00:00:12- Ha.

00:00:16To je on.

00:00:19"Vytáhl jsem nejdelší šíp,

00:00:21vložil ho do luku a vystřelil skulinou mezi keři.

00:00:26Neboť se vzdorně rozhlédl."

00:00:35Tak tady jsme nad údolím,

00:00:37které vede z Brumova směrem k Návojné,

00:00:40a je to tentýž panoramatický pohled,

00:00:43který si r. 1928 zvolil dokumentátor,

00:00:48který dokumentoval stavbu Masarykovy dráhy.

00:00:53Je velice krásné a zajímavé,

00:00:57porovnat tehdejší stav krajiny s dnešním.

00:01:00Na první pohled je na tom snímku vidět,

00:01:04že ta krajina byla dost suchopárná.

00:01:08Zatímco dnes je úplně prorostlá zelení,

00:01:11a vypadá velice šťavnatě.

00:01:13Ačkoli když s někým mluvíte,

00:01:15tak vám každý řekne,

00:01:16že vody je méně.

00:01:18Když to porovnáme s tím naším starším snímkem,

00:01:21vidíme, že hájek byl ještě takový mladý.

00:01:26Kromě toho se tam z náletu rozmáhá smíšený porost,

00:01:32který by se, podle mého názoru,

00:01:35i názoru Brumovanů, měl dát pryč.

00:01:39Ale když se brzy odvysílá tento film,

00:01:45tak to bude dobré.

00:01:49Vlastně to celé dělám proto,

00:01:51že sem roky jezdím, a já sám jsem si to uvědomil,

00:01:54až když jsem byl z Brumova pryč.

00:02:03ZPĚV. HUDBA.

00:02:09"Nad Brumovem je to samé,

00:02:13nad Brumovem je to samé.

00:02:15Bože, nech to tak ostane.

00:02:22Bože, nech to tak ostane."

00:02:52Tady mám poznačené, kdy sem sa narodíl.

00:02:59HUDBA.

00:03:32Na tom vršku, jak to teď příde,

00:03:37tam sme ležali a chystali sme přepadení vlaku.

00:03:46Tady sme přepadli jedenkrát vlak.

00:03:50Já sem pásal koze,

00:03:51a s ostatníma ogarama sme si hráli na indiány.

00:03:57Každý rok dokonaleji a dokonaleji.

00:04:03A v poslední fázi indiánování jsme opravdu přepadli vlak.

00:04:10Ale bylo to jako enem tak.

00:04:15Vynořili jsme se na svahu, všeci měli vystřelit šípy,

00:04:20a já sem říkal:

00:04:22"Těsně, ale nad!"

00:04:27A někdo střelil těsně, ale do toho okna.

00:04:34"Když jsem šel z kopce zpátky,

00:04:37z 8 - patrového domu na mě kdosi zavolal.

00:04:40"Pojď k nám!"

00:04:41Zvedl jsem hlavu a spočítal si výšku.

00:04:45Když jsem vystoupil z výtahu,

00:04:47byly dveře bytu už otevřené,

00:04:49a muž mě zdravil slovy: 'Vitaj, náčelníku!'

00:04:54Potkáváme se skoro při každé mé návštěvě tady,

00:04:57ale to je poprvé, co mě takto oslovil.

00:05:00Jakoby věděl, čím se zabývám.

00:05:03Svým náčelnictvím.

00:05:05Vešel jsem.

00:05:07'A jak ty ses menoval?'

00:05:10'Mes - haba', řekl.

00:05:12Byl jsem zklamán.

00:05:14Doufal jsem ve zvučnější, a hlavně trochu lidské jméno,

00:05:18jako Svištící šíp.

00:05:20Ale dal jsem komusi tehdy takové jméno,

00:05:22pamatuju.

00:05:24To je on?

00:05:28Zanotil, jako by se chtěl ještě legitimovat.

00:05:32'Dobrá, dobrá', řekl jsem.

00:05:35'Byl jsem zas, jak dycky, fotit Arizonu.'

00:05:39'A ne a ne?', politoval mě.

00:05:41'Zkouším to tentokrát teleobjektivem.'

00:05:44'Ano, ano? 'Pošli si tam sakra lunochod,',

00:05:47poradil mi.

00:05:48'Ne', řekl jsem.

00:05:50'Lunochod posílám si do minula'."

00:05:54A tady je taková stará jama.

00:05:57Já ju znám, myslím, 60 roků.

00:06:00Zeznámil sem se s ňú tak, že sem se plazil sem,

00:06:05a naraz sem spadl do té jamy,

00:06:07a byl sem plný mravenců.

00:06:09Ale proměnil jsem si to ve výhodu.

00:06:11Zjistil jsem totiž, že skrz tu travu vidím na stezku,

00:06:16po kerej přicházal nepřítel.

00:06:20A já sem nasadil šíp, a střelil sem těsně vedle,

00:06:27abych nekomu nevystřelil oko.

00:06:30A od té doby, dyž sem chodím, přemýšlam nad původem tej jamy.

00:06:35Nad jejím účelem a využitím.

00:06:41MLUVÍ INDIÁNSKOU ŘEČÍ.

00:06:45ZPĚV. HUDBA.

00:06:51"Je tam kdesi stará jama,

00:06:58je tam kdesi stará jama.

00:07:05Ta tam istě čeká na mňa,

00:07:13ta tam istě čeká na mňa."

00:07:21Tak tady toto je Pluskalova ulička,

00:07:26že sa tak menuje, sem se dověděl později.

00:07:28Pluskal byl historik města Brumova z konce 19. století.

00:07:35O kom sem věděl, to byly Holubovy 2 cérky,

00:07:38které bývaly tady.

00:07:40Tato čtvrť se správně menuje Žaboskřeky,

00:07:47a říkalo sa jí Žabinec.

00:07:49My sme tam bývali v takové chalupě,

00:07:52kerá už není.

00:07:55Patřila našemu staříčkovi, kerý do ní dal bydlet toho,

00:08:01kdo se momentálně zrovna vdal.

00:08:04Dyž sa naša maminka vdala,

00:08:08bývali sme tam my,

00:08:11a když sa vdal strýc Jošek,

00:08:13dali nás na sklépek tzv.

00:08:18To je ten, co si vzal tetu z Červeného Kamiňa,

00:08:27kerá mu dycky utekla,

00:08:32dyž sa pohádali.

00:08:34Sbalila peřiny a šla pěšky dom.

00:08:39Strýček sedával na prahu chalupy,

00:08:43a hrával na harmoniku.

00:08:47Můj první vizuální dojem z hradu byl tady odsuď.

00:08:58Myslel sem si, že dyž my máme ten hrad,

00:09:01jako v pohádkách, tak jsme říše, střed světa.

00:09:15Byla tu říka, měli sme hrad,

00:09:19tož sme měli všecko.

00:09:22Vůbec jsem tedy nesnil o nějakém světě "za obzorem".

00:09:28Tady sme Na drahách, to byl obecní pasinek,

00:09:33ale pásaly sa tady enem krávy,

00:09:37protože pro koze tu nic není stravitelného,

00:09:42než ta jehlica trnitá.

00:09:46Veliký nepřítel bosých pasáků.

00:09:50Dyž sem došel dom, enom sem si trny vytahoval.

00:09:52A byla to taková pustina.

00:09:561x za starostování pana Fojtíka sa obec rozhodla,

00:10:03že tady posází štěpy,

00:10:07a sice třešně, protože to bylo u nás cizokrajné ovoce,

00:10:15keré sa vozilo až 12 km ze Slovenska.

00:10:21Jak je tam ta mlha, tož tam teče ta Vlára,

00:10:29začíná tam Pováží, a tam už je Slovensko.

00:10:33Nikdo tehdy nevěřil, že by sa to mohlo aj udržať,

00:10:37protože to ožíraly koze, krávy...

00:10:47Dodneška obdivuju, že sa podařilo ty stromy ochránit.

00:10:59Včera sem byl u svojeho bratranca,

00:11:02Jožina Kozáčka.

00:11:05To je kozel, tam nalevo!

00:11:17Podle spodku by to měl být kozel.

00:11:22Spomínali sme, jak sa nás koze natrápily.

00:11:29Toto je oblíbený trik každej kozy,

00:11:34za to raz naši platili 20 Kč.

00:11:43Koze nám lozily skrz hráze na pole.

00:11:49A koze uvázal napříč takovou štanglu.

00:11:56A ona nemohla prolézt.

00:11:59Dyž Němci zabrali pohraničí, mnoho Čechů přišlo do vnitrozemí,

00:12:04sem přišel nový přednosta stanice,

00:12:07Zahradníček, a měl dceru Věru.

00:12:10A ta se ně velice lúbila.

00:12:11Ně bylo 14. jej 12.

00:12:18A tak sem si zjistil, kdy ide s konvičkou pro mléko,

00:12:22to bylo na príděl,

00:12:24a dělal sem to tak, abych viděl, že ona ide.

00:12:27A řekl sem: "Ahoj".

00:12:28To byla taková realizace idolu.

00:12:32A ona chodila okolo nás na húsle.

00:12:37Já sem na ně nechodil, ale honil sem okolo nich koze.

00:12:46A měl sem z toho, moderně řečeno, trauma.

00:12:52Ona okolo s ušlechtilýma húslama,

00:12:56a já okolo nich s tema prčama.

00:13:00Smí sa to vůbec? Já ju musim zahnat.

00:13:04To je mladá třešeň.

00:13:08Jedeš pryč!

00:13:16Ty staré třešně pomalu odcházajú,

00:13:18a tady mladú jim zežerú koze.

00:13:21Včil sa hněvám za starosty Fojtíka.

00:13:27To meno už děcka ani neznajú.

00:13:33To byl starosta nevím jakej politickej strany,

00:13:36živnostník.

00:13:38Vedle nich byl dřevěný slúp, a na ňom petrolejová lampa.

00:13:56Když rozsuzoval nějaké složité problémy,

00:14:00tak říkal: "No, tož aj tak sa može."

00:14:07Takový měl bystrý úsudek.

00:14:09"Arizona - pravým jménem Řehonůřka.

00:14:14Budu - li někdy mluvit o rodném kraji,

00:14:17vzpomenu si vždycky na tento kout.

00:14:20Bylo zamračeno, asi při čtvrté hodině odpolední.

00:14:25Počasí si pamatuju dobře.

00:14:28Šli jsme od nádraží na příkrou louku.

00:14:35Louka se mi zdála býti velikou,

00:14:37v jejích čistých barvách.

00:14:38Ta nádherná zeleň, plná květů.

00:14:41Byla v mých očích novým světem,

00:14:44cítil jsem se objevitelem.

00:14:46Zdálo se mi, že jsem louku ještě neviděl.

00:14:50Proč?

00:14:51Snad jsem louku ještě nikdy předtím necítil.

00:14:56Z jiné strany jsem Řehonůřku poznal v den,

00:15:00kdy jsem tam poprvé pásl kozy.

00:15:04Já mám mnoho obrazů Řehonůřky.

00:15:07Obraz jarní,

00:15:08kdy je ve svěžích barvách a jako zahrada,

00:15:12obraz letní, kdy je pod paprsky slunce zhnědlá,

00:15:16ano, je zelená, ale více dohněda vadnoucí zelení.

00:15:21Je zdupaná, připomíná mi prérii,

00:15:25tam, kde tato hraničí s pouští.

00:15:28Na podzim je zase jiná.

00:15:30Když jsem stál pod odraným stromem,

00:15:33byla pustá,

00:15:35místo zeleného háje a hrází zčernalé křoví.

00:15:40Lesík je průhledný a je vidět,

00:15:42jak je strašně sevřen hnědými písčitými břehy.

00:15:46A louka je pokryta listím.

00:15:49Duby trčí jako metly.

00:15:52Vítr fouká do listů na zemi,

00:15:54ty se převalují a haraší,

00:15:56vzpomínají zašlé slávy a krásy,

00:15:59a praví: "My jsme byli zelení."

00:16:02Ten vítr duje, tam někde vrzá větev o větev,

00:16:06na polích krákají vrány.

00:16:08Pusto, smutno.

00:16:11A v zimě?

00:16:12Ó Arizono, jak jsi malá!

00:16:15Kopečky a dolinky zaváty,

00:16:18bílo,

00:16:19jen temnější skvrny křovin je vidět.

00:16:21To bílé se jakoby směje a šklebí.

00:16:25Ó Arizono, to nejsi ty!

00:16:28A ještě jiným způsobem Řehonůřku vidím.

00:16:31Vidím ji před sebou živou, plnou křiku, pobíhání, jásotu...

00:16:36Je tak živá,

00:16:38střediskem zábavy za krásného slunného dne."

00:16:40Tady ocaď sme házávali oštěpama.

00:16:44Nebo sme stříleli lukama.

00:16:46Mosím povědět,

00:16:48že jako náčelník sem opravdu dohodil nejdál,

00:16:52tzn. až tam na tu rovinku,

00:16:54jak je ten stín.

00:16:57Ale včil tam nedohodím.

00:16:59Jednak sem byl mladší, jednak to bylo za 1. republiky.

00:17:03Uvidíme.

00:17:14"A kdy se mi Řehonůřka jeví jako Arizona?

00:17:18Nevím.

00:17:20Od té doby, co jsem přečetl 1. indiánku,

00:17:23začal sem ji přirovnávat k prériím a stepím.

00:17:27A když jsme si hráli,

00:17:29nenašel jsem vhodnějšího místa nad Arizonu.

00:17:32Ó Arizono, pamatuješ, kolikrát jsme si hráli,

00:17:37jak jsem byl náčelníkem, jak jsem byl kovbojem a šerifem?

00:17:40A pamatuješ na Krákorajícího havrana?

00:17:45A mých kamarádů, kteří sem už nikdy nepřijdou,

00:17:48kteří tu se mnou, bůhvíkde v tvém nitru, ó pralese,

00:17:52dřepěli?

00:17:53Kteří tolikrát se mnou tvou rýnu oštěpi prodírovatěli,

00:17:57tě nesčetněkrát zdupali,

00:17:59po tobě mnohdy toužili?

00:18:01Když tvůj majitel bičem nás všecky pral,

00:18:06a přiváděl nás z oblasti Divokého Západu,...

00:18:08...do radnice, a do rukou policajtovi a bůhvíkomu?

00:18:12Arizono, mnoho uvidíš.

00:18:15Všem nám posloužíš,

00:18:17a budeš mlčet."

00:18:20A když přišla paní učitelka Svatoňová...

00:18:26Ale já se zaplítám, takže popořadě.

00:18:30"Chceš se, Ludvíku, učit na nějaký hudební nástroj?"

00:18:36"Tož třeba."

00:18:39"Na klavír?"

00:18:41Věděl jsem, že na klavír to nepude.

00:18:45"Tak tož třeba na húsle?"

00:18:48"Tož na húsle bych sa učil."

00:18:52Páni učitelé a z lepších rodin hráli na húsle...

00:18:59Tak ně kúpila húsle,

00:19:01a zaplatila ně hodiny u pana učitela Götza.

00:19:06To je taková hlubinná psychologie,

00:19:13potom sem objevil,

00:19:15že to bylo kvůli tej Věře Zahradníčkovej.

00:19:20- Paní učitelka bydlela tady v tomto domku,

00:19:23v podnájmu,

00:19:26a my jsme k ní jezdili na prázdniny,

00:19:29když byly děti malé.

00:19:32Byla neobyčejně vzácný člověk,

00:19:36který miloval tady ten kraj.

00:19:44Zajímala se o matematiku, o hudbu,

00:19:53uměla nádherné ruční práce...

00:19:56Byla to vynikající učitelka,

00:19:59takového staršího ražení.

00:20:02Měla ohromný zdravotní fond, výdrž.

00:20:23- Kdo to je?

00:20:25- To je pan Miklas.

00:20:29Bydlela u nich 35 roků a byla to vlastně její rodina.

00:20:38Byla s nimi v takovém vztahu,

00:20:45že jejich děti byly téměř jako její vnoučata.

00:20:50Nejhezčí úsek života jsem prožila tady na Miklasově zahradě.

00:20:59A na těch kopcích.

00:21:04Každé odpoledne jsme šli na nějaký kopec.

00:21:08Dosáhnout v tomto kraji vrcholu - to je dost velký výstup.

00:21:14Ona byla mnohem starší, než jsem já teď - je mi 74 let,

00:21:18ona už měla k 80, a já jsem si vždycky říkala:

00:21:25dnes bychom mohly vynechat.

00:21:29A paní učitelka:

00:21:31dnes musíme na Březovou, na rybníky, na Lázy...

00:21:38A pořád jsme musely chodit.

00:21:41- Bydlela u nás 35 roků,

00:21:43a za celou tu dobu jsme s ní neměli žádný spor.

00:21:50Byla bez vyznání,

00:21:52a přitom to byl tak solidní a spravedlivý člověk.

00:21:56- Tady pod tím stromem jsme s paní učitelkou sedávali.

00:22:02- Tady je ten dvůr, a tady jsme s ní sedávali.

00:22:08Já jsem se s ní neshodla v jedné věci:

00:22:12jinak jsme si velice rozuměly,

00:22:15četly spolu, vedly úvahy o politice..

00:22:24Ona věřila, že se lidstvo lepší.

00:22:28A já jsem říkala, že lidstvo je pořád stejné,

00:22:34špatné a dobré, a že žádný režim lidstvo nezlepší.

00:22:51- Tak kam si zalezem?

00:22:56Tož toto je můj spolužák.

00:22:59Z měšťanky, Vaculčík.

00:23:03- Moc sa zmenilo.

00:23:06- Co si myslíš, že je hlavní, co sa zmenilo?

00:23:13Tož je nám o 55 roků víc.

00:23:17- Máme 70 let.

00:23:19- 73 roků máme, ano.

00:23:23- Čekali sme na to?

00:23:26Ale čekali sme, že to bude lepší?

00:23:29V takovém stavu, v jakém sme dneska,

00:23:33sme se octli trochu moc nízko.

00:23:36- Kdo to zavinil?

00:23:39Já tvrdím, že národ.

00:23:41- Když už ležela na smrtelném loži,

00:23:44a přišel k ní Vaculík,

00:23:45tak se ho zeptala: "A jsou tady ještě ti Rusové?"

00:23:50- No.

00:23:56Ale krásný její výrok, dyž sme sa raz dívali na televizi,

00:24:01kde sa měl opakovat,...

00:24:05...slavný sovětský film o Velkej vlasteneckej válce,

00:24:10a ona řekla: "Budeme se na to dívat?

00:24:16A komu budeme fandit?"

00:24:20- Já dodneška umím stupnici tvrdosti.

00:24:25Umíš to?

00:24:28- No jistě.

00:24:30Kamenná súl, vápenec, živec, křemen, topas...

00:24:40- Co ťa najvíc zlobí na tomto dnešním režimu?

00:24:44- Mňa to zlobí, že sme upadli tak ohromně nízko.

00:24:50Nezaměstnanost.

00:24:52- Nechajte politiku!

00:24:57- Vy nechajte nás!

00:25:03My sme spolužáci...

00:25:13Tady, chlapci, sa velice dobře pásalo.

00:25:16Protože tady si každý hleděl svého.

00:25:19Koze si hleděly pastvy, a my sme si hleděly svých zábav.

00:25:24Mezi ně patřilo aj tady toto kúpání.

00:25:29To sa kúpalo nahatý, protože s cérkama sme nepásali,

00:25:35plavky sme neměli,

00:25:37plavky něl Herbert Vock a ten zas nepásal...

00:25:42Anebo Staňa Stuchlík, syn doktora,

00:25:44který by sa zásadně kúpal v plavkách.

00:25:48A já sa idu okúpat, protože je takové horko,

00:25:54že sa to k tomu akorát hodí.

00:26:06"Tak jsem včera skončil v kostele,

00:26:09jaro je tady, sníh je pryč.

00:26:11A já jsem už 3. den zas v Praze,

00:26:14a vší silou se musím vracet na hřbitov,

00:26:18k bílému hrobu rodičů,

00:26:20protože to přece jen chci mít tady zaznamenáno.

00:26:24A rozhlížím se,

00:26:25co asi bude z toho hrobu č.20 vidět.

00:26:31Mně by se víc líbil hrob č. 55,

00:26:35až pod horní hrázou.

00:26:37protože slibuje vyhlídku, zvlášť kdyby se v něm sedlo,

00:26:41či trochu povylezlo.

00:26:43Na měšťanku, na kostel, pivovar, a na rozpadlý hrad.

00:26:48Hrad ten před časem,...

00:26:52...odvážně obnažili pokácením okolního porostu,

00:26:55je to působivé, na pozadí zasněžených lesů,

00:26:58v slunci 1. jarního dne v Brumově.

00:27:02Hrob č. 55 je bohužel obsazen."

00:27:08Byla to taková úřední výmluva.

00:27:13Tehdejší národní výbor mě tady nechtěl.

00:27:20A jako důvod uvedli, že tady nemám stálé bydliště.

00:27:26Ačkoli jsem právě tím hrobem stálé bydliště mínil získat.

00:27:34Ale do nároku na hrob se dostala naše paní učitelka,...

00:27:40...Svatoňová.

00:27:44A umřela r. 1987.

00:27:49Takže hrob je na její jméno,

00:27:52a ona řekla, že jí nebudeme vadit.

00:27:57- Uspokojili mě, že tam budu ležet s paní učitelkou,

00:28:02nad Brumovem, nad kostelem,

00:28:07a s Vaculíkem, že tam budeme všichni pohromadě.

00:28:16- Náhrobek nám udělal Otmar Oliva.

00:28:19Toto místo je významné.

00:28:21Když jsme s rodinou jezdívali do Brumova,

00:28:27tak já jsem býval u sestry za tunelem,

00:28:31protože jsme se nevešli do jednoho prostoru,

00:28:34a žena s dětmi byla u paní učitelky.

00:28:37A vždycky jsme si dali rande:

00:28:40já půjdu přes tunel sem, a ona sem půjde podél trati.

00:28:42A tady na hrbu pod lípou jsme se scházeli.

00:28:47To je vlastně místo našeho posledního rande.

00:28:52Stop.

00:28:54.