Umělecký dokument o významném českém režisérovi nekonvenčních hudebních a operních děl, který zanechal hlubokou stopu v evropském uměleckém světě. V těchto dnech si připomínáme jeho nedožité osmdesátiny.
Režie M. Dostál.
  • Vyrobeno 2003
  • Země původuČesko
    • Premiéra
    • Skryté titulky

Petr Weigl, od jehož narození včera uplynulo 80 let, se zařadil mezi špičkové světové režiséry především svým nevšedním přístupem k filmovému ztvárnění hudebních a hudebně-dramatických žánrů. Podmanivý filmový obraz a přítomnost hudby jako stylotvorného prvku z něj učinily tvůrce vyhledávaného nejen u nás, ale i v zahraničí. Za více než pětatřicet tvůrčích let se stal autorem dlouhé řady nevšedních hudebních snímků, v nichž ztvárnil pozoruhodná operní a baletní díla. Jejich vznik podporovala nejen Československá televize, ale také německé veřejnoprávní kanály ARD a ZDF a britské televizní stanice BBC a Channel Four. Dnes se divák až pozastavuje nad tím, jak okázalá, realizačně a vizuálně ambiciózní díla v minulých desetiletích na poli televizních operních děl vznikala a jak se v nich spojovaly tvůrčí síly televizních stanic ze západní a východní Evropy. Právě Petr Weigl nejlépe zosobňuje svými mimořádnými díly tuto asi už nenávratnou éru.

Weiglovy obrazově působivé počiny vzbuzovaly pozornost především díky schopnosti propojovat vysoce stylizovaný a emočně intenzivní svět opery a baletu s přirozeným prostředím. Svou jedinečnost získaly také díky bolestné kráse, jež prostupovala každým záběrem a gestem procítěných hereckých výkonů. Petr Weigl se revolučním způsobem uchyloval k syntéze výrazově jedinečných neoperních herců se špičkovým operním zpěvem a dosáhl vždy velmi přesvědčivého účinku. Pracoval s celou řadou špičkových interpretačních i hereckých osobností – mimo jiné s tanečníky Paolo Bortoluzzim a Lubomírem Kafkou, s choreografem Mauricem Béjartem, s pěvci Peterem Dvorským a Brigittou Fassbaender, s dirigenty Liborem Peškem, Giuseppem Sinopolim, Mstislavem Rostropovičem, s herci Michaelem Biehnem, Magdou Vášáryovou, Janem Třískou, Nicolasem Clayem či Francem Cittim.

Svým dílem dosáhl na řadu prestižních ocenění. Dvakrát obdržel cenu festivalu Prix Italia (v roce 1969 za film Bludiště moci a v roce 1972 za adaptaci Prokofjefova baletu Romeo a Julie). Dvakrát byl nominován do finále ceny EMMY v USA (v roce 1983 za zfilmování Brittenovy opery Turn of the Screw a roku 1986 za hudebně-meditativní dílo Olověná noc). Do českého diváckého povědomí se asi nejvíc zapsal díky své secesně stylizované pohádkové romanci Radúz a Mahulena natočené v roce 1969 pro Československou televizi.

Mimo tuto dominantní linii své tvorby pracoval také na několika baletních a operních inscenacích v pražském Národním divadle, v Paříži a Mnichově. Velkým úspěchem byla jeho inscenace Straussovy opery Salome v berlínské Deutsche Oper.

Kromě režie působil Petr Weigl jako dramaturg, v letech 1961–1976 v Československé televizi, poté v baletu Národního divadla, kde byl v roce 1990 jmenován čestným šéfem.

Zemřel po delší tvůrčí odmlce dne 14. 7. 2018.

Napište nám