Rozhovor s dramaturgem Richardem Komárkem

Jakým způsobem jste hledali učitele do reality show?

Vyhlásili jsme konkurz, kam se nám přihlásilo hodně učitelů. Také jsme objížděli školy, které jsou v celorepublikovém srovnání nadprůměrné, zkrátka vyhlášené dobré školy. Vybírali jsme podle jejich schopností zaujmout, vzdělání, ale zásadní pro nás byla to, že vybraní učitelé věřili, že se dá změnit přístup žáků k učivu, ke škole. Nemalé procento přihlášených už takto optimisticky nemluvilo, spíš byli nastaveni tak, že když někdo nechce, tak s tím nikdo nic neudělá.

Důležité pro nás bylo také věkové rozpětí. Chtěli jsme mladé, kteří jsou na začátku kariéry, a také ty zkušenější. Nebylo jednoduché učitele získat, protože kvalitního učitele škola pustí jen těžko na půl roku do jiné, „konkurenční“ školy. Nakonec se to podařilo a ten výběr je, myslím, ve svém omezeném počtu pestrý.

Myslíte si, že učitel má „zázračnou“ schopnost napravit svým přístupem a jednáním celou třídu?

Pevně jsme věřili tomu, že to tak je. Že i jeden student, který naprosto změní přístup ke škole a k nahlížení svého „já“ ve svém okolí, bude výhra. Není jednoduché vynikat v prostředí, které vás táhne dolů. Myslím, že takového žáka jsme našli, a doufám, že jsme mu dodali tolik sebevědomí, že zkusí jít na střední školu.

Žáci jsou přece jenom na prahu důležitého životního rozhodnutí. Přijetí na střední školu či učiliště je něco co vás po jistou dobu velmi ovlivňuje.

Naplnily se vaše představy?

Ano i ne. Několik žáků vyniklo, další propadl a několik nebylo klasifikovaných. Důležité bylo sledovat, jak se naši vybraní učitelé snaží a jak bojují za lepší známky žáků. Jak se systémem školy, tak s vlastní schopností učit.

Jak se odráží prostředí problematické části města, kde se škola nachází, v každodenní realitě ve třídě a mezi žáky?

Bylo to pro nás velmi překvapivé. Když se řekne romská škola, ne každému se vybaví centrum Brna. Nemyslím, že problém je v místě, kde se škola nachází, to znamená ulice Cejl, Bratislavská, atp. (Což jsou místa silně osídlená Romy). Problém je zcela jistě ve financích a možnostech Romů odstěhovat se z ghetta, kde žijí celý svůj život. Rodiče dětí jsou z velké části nezaměstnaní. Mnohdy děti pochází z početných rodin, kdy mají i devět sourozenců, pak se musí strat o domácnost a trochu to posouvá jejich studentský život někam jinam. Velký problém je taky docházka, což k mému překvapení škola nějak toleruje, nic s tím nedělá nebo už vzdala možnost něco s tím dělat.

Čím vás žáci-teenageři nejvíce překvapili?

Ze všeho nejvíc mě překvapilo to, jak strašně nízko mají nastavenou laťku toho, co chtějí dokázat. Většina z nich chce dělat cukrářku, zedníka, automechanika, kadeřnici. Na tom není nic špatného, ale téměř nikdo ani nepřemýšlí o tom, že by zkusil střední školu, o vysoké ani nemluvím. Pro ně je priorita se co nejdřív vyučit a jít pracovat.

Další věc, která mě překvapila, protože se to neslučuje s všeobecnou představou o Romech, bylo to, že děti se styděli za to, že jejich rodiče nepracují. Když jsme se jich následně ptali, co by dělali, kdyby nebyli ve škole, tak nikdo z nich neřekl, že by chtěl být doma. Všichni chtěli pracovat. To, že mě to překvapuje, ze mě dělá omezence, který přistoupil na stereotyp o vnímání Romů jako těch, co nepracují. Na druhou stranu by mě to možná překvapilo i ve třídě, kde by Romové nebyli.

No a nakonec to byla mnohdy naprostá odevzdanost. Některým bylo úplně jedno, co se s nimi stane a jaké známky mají. Nejlepší je pro ně varianta prolézt se čtyřkami. Mezi dětmi chybí „tahouni“, kteří jsou přímým vzorem pro ostatní.

Do třídy 8.A chodí převážně romské děti. Myslíte si, že situace by mohla být pro žáky i pedagogy lepší, kdyby byla třída složena z dětí z různorodějšího prostředí?

Ano. O to se škola také snaží, bohužel zatím marně. Je to i otázka nastavení systému českého vzdělávání na základních školách. Segregace romských dětí je obrosvksý problém, který nejsme zatím schopni řešit.

Třída 8.A je licencovaný formát, ale Vaše pojetí se od původního odklání. V čem? A proč jste k této změně přistoupili?

Ty změny souvisí s tím, že formát je původně švédský a jak sociálně-kulturní klima, tak školství samotné, je v každé zemi někde jinde. Ve Švédsku byl tento formát nastaven tak, že našli školu, která byla těsně před zavřením, a tu se noví učitelé pokoušeli zachránit. Také složení třídy bylo velmi multikulturní od Asiatů přes Araby a Afričany až po místní. Takže mnohdy řešili i otázky typu naprostého nedorozumění, které byly z podstaty odlišnosti kultur.

Na Slovensku to byla třída, která byla v pohraničí v malé vesnici, kde se všichni znali. Také zde byl přístup poněkud jiný a typ žáků byl například od těch brněnských diametrálně odlišný.

Co je však spojnicí, je nahlédnutí do práce učitelů a jejich příběh. Oni jsou ti, kteří budou hodnoceni diváky, jak na tom třída 8.A bude.