O významu křesťanství a církve (2002)

Mám napsat, co mě napadá nad koncem 20. století. Nějak je označit, ocenit je politicky, kulturně, mravně… Nic z toho se mi nechce, protože ono je známkované pořád. Nic nového se o něm nedá povědět, a přece něco – že se zlepšil život lidí, ale strašně zhoršil život zvířat. Dále ve srovnání s předchozími stoletími je na mapě Evropy skoro podrobně znát, jaký národ kde žije.

Z hrobu vstávají nečekaně i Keltové, rozvoj komunikací dosáhl katastrofální míry. Dává možnost skupinám lidí jednat s ostatními diktátorsky pod maskou svobody a nebude vidět, odkud to přichází. Záření všeho druhu jako přírodní jev začalo být modulováno vysílači, a stalo se něčím jako vodní oceán využívaný loděmi. Technika biologie a medicína velice rychle prodloužily životy lidí, ale ten se stal na nich závislejším. Za nejužitečnější vynález považuji elektrickou pračku. Ostatní elektrické stroje v domácnosti jsou nadbytečné.

Ale tím stoletím končí i jedno tisíciletí. Co o tom říct? Co je tu takového, že by bylo správné to vyzdvihnout? V tomto historickém období, za nejnešťastnější událost považuji objevení Ameriky. Též naše kroky v Africe a Asii byly tamním lidem k neprospěchu. Evropské chování a myšlení je útočné. Evropan přišel do cizích krajin lépe technicky vybaven, a to tamní lidi zmátlo. Mysleli si, že jsme dokonalejší, nebo že jsme posláni od bohů.

Hybnost našeho vývoje způsobila, že tamní život se jeví jako bez pohybu a směru. Ti lidé si dali vnutit myšlenku, že jsou pozadu, a proto opouštějí vlastní kulturu. To je případ Japonců. Civilizací a způsobu myšlení, jež určují vztahy mezi lidmi a vztah k bohu je více a jsou rovnocenné.

Opravdu je otázka, zda evropský názor na svobodu a jedince je jediný správný a souladný s Bohem? Jsou filozofie a víry, které zrovna tomu nedávají hlavní význam, a než jsme ty lidi s tím přišli rozčilovat, nebyli v tom nešťastnější, než jsme my. Lidí může být jen tolik, kolik se jich na své roli uživí. A když nám to vadí, musíme nadpočetné živit. Je to naše filozofie, náš názor na lidská práva, co rozpouští led na zemských pólech.

V posledním tisíciletí nejlepší událostí je vynález knihtisku, a na tom mělo zůstat. A protože výhledy do budoucna jsou dvojí, je možno toto všechno vyložit příznivě. Nepoznaně či nepřiznaně jsme dále podrobeni přírodnímu výběru, a domnívajíce se, že žijeme podle rozumu, žijeme podle instinktu. Náš elektrifikovaný instinkt nás připravuje na zánik země pro člověka a na přesídlení jinam. Lidstvo se prostřednictvím malé skupiny nevolených zástupců udrží při životě, když na zemi to dál už nepůjde. Nebo je to plán boží?

My jsme však i na konci našeho dvoutisíciletí. Ano, to je naše změřená časová vzdálenost, vše před tím je v bezměrnu a v odhadu. Neměla by být tedy posouzena i ona? To bych věru byl rád, kdyby o tom napsal úvahu někdo jiný, kdo to má promyšleno déle a líp, a kdo by mě utěšil nebo překvapil.

Nejvýznamnější událostí tohoto dvoutisíciletí zdá se mi být to, čím začalo, to je Kristovo narození, přičemž nerozhoduje, kdy se narodil, a zda byl synem Božím. Onou dějinnou silou je domněnka a faktu rovná víra, že se tak stalo. Hlavním rysem našeho letopočtu je vznik a vývoj křesťanství jako víry, filozofie, životního způsobu, civilizace. A když jsem dal najevo, že jiné civilizace nepovažuji za méněcenné a bez možností, dovolím si říct, že za největší lidské dílo, za naše 2000 let, považuji církev katolickou, reformované církve včetně.

Katolická církev je vynález, který člověku vyřešil vztah k jiným lidem a k Bohu. Je to veliká stavba, která má mnoho pater, chodeb, odboček i cel, kde každý člověk doleze tak vysoko, jak dokáže. Je to veliké výchovné zařízení i útulek pro nejroztodivnější duše. Tu najdou místo samotáři a asketi, sbory i sbormistři, meditátoři i hlasatelé, archeologové i astronomové. V této stavbě mají místo muži, co chtějí žít bez žen a ženy bez mužů. Prostý člověk s kancionálem se duševně sytí mší v kostele, badatel ve studovně. V církevních školách vznikla věda, poznání a diskuse o něm. A proto, že církev je dílo lidské, s pomocí Boží, dodávám pro některé přátele, mělo mnoho chyb. Například se v něm svobody dalo dosáhnout jen s určitou taktikou a psychologií.

Církev dokonce nevyžaduje a nekontroluje, aby člověk v Boha věřil. Stačí, když ho poslouchá. Však dobro z toho mají jen lidé. Určité vštěpované až vynucované rituály dávaly rytmus dnu, týdnu, roku, a jejich ztráta rozmazává dny i roky v šeď. Učením o hříchu a pokání církev dává lidem možnost začít každý den znovu a líp.

Toto geniální dílo bylo spravováno lidmi a trpělo všemi jejich chybami –ctižádostí, pýchou, zbabělostí. Zatímco jiná velká díla na tyto choroby zašla, církev trvá. Myslím, že je to způsobeno její velikostí a všeobecností. Je v ní současně možné mnohé a velice rozličné. Boj o dogma či za reformy, to je nic než projev dvou tendencí lidské mysli. Církev prostě byla dějištěm všeho, co člověk děje. A ještě našla lidi a materiál na stavby, které toto vše už tisíce let připomínají. Víte někdo o něčem větším?

Stopáž9 minut
Rok výroby 2003
 ST 4:3
ŽánrDokument