00:00:12 - Ha.

00:00:16 To je on.

00:00:19 "Vytáhl jsem nejdelší šíp,

00:00:21 vložil ho do luku a vystřelil skulinou mezi keři.

00:00:26 Neboť se vzdorně rozhlédl."

00:00:35 Tak tady jsme nad údolím,

00:00:37 které vede z Brumova směrem k Návojné,

00:00:40 a je to tentýž panoramatický pohled,

00:00:43 který si r. 1928 zvolil dokumentátor,

00:00:48 který dokumentoval stavbu Masarykovy dráhy.

00:00:53 Je velice krásné a zajímavé,

00:00:57 porovnat tehdejší stav krajiny s dnešním.

00:01:00 Na první pohled je na tom snímku vidět,

00:01:04 že ta krajina byla dost suchopárná.

00:01:08 Zatímco dnes je úplně prorostlá zelení,

00:01:11 a vypadá velice šťavnatě.

00:01:13 Ačkoli když s někým mluvíte,

00:01:15 tak vám každý řekne,

00:01:16 že vody je méně.

00:01:18 Když to porovnáme s tím naším starším snímkem,

00:01:21 vidíme, že hájek byl ještě takový mladý.

00:01:26 Kromě toho se tam z náletu rozmáhá smíšený porost,

00:01:32 který by se, podle mého názoru,

00:01:35 i názoru Brumovanů, měl dát pryč.

00:01:39 Ale když se brzy odvysílá tento film,

00:01:45 tak to bude dobré.

00:01:49 Vlastně to celé dělám proto,

00:01:51 že sem roky jezdím, a já sám jsem si to uvědomil,

00:01:54 až když jsem byl z Brumova pryč.

00:02:03 ZPĚV. HUDBA.

00:02:09 "Nad Brumovem je to samé,

00:02:13 nad Brumovem je to samé.

00:02:15 Bože, nech to tak ostane.

00:02:22 Bože, nech to tak ostane."

00:02:52 Tady mám poznačené, kdy sem sa narodíl.

00:02:59 HUDBA.

00:03:32 Na tom vršku, jak to teď příde,

00:03:37 tam sme ležali a chystali sme přepadení vlaku.

00:03:46 Tady sme přepadli jedenkrát vlak.

00:03:50 Já sem pásal koze,

00:03:51 a s ostatníma ogarama sme si hráli na indiány.

00:03:57 Každý rok dokonaleji a dokonaleji.

00:04:03 A v poslední fázi indiánování jsme opravdu přepadli vlak.

00:04:10 Ale bylo to jako enem tak.

00:04:15 Vynořili jsme se na svahu, všeci měli vystřelit šípy,

00:04:20 a já sem říkal:

00:04:22 "Těsně, ale nad!"

00:04:27 A někdo střelil těsně, ale do toho okna.

00:04:34 "Když jsem šel z kopce zpátky,

00:04:37 z 8 - patrového domu na mě kdosi zavolal.

00:04:40 "Pojď k nám!"

00:04:41 Zvedl jsem hlavu a spočítal si výšku.

00:04:45 Když jsem vystoupil z výtahu,

00:04:47 byly dveře bytu už otevřené,

00:04:49 a muž mě zdravil slovy: 'Vitaj, náčelníku!'

00:04:54 Potkáváme se skoro při každé mé návštěvě tady,

00:04:57 ale to je poprvé, co mě takto oslovil.

00:05:00 Jakoby věděl, čím se zabývám.

00:05:03 Svým náčelnictvím.

00:05:05 Vešel jsem.

00:05:07 'A jak ty ses menoval?'

00:05:10 'Mes - haba', řekl.

00:05:12 Byl jsem zklamán.

00:05:14 Doufal jsem ve zvučnější, a hlavně trochu lidské jméno,

00:05:18 jako Svištící šíp.

00:05:20 Ale dal jsem komusi tehdy takové jméno,

00:05:22 pamatuju.

00:05:24 To je on?

00:05:28 Zanotil, jako by se chtěl ještě legitimovat.

00:05:32 'Dobrá, dobrá', řekl jsem.

00:05:35 'Byl jsem zas, jak dycky, fotit Arizonu.'

00:05:39 'A ne a ne?', politoval mě.

00:05:41 'Zkouším to tentokrát teleobjektivem.'

00:05:44 'Ano, ano? 'Pošli si tam sakra lunochod,',

00:05:47 poradil mi.

00:05:48 'Ne', řekl jsem.

00:05:50 'Lunochod posílám si do minula'."

00:05:54 A tady je taková stará jama.

00:05:57 Já ju znám, myslím, 60 roků.

00:06:00 Zeznámil sem se s ňú tak, že sem se plazil sem,

00:06:05 a naraz sem spadl do té jamy,

00:06:07 a byl sem plný mravenců.

00:06:09 Ale proměnil jsem si to ve výhodu.

00:06:11 Zjistil jsem totiž, že skrz tu travu vidím na stezku,

00:06:16 po kerej přicházal nepřítel.

00:06:20 A já sem nasadil šíp, a střelil sem těsně vedle,

00:06:27 abych nekomu nevystřelil oko.

00:06:30 A od té doby, dyž sem chodím, přemýšlam nad původem tej jamy.

00:06:35 Nad jejím účelem a využitím.

00:06:41 MLUVÍ INDIÁNSKOU ŘEČÍ.

00:06:45 ZPĚV. HUDBA.

00:06:51 "Je tam kdesi stará jama,

00:06:58 je tam kdesi stará jama.

00:07:05 Ta tam istě čeká na mňa,

00:07:13 ta tam istě čeká na mňa."

00:07:21 Tak tady toto je Pluskalova ulička,

00:07:26 že sa tak menuje, sem se dověděl později.

00:07:28 Pluskal byl historik města Brumova z konce 19. století.

00:07:35 O kom sem věděl, to byly Holubovy 2 cérky,

00:07:38 které bývaly tady.

00:07:40 Tato čtvrť se správně menuje Žaboskřeky,

00:07:47 a říkalo sa jí Žabinec.

00:07:49 My sme tam bývali v takové chalupě,

00:07:52 kerá už není.

00:07:55 Patřila našemu staříčkovi, kerý do ní dal bydlet toho,

00:08:01 kdo se momentálně zrovna vdal.

00:08:04 Dyž sa naša maminka vdala,

00:08:08 bývali sme tam my,

00:08:11 a když sa vdal strýc Jošek,

00:08:13 dali nás na sklépek tzv.

00:08:18 To je ten, co si vzal tetu z Červeného Kamiňa,

00:08:27 kerá mu dycky utekla,

00:08:32 dyž sa pohádali.

00:08:34 Sbalila peřiny a šla pěšky dom.

00:08:39 Strýček sedával na prahu chalupy,

00:08:43 a hrával na harmoniku.

00:08:47 Můj první vizuální dojem z hradu byl tady odsuď.

00:08:58 Myslel sem si, že dyž my máme ten hrad,

00:09:01 jako v pohádkách, tak jsme říše, střed světa.

00:09:15 Byla tu říka, měli sme hrad,

00:09:19 tož sme měli všecko.

00:09:22 Vůbec jsem tedy nesnil o nějakém světě "za obzorem".

00:09:28 Tady sme Na drahách, to byl obecní pasinek,

00:09:33 ale pásaly sa tady enem krávy,

00:09:37 protože pro koze tu nic není stravitelného,

00:09:42 než ta jehlica trnitá.

00:09:46 Veliký nepřítel bosých pasáků.

00:09:50 Dyž sem došel dom, enom sem si trny vytahoval.

00:09:52 A byla to taková pustina.

00:09:56 1x za starostování pana Fojtíka sa obec rozhodla,

00:10:03 že tady posází štěpy,

00:10:07 a sice třešně, protože to bylo u nás cizokrajné ovoce,

00:10:15 keré sa vozilo až 12 km ze Slovenska.

00:10:21 Jak je tam ta mlha, tož tam teče ta Vlára,

00:10:29 začíná tam Pováží, a tam už je Slovensko.

00:10:33 Nikdo tehdy nevěřil, že by sa to mohlo aj udržať,

00:10:37 protože to ožíraly koze, krávy...

00:10:47 Dodneška obdivuju, že sa podařilo ty stromy ochránit.

00:10:59 Včera sem byl u svojeho bratranca,

00:11:02 Jožina Kozáčka.

00:11:05 To je kozel, tam nalevo!

00:11:17 Podle spodku by to měl být kozel.

00:11:22 Spomínali sme, jak sa nás koze natrápily.

00:11:29 Toto je oblíbený trik každej kozy,

00:11:34 za to raz naši platili 20 Kč.

00:11:43 Koze nám lozily skrz hráze na pole.

00:11:49 A koze uvázal napříč takovou štanglu.

00:11:56 A ona nemohla prolézt.

00:11:59 Dyž Němci zabrali pohraničí, mnoho Čechů přišlo do vnitrozemí,

00:12:04 sem přišel nový přednosta stanice,

00:12:07 Zahradníček, a měl dceru Věru.

00:12:10 A ta se ně velice lúbila.

00:12:11 Ně bylo 14. jej 12.

00:12:18 A tak sem si zjistil, kdy ide s konvičkou pro mléko,

00:12:22 to bylo na príděl,

00:12:24 a dělal sem to tak, abych viděl, že ona ide.

00:12:27 A řekl sem: "Ahoj".

00:12:28 To byla taková realizace idolu.

00:12:32 A ona chodila okolo nás na húsle.

00:12:37 Já sem na ně nechodil, ale honil sem okolo nich koze.

00:12:46 A měl sem z toho, moderně řečeno, trauma.

00:12:52 Ona okolo s ušlechtilýma húslama,

00:12:56 a já okolo nich s tema prčama.

00:13:00 Smí sa to vůbec? Já ju musim zahnat.

00:13:04 To je mladá třešeň.

00:13:08 Jedeš pryč!

00:13:16 Ty staré třešně pomalu odcházajú,

00:13:18 a tady mladú jim zežerú koze.

00:13:21 Včil sa hněvám za starosty Fojtíka.

00:13:27 To meno už děcka ani neznajú.

00:13:33 To byl starosta nevím jakej politickej strany,

00:13:36 živnostník.

00:13:38 Vedle nich byl dřevěný slúp, a na ňom petrolejová lampa.

00:13:56 Když rozsuzoval nějaké složité problémy,

00:14:00 tak říkal: "No, tož aj tak sa može."

00:14:07 Takový měl bystrý úsudek.

00:14:09 "Arizona - pravým jménem Řehonůřka.

00:14:14 Budu - li někdy mluvit o rodném kraji,

00:14:17 vzpomenu si vždycky na tento kout.

00:14:20 Bylo zamračeno, asi při čtvrté hodině odpolední.

00:14:25 Počasí si pamatuju dobře.

00:14:28 Šli jsme od nádraží na příkrou louku.

00:14:35 Louka se mi zdála býti velikou,

00:14:37 v jejích čistých barvách.

00:14:38 Ta nádherná zeleň, plná květů.

00:14:41 Byla v mých očích novým světem,

00:14:44 cítil jsem se objevitelem.

00:14:46 Zdálo se mi, že jsem louku ještě neviděl.

00:14:50 Proč?

00:14:51 Snad jsem louku ještě nikdy předtím necítil.

00:14:56 Z jiné strany jsem Řehonůřku poznal v den,

00:15:00 kdy jsem tam poprvé pásl kozy.

00:15:04 Já mám mnoho obrazů Řehonůřky.

00:15:07 Obraz jarní,

00:15:08 kdy je ve svěžích barvách a jako zahrada,

00:15:12 obraz letní, kdy je pod paprsky slunce zhnědlá,

00:15:16 ano, je zelená, ale více dohněda vadnoucí zelení.

00:15:21 Je zdupaná, připomíná mi prérii,

00:15:25 tam, kde tato hraničí s pouští.

00:15:28 Na podzim je zase jiná.

00:15:30 Když jsem stál pod odraným stromem,

00:15:33 byla pustá,

00:15:35 místo zeleného háje a hrází zčernalé křoví.

00:15:40 Lesík je průhledný a je vidět,

00:15:42 jak je strašně sevřen hnědými písčitými břehy.

00:15:46 A louka je pokryta listím.

00:15:49 Duby trčí jako metly.

00:15:52 Vítr fouká do listů na zemi,

00:15:54 ty se převalují a haraší,

00:15:56 vzpomínají zašlé slávy a krásy,

00:15:59 a praví: "My jsme byli zelení."

00:16:02 Ten vítr duje, tam někde vrzá větev o větev,

00:16:06 na polích krákají vrány.

00:16:08 Pusto, smutno.

00:16:11 A v zimě?

00:16:12 Ó Arizono, jak jsi malá!

00:16:15 Kopečky a dolinky zaváty,

00:16:18 bílo,

00:16:19 jen temnější skvrny křovin je vidět.

00:16:21 To bílé se jakoby směje a šklebí.

00:16:25 Ó Arizono, to nejsi ty!

00:16:28 A ještě jiným způsobem Řehonůřku vidím.

00:16:31 Vidím ji před sebou živou, plnou křiku, pobíhání, jásotu...

00:16:36 Je tak živá,

00:16:38 střediskem zábavy za krásného slunného dne."

00:16:40 Tady ocaď sme házávali oštěpama.

00:16:44 Nebo sme stříleli lukama.

00:16:46 Mosím povědět,

00:16:48 že jako náčelník sem opravdu dohodil nejdál,

00:16:52 tzn. až tam na tu rovinku,

00:16:54 jak je ten stín.

00:16:57 Ale včil tam nedohodím.

00:16:59 Jednak sem byl mladší, jednak to bylo za 1. republiky.

00:17:03 Uvidíme.

00:17:14 "A kdy se mi Řehonůřka jeví jako Arizona?

00:17:18 Nevím.

00:17:20 Od té doby, co jsem přečetl 1. indiánku,

00:17:23 začal sem ji přirovnávat k prériím a stepím.

00:17:27 A když jsme si hráli,

00:17:29 nenašel jsem vhodnějšího místa nad Arizonu.

00:17:32 Ó Arizono, pamatuješ, kolikrát jsme si hráli,

00:17:37 jak jsem byl náčelníkem, jak jsem byl kovbojem a šerifem?

00:17:40 A pamatuješ na Krákorajícího havrana?

00:17:45 A mých kamarádů, kteří sem už nikdy nepřijdou,

00:17:48 kteří tu se mnou, bůhvíkde v tvém nitru, ó pralese,

00:17:52 dřepěli?

00:17:53 Kteří tolikrát se mnou tvou rýnu oštěpi prodírovatěli,

00:17:57 tě nesčetněkrát zdupali,

00:17:59 po tobě mnohdy toužili?

00:18:01 Když tvůj majitel bičem nás všecky pral,

00:18:06 a přiváděl nás z oblasti Divokého Západu,...

00:18:08 ...do radnice, a do rukou policajtovi a bůhvíkomu?

00:18:12 Arizono, mnoho uvidíš.

00:18:15 Všem nám posloužíš,

00:18:17 a budeš mlčet."

00:18:20 A když přišla paní učitelka Svatoňová...

00:18:26 Ale já se zaplítám, takže popořadě.

00:18:30 "Chceš se, Ludvíku, učit na nějaký hudební nástroj?"

00:18:36 "Tož třeba."

00:18:39 "Na klavír?"

00:18:41 Věděl jsem, že na klavír to nepude.

00:18:45 "Tak tož třeba na húsle?"

00:18:48 "Tož na húsle bych sa učil."

00:18:52 Páni učitelé a z lepších rodin hráli na húsle...

00:18:59 Tak ně kúpila húsle,

00:19:01 a zaplatila ně hodiny u pana učitela Götza.

00:19:06 To je taková hlubinná psychologie,

00:19:13 potom sem objevil,

00:19:15 že to bylo kvůli tej Věře Zahradníčkovej.

00:19:20 - Paní učitelka bydlela tady v tomto domku,

00:19:23 v podnájmu,

00:19:26 a my jsme k ní jezdili na prázdniny,

00:19:29 když byly děti malé.

00:19:32 Byla neobyčejně vzácný člověk,

00:19:36 který miloval tady ten kraj.

00:19:44 Zajímala se o matematiku, o hudbu,

00:19:53 uměla nádherné ruční práce...

00:19:56 Byla to vynikající učitelka,

00:19:59 takového staršího ražení.

00:20:02 Měla ohromný zdravotní fond, výdrž.

00:20:23 - Kdo to je?

00:20:25 - To je pan Miklas.

00:20:29 Bydlela u nich 35 roků a byla to vlastně její rodina.

00:20:38 Byla s nimi v takovém vztahu,

00:20:45 že jejich děti byly téměř jako její vnoučata.

00:20:50 Nejhezčí úsek života jsem prožila tady na Miklasově zahradě.

00:20:59 A na těch kopcích.

00:21:04 Každé odpoledne jsme šli na nějaký kopec.

00:21:08 Dosáhnout v tomto kraji vrcholu - to je dost velký výstup.

00:21:14 Ona byla mnohem starší, než jsem já teď - je mi 74 let,

00:21:18 ona už měla k 80, a já jsem si vždycky říkala:

00:21:25 dnes bychom mohly vynechat.

00:21:29 A paní učitelka:

00:21:31 dnes musíme na Březovou, na rybníky, na Lázy...

00:21:38 A pořád jsme musely chodit.

00:21:41 - Bydlela u nás 35 roků,

00:21:43 a za celou tu dobu jsme s ní neměli žádný spor.

00:21:50 Byla bez vyznání,

00:21:52 a přitom to byl tak solidní a spravedlivý člověk.

00:21:56 - Tady pod tím stromem jsme s paní učitelkou sedávali.

00:22:02 - Tady je ten dvůr, a tady jsme s ní sedávali.

00:22:08 Já jsem se s ní neshodla v jedné věci:

00:22:12 jinak jsme si velice rozuměly,

00:22:15 četly spolu, vedly úvahy o politice..

00:22:24 Ona věřila, že se lidstvo lepší.

00:22:28 A já jsem říkala, že lidstvo je pořád stejné,

00:22:34 špatné a dobré, a že žádný režim lidstvo nezlepší.

00:22:51 - Tak kam si zalezem?

00:22:56 Tož toto je můj spolužák.

00:22:59 Z měšťanky, Vaculčík.

00:23:03 - Moc sa zmenilo.

00:23:06 - Co si myslíš, že je hlavní, co sa zmenilo?

00:23:13 Tož je nám o 55 roků víc.

00:23:17 - Máme 70 let.

00:23:19 - 73 roků máme, ano.

00:23:23 - Čekali sme na to?

00:23:26 Ale čekali sme, že to bude lepší?

00:23:29 V takovém stavu, v jakém sme dneska,

00:23:33 sme se octli trochu moc nízko.

00:23:36 - Kdo to zavinil?

00:23:39 Já tvrdím, že národ.

00:23:41 - Když už ležela na smrtelném loži,

00:23:44 a přišel k ní Vaculík,

00:23:45 tak se ho zeptala: "A jsou tady ještě ti Rusové?"

00:23:50 - No.

00:23:56 Ale krásný její výrok, dyž sme sa raz dívali na televizi,

00:24:01 kde sa měl opakovat,...

00:24:05 ...slavný sovětský film o Velkej vlasteneckej válce,

00:24:10 a ona řekla: "Budeme se na to dívat?

00:24:16 A komu budeme fandit?"

00:24:20 - Já dodneška umím stupnici tvrdosti.

00:24:25 Umíš to?

00:24:28 - No jistě.

00:24:30 Kamenná súl, vápenec, živec, křemen, topas...

00:24:40 - Co ťa najvíc zlobí na tomto dnešním režimu?

00:24:44 - Mňa to zlobí, že sme upadli tak ohromně nízko.

00:24:50 Nezaměstnanost.

00:24:52 - Nechajte politiku!

00:24:57 - Vy nechajte nás!

00:25:03 My sme spolužáci...

00:25:13 Tady, chlapci, sa velice dobře pásalo.

00:25:16 Protože tady si každý hleděl svého.

00:25:19 Koze si hleděly pastvy, a my sme si hleděly svých zábav.

00:25:24 Mezi ně patřilo aj tady toto kúpání.

00:25:29 To sa kúpalo nahatý, protože s cérkama sme nepásali,

00:25:35 plavky sme neměli,

00:25:37 plavky něl Herbert Vock a ten zas nepásal...

00:25:42 Anebo Staňa Stuchlík, syn doktora,

00:25:44 který by sa zásadně kúpal v plavkách.

00:25:48 A já sa idu okúpat, protože je takové horko,

00:25:54 že sa to k tomu akorát hodí.

00:26:06 "Tak jsem včera skončil v kostele,

00:26:09 jaro je tady, sníh je pryč.

00:26:11 A já jsem už 3. den zas v Praze,

00:26:14 a vší silou se musím vracet na hřbitov,

00:26:18 k bílému hrobu rodičů,

00:26:20 protože to přece jen chci mít tady zaznamenáno.

00:26:24 A rozhlížím se,

00:26:25 co asi bude z toho hrobu č.20 vidět.

00:26:31 Mně by se víc líbil hrob č. 55,

00:26:35 až pod horní hrázou.

00:26:37 protože slibuje vyhlídku, zvlášť kdyby se v něm sedlo,

00:26:41 či trochu povylezlo.

00:26:43 Na měšťanku, na kostel, pivovar, a na rozpadlý hrad.

00:26:48 Hrad ten před časem,...

00:26:52 ...odvážně obnažili pokácením okolního porostu,

00:26:55 je to působivé, na pozadí zasněžených lesů,

00:26:58 v slunci 1. jarního dne v Brumově.

00:27:02 Hrob č. 55 je bohužel obsazen."

00:27:08 Byla to taková úřední výmluva.

00:27:13 Tehdejší národní výbor mě tady nechtěl.

00:27:20 A jako důvod uvedli, že tady nemám stálé bydliště.

00:27:26 Ačkoli jsem právě tím hrobem stálé bydliště mínil získat.

00:27:34 Ale do nároku na hrob se dostala naše paní učitelka,...

00:27:40 ...Svatoňová.

00:27:44 A umřela r. 1987.

00:27:49 Takže hrob je na její jméno,

00:27:52 a ona řekla, že jí nebudeme vadit.

00:27:57 - Uspokojili mě, že tam budu ležet s paní učitelkou,

00:28:02 nad Brumovem, nad kostelem,

00:28:07 a s Vaculíkem, že tam budeme všichni pohromadě.

00:28:16 - Náhrobek nám udělal Otmar Oliva.

00:28:19 Toto místo je významné.

00:28:21 Když jsme s rodinou jezdívali do Brumova,

00:28:27 tak já jsem býval u sestry za tunelem,

00:28:31 protože jsme se nevešli do jednoho prostoru,

00:28:34 a žena s dětmi byla u paní učitelky.

00:28:37 A vždycky jsme si dali rande:

00:28:40 já půjdu přes tunel sem, a ona sem půjde podél trati.

00:28:42 A tady na hrbu pod lípou jsme se scházeli.

00:28:47 To je vlastně místo našeho posledního rande.

00:28:52 Stop.

00:28:54 .