1. listopadu 2018

Práce českých sklářů dobývaly po staletí svět. Hlavně jejich křišťál a bižuterie. Po sametové revoluci se ale zdálo, že slavná tradice vezme za své. Hutě zanikaly, staří mistři odcházeli a nových adeptů téhle profese bylo pramálo. V posledních letech se však obor začal z téhle krize vzpamatovávat a pomalu se vrací na výsluní. Naštěstí. K těm, kteří mu udávají směr patří i duo Glass Brothers, tedy Filip a Lukáš Houdkovi z Nového Boru. Pod jejich rukama se rodí velmi neobvyklé kousky. Kupříkladu vytvořili kolekci svítidel, která jsou kombinací skla a komponentů z kol. Jejich díla zazářila na výstavách v Miláně, Haagu či Frankfurtu a zdobí i luxusní rezidence. Třeba v Saint – Tropez nebo Chicagu. Do jejich ateliéru vás zavede Tomáš Polák.

Naši planetu nemilosrdně zaplavují plasty. Každý rok se jich vyrobí 280 milionů tun. A recyklace se dočká jen pouhých 20 procent z tohoto množství. Zbytek končí na smetištích, ve spalovnách nebo dokonce v přírodě. Nejvíc odpadu nacházejícího se v oceánech pochází ze čtyř států – Číny, Indonésie, Filipín a Thajska. A právě do poslední jmenované země se před šesti lety vydal potápět Jan Bareš. Konkrétně na ostrov Lipe. Jenže se nevydržel dívat na všudypřítomné smetí a rozhodl se tamní pláže uklidit. Výsledek ho natolik nadchnul, že založil mezinárodní organizaci, ve které sdružuje dobrovolníky z celého světa a snaží se zbavovat nepořádku další místa. Co všechno už Trash Hero, což bychom mohli do češtiny přeložit jako Odpadkoví hrdinové, dokázali, zjišťoval Petr Švihovec.

Dominika Gawliczková dokonale klame tělem. Málokoho by při pohledu na tuto drobnou blondýnku napadlo, že má co do činění s velkou dobrodružkou. Na své motorce totiž projela, navíc většinou úplně sama, na 30 zemí světa. Na jeden zátah třeba zvládla deset států a zhruba deset tisíc kilometrů na severu Evropy. Vydala se ale taky k hranicím Číny nebo do Jižní Ameriky. Své výpravy předem do detailů neplánuje. Nepoužívá ani navigaci, jen klasickou papírovou mapu, kterou ale prý moc často nevytahuje. O svých zážitcích na cestách napsala už dvě knížky. A podělila se o ně i s Evou Kroupovou.

Dovedete si představit, že byste místo moderních chladniček a mrazáků používali izolované skříňky, ve kterých by teplotu snižoval led? Těžko, že? Pro naše babičky to ale bývalo běžné. Takhle se totiž potraviny uchovávaly celá staletí. Bylo však nutné se ledem předem pořádně předzásobit. I proto se v roce 1908, tedy přesně před 110 lety, pražští restauratéři a hostinští pustili do budování průmyslového areálu, ve kterém by se tenhle nepostradatelný materiál mohl skladovat ve velkém. Branické ledárny už sice dávno osiřely, ale dnes jsou chráněnou památkou. A taky vzpomínkou na mistry ledaře, kteří v nich dělali. Jejich náročnou práci si u příležitosti zmíněného kulatého výročí připomeneme i my.