Ceny paměti národa

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 5  
Sdílet
| Poslat odkaz
Klikněte pro větší obrázek

František Wiendl

„Sedl jsem k mapě a našel si cestu přes hranici.”

František Wiendl se do protinacistického odboje zapojil už jako mladý kluk ve skupině, kterou vedl jeho otec. Když se musel Františkův otec v květnu 1945 ukrýt před gestapem, František se přes noc ocitl v jejím čele s nelehkým úkolem – odzbrojit německou posádku na klatovském stadionu.

„Tak jsem rozdělil úkoly a šli jsme na stadion. Mohli jsme to odnést, Němci nás mohli postřílet, ale neudělali to. Šli jsme k nim a vymyslel jsem takový plán. Řekl jsem jim: ‚Podívejte se, Američané už jsou tady, jsme s nimi ve spojení. Bylo by dobrý, abyste složili zbraně. My vám zajistíme volný odchod do kasáren.‘ Německý četař dal nastoupit posádku na stadion, naši lidé si vzali jejich pušky na ramena, obestoupili četu a doprovodili ji do kasáren. Získali jsme spoustu zbraní. Potom jsme šli odzbrojit kulometná hnízda. Tam jsme dostali ještě panzerfausty, těžké kulomety… Poslal jsem spojku na radnici, aby přijel náklaďák, na který jsme to všechno naložili, a byl klid.“

První poválečné roky ho přesvědčily, že komunismus je reálná hrozba.

Vražda Jana Masaryka pro nás byla signálem, že my z druhého odboje jsme se dali dohromady, věděli jsme o sobě, že nesouhlasíme s komunismem, a vstoupili jsme do takzvaného třetího odboje.“

Záhy byl však Wiendl starší po náhodné přestřelce s milicionářem zatčen a František se znovu ocitl ve vedení skupiny. Její činnost rozšířil o převádění lidí přes hranice a na jaře 1949 se v Klatovech setkal s postarším pánem Schneiderem, kterému hrozilo zatčení.

Tak jsem ho měl na krku. Proto jsem vzal mapu a našel jsem si cestu přes hranici. A tím začaly mé převody. Našel jsem si na mapě trasu, kterou bych mohl v noci zvládnout, protože jsem tam nikdy nešel ani jsem tu krajinu neznal. Z mapy jsem si vyčetl údolí, zářezy, nešel jsem po silnici, ale terénem. Převod se podařil, dovedl jsem ho až do německé vesnice Jägershof.“

František úspěšně převáděl přes hranice další lidi, ale v listopadu sklapla past, kterou na něj StB připravila, když získala ke spolupráci jednoho z členů skupiny. Přesto se mu dařilo vodit estébáky ještě půl roku za nos, vymýšlet si stále nové a nové krycí historky a přes bytí a mučení nikoho neprozradit. Když však komunisté pomocí udavačů pochytali zbylé členy skupiny, nemělo už smysl zapírat. V dubnu 1950 jich před soudem stálo čtrnáct. Jeden byl popraven, další dostal doživotí, František osmnáct let.

Ale nám to bylo jedno, hlavně aby člověk nedostal provaz. Jestli jsem dostal doživotí, nebo dva roky, to bylo putna, protože jsme věřili, že tu komunismus dlouho nebude, že to musí prasknout. Hlavně si zachovat život.“

Estébákům odkýval všechna vymyšlená obvinění, jen aby je v následujícím veřejném monstrprocesu odvolal, čímž estébáky pěkně naštval. Jeden z nich mu při odchodu ze soudní síně řekl: „Půjdeš na Jáchymov, tam chcípneš a vyroste na tobě mech.“ „Kdyby mi totiž prokázali tu vymyšlenou špionáž, tak mohl být povýšen.“

Záhy po příchodu do lágru Eliáš na Jáchymovsku začal s kamarádem plánovat útěk skrze starou, nepoužívanou štolu. Bohužel poté co ho jiný vězeň udal za pašování motáků, putoval do korekce.

Cely tam byly jen holé stěny a podlaha. Vytáhli vám tkaničky z bot, opasek vám vzali, takže člověk nosil kalhoty v ruce. Poloviční dávky jídla. Šoupli mne na cimru a zatopili jednou za den, protože venku byly kruté mrazy – minus dvacet stupňů. A ze začátku tam nebylo ani okno, vymlátil je předchozí vězeň.“

František se balil do půlky deky, víc neměl, a chodil kolem cely, aby se zahřál. Dvacet čtyři hodin denně chodil, pak se zastavil a zdříml si, a když byla zima, znovu chodil. Tak přežil měsíc.

Dalším trestem bylo přemístění do tábora Vykmanov s proslulou „věží smrti“, kde vězni bez jakékoli ochrany drtili uran na prach a mnozí z nich zemřeli na rakovinu. Františkovi zachránila život stavařská praxe, díky které byl po čase zařazen na práci do relativně bezpečné vězeňské projekční kanceláře. V roce 1960 byl po deseti letech podmínečně propuštěn a jako projektant se živil až do roku 1990.

Stopáž: 60 minut – Rok výroby: 2013 – L  HD
Žánr: Hudba
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Další zdroje