00:00:02 -Bydlí tu už pět let a za tu dobu vůbec nevyšla z bytu.

00:00:05 -Nikdy?
-Je to všechno jinak, než se zdá.

00:00:08 -Za to, co s ní provádíte, vás můžu žalovat.

00:00:11 A na soud vám pojištění stačit nebude.

00:00:13 -Musím opravdu spát, paní doktorko?
-Ráno už se budeš cítit mnohem líp.

00:00:17 -Nechystáte se odjet, pan Phelpsi?
-Musím dát přece pozor na Alici.

00:00:20 -Ahoj, Alice.
-Jděte pryč!

00:00:22 -Alice možná viděla něco, co by mohlo pachatele usvědčit.

00:01:11 TO JE VRAŽDA, NAPSALA

00:01:19 Práh strachu

00:01:38 VZRUŠENÉ HLASY

00:01:45 ŽENSKÝ VÝKŘIK

00:01:58 ÚLEK

00:02:00 KROKY

00:02:06 DECHY

00:02:26 KŘIK SOVY

00:02:36 KLEPÁNÍ
-Áh.

00:02:38 -Dobré ráno, paní Fletcherová. Pošta.-Díky, Richie.

00:02:41 Ano. Právě ty korektury přišly.

00:02:44 Přes víkend se na ně podívám. Dobrá.

00:02:47 Ahoj, Arthure.

00:02:50 Chtěl jste ještě něco, Richie?

00:02:52 -Vás se to vlastně netýká. Ale...

00:02:55 jde o jednu nájemnici, z té garsonky v desátém patře.

00:02:58 Alice... Alice Morganová, víte? Bydlí tu už pět let

00:03:01 a za tu dobu vůbec nevyšla z bytu.

00:03:04 -Nikdy?
-Mhm. Ani jedinkrát.

00:03:08 -Pojďte dál, Richie.
-Děkuju.

00:03:12 Bojí se, paní Fletcherová. Je to nějaká nemoc, řekl bych.

00:03:16 -Áha, vy asi myslíte agorafobii.
-Eee, to je vono.

00:03:21 Já se o ni tak trochu starám. Totiž, nosím jí nákupy a noviny

00:03:25 a odnáším odpadky. Nikomu nedůvěřuje.

00:03:29 Najednou ale tyhle poslední dny odmítá dokonce otevřít i dveře.

00:03:34 Řekne, abych jí nákup nechal na chodbě,

00:03:36 ani si ho nevezme dovnitř.

00:03:39 Jen na mě zavolá, abych šel pryč.

00:03:42 -Hmm... Copak nemá příbuzné?

00:03:44 -Bratra. A chodí k ní nějaká doktorka Holdenová.

00:03:48 Oběma jsem volal a nechal jim vzkaz na záznamníku,

00:03:51 ale... nikdo se neukázal.
-Tak víte co?

00:03:54 Zkusíme tam nahoru spolu zajít a třeba se nám podaří zjistit,

00:03:57 jestli bychom jí mohli nějak pomoci.

00:04:00 KLEPÁNÍ
-Jděte pryč!

00:04:03 -Alice... jsem tu s paní Fletcherovou

00:04:06 ze čtvrtýho patra. Má o vás starost.

00:04:09 -Nic mi není. Jděte pryč.

00:04:12 -Alice... ráda bych si s vámi jen chvíli promluvila.

00:04:17 -Jinak budeme muset přivolat někoho na pomoc.

00:04:21 ODEMYKÁNÍ

00:04:28 -Ale jen na chvíli.
-Hm.

00:04:38 -Prosím. Sedněte si.

00:04:44 -Děkuji.
-Dala... byste si čaj?

00:04:48 -Ó, ne ne ne, díky. Slečno Morganová... Alice,

00:04:53 nechci být dotěrná, ale Richie se o vás moc bál.

00:05:00 -Když se tímhle dívám, vidím až na náš dům.

00:05:03 Tam, co jsem žila se svou rodinou.

00:05:06 -Ah... no, to je prima.

00:05:09 -Taky míváte někdy sen, že... když se probudíte,

00:05:13 nevíte, jestli se vám to zdálo, nebo to tak bylo?

00:05:16 -Občas ano.

00:05:22 -Většinou usnu dřív, než tenhle program skončí.

00:05:26 Tak ho nahrávám. Pro jistotu.

00:05:29 Před pěti lety jsem viděla muže...

00:05:33 tedy, asi ve snu,

00:05:36 ale...

00:05:40 TV:Vrací se plný odhodlání. Je jedním z hlavních uchazečů

00:05:44 o realizaci projektu muzea výtvarných umění v Soho.

00:05:48 Jordan Barnett. Vítejte opět v New Yorku.

00:05:53 -Díky, Jimme. Vracím se rád.

00:05:57 -To je on. Ten z mého snu.

00:06:01 -Z toho před pěti lety?
-Ano.

00:06:03 Ne... před týdnem a od tý doby každou noc.

00:06:08 Vidím tělo své matky, jak tam leží.

00:06:11 A když se jí chci dotknout,

00:06:13 přiletí ohromný, příšerný pták a vrhne se na mě.

00:06:16 -Eee... tělo své matky... Ale vaše matka přece...

00:06:19 -Proboha, copak to nechápete?! Je mrtvá, někdo ji zavraždil!

00:06:25 -Kdo jste? A co tady děláte?

00:06:28 Já vím, že jste to s tím vrátným mysleli oba dobře,

00:06:31 ale slečna Morganová je moje pacientka

00:06:34 a jak vidíte, je ve velice labilním stavu.-Jistě.

00:06:37 -Takže vás musím požádat, abyste odešla.-Jistě.

00:06:39 Vy jste doktorka Holdenová. Richie vás kontaktoval.-Ano.

00:06:43 A jak vidíte, Alice mě potřebuje. Takže, moc vám děkuju.

00:06:46 Alice, vypni to. No tak, jen klid.

00:06:51 Tak, pomalu...DECHY zhluboka...

00:06:54 No vidíš, jen klid. Klid.

00:06:58 TELEFON
-Ateliér Jordana Barnetta,

00:07:01 u telefonu Laura Martinová.

00:07:03 Ten je teď na jednání, pane Pherisi.

00:07:05 Dobře.

00:07:09 -Zítra to ještě probereme s ostatními členy výboru,

00:07:13 ale můžu vás, myslím, ujistit, že volba padne na vás.

00:07:16 -Díky, paní Eddingtonová, a dovolte,

00:07:19 abych vám z celého srdce poděkoval za to,

00:07:21 že se v té věci osobně angažujete.

00:07:23 Moc děkuji, že jste přišla.

00:07:31 -No, jak to vypadá? Dostaneš to muzeum?

00:07:34 -No, řeknu ti to takhle, Lauro. Doufám, že se na tebe

00:07:37 v příštích měsících můžu spolehnout.

00:07:40 Ještě pár telefonů a jdeme. Na večeři.

00:07:43 -Jo, z televize nám zafaxovali dotazy,

00:07:45 které přišly po tvém vystoupení.

00:07:48 Mám jim poslat materiál o tvé práci?

00:07:54 Jordane, stalo se něco?

00:07:56 -Ovšemže ne.
-A co ta večeře?

00:07:59 -Později.

00:08:04 Jimme, přivez mi vůz.
-Hned to bude, pane.

00:08:08 -Barnette.

00:08:11 -Bene! Ben Cutler. To je už strašná doba, že jo?

00:08:14 -Nech si ty zdvořilosti. Víš přesně, jak dlouho.

00:08:17 -Máš zhruba třicet vteřin, tak se vyjádři.

00:08:20 -Hned ti to řeknu.

00:08:22 Viděl jsem skici na ten tvůj projekt toho muzea.

00:08:25 -No a?
-To jsem koukal, to ti povím.

00:08:29 -Až dáš dohromady aspoň dvě věty, zavolej.

00:08:32 Díky.
-Prosím.

00:08:35 -To, co chci, ti řeknu hned. TROUBENÍ

00:08:37 Až na pár drobných detailů jsi přesně okopíroval

00:08:40 ten můj projekt univerzitní knihovny.

00:08:43 -Bene, mě vynech. Najdi si jinou zábavu, jo?

00:08:48 TROUBENÍ
-Jordane, nechci dělat aféru.

00:08:52 Chci, co mi patří.

00:08:56 -Končíme, Jennifer.
-A... dík, paní doktorko.

00:08:59 Tak... zas v úterý. Potřebovala bych...

00:09:02 -V úterý, Jennifer.

00:09:19 Ah. Co?

00:09:21 -Potřebuju s vámi mluvit. POVZDECH

00:09:23 -Teď ne, Petře. Nemám čas.

00:09:26 -Ne, už toho mám dost, koukat se, jak z mý sestry taháte jen peníze.

00:09:29 Nijak jste jí nepomohla. A ještě ji navíc proti mně štvete.

00:09:32 A já vám chci říct, že...
-Petře, jste poněkud únavný.

00:09:35 Jediné, co mě na vás a vašich finančních problémech

00:09:38 zajímá, je to, jaký mají dopad

00:09:40 na Aliciin duševní stav. A teď už jděte.

00:09:43 -Teď mě dobře poslouchejte. Protože vy i já dobře víme,

00:09:48 že za to, co s ní provádíte, vás můžu žalovat.

00:09:51 A na to vám pojištění stačit nebude.

00:09:55 -Jde vám o její svolení k prodeji toho domu.

00:09:58 -Nechci ji přece o nic okrást, Ellen.

00:10:01 Svou polovinu dostane, do posledního centu.

00:10:04 -Uvidím, co se dá dělat.

00:10:06 -Tak fajn. Ale rychle.

00:10:14 -Chtěl jsem jít do penze vloni, ale žena mi řekla:

00:10:17 To budeš pěknej dědeček, když jí nebudeš moct koupit výbavičku.

00:10:20 ZASMÁNÍ -A kdy to čekáte?
-Včera.-Ach.

00:10:23 -Aspiruje na fotbalovou hvězdu. Moje dcera říká,

00:10:26 že se už pokouší prokopat na svět. Našla jste něco?

00:10:30 -Ano, ale nejsem si jistá, co s tím.

00:10:33 Lillian Morganová, čtyřicet sedm let,

00:10:35 zavražděna ve vlastním domě na 64. ulici.

00:10:39 Minulý měsíc to bylo pět let.

00:10:41 Je tu i výpověď její dcery Alice. A potom syna Petera.

00:10:45 -Hm, kuchyňským nožem na maso.

00:10:48 Loupežné přepadení. Případ je otevřený.

00:10:50 Žádný podezřelý. A kolik bylo tehdy Alici let?

00:10:53 -Mmm... bylo jí osmnáct. A její bratr byl někde na škole.

00:10:56 -Jo, už se mi to začíná vybavovat. Obeť měla manžela,

00:10:59 kterej ji tři měsíce před vraždou opustil.

00:11:01 -Hm, to byl Wallace Morgan.
-É, jo, snažili se ho vypátrat,

00:11:05 ale někam zmizel. Tady... na pátracím usoudili,

00:11:08 že umřel, nebo odjel do ciziny.

00:11:12 Zkrátka a dobře, ta její dcera, vaše sousedka,

00:11:16 je trochu pomatená. Pět let nevyjde z bytu,

00:11:19 ustavičně se jí zdá o vraždě svý matky...

00:11:22 a pak uvidí toho architekta.

00:11:24 -Jordana Barnetta.
-Jo, v televizi.

00:11:28 A její psychiatrička vás vyhodí.

00:11:32 No, to je těžký, Jessico. Ale co já s tím?

00:11:37 -Říkali mi, že to nebude hračka, ale netušil jsem, co to dá práce.

00:11:41 Dobrý den.
-Dobrý, pane Grady.

00:11:43 -To je všechno, co jsem zjistil. Podle záznamu telefonní společnosti

00:11:46 se před pěti lety Barnett někam odstěhoval.

00:11:49 A od tý doby o něm v New Yorku nikdo neví.

00:11:53 -Hm.

00:12:05 KLEPÁNÍ

00:12:20 -Ahoj, Alice. DECHY

00:12:24 TELEFON
-Prosím, vrátnice.

00:12:27 Hned jsem tam. Uhněte, rychle.

00:12:31 Paní Fletcherová, to byla Alice!

00:12:34 Někdo se pokouší k ní dostat do bytu.

00:12:40 -Alice, pusť mě dovnitř!
-Jděte pryč.

00:12:43 Prosím. Dejte mi pokoj.

00:12:46 -No tak, Alice, otevři! KLEPÁNÍ

00:12:49 Alice! Já ti nechci ublížit.

00:12:52 Alice! Sakra, otevři! Alice!

00:12:56 -Jděte pryč!

00:12:58 -Hej!

00:13:06 -Alice? To jsem já, Jessica Fletcherová.

00:13:10 Už je pryč. Otevřete dveře, prosím vás.

00:13:15 DECHY

00:13:26 -Paní Fletcherová, to nebyl sen.

00:13:32 To byl Jordan Barnett.

00:13:35 Ten, co zabil mou matku.

00:13:45 -Alice, no tak.
-Buďte tu se mnou, prosím.

00:13:49 -Alice, už jsi velká holka. Ano?

00:13:53 -Já... já tu zůstanu.

00:13:55 -Ne, to ne, pane Phelpsi, potřebuje si odpočinout.

00:13:59 Musím vás požádat, abyste odešli. Oba dva.

00:14:04 Je to lepší? Polož si hlavu.

00:14:06 Lehni si.

00:14:09 Tak, lehni si. Už je to v pořádku.

00:14:13 Přijdu zítra. Hm?

00:14:26 -Chápu ty vaše obavy, ale já...
-Obávám se, že ne.

00:14:30 To děvče nemá dost síly, aby dokázalo čelit

00:14:33 náporu lidí a otázek, aniž by to ohrozilo její stav.

00:14:38 -Paní doktorko, nevadí vám skutečnost, že člověk,

00:14:40 o němž se Alice domnívá, že zavraždil její matku,

00:14:43 se teď snaží dostat k ní do bytu a ublížit jí?

00:14:45 -Při vaší profesi, paní Fletcherová,

00:14:48 se vůbec nedivím, že tak jako Alice

00:14:51 dokážete někdy těžko rozlišit neurčitou hranici

00:14:54 mezi fantazií a realitou.

00:14:56 -Jordan Barnett není fantazie, stejně jako fakt, že několik hodin

00:14:59 po vraždě Lillian Morganové z New Yorku zmizel.

00:15:02 -Život je jedna souhra okolností.
-Možná.

00:15:08 Ale doktor Freud, myslím, tvrdil, že náhod je málo.

00:15:13 -Máte bod.

00:15:16 -Jak jste říkala, že se jmenujete? Je mi líto, doktorko Holdenová,

00:15:20 ale je s klientem. Můžu mu něco vyřídit?

00:15:23 A můžu vědět, o čem? Ano, já mu to vyřídím,

00:15:28 ale vím, že dnes večer nemá čas.

00:15:31 Není zač.

00:15:33 -Nejsem přece zodpovědný za výmysly nějaké pomatené dívky.

00:15:39 Po tom mém televizním vystoupení

00:15:42 mi redakce poslala seznam diváckých dotazů.

00:15:45 -Jo, no právě. Nevěděl jsem,

00:15:47 že architekti chodí osobně za svými případnými klienty.

00:15:50 -Kdybyste mě nechal domluvit, řekl bych vám, že jsem čekal

00:15:54 jistou Alici Morganovou, s kterou jsem před lety chodil.

00:15:57 -Takže, místo abyste jí zavolal, jste se rovnou vydal k ní.

00:16:00 -Chtěl jsem ji překvapit.
-To se vám opravdu tedy podařilo.

00:16:03 -Podívejte... celá tahle věc

00:16:06 je ohromné nedorozumění. Je to všechno jinak, než se zdá.

00:16:10 -Na to se chci zeptat. Tak proč jste utíkal?

00:16:14 VZDECH
-Když dovolíte,

00:16:16 odpovím otázkou vám oběma.

00:16:20 Představte si, že jste významný architekt,

00:16:23 který má šanci získat velice prestižní zakázku,

00:16:26 ale ještě zdaleka ji nemá jistou.

00:16:28 -Myslíte to muzeum v Soho?
-Přesně to.

00:16:31 A pak se dopustíte té chyby, že jdete navštívit mladou dívku,

00:16:34 aniž tušíte, že trpí vážnou duševní poruchou.

00:16:37 A že z té nevinné návštěvy udělá aféru,

00:16:39 která vám může snadno zničit kariéru.

00:16:41 A já se vás ptám, co byste udělali vy,

00:16:44 kdyby se na vás sesypalo několik rozhořčených sousedů

00:16:47 v čele s horlivým vrátným, kteří by měli na mysli totéž,

00:16:50 co vás dva teď přivedlo za mnou.

00:16:52 -Na tom něco je, paní Fletcherová.

00:16:55 -Netvrdím ovšem, že ten útěk byl zvlášť prozíravý.

00:16:58 Teď mě ale omluvte.

00:17:00 Mám velmi důležitou schůzku a už jsem se zpozdil.

00:17:06 -Tak díky za ochotu, pane Barnette.

00:17:20 -Jestli si myslíš, že si to nechám líbit, omyl!

00:17:27 -Obchodní záležitost.-Jistě, tvoje a tý doktorky Holdenový.

00:17:30 To mi došlo, Jordane. Tak se mám vrátit do Kalifornie?

00:17:33 -Lauro. Lauro, počkej, všechno ti vysvětlím.

00:17:38 Budu se snažit přijít brzy a zajdem si na večeři.

00:17:41 VZDECH

00:17:51 -Já jsem, přesně vzato, její nevlastní bratr.

00:17:54 Alicin otec zemřel, když byla malá, a moje matka taky.

00:17:57 Lillian Morganovou si můj otec vzal, když mi byly tři.

00:18:00 -A o svém otci, Wallaci Morganovi,

00:18:03 jste pak už nikdy neslyšel?

00:18:05 -Ne.
-Nemáte tušení,

00:18:08 proč tak náhle Alici a vaši nevlastní matku opustil...

00:18:12 jak dlouho, tři měsíce před tou vraždou?

00:18:14 -Počkat! Tak proto jste mě pozvala, abyste něco vyzvěděla o mém otci...

00:18:18 -Ne ne ne ne ne, v žádném případě, ne.

00:18:20 Věřte mi, tak jsem to nemyslela.

00:18:23 Asi, že Alici znám, jsem se jen chtěla o ní dozvědět něco bližšího.

00:18:28 Abych pravdu řekla, snažím se zjistit,

00:18:31 jestli někdo z vaší rodiny nepřišel do styku

00:18:34 s jistým Jordanem Barnettem zhruba v té době,

00:18:37 kdy byla Lillian Morganová zavražděna.

00:18:39 -Barnett?
-Ano, je to architekt.

00:18:42 A před pěti lety zmizel právě v době, kdy došlo k vraždě.

00:18:47 -Jordan Barnett. Ano, toho znám.

00:18:57 Tohle je složitá záležitost, paní Fletcherová, tak něco za něco.

00:19:01 -Eh... asi vám nerozumím. Co bych mohla já pro vás udělat?

00:19:05 -Zařídit, abych mohl mluvit se svou nevlastní sestrou.

00:19:08 Slyšel jsem, že se poslední dobou spolu dost přátelíte.

00:19:12 K značné nelibosti té šarlatánky, která ji léčí.

00:19:15 Totiž Alice i já jsme každý zdědili určitý finanční obnos,

00:19:19 z kterého žijeme, a k tomu ještě starý rodinný dům.

00:19:22 -Ten, v němž byla Lillian Morganová zavražděna.

00:19:25 -Ee, tak říkajíc rodinné sídlo. A já mám teď šanci

00:19:28 ho prodat za víc, než jakou má cenu.

00:19:31 Ale sám to udělat nemůžu. Potřebuju Aliciin souhlas.

00:19:34 -A já se mám přimluvit.
-Ta doktorka ji totiž

00:19:36 z nějakého důvodu proti mně poštvala.

00:19:39 No a Alice teď odmítá se mnou mluvit i v telefonu.

00:19:42 A já bych ty peníze potřeboval.

00:19:44 -Dobrá, Petere, povím jí všechno, co jste mi tu řekl.

00:19:48 Ale nemám v úmyslu ji nikterak ovlivňovat.

00:19:51 -Fajn, to mi úplně stačí.

00:19:54 V horší situaci, než jsem teď, už nemůžu bejt.

00:19:57 Tak co chcete vědět o Jordanu Barnettovi?

00:20:01 -Pravdu, Petere. Jak moc jste ho vy

00:20:04 nebo vaše rodina znali?
-Myslím, že si ho táta

00:20:07 chtěl najmout, aby nám zrekonstruoval dům.

00:20:14 DECHY

00:20:16 VZDECHY

00:20:19 -Ta malá potvora, co pro tebe pracuje...-Hm?

00:20:22 -vyhoď ji.
-Ale Ellen, měj rozum.

00:20:26 Vždyť víš, že se mnou zůstala

00:20:28 skoro celou dobu, co jsem byl na východě.

00:20:31 -To je mi jedno, Jordane. Já zas byla celou tu dobu bez tebe.

00:20:35 -Ne, Ellen.
-Hm?-Jdi ty.

00:20:38 -Mm, zítra ji vyhodíš. Zítra ji vyhodíš.

00:20:41 -Ellen.-Zítra ji vyhodíš.
-Prosím tě.-Nebo snad chceš,

00:20:44 abych nechala Alici uvěřit tomu,

00:20:47 co jí tak neodbytně říká její podvědomí?

00:20:51 -Aaaa...

00:21:03 Hej, taxi! Haló!

00:21:06 Haló! Á!

00:21:09 New York!

00:21:18 Tady nikdy nebude dost taxíků.

00:21:28 KROKY

00:21:52 POLICEJNÍ SIRÉNA

00:21:55 -Obětí je muž, běloch, zhruba čtyřicet pět let.

00:21:58 Veškeré cennosti i peněženka zmizely,

00:22:01 což svědčí o loupežném motivu. Mně osobně byl dotyčný znám

00:22:05 jako jistý Jordan Barnett, architekt.

00:22:07 Freddy? Můžeš na okamžik? Máš něco?

00:22:10 -Nic, na co bys nepřišel sám. Příčinou smrti je bodná rána,

00:22:15 způsobená zřejmě nožem se širokou čepelí.

00:22:18 Okolí rány je zhmožděné, což svědčí o tom,

00:22:21 že úder byl velmi silný. Nepůjdeš na snídani, Artie?

00:22:24 -Ne. Tak díky, Freddie.

00:22:31 Aaah. Hej, Grady!

00:22:34 Co je to? Seber to. Oh, ty moje záda.

00:22:39 Ulož to, jo? Ať udělají otisky, ano?

00:22:42 -Dobře, poručíku. A neměl bych...
-Grady, udělej, co říkám, jasný?

00:22:51 -Asi jsem ten lístek ztratil, ale byl jsem tam.

00:22:54 Klidně vám ten film můžu popsat. Byla to nová verze Casablanky.

00:22:57 -Casablanky? To zná přece každej.

00:23:00 Mně se to nelíbilo a znám to nazpaměť.

00:23:02 -No, tak co mám dělat?
-Jenže my máme svědectví

00:23:05 hlídače parkoviště, že jste se ve čtvrtek

00:23:07 s Barnettem pohádali před kanceláří.

00:23:10 -Tak jo. Víte, já... já...

00:23:12 víte, před pěti lety jsme byli společníci.

00:23:15 Měli jsme zavedenej ateliér. A rozestavěnej dům pro město.

00:23:21 A řadu velkejch zakázek.

00:23:24 Ale on pak... zmizel.

00:23:27 -Zčistajasna?
-Přesně tak.

00:23:31 -A vaše kariéra?

00:23:33 -Musel jsem si všechno jen trochu přeorganizovat.

00:23:36 -Hmmm...
-Ale já ho nezabil, poručíku.

00:23:39 Já neměl důvod.

00:23:41 -Já mám jiný zprávy, pane Cutlere. Podle našich informací

00:23:45 byl s vaší kariérou ámen, jakmile Jordan Barnett zmizel.

00:23:50 Dobrá. Víme tedy, že Jordan Barnett vnikl k vám do domu,

00:23:53 aby zjistil, co si Alice o vraždě své matky pamatuje.

00:23:57 No a... teď bychom ještě potřebovali,

00:24:00 aby nám řekla totéž, co řekla vám.

00:24:02 -Myslíte to, jak ve snu viděla Barnetta stát nad tělem své matky?

00:24:06 -Jo. Pak bychom mohli ten případ

00:24:08 vraždy Lillian Morganové definitivně uzavřít.

00:24:12 A ta vaše Alice by byla v bezpečí.

00:24:15 POVZDECH
-Možná.

00:24:17 -Jakýpak možná, Jessico?
-No, je tu několik věcí.

00:24:20 Tak... zaprvé jste říkal, že nevíte,

00:24:22 co dělal Jordan Barnett na 67. ulici.

00:24:25 Ale to místo, kde jste jeho tělo našli,

00:24:28 je hned za rohem od ordinace Aliciiny psychiatričky,

00:24:31 doktorky Holdeonové.
-Tak fajn. A dál?

00:24:34 -Pak ta podobnost mezi vraždou paní Morganové a Jordana Barnetta.

00:24:38 A... vy sám jste naznačil, že mohlo jít o stejného pachatele.

00:24:43 -Jo, to jo, ale jistý to není.

00:24:46 Pojďte, sedneme si.
-Ah.

00:24:50 Díky. Artie, dejme tomu,

00:24:54 že Jordan Barnett paní Morganovou nezabil,

00:24:57 ale že jen objevil její mrtvolu. Pak se dá předpokládat,

00:25:01 že byl zavražděn, protože začal tušit pravdu.

00:25:04 -No jo, možná že jo. Jo. Ale co s tím?

00:25:07 -Chci říct jen to, že Alice možná viděla něco,

00:25:10 co by mohlo skutečného pachatele usvědčit.

00:25:14 A pokud si je toho vrah vědom...

00:25:18 -Alice. KLEPÁNÍ

00:25:21 -Já s tebou teď nechci mluvit.

00:25:24 -Sakra, Alice, otevři mi.
-Ne.

00:25:28 Paní Fletcherová mi řekla, co chceš.

00:25:31 Ale já nemůžu. Teď ještě ne.

00:25:33 -Prokristapána, měj rozum.

00:25:36 Do tý starý barabizny už stejně jakživo nevkročíš.

00:25:41 Barnett je mrtvej, Alice. Teď už se nemusíš ničeho bát.

00:25:47 Hele, je čas, abychom začali žít jako dřív.

00:25:51 Jako bratr a sestra.

00:25:53 -Tak to přece nikdy nebylo. Dobře víš že ne.

00:25:58 Prosím tě, dej už mi pokoj.

00:26:14 ODJEZD VÝTAHU

00:26:23 -Alice, to jsem já, Henry. Peter je pryč.

00:26:27 ODEMYKÁNÍ

00:26:32 Jste v pořádku? Já vím, co vám schází.

00:26:37 Řekl mi to Richie. Myslí to s vámi dobře.

00:26:41 Richie by byl ochoten udělat pro vás cokoliv.

00:26:44 Už jste si poslechla tu desku, co jsem vám přines?

00:26:47 Toho Chopina?

00:26:49 -Ne.

00:26:51 Nemůžem si ji poslechnout spolu?

00:27:14 -Nevím, jestli to víte, ale... celou tu dobu,

00:27:17 co tu bydlíte, jsme sousedé.

00:27:19 -Ne... to jsem nevěděla.

00:27:23 -A... taky jsem viděl ten televizní program.

00:27:26 Ten, co v něm byl Barnett.

00:27:28 Poznal jsem ho, když se pak dobýval k vám do bytu.

00:27:32 Jsem skoro rád, že je mrtvý.

00:27:34 Člověk by se sice neměl radovat z neštěstí druhého,

00:27:37 ale... tím, že nás od sebe dělí jen zeď,

00:27:43 jsme... skoro jako příbuzní.

00:27:47 A... tak vás hlídám.

00:27:52 -Příbuzní? To je od vás moc hezký, Henry.

00:27:57 -Vlastně... jsem moc rád, že nejsme.

00:28:01 Chtěl bych... být váš přítel.

00:28:06 -Ale to už jste.

00:28:10 -No... musím jít, šéf by se zlobil.

00:28:24 -Děkuju, že jste si udělal čas.

00:28:27 -Už nikdy nemusíte být sama. Na to se spolehněte.

00:28:52 -Nepovídej, kdy?! Grady!

00:28:56 -Copak je, poručíku?
-Zrovna volal zeť.

00:28:59 Ester právě odjela do porodnice. Už se to chystá.

00:29:01 -Zrovna jsem se chtěl zeptat...
-Případ je váš! Ne že to zvoráte!

00:29:05 -Eee...

00:29:07 Hm.

00:30:28 -Můj otec, paní Fletcherová.

00:30:31 -Petere.

00:30:36 -Ve skutečnosti vypadal líp. Můžu se zeptat, co tady děláte?

00:30:42 -Chtěla jsem jen vidět ten dům, na který má Alice smutné vzpomínky.

00:30:46 -Hmm.-Půjčila mi svůj klíč. Proč jste ho zakryl?

00:30:50 -Měl jsem ho až moc rád a ten obraz mi ho

00:30:52 až příliš připomínal. Byl pro mě svým způsobem hrdina.

00:30:56 -Nevíte, kde je váš otec teď? A proč zmizel

00:31:00 několik měsíců předtím, než Lillian zemřela?

00:31:04 -Ne, nevím ani jedno. Najednou ode všeho utekl.

00:31:07 Od Lillian, od jejích peněz, ode mě...

00:31:11 -Když byla vaše nevlastní matka zavražděna, byl jste na koleji, že?

00:31:14 -Ano, učil jsem se tehdy na státnice.

00:31:19 -Tak, díky za všechny ty informace, Petere.

00:31:22 -Hm. Jo, chtěl jsem vám ještě poděkovat,

00:31:26 že jste se za mě u Alice přimluvila.

00:31:29 -Je mi líto, že to nemělo účinek.
-Ale splnila jste, co jste slíbila.

00:31:32 -Hm.

00:31:36 -Ale jak dlouho?
-Dokud všechno nezajistíme.

00:31:39 Bude to ještě chvíli trvat. KVÍLENÍ SIRÉN

00:31:42 -Richie, co se to tady děje? Je tu snad celý policejní sbor.

00:31:46 -Nedalo se jim zabránit. Volal jsem doktorku Holdenovou,

00:31:49 nevěděl jsem, co dělat.
-O čem to mluvíte?

00:31:52 -Policie si přišla pro Alici.

00:31:54 DECHY
-Ne!

00:31:56 Nechte mě... prosím. Prosím, prosím.

00:32:01 -Ah... oh...

00:32:05 proboha.

00:32:10 -Ten stav se jmenuje agorafobie, Grady. Pamatuj si to,

00:32:13 až zas budeš chtít dělat ramena na nějaký nervově labilní děvče.

00:32:17 -Jak jsem to měl vědět, poručíku. Když mi nakonec otevřela,

00:32:20 chovala se hystericky a začala mě mlátit. A pak ještě tenhle.

00:32:23 -Bylo to zřejmě politováníhodné nedorozumění v komunikaci.

00:32:28 -Já vím, je to moje vina. Byl jsem duchem úplně mimo.

00:32:31 -Nechal jsem udělat otisky z toho přívěsku, jak jste chtěl.

00:32:33 Odpovídají otiskům na staré školní průkazce slečny Morganové.

00:32:37 -Nemá tušení, jak se její přívěsek ocitl na místě vraždy?

00:32:41 -Na to jsem se jí nestačil zeptat. Moc mě to mrzí, co se stalo.

00:32:45 -To je v pořádku, Grady. Jděte na stanici a sepište zprávu.

00:32:49 A propusťte pana Phelpse. Teda, řeknu vám, Jessico,

00:32:53 psychóza nepsychóza, stejně si nejsem jistej,

00:32:56 že Barnetta nezabila Alice Morganová.

00:32:58 -V tuhle chvíli se můžu řídit jen vlastním instinktem, Artie.

00:33:01 Ale myslím, že stejně tak dobře

00:33:04 tam mohl ten přívěsek narafičit někdo jiný.

00:33:07 -Jo, někdo známý. Někdo, kdo měl přístup do jejího bytu.

00:33:11 Počkejme... to je ten vrátný, její nevlastní bratr,

00:33:16 doktorka Holdenová...

00:33:25 -Tak... já už snad raději půjdu. Mám doma ještě nějakou práci.

00:33:29 -Nemáte, doufám, v úmyslu odjet?

00:33:33 -Ovšemže ne. Musím přece hlídat Alici.

00:33:36 Vždyť víte.
-Hm.

00:33:46 -Už se uklidnila, poručíku. Navzdory chování

00:33:48 těch vašich neandrtálců. Pokud s ní musíte mluvit,

00:33:51 omezte se laskavě na minimum, a ne dřív než zítra ráno.

00:33:54 -Doktorko Holdenová, chtěla bych se vás na něco zeptat.

00:33:57 Nebyl za vámi včera večer Jordan Barnett?

00:34:00 -Proč by to dělal? Já ho ani neznám.

00:34:03 -Ale... záznamy z jeho telefonu svědčí o tom,

00:34:06 že mu z vašeho čísla někdo volal tři hodiny předtím, než zemřel.

00:34:11 -Já se s ním snažila spojit, protože mou pacientku vynervoval

00:34:15 a protože hraje v jejích snech tak významnou roli.

00:34:18 A chtěla jsem tedy zjistit, do jaké míry jsou pravdivé.

00:34:22 Bohužel, ta mladá dáma, která zvedla telefon,

00:34:25 mě s ním odmítla spojit. Teď bych ale doporučovala,

00:34:29 abychom konečně nechali Alici trochu si odpočinout.

00:34:39 KLEPÁNÍ

00:34:43 -Kdo je to?-To jsem já, paní Fletcherová, Alice Morganová.

00:34:47 -Alice?
-Promiňte, že vás ruším tak pozdě.

00:34:50 Můžu dál?
-Ale jistě, ovšem.

00:34:54 No, vypadáte už mnohem líp. Moc mě mrzí, co se stalo.

00:34:58 Detektiv Grady prostě nevěděl, oč jde.

00:35:01 Prosím.
-Nic se nestalo.

00:35:04 Eh... ne, to bych lhala, bylo to hrozný.

00:35:08 Jenomže díky tomu jsem o sobě něco zjistila.

00:35:12 -Že ten váš strach byl vlastně neopodstatněný?

00:35:16 -Něco takového. Přemýšlela jsem o tom,

00:35:19 co se vlastně stalo. Jak jsem vyšla z bytu

00:35:23 a jela s těmi policisty ve výtahu až dolů do přízemí,

00:35:27 jak se otevřel a ve vestibulu tam seděl

00:35:30 u svého stolku Richie. Tak dlouho jsem tam nebyla,

00:35:34 už jsem to zapomněla. Měla jsem strach,

00:35:36 ale nic se nestalo. A já to přežila,

00:35:39 takže všechno, čeho jsem se bála, to byly jen představy.

00:35:42 -Nic tak hrozného, jak vám namlouvala doktorka Holdenová.

00:35:46 -Právě. Paní Fletcherová, kdybych to mohla

00:35:49 ještě jednou zkusit - jít se podívat do našeho domu.

00:35:53 -Pokusit se oddělit ty sny od skutečnosti?

00:35:56 -Ano. Pomůžete mi?

00:36:00 -S největší radostí.

00:36:09 -Ahoj, Richie.
-Alice.

00:36:12 No né. Nechcete pomoct, paní Fletcherová?

00:36:15 -Díky, myslím že ne, Richie. Nedělejte si o nás starost,

00:36:19 my to takhle pěkně pomalu zvládnem.

00:36:23 -Tak fajn.

00:36:30 To udělá člověku radost, co, pane Phelpsi?

00:36:54 -Všechno v pořádku?
-Ano, díky.

00:36:59 Už jsem ani nemyslela, že se sem ještě někdy podívám.

00:37:04 Bývalo to milejší, přívětivé.

00:37:14 Začalo to nahoře...

00:37:17 v mé ložnici.

00:37:20 Přišla jsem ten večer domů ze školy.

00:37:23 A byla jsem unavená, tak jsem si šla lehnout.

00:37:27 Tak ve dvě v noci mě probudily hlasy zezdola.

00:37:31 Rozčílené hlasy. Jako by se hádali -

00:37:35 má matka a ještě někdo neznámý.

00:37:40 Začali na sebe křičet. Zuřivě.

00:37:45 A pak se ozval výkřik.

00:37:48 Seběhla jsem dolů.

00:37:54 A tam jsem viděla matku, na zemi.

00:37:58 A vedle ní lovecký nůž. A...

00:38:02 ten člověk, Barnett,

00:38:06 se nad ní skláněl.

00:38:08 Zvedl pohled a uviděl mě.

00:38:11 Otočil se a utekl.

00:38:14 -A co ten pták?

00:38:17 -Z domovních dveří, když utíkal,

00:38:21 vrhl se na mě.

00:38:24 KŘIK

00:38:27 -Alice! No tak, poslouchejte mě. Navzdory tomu, co jste viděla,

00:38:30 myslím, že vaši matku nezavraždil Jordan Barnett.

00:38:33 VZLYKY
-Tak kdo teda?

00:38:36 -Myslím... VRZNUTÍ DVEŘÍ

00:38:38 -(šeptem) O tom si promluvíme později.

00:38:41 Teď musíme odtud pryč. Čím dřív, tím líp.

00:38:53 -Kam to máme jít?
-Je to někde mezi 5. a 34. ulicí.

00:38:58 -Stihneme to tam včas?

00:39:07 -Paní Fletcherová?

00:39:10 -Ahoj, Alice.
-Petere.

00:39:13 -Já vím... vím.

00:39:16 Asi ti připadá divný, že jsem sem tak vpadl.

00:39:20 Vypůjčil jsem si klíč od doktorky Holdenový.

00:39:22 -Tys tu už byl?
-Jistě. Jakmile jsem se dozvěděl,

00:39:26 že se Barnett vrátil, přišel jsem pro ten tvůj přívěsek.

00:39:29 -Abys na mě moh svalit vinu za jeho vraždu.-Proč ne?

00:39:35 Ty vůbec netušíš, že ne? Nevíš, co se tenkrát stalo.

00:39:43 Můj otec tvou matku velice miloval.

00:39:48 Jen bůh ví proč. Protože stačilo,

00:39:51 aby se objevil ten pitomej panák Barnett,

00:39:54 a přebral mu ji.

00:39:56 Umíš si vůbec představit, co to s mým tátou udělalo?

00:40:02 Najednou přišel o všechno, co měl.

00:40:07 O sebedůvěru, o všechno.

00:40:12 Musel odejít, musel pryč.

00:40:15 Divíš se mu?

00:40:23 Jenomže já... já tím přišel

00:40:25 o jedinýho člověka, na kterým mi kdy záleželo.

00:40:31 Měl jsem ho strašně moc rád.

00:40:41 Odešly jste s paní Fletcherovou od nás z domu dost nakvap.

00:40:45 Bylo by mnohem jednodušší skončit to všechno tam.

00:40:49 Řekla ti, cos ještě nevěděla?

00:40:52 -Všechno ne, Petere.
-Ani hnout, Morgane!

00:40:55 Odhoďte zbraň! Jste v pořádku, Alice?

00:41:00 -Ano, nic se nestalo.

00:41:04 -Alice si o té vraždě pamatovala víc, než sama tušila.

00:41:09 Myslela, že to byl zlý sen. Ale vy jste tam tu noc byl

00:41:12 a viděl jste, jak přišel Barnett a jak našel Lillian mrtvou

00:41:15 krátce po tom, co jste ji zavraždil.

00:41:18 Z policejní zprávy vyplývá, že vraždil kuchyňský nůž,

00:41:22 ale Alice si pamatuje, že tam viděla ležet lovecký nůž.

00:41:25 Byl to nůž vašeho otce. Ten, který se stal

00:41:28 vaším symbolem pomsty v případě dvou vražd,

00:41:30 tentýž nůž, který jste držel v ruce teď.

00:41:34 -To je pustá fantazie, paní Fletcherová.

00:41:37 Moje nevlastní matka byla zavražděna kuchyňským nožem.

00:41:40 -Myslím že ne, Petere. Schoval jste se a čekal.

00:41:46 -Lillian?
-Podivnou ironií osudu

00:41:48 tam právě ten večer přišel Jordan Barnett.

00:41:50 Tentýž den, kdy jste rozhodl Lillian zavraždit.

00:41:58 Viděl jste, jak přišel

00:42:00 a našel svou milenku ležet mrtvou na zemi.

00:42:03 A jak dostala Alice hysterický záchvat.

00:42:06 Až když jste tam zůstal sám, vyměnil jste ten lovecký nůž

00:42:09 za kuchyňský, který pak policie pokládala za vražednou zbraň.

00:42:13 -To je... naprostý nesmysl.

00:42:18 Když byla Aliciina matka zavražděna,

00:42:20 byl jsem na míle odtud ve škole.
-Na Wellingtonské univerzitě, že?

00:42:24 Všimla jsem si, že na té fotografii s otcem

00:42:27 máte sako se školním emblémem. Dneska jsem tam volala.

00:42:30 Toho roku vám skončily zkoušky den předtím,

00:42:33 než byla Lillian zavražděna.

00:42:36 -Pořád se mi zdálo, že se na mě vrhá dravý pták.

00:42:38 Teprve díky paní Fletcherové jsem si uvědomila,

00:42:41 že jsem viděla jen emblém ptáka na tvé helmě, cos nechal na stole.

00:42:45 Tu noc jsem tě doma vůbec neviděla. Jen tvou helmu.

00:42:50 Ale podvědomě jsem musela tušit, žes tam byl...

00:42:54 a že jsi zabil mou matku. A prostě jsem tomu odmítala věřit.

00:43:02 -Když jsem zjistil, že je Barnett zpátky v New Yorku,

00:43:07 měl jsem strach, že tě vyhledá a dojde mu to.

00:43:13 Alice...

00:43:17 když se můj otec a tvoje matka setkali

00:43:21 a vzali se...

00:43:27 Alice... já tak toužil po sestře.

00:43:32 -Já si taky přála mít bratra.

00:43:41 -Tak se mi konečně podařilo tu hračku sestavit,

00:43:43 ale mám dojem, jestli už při čtyřech a půl kilo

00:43:46 na to nebude moc velkej.

00:43:48 Měla byste ho vidět, Jessico, jen začít chodit a mluvit.

00:43:51 -Á, Artie, ten je krásný!
-Jo, abych nezapomněl.

00:43:54 Doktorce Holdenové odebrali licenci a najednou se několik pacientů

00:43:58 rozhodlo podat na ni formální stížnost.

00:44:01 -A, díky bohu. Doufejme tedy, KLEPÁNÍ

00:44:03 že už nebude mít příležitost manipulovat s lidmi,

00:44:06 jako to dělala s Alicí.

00:44:08 -Půjdeme, paní Fletcherová?-Mhm.
-Dobrý večer, poručíku.

00:44:12 -Cože? Kam se chystáte?

00:44:14 -Alice a Henry mě pozvali na koncert.

00:44:17 -Na... Tak to moment, tam bude spousta lidí.

00:44:20 -Co myslíš, Henry? Myslíš, že to paní Fletcherová zvládne?

00:44:33 Skryté titulky: Ludmila Stránská

00:44:36 Česká televize 2018