00:00:14K 1.listopadu 1980 žilo v Československé socialistické

00:00:18republice 15 milionů 277 tisíc trvale bydlících obyvatel.

00:00:23To číslo se už samozřejmě změnilo.

00:00:28Mezi kulturní domy se slabou činností patří Mrákotín,

00:00:31Vanov nebo Dobronín.

00:00:34My nemáme kam jít jako mladý. Ani ti starší nemůžou kam jít.

00:00:38Tam je čistě jenom ta hospoda.

00:00:43Čím je vlastně mladá próza charakteristická?

00:00:46František Stavinoha píše o hornickém internátu,

00:00:50Eva Bernardinová o stavbě přehrady, Jiří Švejda o životě na vojně,

00:00:55Jan Kostrhun o dnešní jihomoravské vesnici.

00:01:02Za šestiřádkovým vyorávačem dvě ženy

00:01:05provádějí kontrolu všech 6 řádků

00:01:07a potom zvážením usuzují na výši ztrát.

00:01:11Mezi 15 miliony 277 tisíci obyvateli Československé

00:01:15socialistické republiky patří už také Kateřina Tučková,

00:01:19budoucí česká spisovatelka, která se narodila včera -

00:01:2331.října 1980.

00:01:37Voda nejenže neumožnila družstevníkům Jednotného

00:01:39zemědělského družstva Moutnice na okrese Brno - venkov

00:01:41použít techniku na sklizeň 80 hektarů cibule,

00:01:44ale znamená i nebezpečí jejího probuzení a růstu.

00:01:49Já jsem se narodila v Brně, ale žili jsme v té době v Moutnicích,

00:01:53což je na jih od Brna.

00:01:55To byla vesnice, kde se žilo tím zemědělstvím.

00:01:58Oba moji rodiče pracovali v JZD, takže moje dětsví bylo plné krav,

00:02:03koček, psů, králíků, prase jsme měli,

00:02:06koza se u nás vyskytovala.

00:02:08A potom vím, že jsem zavnímala poměrně dost ten zvrat,

00:02:12kdy jsem se přestěhovali do dělnického Kuřima,

00:02:15kde ten řád života byl úplně jiný.

00:02:18Tomu městečku tehdy udávala řád Toska - TOS Kuřim,

00:02:21továrna obráběcích strojů. Ráno se houkalo.

00:02:24Na šestou se šlo do práce. A o půl třetí se znova houkalo,

00:02:27rozléhalo se to celým Kuřimem, lidé šli domů

00:02:30a rytmus života byl skutečně dán tou továrnou.

00:02:34Tak tam jako stát se spisovatelkou, to prostě vůbec neexistovalo.

00:02:38To je jako stát se kosmonautem nebo něco podobného.

00:02:44Někdo měl hezčí džíny nebo něco a teď to měl z toho Západu.

00:02:48Jak sis třeba vysvětlovala, že existuje nějakej Západ?

00:02:52To v Kuřimi vůbec nebylo. To prostě ten dělnický život,

00:02:55tam my jsme byli unifikovaní úplně jeden jako druhý.

00:02:59Tam nebyly žádný džíny ze Západu. Kdo by to tam měl?

00:03:03A že třeba existoval Tuzex?

00:03:05Tak to jsem se dozvěděla třeba 10 let po revoluci.

00:03:14Mně bylo 9 let, když byl listopad 1989.

00:03:18Věděla jsem, že se jezdí na Svoboďák něco,

00:03:22ale moje rodina nejezdila. To spíš jako bylo takový

00:03:25jakoby čekání. Taková trošku pasivita, jako že něco se děje,

00:03:30ale že se to neděje nám. Že se to dělá někdo v Praze nebo v Brně

00:03:34a že se prostě někde něco děje.

00:03:36Jinak moje rodina vždycky byla dost apolitická.

00:03:39Se žilo prostě u nás na zahrádce a u nás na chatě.

00:03:54Potom v Brně jsem zažila kulturní šok.

00:03:57S příchodem na gymnázium jsem objevila svět divadel a kina.

00:04:00Já jsem byla poprvé v nějakých 15 letech v kině.

00:04:04Výstav a literárního života. A to už mě nadchlo tak strašně moc,

00:04:08tak jsem věděla, že se chci přestěhovat do Brna.

00:04:10To bylo moje vysněné město.

00:04:13Ona byla ujetá do té literatury a tady těchhle těch věcí jako.

00:04:16V tom ona byla taková, jako že psala snad nějaký

00:04:20už soutěžní práce tehdy na té škole. A já jsem si říkala:

00:04:23Holka bláznivá, tím se neuživí, co pak bude dělat?

00:04:26Mě vlastně nenapadlo stát se spisovatelkou.

00:04:28Ono to tak nějak se celé vyjevilo samo.

00:04:33V době, kdy mně bylo 13 let, tak jsem poprvé něco zkoušela psát.

00:04:37A to bylo, protože jsem tehdy četla knížky Lucy Maud Montgomery

00:04:41myslím Anna ze Zeleného domu, tak jsem je dočetla

00:04:44a strašně se mně stýskalo po té hlavní hrdince, tak jsem si říkala,

00:04:48že to tak nechat nemůžu, a dopisovala jsem jí další osudy.

00:04:52Tak to bylo možná takové první dílko. Potom jsem psala slohovky,

00:04:56krátké povídky, ale záměr stát se spisovatelkou v tom vůbec nebyl.

00:05:04Dávala vám nějaké ty prvotiny číst?

00:05:06Něco jsem četla, ale to mě děsně nezaujalo,

00:05:08takže už jsem dál potom v tom nepokračovala.

00:05:12Když jsem měla pas, v sedmnácti pravděpodobně,

00:05:14tak jsme se s kamarádkou sbalily, řekly jsme tady rodičům,

00:05:17že jsme na chatě každá u té druhé, a rozjely jsme se Evropou.

00:05:21Stopovaly jsme přes Rakousko, Itálii, Francii až do Španělska

00:05:26a pak zase zpátky. A s ničím. Jenom se spacákem.

00:05:29Pár drobných v kapse a ten spacák.

00:05:32Jako že si budeme dělat tady ty průzkumy Evropy,

00:05:35to, co naši rodiče nemohli, a pak se na to úzkostlivě připravovali,

00:05:38tak že my si to uděláme strašně free.

00:05:42Potkaly jsme nějaký chlapíky pod vlivem nějakých látek,

00:05:47tam jako byli ve velmi dobrém rozmaru a říkali:

00:05:49Holky, pojďte s náma. Projedeme se jako na lodi.

00:05:52A Katka: Jasně! To bude bezva. Já říkám: To jsou úplně cizí lidi.

00:05:56My jsme je v životě neviděly. Ti borci jsou zhulení nebo zfetovaní

00:06:00nebo bůhvíco, já s nima přece nenastoupím na loď!

00:06:03A ona byla zklamaná několik dní z toho, že jsem tu akcičku zatrhla.

00:06:07Já jsme taková úzkoprsá.

00:06:10Takže potom jsme jezdily od těch mých 17 třeba do 25

00:06:14každé léto takovouhle cestu. Pak už to začala být hrozná nuda.

00:06:18Kdy jste začala pozorovat to, že "já chci být spisovatelkou"?

00:06:23Asi tak druhý den, co jsme se seznámily.

00:06:36Já jsem vystudovala na Masarykově univerzitě dějiny umění

00:06:39a český jazyk a literaturu.

00:06:41A dějiny umění, vždycky jako jsem si přála v tom pracovat.

00:06:44Dlouho jsem nevěděla, co jako bych s tím mohla dělat,

00:06:47takže jsem se postupně stala kurátorkou.

00:06:50Ten titul je pro spoustu lidí dost nečitelný, takže mi často říkají:

00:06:53Vy pracujete jako s vězni? Nebo často vidí v televizi,

00:06:57to se teď objevuje docela často,

00:07:00že někdo ze zoologické zahrady je třeba kurátor hadů.

00:07:02Tak říkají: Vy pracujete v ZOO?

00:07:05Tak jim právě vysvětluju, že vymýšlím koncepci výstavy.

00:07:09Nakonec vlastně i instaluju, zabíjím hřebíky. A bývaly doby,

00:07:12kdy jsem výstavy i uklízela. Rychle se převlékla,

00:07:15uvedla, vypravila katalog a tak dále.

00:07:18Čili já jsem ta organizační složka výstavy.

00:07:21Dřív jsem se cítila víc kurátorkou. protože to je věc organizační

00:07:25a měla jsem ji pevně v rukou. Kdežto ta kariéra literární

00:07:31je strašně nejednoznačná. Nenapíšu už nikdy dobrou knihu,

00:07:34čímž pádem jsem spisovatelka, nebo nejsem spisovatelka?

00:07:37Stát se může strašně moc věcí a je tam taková ta nejistota.

00:07:41Na univerzitě jsem navštěvovala kurzy tvůrčího psaní

00:07:44u docenta Fischera. A tam jsem ztratila jakýsi ostych,

00:07:48bylo mi dobře porazeno a tak. Takže pak jsem to vlastně tak...

00:07:52Pak jsem si říkala, že by to možná šlo.

00:08:16Tohle je brněnský Bronx. To je místo, kterému se každý

00:08:20slušný Brňan vyhne. Ale je to místo úplně blizoučko centra

00:08:24a je to místo, do kterého jsem se přistěhovala v roce 2003.

00:08:29Strašně ráda, přestože mě všichni od toho zrazovali

00:08:32divili se mi, proč jdu sem do téhle špatné čtvrti,

00:08:36kde je obrovská kriminalita.

00:08:39Já se tady nebojím. Mně to tady připadá všecko strašně zajímavý.

00:08:43I když se kolem mě občas prohánějí cigáňata a křičí:

00:08:46Paní, paní, nemáte drobáka? Nebo občas tady zastaví smykem

00:08:50auto nějakých lichvářů nebo něčeho,

00:08:54tak mi to pořád připadá jako strašně zajímavý.

00:08:57Tady se každý den odehrává nějaké drama.

00:09:00Vlastně ne každý den. Už desítky a desítky let předtím.

00:09:03A ono je to tady vidět. Poté, co jsem se nastěhovala, jsem si všimla

00:09:07tady tohoto nápisu Mährische Glass Und Spiegel Industrie.

00:09:11A začalo mi docvakávat, že to, co tady je vidět na ulicích dneska,

00:09:15že je vlastně odrazem toho, co se dělo v minulosti.

00:09:18Takže jsem začala tak jako pátrat po historii tohoto místa

00:09:22a tady v těch vrstvách desetiletí na mě vyskočil příběh

00:09:25Gerty Schnirch, Němky 21leté,

00:09:28která z těchhle míst byla odsouvána v květnu 1945.

00:09:32A najednou mi to připadalo jako strašně podstatné o tom začít psát,

00:09:37mluvit o tom. Jak to, že se neví o tom, že tady byli lidé,

00:09:40jako byla moje Gerta Schnirch.

00:09:42A tak jsem vlastně přišla k námětu svého prvního románu.

00:09:48UKÁZKA Z ROMÁNU Je unavená a její společnice také.

00:09:52Má zkusit zastavit se a odpočinout si?

00:09:55Několikrát procházeli kolem lidí sedících na zemi nebo na kufru,

00:09:59se kterým se vláčeli. Několikrát také viděli,

00:10:02jak k takovým přiběhl mladík a rozbil jim hlavu pažbou pušky.

00:10:06Měla strach se zastavit. I přes bolest v tříslech

00:10:10a levé noze se nutila k dalším krokům.

00:10:13Dívka vedle ní šeptala o žízni. Gerta nic neřekla.

00:10:18Měla vodu schovanou pro sebe a pro dítě.

00:10:21Nemohla nabízet, když nevěděla, co ji ještě čeká.

00:10:25Měla jsem strašnou potřebu nějak si ohmatat její osud

00:10:29a vlastně jít jejími kroky, tak jsme si říkali,

00:10:32že se vypravíme přesně po stopách brněnského odsunu

00:10:36a z Mendlova náměstí ujdeme v noci tu cestu do Pohořelic,

00:10:40což je přes 30 kilometrů. A já jsem šla ten pochod s kočárkem,

00:10:44simulovala jsem jakoby tu matku s tím dítětem.

00:10:47Třeba jsem měla potřebu jako si osvětlit,

00:10:50jestli kočárek byl její oporou, nebo naopak zátěží.

00:10:53Taky jsem věděla, ve které chvíli se třeba nad ránem

00:10:56rozezpívají ptáci, kde už tak člověk na té trase může být.

00:11:00Všechno jsem si takhle ohmatala a musím říct,

00:11:03že i když mě teda netlačil žádný stres nebo trauma

00:11:08vyhnání z domova, tak i tak těch 30 nočních kilometrů

00:11:11neznámou krajinou bylo dost divných a velice namáhavých.

00:11:16Ne, nešla jsem to s ní. To jsou zrovna ty věci,

00:11:18kdy si myslím, že ona je prostě bláznivá.

00:11:20Na druhou stranu jedině člověk jako Katka

00:11:24dokáže prostě zbuntovat takovouhle věc.

00:11:26Myslím si, že ten způsob, jak ona k tomu přistupuje,

00:11:29k tomu psaní, že si tu zkušenost k tomu chce tak nějak do té míry,

00:11:33do které může, prožít. Tak jako něco na tom je.

00:11:53Ona publikovala ukázku z Vyhnání Gerty Schnirch

00:11:56v časopise, který se mi náhodou dostal do ruky.

00:11:59Ta ukázka mě velmi zaujala, tak jsem ji potom oslovil.

00:12:02A když jsem četl ten úryvek z toho Vyhnání Gerty Schnirch,

00:12:06to ještě Katku nikdo neznal, tak mi připadalo srovnatelné

00:12:10se spoustou věcí, které překládáme z jiných evropských jazyků,

00:12:13takže věřil jsem tomu,

00:12:15že si to získá nadprůměrný počet čtenářů v Čechách.

00:12:19Ale že to bude až tak velké, to jsme nevěděli samozřejmě.

00:12:23Já jsem tu cestu měla vlastně díky bohu nějakou jako jednoduchou,

00:12:28protože já myslím, že bych skončila u toho, že bych ten rukopis

00:12:32dřív do obálky dala, případně poslala tím emailem.

00:12:36A kdyby se nic nestalo, tak už bych nikdy nic dalšího neudělala.

00:12:39Měla bych ten strach jako někoho otravovat.

00:12:42Tak už jste to četl? Co si o tom myslíte?

00:12:45Tak to by asi fakt bylo hrozný.

00:12:48Cenu čtenářů získává Kateřina Tučková

00:12:52za román Vyhnání Gerty Schnirch.

00:13:00V naší rodině se třeba o odsunu nemluvilo.

00:13:03Ani po revoluci se u nás jako nemluvilo o žádných perzekucích

00:13:06disidentů, řeholnic, řeholníků. Taková témata se u nás neřešila.

00:13:11Tak já si je teď řeším dodatečně a s tím trošku údivem a pohledem,

00:13:17který znám z toho domova. Jak je možný, že tohle se dělo,

00:13:20a my jsme tom nikdo nevěděli?

00:13:23Tak jsem měla takový pocit hrozné prázdnoty,

00:13:26když jsem odevzdala ten rukopis, takový ten syndrom

00:13:29prázdného hnízda jsem zažila na svém prvním rukopisu,

00:13:32takže jsem hned chtěla strašně jako to zaplnit.

00:13:35Bavila jsem se o tom s kamarádem a tak jsem nešťastně říkala,

00:13:38že bych určitě chtěla příběh,

00:13:40který se odvíjí historií a dosahuje až do dneška,

00:13:44aby tam bylo možno se ohlédnout za nějakou otázkou,

00:13:47která se neřešila, nebo o které se něco neví.

00:13:50A kde jsou hrdinky ženy, protože jsem měla pocit,

00:13:52že ty ženské hrdinky umím nějak líp procítit.

00:13:54Já když jsme mu říkala ty indicie,

00:13:56tak on najednou říkal: Žítkovské bohyně!

00:14:02UKÁZKA Z ROMÁNU:

00:14:05Ukaž mi svého anděla, tetičko! Kdo ti ho dělá?

00:14:09Chtěla vědět, kdykoliv tam tudy měly s matkou cestu.

00:14:12Surmena se tvářila, jako by o žádných andělech

00:14:15nikdy neslyšela, a její matka Irena se smála.

00:14:20Já jsem taky bohyně. A viděla jsi u mě někdy nějakého,

00:14:23ptala se. Jenže její matka byla jiná bohyně.

00:14:29Taková zvláštní. Vlastně moc nebohovala.

00:14:34Já jsem v támhle té chalupě jedno léto bydlela,

00:14:39psala a načerpávala atmosféru Kopanic

00:14:42a příběhy o bohyních. Chodila jsem do městečka Starého Hrozenkova

00:14:46vyptávat se a brouzdat. A na další kopec,

00:14:49na kterém je Žítková. A bylo to jedno z nejmagičtějších lét,

00:14:53které jsem kdy zažila.

00:14:57Opakovaně celé ty tři roky jsem sem jezdila.

00:14:59A takhle to mám vždycky s každou knížkou.

00:15:02že mě vtahuje do atmosféry toho děje úzký kontakt s tím místem.

00:15:06Pokud možno taky s pamětníky, kteří v tom místě bydlí

00:15:09nebo kteří mají k tomu příběhu, který zrovna píšu, nějaký vztah.

00:15:13Tady na Kopanicích o Žítkovských bohyních vědí všichni

00:15:16a vědí o nich spoustu pikantních příběhů a historek.

00:15:20Říkala: Já jsem po obědě zpátky. Takže po obědě teda zpátky nebyla.

00:15:25Pak už byly čtyři, pak už bylo šest a pak teda Káča se vrátila

00:15:29jako úplně rozveselená z toho, že jí to zapadá do toho příběhu,

00:15:33protože potkala nějakýho chlapíka, který jí vykládal o tom,

00:15:37jak tam ti fašisti byli a za tou nějakou vědmou

00:15:42se tam byli na něčem radit, jak to dopadne.

00:15:45Takže ona přišla bohatě občerstvená slivovicí,

00:15:51protože s každou tou chaloupkou, kterou navštívila,

00:15:54tak musela ještě ochutnat i tu slivovici místní,

00:15:57takže to byl asi docela pěknej zážitek.

00:16:00Takže takovej Karel Jaromír Erben s Boženou Němcovou

00:16:02když sbírali pohádky?
-Ano. Terénní práce.

00:16:07Surmena. Stála tam a bylo vidět, jak se klátí.

00:16:11Jak těžce udržuje rovnováhu zapřená o nápory větru.

00:16:15Dora na nic nečekala a rozběhla se vzhůru k ní,

00:16:18neschopná pochopit, proč tam jen tak stojí s rukama vztyčenýma

00:16:22vstříc blížící se bouřce a čeká, až ji zbičují první proudy deště.

00:16:30Já jsem použila do románu vaši tetu Surmenu - bohyni.

00:16:33Já jsem o ní četla, že uměla zaříkávat bouřky.

00:16:36To mě strašně oslnilo a taky jsem to v tom románu takto použila.

00:16:39To nám předváděla. Kdysi nám vykládala:

00:16:42Děti moje, od Vápenic se hnalo 12 bouřek a všechny jsem zažehnala.

00:16:49Tak jsem počítala: Ne 12, ne 11, ne 10,

00:16:53ne 9, Ne 8, ne 7,

00:16:56ne 6, ne 5... A mezitím dělala ty kříže k obloze.

00:17:00Ne 4, ne 3, ne 2, ne 1.

00:17:03A jak jsme to dopověděla, bouřky byly pryč.

00:17:06I když jsem přijela s tím trošku omezeným přístupem,

00:17:10tak jsem věděla, že tam chci mít tu linku toho,

00:17:14co kdyby jako opravdu ta jejich moc fungovala,

00:17:17jak by to vypadalo. Čili jsem už od začátku chtěla,

00:17:20aby se tam prolínal ten vědecký přístup badatelky Dory

00:17:24a střet s tím lidovým magickým myšlením.

00:17:32UKÁZKA Z ROMÁNU Irma Gabrhelová seděla u stolu,

00:17:36hlavu nachýlenou, jak jí nemoc svírala záda.

00:17:40Na sobě měla pracovní kroj. Přes něj si převázala zástěru.

00:17:44Řídké vlasy jí překrýval zářivě červený šátek,

00:17:47v němž se její drobný šedavý obličej skoro ztrácel.

00:17:51Zpod okraje ale vykukovaly Irminy hluboké černé oči,

00:17:55které živě těkaly sem a tam

00:17:57a přitahovaly pohled jako dva magnety.

00:18:01Konečky roztřesených prstů si pohrávala s lemem rukávu

00:18:04s vybledlou, ale stále krásnou výšivkou,

00:18:07na jejíž drobné stehy Dora zálibně hleděla.

00:18:12Teď jsme před domečkem Irmy Gabrhelové.

00:18:14Irma Gabrhelová je jméno konkrétní osoby, která žila.

00:18:17Já jsem ji převzala do své knížky a udělala jsem to proto,

00:18:21protože když jsem tady pátrala a povídala si s lidmi,

00:18:24tak všichni stále mluvili o Irmě Gabrhelové.

00:18:26A mluvili o ní strašně krásně. Tak jsem si říkala, že použiju

00:18:29to jméno tak, jak je, té konkrétní osoby,

00:18:33že jí udělám takový literární pomníček v té knize.

00:18:38Používala jsem jména, která jsou pro tento region typická.

00:18:42A některá jsem změnila úplně, protože jsem například

00:18:46u černých bohyní dostala nějaký iracionální strach, že nesmím

00:18:50použít jejich pravá příjmení, takže ta jsem změnila.

00:19:14Neexistuje složka Surmena nebo Terezie Surmenová,

00:19:17ale s takovými dokumenty jsem se během toho výzkumu setkávala,

00:19:22i s takovýmhle zněním. Já jsem si nechávala vylustrovat

00:19:26nejen to, co by bylo na bohyně, ale třeba na katolické aktivisty,

00:19:31na Svědky Jehovovy, na nejrůznější typy léčitelů.

00:19:35Po dobu minimálně 20 let se dopouštěla podvodné činnosti

00:19:39na občanech ČSSR, rozkrádání veřejného majetku

00:19:43a podvracení socialistického zřízení...

00:20:16Ten jazyk jsem do sebe nasála, protože je především úplně příšerný

00:20:20Jak ti estébáci popisovali intimní život někoho cizího

00:20:25syrovým, studeným a velice hloupým jazykem,

00:20:28takže ten jazyk šel lehce nasát.

00:20:31No a potom jsem vlastně ty dokumenty

00:20:33psala, jako bych osud té Terezy Surmenové.

00:20:36Jako román se mi to líbilo, ale beru to z jiného pohledu,

00:20:40protože pocházím z tohoto kraje.

00:20:42Ale reakce lidí na to někdy byly rozpačité.

00:20:48A druhá věc je, že to románové zpracování

00:20:51někdy se trochu odchyluje od skutečnosti.

00:20:54Mně to nevadilo, ale někteří na to byli trošku hákliví.

00:20:58Já vím, že to na regionu Moravských Kopanic v Žítkové

00:21:02způsobilo částečně taky jako skandál,

00:21:05protože tam to četli jinak. Tam to četli očima těch,

00:21:09kteří hledají, která ta postava je zrcadlem jakoby někoho,

00:21:12kdo skutečně žije.

00:21:14HUDBA

00:21:23Někdo tvé knihy označil spíš za literaturu faktu.

00:21:27No tak to právě ne. A to se docela dobře srovná,

00:21:29když si přečtou třeba Žítkovské bohyně román můj

00:21:33a Žítkovské bohyně Jiřího Jilíka, kniha faktografická.

00:21:36Tak tam to vyplyne na povrch při tom srovnání,

00:21:39co dělám vlastně já. Že uchopím celou tu kompletní informaci,

00:21:42která mi trvá nashromáždit rok a půl,

00:21:45je obrovská, dlouhá, strávím noci čtením

00:21:48a dny rozhovory s pamětníky. Ale potom to vlastně

00:21:52jakoby všechno zapomenu a jdu jako od nuly s tím příběhem.

00:21:56Ten, mám pocit, je můj a tam přestává tvorba toho dokumentu

00:22:00a začíná možná něco jako umění.

00:22:03Já nevím, jestli si to můžu dovolit nazvat takhle.

00:22:06Dnes je tedy prodáno přes 80 nebo téměř 90 tisíc jak papírových,

00:22:12respektive jak vázaných, tak paperbackových

00:22:16a elektronických knih Žítkovských bohyní.

00:22:19To se nedá asi úplně čekat jako dopředu

00:22:22Zvlášť v době, kdy člověk ty tři roky s tím bojuje,

00:22:25tak sám sebe trápí a trápí se spoustou otázek.

00:22:29Samozřejmě jsem si to přála, ale to se odhadnout prostě nedá.

00:22:39No, napsáním románu tady vypuklo...

00:22:44Vypukla mánie žítkovských bohyň.

00:22:46Obrovské nájezdy turistů. A rok od roku jsme mysleli,

00:22:51že se to bude snižovat, bude to menší,

00:22:55ale opak je pravdou. Je to rok od roku silnější.

00:22:58Tady Karlovy Vary, Liberec, teď už i z Bratislavy.

00:23:03Dokonce až z Německa přijeli Čechoněmci.

00:23:09A teď tady byla rodina, která 14 roků žije v Anglii

00:23:12a aj ti se přijeli tady podívat na ten domek.

00:23:18Přicházejí čtenáři se svými příběhy a někdy jsou docela zajímavé,

00:23:21ale prostě nejsou pro mě. A přicházejí nejrůznější věci.

00:23:25Dokonce i nabídky k sňatku. Naposledy z Chorvatska.

00:23:28To je perfektní. Pán má třípokojový byt s ústředním topením.

00:23:34Jaká je jako kamarádka, když píše?

00:23:39No, ona není v tu chvíli. Ona prostě vypne celej svět,

00:23:43pokud možno. Pokud já vím, ta akorát jejímu manželovi

00:23:46se občas podaří se tam probojovat. Jako že teda tam někde je.

00:23:50Ale jako ona se do toho celá zaklapne a nevylézá ven.

00:23:53Nevadí ti na tom psaní ta samota?

00:23:57Ne. Samota mi vůbec nevadí, protože zrovna jako když píšu,

00:24:00a najednou tam na monitoru toho počítače

00:24:05jako běhají ty postavy a opravdu něco dělají,

00:24:07tak já se vůbec necítím sama.

00:24:09Prostě ony si tam žijí. A jak někteří spisovatelé říkají,

00:24:13že je třeba překvapuje občas, co ty postavy udělají,

00:24:16tak to mám naprosto stejně. Ony se vyvíjejí, něco dělají,

00:24:20diskutují. Já je musím brzdit třeba, když se moc rozpovídají

00:24:24někam, kam třeba nechci. Takže já mám jako pocit,

00:24:27když jsem sama s tím počítačem, že se toho děje strašně moc.

00:24:34Chcete i s věnováním?

00:24:37-Pro Milušku.
-Pro Milušku? Tak jo.

00:24:41Děkuju, děkuju.

00:24:44Na to, abych to vnímala jako poslání, takhle se necítím.

00:24:49To mi přijde moc velké na to, co dělám já.

00:24:53Já si to podržím, abych vám to napsala hezky.

00:24:56-Moc děkuju.
-Já děkuju.

00:24:58Je to volba. Jakási životní volba.

00:25:00Je v tom kus umění, strašně moc řehole a sebeodříkání,

00:25:05takže je to i dost o vůli a o chuti jako se dávat

00:25:09nebo to dávat, nebo něco vysílat ze sebe.

00:25:15Poté co vyšly Žižkovské bohyně a dostávala jsem denně třeba 12 mailů

00:25:18a trvalo to dva roky, tak najednou jsem si jakoby říkala:

00:25:23Tak asi jsem spisovatelka, no.

00:25:30Nakolik ovlivnil Listopad 1989

00:25:33životní cestu tehdy devítileté Kateřiny Tučkové?

00:25:37Jaká by byla témata jejích knih, kdyby se nezměnil

00:25:41společenský systém? A stala by se vůbec spisovatelkou?

00:26:05Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2014