Čtyři v tom

Rozhovor s Miky

29. 6. 2017

„Počasí má své rozmary, a ne vždy svítí sluníčko podle nálady, ale hlavně, když nám nezmokne seno a ostatní se nějak zvládne,“ říká Miky, hrdinka naší první série, se kterou vám přinášíme aktuální rozhovor. Doplňujeme ještě, že malí jezevci, které na jaře Miky zachránila, jsou už v hájovně u Václava Chaloupka. Báječné léto vám přejeme!

Kolik Vás doma aktuálně je? Jak to zvládáte?

Momentálně je nás 7. K holkám v seriálu přibyl Josífek a to nás trochu namlsalo, že bychom třeba dorovnali ten stav kluků v naší domácnosti. No, a tak máme ještě další dvě „myšičky“. Asi někdo tam nahoře usoudil, že tatínek potřebuje opečovávat, a tak stav mužského pohlaví v našem domě už asi navždy bude v menšině. Nic to nemění na tom, že si dvojčata strašně užíváme. Mimo jiné jsem si je vždy přála a moje představy jsou nad očekávání předčeny. Je to neskutečné divadlo, pozorovat ty dva človíčky vedle sebe, jak se podporují v každé maličkosti. Jak spolupracují ve všech lumpárnách a zároveň si zdravě konkurují. A že by to nějak zvlášť zahýbalo s chodem domácnosti, to mi ani nepřijde. Snad jen to oblékání a pak zas uklízení oblečení, kdykoli se někam vyráží, je taková moje malá noční můra. Holky jsou navíc v oblékání děsně aktivní, takže často vytahají celý šatník a chodí se ukazovat a ujišťovat – „Mami sluší?“. S dvojčaty jsme zase kousek posunuli svoje hodnoty a více zainvestovali do domácího pohodlí. Hospodářství ale stále funguje, jen jsme se více zaměřili na „užitečná“ zvířátka. Přesto by asi jejich seznam byl stále dlouhý.

Samotné natáčení seriálu je do určité míry zásahem do soukromí. Jak jste natáčení prožívali a jak na něj vzpomínáte teď s odstupem?

Samotné natáčení nám do soukromí až tak nezasáhlo. Malý a přátelský tým, který u nás dění zachycoval, se de facto celý stal našimi přáteli, se kterými dodnes udržujeme občasný kontakt. Natáčení probíhalo zhruba jednou za 14 dní, takže se to dalo pojmout jako očekávaná návštěva. Na samotné natáčení tak vzpomínáme rádi. Něco jiného pak byly reakce okolí, po odvysílání v TV. Ale nijak jsme na tu zkušenost nezanevřeli a dokonce, když jsme zjistili, že se bude natáčet čtvrtá řada, jsme se vzájemně popichovali. Pořád se těšíme, až si jednou sedneme a uděláme si své soukromé promítání toho materiálu, co při natáčení vznikl a seriálem vlastně ani neprošel. Takže s odstupem? Zůstala nám milá vzpomínka a pár báječných známých k tomu.

Zúčastnila byste se po takové zkušenosti podobného projektu znovu?

Říká se nikdy neříkej nikdy, že?! Svým způsobem to člověka opětovně láká, ale nakonec si vzpomene, že to svým způsobem zásah do soukromí přece jen byl. Takže myslím, že jako zkušenost to stačilo.

Ovlivnilo Vás natáčení Čtyři v tom i v dalším životě?

Kdybych hned řekla, že ne, asi by to nebyla úplně pravda. Když to vezmu v globále s tím vším, tedy i s následnými reakcemi okolí, tak rozhodně. Nestali jsme se sice přes noc žádnými hvězdami, ale měli jsme "profláknuté" obličeje a lidi nás sledovali. Musím říct, že mi byli méně nepříjemní ti, co narovinu přišli a ptali se, než ti, co nám šuškali za zády. Na nějakou dobu jsme si vyzkoušeli, jak se žije pod drobnohledem okolí. Naštěstí se pak natočila další řada a konečně se od nás trochu odvrátila pozornost. Ale když se vrátím k podstatě otázky… Mně samotné dal seriál možnost vidět sebe a svůj život jaksi z druhé strany. Je zvláštní, když se na sebe můžete podívat takhle zvenčí. Ukázalo mi to některé věci a donutilo mě to se nad nimi zamyslet. Vlastně mi k tomu dopomohly i ty reakce lidí. Podívat se na svůj život trochu shora. A taky mi došlo, že nejde o to, co o vás soudí jiní, ale o to, co o sobě soudíte sami. Že některé věci a postoje nemůžete sice obhájit před okolím, ale ono je stejně důležitější moci je obhájit před sebou a svými dětmi. Někdy si ten „obraz“, ten pohled z druhé strany snažím vybavit, abych posoudila sama sebe v roli mámy. Nic totiž pro mě není v životě tak důležité, jako to, abych toho v téhle "roli" pokazila co nejmíň. A dobře vím, že mám pořád co pilovat.

Co byste poradila budoucím účastnicím a účastníkům, kteří zvažují, že by se natáčení zúčastnili?

Že jestli si myslí, že mají co říct, co ukázat, na co jsou pyšní, tak ať do toho jdou. Člověk by měl dělat věci sám pro sebe a vůbec to nemusí být velké věci. Já myslím, že lidi se rádi podívají na to, v čem se sami najdou. Takže bych poradila nejspíš to, ať seberou odvahu a hlavně ať zůstanou sami sebou i před kamerou. Protože jedině tak pro ně bude mít vzpomínka na seriál smysl.

Ovlivnilo natáčení Váš partnerský vztah?

Ne. Ať se zamýšlím, jak chci, asi není víc co říct.

Jak jste vypořádávali s komentáři na Facebooku?

No zpočátku se nás to dotýkalo. Hlavně Facebook byl pro nás v té době novinkou a ještě jsme neměli zkušenosti s tím, jak jsou tam lidé nezdravě otevření a neohraničení ve vyjadřování. Dnes už by se mě ledacos dotklo méně. Ale asi i tak, když to člověk četl (i když později už ne všechno), tak trochu bolí bezmoc se hájit, nebo osvětlit svůj postoj. Ale jak už jsem říkala výše, nejdůležitější je obhájit si to před sebou samým. A občas mi i některý nemilý komentář pootevřel oči. Takže ne všechny negativní byly i špatné.

Co nyní vnímáte jako důležité téma, pokud jde o současné rodičovství?

Přijde mi stále aktuální, že rodiče se příliš osobně nepodílí na časové náplni svých dětí. Je to dané hektickou dobou. Sama s tím občas bojuju. Kupodivu čím více komfortu lidstvo má, tím méně se sami sobě věnujeme. Často přemýšlím o tom, jak to dřív fungovalo bez vymožeností: praček, rychlovarných konvic, médií… A přesto lidi na sebe měli víc času. Takže pro mě je tohle téma číslo jedna: věnovat se jim co nejvíc OSOBNĚ.

Další rodičovské téma, se kterým bojuju a ve svém okolí ho pozoruju, je důslednost. Myslím, že je to pramen mnoha potíží v životě rodičů i dětí. Opět daný dobou, těžko si ho připouštíme, ale rozhodně je k zamyšlení. A schová se pod něj nejen „Co řeknu, to splníš“ ale hlavně „Co řeknu, to splním.“

To jsou moje důležitá rodičovská témata.

Jaké téma byste ráda viděla ve čtvrté řadě seriálu?

Jelikož nemám mnoho času o tom spekulovat, tak asi bych ráda viděla někoho jako jsme my. Kdo řeší strasti a slasti více věkových kategorií, za chodu „rozšířené“ domácnosti. Téma, ve kterém bych se našla, a přitom třeba získala novou inspiraci. A pak by mne možná ještě zajímalo těsné soužití několika generací. To je totiž moje touha do budoucna. Aby naše děti zůstaly tak blízko, jak jen to jde, a my byli stále součástí jejich života a života jejich dětí a vnoučat… A aby si také sourozenci se svými rodinami zachovaly co nejtěsnější pouto.