O seriálu

Postava duisburského kriminalisty Horsta Schimanského se během osmdesátých let stala ikonou německých televizních obrazovek. Scénáře zrcadlící dobové společenské fenomény i nálady, revoluční pojetí postavy policisty jako muže z lidu a v neposlední řadě také charisma hlavního představitele Götze Georga pasovaly tuto linii z volné série Místo činu mezi divácky nejúspěšnější, a i z hlediska vývoje žánru nejprogresivnější příspěvky ve vysílání. V roce 1991, po dvaceti devíti dílech (z toho dva vznikly dokonce jako celovečerní filmy do kino distribuce) ovšem tvůrci v čele s hlavní hvězdou ohlásili konec případů s bodře rošťáckým vyšetřovatelem. Po šesti letech se nicméně Götz George nechal přemluvit, aby znovu oblékl ikonickou béžovo-šedou vojenskou bundu a oživil populárního komisaře v samostatné sérii. Ta byla pojatá po vzoru Místa činu ne jako uzavřený seriál s předem stanoveným počtem dílů, ale vznikala nárazově s ohledem na časové možnosti tvůrců, přičemž zároveň umožňovala hlavní hvězdě jiná herecká angažmá. Zatím poslední díl vznikl v roce 2013 a nese pořadové číslo sedmnáct. Povaha produkce také umožňovala ke každé epizodě přistupovat jako k samostatnému filmu, díky čemuž se také v epizodních rolích objevují vycházející hvězdy či zasloužilé osobnosti německé televizní, ale i filmové tvorby.

V novém seriálu žije Horst Schimanski v Belgii na hausbótu se svou přítelkyní Marie-Claire. Od duisburské kriminálky odešel před lety během interního vyšetřování jeho případu a nyní se živí jako trenér boxu. V prvním díle se na něj z doporučení obrátí státní zastupitelství, aby jako nezávislý vyšetřovatel pomohl objasnit vraždu jeho bývalého kolegy a blízkého přítele Christiana Thannera. Na tomto konceptu, že Schimanského z poklidu jeho důchodové existence vytáhne státní zastupitelství v souhře s něčím z hrdinovy minulosti, byly postavené i mnohé nadcházející epizody. Fakt, že Schimanski již není u policie, umožnil tvůrcům ještě více rozehrát jeho nekonformnost a cílené obcházení služebních postupů s ohledem na výsledky.

Z Místa činu navíc převzali princip, že napříč díly se rozvíjí charaktery epizodních figur a jejich vztahy s ústředním hrdinou. Nicméně s ohledem na volnost produkce bez předem daného počtu dílů se většina vedlejších postav po několika epizodách proměňuje za nové. Jedinou stálici vedle samotného Schimanskiho představuje paradoxně jeho přítelkyně Marie-Claire v podání švýcarské herečky Denise Virieuxové, byť sama coby svobodomyslná a vášnivá žena mnohokráte bývalému komisaři vyhrožuje odchodem. V prvních pěti epizodách se opakovaně objevuje duisburský kriminalista Tobias Schrader, ztvárněný Steffenem Winkem, jenž coby uhlazený, inteligentní, ale současně i mladý a zásadový parťák funguje jako protipól vůči nekontrolovatelnému a chaotickému veteránovi. V pozdějších dílech podobnou roli sehrál mladý impulzivní vyšetřovatel Thomas Hunger v podání Juliana Weigenda. Podobně se měnil i part neústupné a zásadové státní návladní, kde dráždivě dominantní Ilsu Bonnerovou (Geno Lechnerová, která účinkování v sérii ukončila kvůli slibně se rozvíjející mezinárodní kariéře) vystřídala neoblomná a šarmantní Julia Schäferová (charakterní herečka Suzanne von Borsodyová ověnčená řadou cen). Od sedmé části, nazvané Touha, se také k sérii vrátila jedna z často se objevujících figur původní série Místa činu, Schimanského nizozemský kolega Hänschen, jehož ztvárnil Chiem van Houweninge.