Příběh jedné ženy
Patřila k největším britským filozofkám a spisovatelkám dvacátého století. Psala o podstatě dobra a zla, o svobodě, o sexu a lásce. Měla na svém kontě řadu studií, 26 románů a byla povýšena do šlechtického stavu. Iris Murdochová, brilantní autorka, výstřední, živelná, charismatická žena, kterou na poslední dva roky jejího života změnila nemilosrdná Alzheimerova choroba - řečeno slovy jejího manžela Johna Bayleyho - v roztomilé tříleté dítě. Dítě, o které se John, rovněž literát a profesor anglistiky, plachý, nesmělý, zajíkavý, silně nepraktický muž, celý život žijící ve stínu své skvělé ženy, s dojemnou péčí až do jejích posledních dnů staral.
Scenárista a režisér Richard Eyre natočil svůj film podle dvou vzpomínkových knih Irisina manžela. Více než o přísně životopisný snímek mu však šlo o zachycení ducha této mimořádné ženy, právě tak jako nevšedního milostného vztahu, v němž Iris s Johnem více než čtyřicet let žili. Od jejich seznámení v Oxfordu padesátých let až do Irisiny smrti v roce 1999. "Kdybych měl ke svému filmu vymyslet podtitul," říká režisér, "zněl by: příběh velké lásky." Eyre sám má s Alzheimerovou nemocí osobní zkušenosti, neboť jí trpěla jeho matka. "Chtěl jsem ve svém filmu ukázat, že i když se vám váš nejbližší doslova ztrácí před očima, přesto s vámi stále svým způsobem zůstává a vy jej můžete milovat." Ideálního představitele pro roli Irisina manžela našel v Jimu Broadbentovi, neboť i tento herec se s Alzheimerem osobně setkal, když tato nemoc zabila jeho matku. Snad i proto je jeho výkon tak přesvědčivý, že za něj byl oceněn Oscarem i Zlatým glóbem.
Na Oscara i Zlatý glóbus byly nominovány i obě představitelky Iris - Judi Denchová a Kate Winsletová, kromě toho ovšem film získal celou řadu dalších britských i mezinárodních ocenění.