovou z naší druhé série. Příjemného Mikuláše přejeme!

Jak se máte a jak teď žijete?

Já teda nemůžu mluvit za ostatní členy domácnosti, ale řekla bych, že se máme moc dobře a žijeme relativně spokojeně.

Kdo je momentálně největší zlobidlo a co je s dětmi potřeba aktuálně dělat?

Oni si to pánové tak nějak střídají, ale největší vylomeniny vymyslí z pravidla Tobiáš. Má neuvěřitelnou fantazii a ve vymýšlení rošťáren je velmi kreativní. Roman už je dospělý, na konci prázdnin oslavil devatenácté narozeniny. Teď zrovna si „užívá“ radostí maturitního ročníku, vybírá vysokou školu a za pár dní ho čekají zkoušky v autoškole. Matěj je v šesté třídě a je mu jedenáct. Někdy mám pocit, že ten kluk roste přes noc, zvlášť teď přes prázdniny velmi vyspěl. Tobiáš v říjnu oslavil čtvrté narozeniny a chodí druhým rokem do školky, kterou má moc rád. K velké úlevě všech zúčastněných nedávno odrostl z období „a proč?“. Plynule přešel k filozofickému období, kdy každý den rozvíjí několik naprosto neuvěřitelných teorií o nejrůznějších věcech. Jeho hlavní velké téma jsou teď čísla, do desítky už se pohybuje zcela bezpečně a k mojí ne až tak velké radosti začíná pomalu sčítat. Nicméně třeba spát ve svojí postýlce mu stále ještě moc nejde.

Ani my nikdy nezapomeneme na Amálku.

Amálce by teď bylo šest a půl. Musím říct, že jak jsem se moc nad srovnáváním s jejími vrstevníky nedojímala, letošní zápisy do první třídy jsem obrečela. Není moc, co by se dalo říct. Amálka už byla ke konci opravdu hodně slabá, dost často jí bolelo, když jsme jí chtěli třeba pochovat. Nemohli už jsme v podstatě chodit ven, protože se jí v kočárku dělalo špatně. Ale stejně je neuvěřitelné, že letos už to bylo tři roky, co jí nemáme. Chodíme občas zapálit svíčku na hřbitov a vzpomínáme. Je neuvěřitelné, kolik mě toho zvládla naučit. Když se vám stane něco takového, změní vás to. Setřídíte si životní priority a přestanete plýtvat svým časem na marné věci. A především přestanete fňukat nad věcmi, které máte možnost změnit, protože dobře víte, že existují i takové, se kterými nic neuděláte, i kdybyste se na hlavu stavěli. Dá říct, že žiji tak nějak intenzivněji.

Pracujete? Kdo hlídá děti? Kdo je vaší největší oporou?

Martin se před dvěma roky začal naplno věnovat svojí truhlárně, a ta mu aktuálně zabírá hodně času. Teď před Vánocemi spíš veškerý čas, abych byla přesná. Na začátku léta stěhoval dílnu do větších prostor, takže teď dojíždí a odpadl komfort práce z domova, nám ostatním zase tatínka kdykoli po ruce na zahradě. Já mám skvělou práci, kam chodím na dopoledne a mimo to vypomáhám v rané péči specializující se na děti se vzácnými nervosvalovými onemocněními. Takže někdy je to kolotoč, ale proti tomu, co za maraton byl první rok Tobíkova života, bych řekla celkem pohoda.

Jste v kontaktu s někým ze seriálu (ostatními hrdinkami, režisérkou atd.)?

Jsme v kontaktu s Kristýnou a Eliášem, ale kdy jsme se viděli naposledy, to asi z hlavy nedám. Tuším, že jsme na sobě měli rozhodně trička s krátkým rukávem. Nebo možná i plavky…? Řekněme, že náš vztah je takový dost virtuální. :-)

Jak vzpomínáte na natáčení?

Natáčení bylo prima, vzpomínám na to ráda. Štáb byl super a byla legrace. Spousta výborných historek, a to i od porodu.

Co vám účinkování v televizi dalo a vzalo?

Neřekla bych, že nám natáčení něco vzalo. Přece jen nejsme žádné celebrity, aby nás někdo lovil s objektivy. Naopak dalo nám hodně. I kdyby jen to, že máme krásnou vzpomínku na Amálku. Nicméně i mnoho dalších věcí, jako třeba životní zkušenost či báječné zážitky.

Co byste ráda viděla na obrazovce ve čtvrté sérii?

Já se těším na cokoli, co nám nová série přinese. Vždycky to bude ohromně zajímavé, protože takové tohle životní období prostě je.

Jak se do vašeho života promítá Advent?

Zatím se promítl, k velké radosti dětí, především víkendovým vánočním úklidem. A venkovními světýlky. Jenže jsme v létě pokáceli keř, na který jsme je tradičně motali, a tak nějak nebylo kam je dát. Nicméně Tobiáš projevil svou kreativitu a vymyslel navěsit je na keřík (patrně je to zimostráz), který se nachází na léta neudržované „skalce“ před domem. Vypadá to docela pěkně a výhoda pro náhodné kolemjdoucí je, že můžou naší parádní skalku teď spatřit v celé kráse i v noci… :-) Jo a samozřejmě už jsme psali Ježíškovi, což děláme hromadně v širším kruhu rodinném – je to velmi praktické, mohu vřele doporučit!

Co byste přála k Ježíšku svým dětem a co sobě?

Dětem asi hodné a chápavé rodiče. Sobě nevím, já jsem vlastně docela spokojená. Vždycky je samozřejmě co zlepšit nebo za čím jít, ale v podstatě jsem dost šťastný člověk.

Za celou naši rodinu Vám všem přeji krásné Vánoce, jejich klidné prožití v kruhu rodinném a ať Vám Vaše děti dělají radost.