Kunsthistorička, která se stala spisovatelkou a její Žítkovské bohyně bestsellerem (2014). Režie A. Sirotková
00:00:14 K 1.listopadu 1980 žilo v Československé socialistické
00:00:18 republice 15 milionů 277 tisíc trvale bydlících obyvatel.
00:00:23 To číslo se už samozřejmě změnilo.
00:00:28 Mezi kulturní domy se slabou činností patří Mrákotín,
00:00:31 Vanov nebo Dobronín.
00:00:34 My nemáme kam jít jako mladý. Ani ti starší nemůžou kam jít.
00:00:38 Tam je čistě jenom ta hospoda.
00:00:43 Čím je vlastně mladá próza charakteristická?
00:00:46 František Stavinoha píše o hornickém internátu,
00:00:50 Eva Bernardinová o stavbě přehrady, Jiří Švejda o životě na vojně,
00:00:55 Jan Kostrhun o dnešní jihomoravské vesnici.
00:01:02 Za šestiřádkovým vyorávačem dvě ženy
00:01:05 provádějí kontrolu všech 6 řádků
00:01:07 a potom zvážením usuzují na výši ztrát.
00:01:11 Mezi 15 miliony 277 tisíci obyvateli Československé
00:01:15 socialistické republiky patří už také Kateřina Tučková,
00:01:19 budoucí česká spisovatelka, která se narodila včera -
00:01:23 31.října 1980.
00:01:37 Voda nejenže neumožnila družstevníkům Jednotného
00:01:39 zemědělského družstva Moutnice na okrese Brno - venkov
00:01:41 použít techniku na sklizeň 80 hektarů cibule,
00:01:44 ale znamená i nebezpečí jejího probuzení a růstu.
00:01:49 Já jsem se narodila v Brně, ale žili jsme v té době v Moutnicích,
00:01:53 což je na jih od Brna.
00:01:55 To byla vesnice, kde se žilo tím zemědělstvím.
00:01:58 Oba moji rodiče pracovali v JZD, takže moje dětsví bylo plné krav,
00:02:03 koček, psů, králíků, prase jsme měli,
00:02:06 koza se u nás vyskytovala.
00:02:08 A potom vím, že jsem zavnímala poměrně dost ten zvrat,
00:02:12 kdy jsem se přestěhovali do dělnického Kuřima,
00:02:15 kde ten řád života byl úplně jiný.
00:02:18 Tomu městečku tehdy udávala řád Toska - TOS Kuřim,
00:02:21 továrna obráběcích strojů. Ráno se houkalo.
00:02:24 Na šestou se šlo do práce. A o půl třetí se znova houkalo,
00:02:27 rozléhalo se to celým Kuřimem, lidé šli domů
00:02:30 a rytmus života byl skutečně dán tou továrnou.
00:02:34 Tak tam jako stát se spisovatelkou, to prostě vůbec neexistovalo.
00:02:38 To je jako stát se kosmonautem nebo něco podobného.
00:02:44 Někdo měl hezčí džíny nebo něco a teď to měl z toho Západu.
00:02:48 Jak sis třeba vysvětlovala, že existuje nějakej Západ?
00:02:52 To v Kuřimi vůbec nebylo. To prostě ten dělnický život,
00:02:55 tam my jsme byli unifikovaní úplně jeden jako druhý.
00:02:59 Tam nebyly žádný džíny ze Západu. Kdo by to tam měl?
00:03:03 A že třeba existoval Tuzex?
00:03:05 Tak to jsem se dozvěděla třeba 10 let po revoluci.
00:03:14 Mně bylo 9 let, když byl listopad 1989.
00:03:18 Věděla jsem, že se jezdí na Svoboďák něco,
00:03:22 ale moje rodina nejezdila. To spíš jako bylo takový
00:03:25 jakoby čekání. Taková trošku pasivita, jako že něco se děje,
00:03:30 ale že se to neděje nám. Že se to dělá někdo v Praze nebo v Brně
00:03:34 a že se prostě někde něco děje.
00:03:36 Jinak moje rodina vždycky byla dost apolitická.
00:03:39 Se žilo prostě u nás na zahrádce a u nás na chatě.
00:03:54 Potom v Brně jsem zažila kulturní šok.
00:03:57 S příchodem na gymnázium jsem objevila svět divadel a kina.
00:04:00 Já jsem byla poprvé v nějakých 15 letech v kině.
00:04:04 Výstav a literárního života. A to už mě nadchlo tak strašně moc,
00:04:08 tak jsem věděla, že se chci přestěhovat do Brna.
00:04:10 To bylo moje vysněné město.
00:04:13 Ona byla ujetá do té literatury a tady těchhle těch věcí jako.
00:04:16 V tom ona byla taková, jako že psala snad nějaký
00:04:20 už soutěžní práce tehdy na té škole. A já jsem si říkala:
00:04:23 Holka bláznivá, tím se neuživí, co pak bude dělat?
00:04:26 Mě vlastně nenapadlo stát se spisovatelkou.
00:04:28 Ono to tak nějak se celé vyjevilo samo.
00:04:33 V době, kdy mně bylo 13 let, tak jsem poprvé něco zkoušela psát.
00:04:37 A to bylo, protože jsem tehdy četla knížky Lucy Maud Montgomery
00:04:41 myslím Anna ze Zeleného domu, tak jsem je dočetla
00:04:44 a strašně se mně stýskalo po té hlavní hrdince, tak jsem si říkala,
00:04:48 že to tak nechat nemůžu, a dopisovala jsem jí další osudy.
00:04:52 Tak to bylo možná takové první dílko. Potom jsem psala slohovky,
00:04:56 krátké povídky, ale záměr stát se spisovatelkou v tom vůbec nebyl.
00:05:04 Dávala vám nějaké ty prvotiny číst?
00:05:06 Něco jsem četla, ale to mě děsně nezaujalo,
00:05:08 takže už jsem dál potom v tom nepokračovala.
00:05:12 Když jsem měla pas, v sedmnácti pravděpodobně,
00:05:14 tak jsme se s kamarádkou sbalily, řekly jsme tady rodičům,
00:05:17 že jsme na chatě každá u té druhé, a rozjely jsme se Evropou.
00:05:21 Stopovaly jsme přes Rakousko, Itálii, Francii až do Španělska
00:05:26 a pak zase zpátky. A s ničím. Jenom se spacákem.
00:05:29 Pár drobných v kapse a ten spacák.
00:05:32 Jako že si budeme dělat tady ty průzkumy Evropy,
00:05:35 to, co naši rodiče nemohli, a pak se na to úzkostlivě připravovali,
00:05:38 tak že my si to uděláme strašně free.
00:05:42 Potkaly jsme nějaký chlapíky pod vlivem nějakých látek,
00:05:47 tam jako byli ve velmi dobrém rozmaru a říkali:
00:05:49 Holky, pojďte s náma. Projedeme se jako na lodi.
00:05:52 A Katka: Jasně! To bude bezva. Já říkám: To jsou úplně cizí lidi.
00:05:56 My jsme je v životě neviděly. Ti borci jsou zhulení nebo zfetovaní
00:06:00 nebo bůhvíco, já s nima přece nenastoupím na loď!
00:06:03 A ona byla zklamaná několik dní z toho, že jsem tu akcičku zatrhla.
00:06:07 Já jsme taková úzkoprsá.
00:06:10 Takže potom jsme jezdily od těch mých 17 třeba do 25
00:06:14 každé léto takovouhle cestu. Pak už to začala být hrozná nuda.
00:06:18 Kdy jste začala pozorovat to, že "já chci být spisovatelkou"?
00:06:23 Asi tak druhý den, co jsme se seznámily.
00:06:36 Já jsem vystudovala na Masarykově univerzitě dějiny umění
00:06:39 a český jazyk a literaturu.
00:06:41 A dějiny umění, vždycky jako jsem si přála v tom pracovat.
00:06:44 Dlouho jsem nevěděla, co jako bych s tím mohla dělat,
00:06:47 takže jsem se postupně stala kurátorkou.
00:06:50 Ten titul je pro spoustu lidí dost nečitelný, takže mi často říkají:
00:06:53 Vy pracujete jako s vězni? Nebo často vidí v televizi,
00:06:57 to se teď objevuje docela často,
00:07:00 že někdo ze zoologické zahrady je třeba kurátor hadů.
00:07:02 Tak říkají: Vy pracujete v ZOO?
00:07:05 Tak jim právě vysvětluju, že vymýšlím koncepci výstavy.
00:07:09 Nakonec vlastně i instaluju, zabíjím hřebíky. A bývaly doby,
00:07:12 kdy jsem výstavy i uklízela. Rychle se převlékla,
00:07:15 uvedla, vypravila katalog a tak dále.
00:07:18 Čili já jsem ta organizační složka výstavy.
00:07:21 Dřív jsem se cítila víc kurátorkou. protože to je věc organizační
00:07:25 a měla jsem ji pevně v rukou. Kdežto ta kariéra literární
00:07:31 je strašně nejednoznačná. Nenapíšu už nikdy dobrou knihu,
00:07:34 čímž pádem jsem spisovatelka, nebo nejsem spisovatelka?
00:07:37 Stát se může strašně moc věcí a je tam taková ta nejistota.
00:07:41 Na univerzitě jsem navštěvovala kurzy tvůrčího psaní
00:07:44 u docenta Fischera. A tam jsem ztratila jakýsi ostych,
00:07:48 bylo mi dobře porazeno a tak. Takže pak jsem to vlastně tak...
00:07:52 Pak jsem si říkala, že by to možná šlo.
00:08:16 Tohle je brněnský Bronx. To je místo, kterému se každý
00:08:20 slušný Brňan vyhne. Ale je to místo úplně blizoučko centra
00:08:24 a je to místo, do kterého jsem se přistěhovala v roce 2003.
00:08:29 Strašně ráda, přestože mě všichni od toho zrazovali
00:08:32 divili se mi, proč jdu sem do téhle špatné čtvrti,
00:08:36 kde je obrovská kriminalita.
00:08:39 Já se tady nebojím. Mně to tady připadá všecko strašně zajímavý.
00:08:43 I když se kolem mě občas prohánějí cigáňata a křičí:
00:08:46 Paní, paní, nemáte drobáka? Nebo občas tady zastaví smykem
00:08:50 auto nějakých lichvářů nebo něčeho,
00:08:54 tak mi to pořád připadá jako strašně zajímavý.
00:08:57 Tady se každý den odehrává nějaké drama.
00:09:00 Vlastně ne každý den. Už desítky a desítky let předtím.
00:09:03 A ono je to tady vidět. Poté, co jsem se nastěhovala, jsem si všimla
00:09:07 tady tohoto nápisu Mährische Glass Und Spiegel Industrie.
00:09:11 A začalo mi docvakávat, že to, co tady je vidět na ulicích dneska,
00:09:15 že je vlastně odrazem toho, co se dělo v minulosti.
00:09:18 Takže jsem začala tak jako pátrat po historii tohoto místa
00:09:22 a tady v těch vrstvách desetiletí na mě vyskočil příběh
00:09:25 Gerty Schnirch, Němky 21leté,
00:09:28 která z těchhle míst byla odsouvána v květnu 1945.
00:09:32 A najednou mi to připadalo jako strašně podstatné o tom začít psát,
00:09:37 mluvit o tom. Jak to, že se neví o tom, že tady byli lidé,
00:09:40 jako byla moje Gerta Schnirch.
00:09:42 A tak jsem vlastně přišla k námětu svého prvního románu.
00:09:48 UKÁZKA Z ROMÁNU Je unavená a její společnice také.
00:09:52 Má zkusit zastavit se a odpočinout si?
00:09:55 Několikrát procházeli kolem lidí sedících na zemi nebo na kufru,
00:09:59 se kterým se vláčeli. Několikrát také viděli,
00:10:02 jak k takovým přiběhl mladík a rozbil jim hlavu pažbou pušky.
00:10:06 Měla strach se zastavit. I přes bolest v tříslech
00:10:10 a levé noze se nutila k dalším krokům.
00:10:13 Dívka vedle ní šeptala o žízni. Gerta nic neřekla.
00:10:18 Měla vodu schovanou pro sebe a pro dítě.
00:10:21 Nemohla nabízet, když nevěděla, co ji ještě čeká.
00:10:25 Měla jsem strašnou potřebu nějak si ohmatat její osud
00:10:29 a vlastně jít jejími kroky, tak jsme si říkali,
00:10:32 že se vypravíme přesně po stopách brněnského odsunu
00:10:36 a z Mendlova náměstí ujdeme v noci tu cestu do Pohořelic,
00:10:40 což je přes 30 kilometrů. A já jsem šla ten pochod s kočárkem,
00:10:44 simulovala jsem jakoby tu matku s tím dítětem.
00:10:47 Třeba jsem měla potřebu jako si osvětlit,
00:10:50 jestli kočárek byl její oporou, nebo naopak zátěží.
00:10:53 Taky jsem věděla, ve které chvíli se třeba nad ránem
00:10:56 rozezpívají ptáci, kde už tak člověk na té trase může být.
00:11:00 Všechno jsem si takhle ohmatala a musím říct,
00:11:03 že i když mě teda netlačil žádný stres nebo trauma
00:11:08 vyhnání z domova, tak i tak těch 30 nočních kilometrů
00:11:11 neznámou krajinou bylo dost divných a velice namáhavých.
00:11:16 Ne, nešla jsem to s ní. To jsou zrovna ty věci,
00:11:18 kdy si myslím, že ona je prostě bláznivá.
00:11:20 Na druhou stranu jedině člověk jako Katka
00:11:24 dokáže prostě zbuntovat takovouhle věc.
00:11:26 Myslím si, že ten způsob, jak ona k tomu přistupuje,
00:11:29 k tomu psaní, že si tu zkušenost k tomu chce tak nějak do té míry,
00:11:33 do které může, prožít. Tak jako něco na tom je.
00:11:53 Ona publikovala ukázku z Vyhnání Gerty Schnirch
00:11:56 v časopise, který se mi náhodou dostal do ruky.
00:11:59 Ta ukázka mě velmi zaujala, tak jsem ji potom oslovil.
00:12:02 A když jsem četl ten úryvek z toho Vyhnání Gerty Schnirch,
00:12:06 to ještě Katku nikdo neznal, tak mi připadalo srovnatelné
00:12:10 se spoustou věcí, které překládáme z jiných evropských jazyků,
00:12:13 takže věřil jsem tomu,
00:12:15 že si to získá nadprůměrný počet čtenářů v Čechách.
00:12:19 Ale že to bude až tak velké, to jsme nevěděli samozřejmě.
00:12:23 Já jsem tu cestu měla vlastně díky bohu nějakou jako jednoduchou,
00:12:28 protože já myslím, že bych skončila u toho, že bych ten rukopis
00:12:32 dřív do obálky dala, případně poslala tím emailem.
00:12:36 A kdyby se nic nestalo, tak už bych nikdy nic dalšího neudělala.
00:12:39 Měla bych ten strach jako někoho otravovat.
00:12:42 Tak už jste to četl? Co si o tom myslíte?
00:12:45 Tak to by asi fakt bylo hrozný.
00:12:48 Cenu čtenářů získává Kateřina Tučková
00:12:52 za román Vyhnání Gerty Schnirch.
00:13:00 V naší rodině se třeba o odsunu nemluvilo.
00:13:03 Ani po revoluci se u nás jako nemluvilo o žádných perzekucích
00:13:06 disidentů, řeholnic, řeholníků. Taková témata se u nás neřešila.
00:13:11 Tak já si je teď řeším dodatečně a s tím trošku údivem a pohledem,
00:13:17 který znám z toho domova. Jak je možný, že tohle se dělo,
00:13:20 a my jsme tom nikdo nevěděli?
00:13:23 Tak jsem měla takový pocit hrozné prázdnoty,
00:13:26 když jsem odevzdala ten rukopis, takový ten syndrom
00:13:29 prázdného hnízda jsem zažila na svém prvním rukopisu,
00:13:32 takže jsem hned chtěla strašně jako to zaplnit.
00:13:35 Bavila jsem se o tom s kamarádem a tak jsem nešťastně říkala,
00:13:38 že bych určitě chtěla příběh,
00:13:40 který se odvíjí historií a dosahuje až do dneška,
00:13:44 aby tam bylo možno se ohlédnout za nějakou otázkou,
00:13:47 která se neřešila, nebo o které se něco neví.
00:13:50 A kde jsou hrdinky ženy, protože jsem měla pocit,
00:13:52 že ty ženské hrdinky umím nějak líp procítit.
00:13:54 Já když jsme mu říkala ty indicie,
00:13:56 tak on najednou říkal: Žítkovské bohyně!
00:14:02 UKÁZKA Z ROMÁNU:
00:14:05 Ukaž mi svého anděla, tetičko! Kdo ti ho dělá?
00:14:09 Chtěla vědět, kdykoliv tam tudy měly s matkou cestu.
00:14:12 Surmena se tvářila, jako by o žádných andělech
00:14:15 nikdy neslyšela, a její matka Irena se smála.
00:14:20 Já jsem taky bohyně. A viděla jsi u mě někdy nějakého,
00:14:23 ptala se. Jenže její matka byla jiná bohyně.
00:14:29 Taková zvláštní. Vlastně moc nebohovala.
00:14:34 Já jsem v támhle té chalupě jedno léto bydlela,
00:14:39 psala a načerpávala atmosféru Kopanic
00:14:42 a příběhy o bohyních. Chodila jsem do městečka Starého Hrozenkova
00:14:46 vyptávat se a brouzdat. A na další kopec,
00:14:49 na kterém je Žítková. A bylo to jedno z nejmagičtějších lét,
00:14:53 které jsem kdy zažila.
00:14:57 Opakovaně celé ty tři roky jsem sem jezdila.
00:14:59 A takhle to mám vždycky s každou knížkou.
00:15:02 že mě vtahuje do atmosféry toho děje úzký kontakt s tím místem.
00:15:06 Pokud možno taky s pamětníky, kteří v tom místě bydlí
00:15:09 nebo kteří mají k tomu příběhu, který zrovna píšu, nějaký vztah.
00:15:13 Tady na Kopanicích o Žítkovských bohyních vědí všichni
00:15:16 a vědí o nich spoustu pikantních příběhů a historek.
00:15:20 Říkala: Já jsem po obědě zpátky. Takže po obědě teda zpátky nebyla.
00:15:25 Pak už byly čtyři, pak už bylo šest a pak teda Káča se vrátila
00:15:29 jako úplně rozveselená z toho, že jí to zapadá do toho příběhu,
00:15:33 protože potkala nějakýho chlapíka, který jí vykládal o tom,
00:15:37 jak tam ti fašisti byli a za tou nějakou vědmou
00:15:42 se tam byli na něčem radit, jak to dopadne.
00:15:45 Takže ona přišla bohatě občerstvená slivovicí,
00:15:51 protože s každou tou chaloupkou, kterou navštívila,
00:15:54 tak musela ještě ochutnat i tu slivovici místní,
00:15:57 takže to byl asi docela pěknej zážitek.
00:16:00 Takže takovej Karel Jaromír Erben s Boženou Němcovou
00:16:02 když sbírali pohádky?
-Ano. Terénní práce.
00:16:07 Surmena. Stála tam a bylo vidět, jak se klátí.
00:16:11 Jak těžce udržuje rovnováhu zapřená o nápory větru.
00:16:15 Dora na nic nečekala a rozběhla se vzhůru k ní,
00:16:18 neschopná pochopit, proč tam jen tak stojí s rukama vztyčenýma
00:16:22 vstříc blížící se bouřce a čeká, až ji zbičují první proudy deště.
00:16:30 Já jsem použila do románu vaši tetu Surmenu - bohyni.
00:16:33 Já jsem o ní četla, že uměla zaříkávat bouřky.
00:16:36 To mě strašně oslnilo a taky jsem to v tom románu takto použila.
00:16:39 To nám předváděla. Kdysi nám vykládala:
00:16:42 Děti moje, od Vápenic se hnalo 12 bouřek a všechny jsem zažehnala.
00:16:49 Tak jsem počítala: Ne 12, ne 11, ne 10,
00:16:53 ne 9, Ne 8, ne 7,
00:16:56 ne 6, ne 5... A mezitím dělala ty kříže k obloze.
00:17:00 Ne 4, ne 3, ne 2, ne 1.
00:17:03 A jak jsme to dopověděla, bouřky byly pryč.
00:17:06 I když jsem přijela s tím trošku omezeným přístupem,
00:17:10 tak jsem věděla, že tam chci mít tu linku toho,
00:17:14 co kdyby jako opravdu ta jejich moc fungovala,
00:17:17 jak by to vypadalo. Čili jsem už od začátku chtěla,
00:17:20 aby se tam prolínal ten vědecký přístup badatelky Dory
00:17:24 a střet s tím lidovým magickým myšlením.
00:17:32 UKÁZKA Z ROMÁNU Irma Gabrhelová seděla u stolu,
00:17:36 hlavu nachýlenou, jak jí nemoc svírala záda.
00:17:40 Na sobě měla pracovní kroj. Přes něj si převázala zástěru.
00:17:44 Řídké vlasy jí překrýval zářivě červený šátek,
00:17:47 v němž se její drobný šedavý obličej skoro ztrácel.
00:17:51 Zpod okraje ale vykukovaly Irminy hluboké černé oči,
00:17:55 které živě těkaly sem a tam
00:17:57 a přitahovaly pohled jako dva magnety.
00:18:01 Konečky roztřesených prstů si pohrávala s lemem rukávu
00:18:04 s vybledlou, ale stále krásnou výšivkou,
00:18:07 na jejíž drobné stehy Dora zálibně hleděla.
00:18:12 Teď jsme před domečkem Irmy Gabrhelové.
00:18:14 Irma Gabrhelová je jméno konkrétní osoby, která žila.
00:18:17 Já jsem ji převzala do své knížky a udělala jsem to proto,
00:18:21 protože když jsem tady pátrala a povídala si s lidmi,
00:18:24 tak všichni stále mluvili o Irmě Gabrhelové.
00:18:26 A mluvili o ní strašně krásně. Tak jsem si říkala, že použiju
00:18:29 to jméno tak, jak je, té konkrétní osoby,
00:18:33 že jí udělám takový literární pomníček v té knize.
00:18:38 Používala jsem jména, která jsou pro tento region typická.
00:18:42 A některá jsem změnila úplně, protože jsem například
00:18:46 u černých bohyní dostala nějaký iracionální strach, že nesmím
00:18:50 použít jejich pravá příjmení, takže ta jsem změnila.
00:19:14 Neexistuje složka Surmena nebo Terezie Surmenová,
00:19:17 ale s takovými dokumenty jsem se během toho výzkumu setkávala,
00:19:22 i s takovýmhle zněním. Já jsem si nechávala vylustrovat
00:19:26 nejen to, co by bylo na bohyně, ale třeba na katolické aktivisty,
00:19:31 na Svědky Jehovovy, na nejrůznější typy léčitelů.
00:19:35 Po dobu minimálně 20 let se dopouštěla podvodné činnosti
00:19:39 na občanech ČSSR, rozkrádání veřejného majetku
00:19:43 a podvracení socialistického zřízení...
00:20:16 Ten jazyk jsem do sebe nasála, protože je především úplně příšerný
00:20:20 Jak ti estébáci popisovali intimní život někoho cizího
00:20:25 syrovým, studeným a velice hloupým jazykem,
00:20:28 takže ten jazyk šel lehce nasát.
00:20:31 No a potom jsem vlastně ty dokumenty
00:20:33 psala, jako bych osud té Terezy Surmenové.
00:20:36 Jako román se mi to líbilo, ale beru to z jiného pohledu,
00:20:40 protože pocházím z tohoto kraje.
00:20:42 Ale reakce lidí na to někdy byly rozpačité.
00:20:48 A druhá věc je, že to románové zpracování
00:20:51 někdy se trochu odchyluje od skutečnosti.
00:20:54 Mně to nevadilo, ale někteří na to byli trošku hákliví.
00:20:58 Já vím, že to na regionu Moravských Kopanic v Žítkové
00:21:02 způsobilo částečně taky jako skandál,
00:21:05 protože tam to četli jinak. Tam to četli očima těch,
00:21:09 kteří hledají, která ta postava je zrcadlem jakoby někoho,
00:21:12 kdo skutečně žije.
00:21:14 HUDBA
00:21:23 Někdo tvé knihy označil spíš za literaturu faktu.
00:21:27 No tak to právě ne. A to se docela dobře srovná,
00:21:29 když si přečtou třeba Žítkovské bohyně román můj
00:21:33 a Žítkovské bohyně Jiřího Jilíka, kniha faktografická.
00:21:36 Tak tam to vyplyne na povrch při tom srovnání,
00:21:39 co dělám vlastně já. Že uchopím celou tu kompletní informaci,
00:21:42 která mi trvá nashromáždit rok a půl,
00:21:45 je obrovská, dlouhá, strávím noci čtením
00:21:48 a dny rozhovory s pamětníky. Ale potom to vlastně
00:21:52 jakoby všechno zapomenu a jdu jako od nuly s tím příběhem.
00:21:56 Ten, mám pocit, je můj a tam přestává tvorba toho dokumentu
00:22:00 a začíná možná něco jako umění.
00:22:03 Já nevím, jestli si to můžu dovolit nazvat takhle.
00:22:06 Dnes je tedy prodáno přes 80 nebo téměř 90 tisíc jak papírových,
00:22:12 respektive jak vázaných, tak paperbackových
00:22:16 a elektronických knih Žítkovských bohyní.
00:22:19 To se nedá asi úplně čekat jako dopředu
00:22:22 Zvlášť v době, kdy člověk ty tři roky s tím bojuje,
00:22:25 tak sám sebe trápí a trápí se spoustou otázek.
00:22:29 Samozřejmě jsem si to přála, ale to se odhadnout prostě nedá.
00:22:39 No, napsáním románu tady vypuklo...
00:22:44 Vypukla mánie žítkovských bohyň.
00:22:46 Obrovské nájezdy turistů. A rok od roku jsme mysleli,
00:22:51 že se to bude snižovat, bude to menší,
00:22:55 ale opak je pravdou. Je to rok od roku silnější.
00:22:58 Tady Karlovy Vary, Liberec, teď už i z Bratislavy.
00:23:03 Dokonce až z Německa přijeli Čechoněmci.
00:23:09 A teď tady byla rodina, která 14 roků žije v Anglii
00:23:12 a aj ti se přijeli tady podívat na ten domek.
00:23:18 Přicházejí čtenáři se svými příběhy a někdy jsou docela zajímavé,
00:23:21 ale prostě nejsou pro mě. A přicházejí nejrůznější věci.
00:23:25 Dokonce i nabídky k sňatku. Naposledy z Chorvatska.
00:23:28 To je perfektní. Pán má třípokojový byt s ústředním topením.
00:23:34 Jaká je jako kamarádka, když píše?
00:23:39 No, ona není v tu chvíli. Ona prostě vypne celej svět,
00:23:43 pokud možno. Pokud já vím, ta akorát jejímu manželovi
00:23:46 se občas podaří se tam probojovat. Jako že teda tam někde je.
00:23:50 Ale jako ona se do toho celá zaklapne a nevylézá ven.
00:23:53 Nevadí ti na tom psaní ta samota?
00:23:57 Ne. Samota mi vůbec nevadí, protože zrovna jako když píšu,
00:24:00 a najednou tam na monitoru toho počítače
00:24:05 jako běhají ty postavy a opravdu něco dělají,
00:24:07 tak já se vůbec necítím sama.
00:24:09 Prostě ony si tam žijí. A jak někteří spisovatelé říkají,
00:24:13 že je třeba překvapuje občas, co ty postavy udělají,
00:24:16 tak to mám naprosto stejně. Ony se vyvíjejí, něco dělají,
00:24:20 diskutují. Já je musím brzdit třeba, když se moc rozpovídají
00:24:24 někam, kam třeba nechci. Takže já mám jako pocit,
00:24:27 když jsem sama s tím počítačem, že se toho děje strašně moc.
00:24:34 Chcete i s věnováním?
00:24:37 -Pro Milušku.
-Pro Milušku? Tak jo.
00:24:41 Děkuju, děkuju.
00:24:44 Na to, abych to vnímala jako poslání, takhle se necítím.
00:24:49 To mi přijde moc velké na to, co dělám já.
00:24:53 Já si to podržím, abych vám to napsala hezky.
00:24:56 -Moc děkuju.
-Já děkuju.
00:24:58 Je to volba. Jakási životní volba.
00:25:00 Je v tom kus umění, strašně moc řehole a sebeodříkání,
00:25:05 takže je to i dost o vůli a o chuti jako se dávat
00:25:09 nebo to dávat, nebo něco vysílat ze sebe.
00:25:15 Poté co vyšly Žižkovské bohyně a dostávala jsem denně třeba 12 mailů
00:25:18 a trvalo to dva roky, tak najednou jsem si jakoby říkala:
00:25:23 Tak asi jsem spisovatelka, no.
00:25:30 Nakolik ovlivnil Listopad 1989
00:25:33 životní cestu tehdy devítileté Kateřiny Tučkové?
00:25:37 Jaká by byla témata jejích knih, kdyby se nezměnil
00:25:41 společenský systém? A stala by se vůbec spisovatelkou?
00:26:05 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014
Kunsthistorička, která se stala spisovatelkou a její Žítkovské bohyně bestsellerem (2014). Režie A. Sirotková
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3