Hledání Janáčka

Leoš Janáček (*3. 7. 1854 – †12. 8. 1928) byl nejvýraznější osobností hudby první poloviny 20. století. Jeho tvorba byla zpočátku nepochopena, jeho snaha zachytit v hudbě realitu života, od tragiky k jasu štěstí, od všednosti k obřadnosti, nebyla pro mnohé srozumitelná. Janáček byl silná osobnost, říkal otevřeně svoje názory, i když musel počítat s tím, že se mu za jeho otevřená slova, ústící často v kritiku, budou postižení mstít. To se ukázalo na jeho složitém vztahu ke K. Kovařovicovi, jenž dlouho odmítal uvést v Národním divadle jeho operu Její pastorkyňa. Janáčkova velikost, jazyk a témata, se nezrodila zázrakem, ale jako výsledek nekompromisního hledání, sebevzdělávání, píle a nezlomné vůle vše vyjádřit v hudbě. Leoš Janáček patří stále mezi světově nejvýraznější, nejzajímavější a nejvyhledávanější české skladatele 20. století. Složitost jeho povahy, soukromé životní cesty i nekompromisnost v hudbě se snaží postihnout polohraný dokument P. Kaňky.