Filmový portrét kameramana Jaroslava Kučery (1929–1991) představuje jednoho z nejvýznamnějších světových stylotvůrců období nové vlny 60. let. Vedle Miroslava Ondříčka a Otto Hellera je právě Kučera třetí určující osobnost československé kameramanské školy. Snímek vychází z unikátního, teprve nedávno objeveného Kučerova archivu, který zpracovala Kateřina Svatoňová. S jeho využitím napsala ceněnou Kučerovu knižní monografii a uspořádala výstavu v Domě umění města Brno. Tým, se kterým Svatoňová spolupracovala, se nyní podílí na kameramanově filmovém portrétu. 
Výběr z filmografie Jaroslava Kučery: 
1984 – Prodloužený čas, 1982 – Kouzelné dobrodružství, 1981 – Křtiny, 1981 – Stachel im Fleisch, 1977 – Adéla ještě nevečeřela, 1975 – Cirkus v cirkuse, 1974 – Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1973 – Noc na Karlštejně, 1969 – Ovoce stromů rajských jíme, 1968 – Všichni dobří rodáci, 1966 – Sedmikrásky, 1965 – Perličky na dně, 1964 – Démanty noci, 1964 – Fádní odpoledne, 1963 – Až přijde kocour 
Film Až přijde kocour (1963) získal na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes Zvláštní cenu poroty. O nepřehlédnutelnosti snímku režiséra Vojtěcha Jasného rozhodla obrazová složka, jež byla dílem kameramana Jaroslava Kučery. Tehdy čtyřiatřicetiletý kameraman na mezinárodní scéně konkretizoval to, co si lidé začali představovat pod označením „československá nová vlna“. Jedním z jejích patronů se stal i díky svému kameramanskému podílu na povídkovém filmu Perličky na dně a na – do nich nezařazené – povídce Ivana Passera Fádní odpoledne. Kučera se podílel i na uhrančivé obrazové složce Démantů noci režiséra Jana Němce. Dobře placená procházka, televizní jazz-opera Miloše Formana a Jána Roháče, byla ukázkou nadstandardní kvality, jaké šlo dosáhnout v televizním formátu té doby. Kučerova spolupráce s jeho manželkou Věrou Chytilovou na filmech Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme je pak jedinečným příkladem kameramanského myšlení, které je ústrojně kompatibilní s režisérskou autorskou koncepcí. 
Jaroslav Kučera ve své kameramanské praxi jedinečným způsobem rozvinul to, čeho se mu dostalo už během studií na pražské FAMU. Původně se chtěl věnovat výtvarnému umění (což bylo vždy zřetelné i v jeho autorsky precizním kameramanském rukopisu), místo na Akademii výtvarných umění však nakonec nastoupil na FAMU, na obor fotografická technika. Tu studovali i jeho starší spolužáci Karel Kachyňa i Vojtěch Jasný, kteří se později prosadili jako režiséři a s Kučerou opakovaně spolupracovali. 
Kučera patřil mezi studenty „první generace FAMU“, kde studoval v letech 1948–1952. Už během studií si vyzkoušel práci asistenta kamery na několika dokumentárních snímcích. Působil v Československém armádním filmu (1952–1956) a pak až do roku 1985 ve Filmovém studiu Barrandov. Jeho jméno je spojeno s projekty velmi různorodého charakteru, ve kterých osvědčil své mnohotvárné schopnosti, umění zvládat různé techniky práce a požadavky černobílého i barevného materiálu. 
Vedle Jasného, Chytilové, Passera a Němce spolupracoval Jaroslav Kučera s řadou dalších tvůrců nové vlny – mj. s Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem a Evaldem Schormem. Významný je však i jeho podíl na žánrové kinematografii v době normalizace (mj. Noc na Karlštejně režiséra Zdeňka Podskalského, Jáchyme, hoď ho do stroje! a Adéla ještě nevečeřela Oldřicha Lipského). V titulcích se Kučerovo jméno v pozici kameramana objevilo naposled u tragikomedie Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984). 
Jaroslav Kučera se do dějin kinematografie vepsal jako průkopník a inovátor nových technik, přístupů a postupů: experimentoval s barvou, perspektivou, světlem, rámováním, trikem a maskou, ale i s procesy vyvolávání. O této jeho práci podávají svědectví právě materiály z jeho soukromého archivu. 
Své experimenty realizoval – v úctě k potřebám a výsledné podobě konkrétního filmového díla – prostřednictvím kreativní kameramanské práce, která byla stejně konzistentní a autentická jak v produkčně skromných projektech, tak ve velkoryse pojatých dílech. Kučerův vliv můžeme vnímat nejen v československé kinematografii, ale i v mezinárodním kontextu, a to zvláště díky čitelnému vlivu Sedmikrásek na výtvarné postupy ve francouzské, americké či britské kinematografii.

Kultura

Kinematografie

Všichni známe tituly Až přijde kocour, Démanty noci, Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci nebo Adéla ještě nevečeřela. Málokdo však ví, že na jejich úspěchu má klíčový podíl kameraman Jaroslav Kučera (1929–1991). Filmový portrét v režii Jakuba Felcmana a Tomáše Michálka

Teaser

Videobonusy

Teaser

Ostatní také sledují

Národnost v pubertě

Po našem... tentokrát z Mikulova

Dvacet čtyři hodin v ZOO

BRAVO!

Napište nám