Na klopotné cestě hry Sabiny Remundové MARYŠKA od scénáře k realizaci lze dobře demonstrovat jak je pro autora (ale i dramaturga) důležité mít možnost nabízet text na více míst.

Je-li dramaturg něco jako "porodní bába", pak u "porodu" televizní hry Sabiny Remundové MARYŠKA se sešly hned dvě "porodní báby": Bedřich Ludvík, tehdy dramaturg Tvůrčí skupiny Heleny Slavíkové a Alice Nemanské, a Eva Vondrová, tehdy dramaturgyně Tvůrčí skupiny Jaroslava Kučery a Jana Otčenáška.

Všechno začalo zmínkou Sabininy maminky, herečky Ivy Janžurové při natáčení filmu Petra Slavíka Přepadení v roce 1999. Prý její dcera, Sabina, taky píše. Na takové oznámení je každý dramaturg povinen zareagovat jediným způsobem - zájmem o text.

Za týden jsem měl na stole papírové desky a v nich na růžovém papíře hru MARYŠKA i s věnováním: "Roli Maryšky jsem psala pro svou maminku - herečku Ivu Janžurovou."

Příběh Maryšky, ženy, která se vzpírá odchodu do domova důchodců šlo přečíst jako banální příběh staré paní nebo jako originální pojetí velkého lidského tématu. Buďto je MARYŠKA tuctový příběh oktrojované důchodkyně nebo je to existenciální tragikomedie o úniku před banalitou vlastního života do exkluzivity cizího bytí (se vším co z toho vzejde).

Vedoucí TS Helena Slavíková přečetla text jako banální příběh důchodkyně, "školní etudu" a odmítla ho. Já v něm sice viděl existenciální tragikomedii o marném úniku před banalitou vlastního života, ale jako řadový dramaturg jsem musel "sklapnout kufry" a se "skřípěním zubů" autorce text vrátit. Ujistil jsem Sabinu, že je to zcela určitě skvělý text, který má přímo "psí povinnost" realizovat a poslal jsem ji ke konkurenci. Ještě teď cítím hořkost toho okamžiku, proto o něm taky píši. Patří, v mém třináctiletém pobytu v ČT, k nejhorším. To je to "peklo dramaturga", které vás dnes a denně připravuje o roky života.

Konkurencí tehdy byla Tvůrčí skupina Jaroslava Kučery a Jana Otčenáška. Pánové Kučera a Otčenášek nejenže text okamžitě přijali, ale ještě vyšli vstříct Sabinině touze a slíbili jí, že si MARYŠKU bude moci režírovat sama. Textu se ujala dramaturgyně Eva Vondrová a MARYŠKA mi mizela z dohledu.

Proč tedy potom tohle moje "slovo dramaturga"?

Protože kola osudu jsou v dramatické tvorbě České televize opravdu dramaticky nevyzpytatelná.

Sabina Remundová mi vzápětí po MARYŠCE nabídla druhý text. Nejdřív se jmenoval KUKAČKA, později dostal název NA PSÍ KNÍŽKU. Tento text Tvůrčí skupina Heleny Slavíkové a Alice Nemanské přijala. Režíroval ho, na Sabinino přání, režisér František Filip. Sabina neváhala a využila natáčení k přípravě na vlastní režii. Nechala se zaměstnat jako asistentka scény, aby si mohla "osahat" celý proces natáčení a za rok nastoupit "na plac" jako režisérka MARYŠKY.

Mezi tím došlo v České televizi k zániku producentského systému. Ze tří Tvůrčích skupin vzniklo jedno Centrum dramatické tvorby. Dramaturgyně Eva Vondrová přešla do Centra pro děti a mládež a i když nemusela, velkoryse mi "mou" MARYŠKU vrátila. A tak když na přelomu ledna a února 2003 začala Sabina Remundová svou MARYŠKU natáčet, mohl jsem už zase jít "na plac" jako její dramaturg.

Bylo mi ohromným zadostiučiněním, když jsem pak ve střižně uviděl, že se rozhodně nezrodil banální příběh staré paní, ale podstatné, hluboké a originální umělecké dílo - existenciální tragikomedie staré ženy, která se pokusila uniknout před banalitou vlastního života do exkluzivity cizího bytí a co z toho vzešlo.

Je třeba zdůraznit, že debutovat natáčením v ateliéru je to nejtěžší co si lze představit, že díky výběru kameramana Ramunase Greičiuse vznikl výrazný "neateliérový obrazový pocit" a že Sabina Remundová, dnes už vlastně zkušená televizní autorka, je vlastně absolventkou herectví na DAMU. Jako dramaturg pak musím vyzdvihnout originální využití "českoslovenštiny", která je takto použita snad vůbec poprvé v dějinách české dramatické tvorby.

Na první pohled se tedy všechno v dobré obrátilo. Je tu však přece jen jeden otazník. I když pánové Jaroslav Kučera a Jan Otčenášek osvědčili při přijetí MARYŠKY vnímavost pro atraktivní a originální látku a za to jim patří uznání a dík, dnes jsou oba jmenovaní JEDINÝMI vedoucími JEDINÉHO Centra dramatické tvorby v ČT a já si musím klást otázku: kam by šla Sabina Remundová se svou MARYŠKOU dnes, kdyby u nich neuspěla?

dramaturg Bedřich Ludvík