V roce se třinácti úplňky

Sedmdesátá léta představovala pro západoněmeckou kinematografii nástup nových tvůrčích sil. K tomuto generačnímu vzedmutí filmařů se vedle Wima Wenderse, Wernera Herzoga či Volkera Schlöndorfa řadil i Rainer Werner Fassbinder. Revoltující tvůrce zcela obnažuje soukromé problémy jedince, hnaného často pudovým jednáním, plného strachů a úzkostí. Tedy v žádném případě nejde o přitažlivost a líbivost, ale úpornou snahu jít člověku "pod kůži", hledat člověka z okraje společnosti či ho v mezní situaci vystavit extrémní zátěži. Dílo tohoto plodného autora čítá celkem třiačtyřicet titulů, ač zemřel krátce po svých 37. narozeninách. Výběr dvou méně známých filmů z pozdnějšího tvůrčího období tohoto režiséra tedy zdaleka nemůže utvořit obraz jeho díla, ale spíše doplnit poznání těm, kteří řadu jeho známějších filmů mohli vidět v našich kinech i v rámci Filmového klubu v televizi. Film V roce s třinácti měsíci se odehrává ve Frankfurtu nad Mohanem a Fassbinder tentokráte stojí i za kamerou. Jeho film vypráví o posledních pěti dnech hrdiny, o jeho setkáních, která odkrývají minulost. Ernest Weisshaupt se před lety nechal operací změnit v ženu a stal se Elvírou. Ale ti, kvůli kterým to učinil, i další, které si zamiloval, ho opouštějí a zrazují. Scénář je ovlivněn teoriemi Gerharda Zwerenze, který se zabýval astrálními vědami a na filmu spolupracoval. Každý sedmý rok je rokem nějakého z měsíců. Když je takový měsíční rok zároveň rokem s třinácti úplňky, dochází často ke katastrofám u těch, jejichž psychiku ovládají city. V našem století je to šest nebezpečných roků. Do hlavní komplikované role obsadil režisér Volkera Spenglera. Film byl údajně natočen i na památku nevyjasněné smrti jeho kmenového herce Armina Meiera.