Titus

Ověnčen vavříny se z vítězného tažení proti Ghótům vrací do Říma generál Titus Andronicus. Za ním jedou vozy plné ukořistěných pokladů a v poutech kráčí pokořená ghótská královna Tamora se svými syny. Na samém vrcholu slávy a popularity, odmítaje nabízenou vládu nad zemí, netuší Titus Andronicus, že právě tato žena se stane příčinou jeho děsivé zkázy. Neboť matka, která marně na kolenou prosila o život svého syna, neodpouští. Sémě nenávisti, které Titus zasel do jejího srdce, padlo na úrodnou půdu a rozhořelo se v mocný plamen...

V pořadí první Shakespearova tragédie je zároveň jeho hrou nejkrvavější. (A to do té míry, že ji někteří kritici dokonce považují za parodii tehdy oblíbených her Christophera Marlowea, které všechny byly plné násilí a krve). V Shakespearově době patřila k jeho hrám nejpopulárnějším, pak však její obliba klesala a teprve v roce 1955 ji opět oživilo slavné jevištní nastudování Petera Brooka s Laurencem Olivierem v titulní roli.

Julie Taymorová, proslavená především jako režisérka broadwayského muzikálu Lví král, se s touto hrou nesetkala poprvé, režírovala ji již předtím na jevišti. Její filmový debut je strhujícím dílem, provokativně - ale nikoli samoúčelně - mísícím klasický Shakespearův text s moderními výrazovými prostředky. Taymorová, která nachází souvislost mezi Titem Andronicem a současnou kulturou násilí v dětských hrách, tím akcentuje děsivou nadčasovost této látky, tohoto dramatu nenávisti, zrady a pomsty, které - byť možná v méně krvavých detailech - je aktuální dodnes.

Ideálního představitele titulní role našla v Anthonym Hopkinsovi, jehož výkon - zejména v závěrečných scénách tragédie - leckomu možná připomene jeho slavného Hannibala Lectera...

Film byl nominován na Oscara za kostýmy, kromě toho získal řadu dalších mezinárodních cen.