„Říkal jsem režisérovi, že točíme upírský film, protože většina mých natáčecích dnů byla v noci,“ prozrazuje představitel Tomáše Jan Hájek
Jan Hájek (*1978), rodák z Moravské Třebové, je převážně divadelní herec, který v roce 2006 obdržel Cenu Thálie v kategorii Talent roku a získal angažmá v Národním divadle v Praze, poté v Činoherním klubu. V současné době působí v Divadle Na zábradlí. Diváci jej v poslední době mohli vidět v televizních minisériích České století a Nevinné lži.
V Kobrách a Užovkách ztvárňujete postavu Tomáše, kamaráda od Užovky, který je jeho vrbou a neustále jej, a jeho bratra, tahá ze všemožných průserů. Co Vás na postavě Tomáše nejvíce zaujalo?
Rozhodující pro mě byly okolnosti, a to že film režíruje Jan Prušinovský a v hlavních rolích se objeví Kryštof a Matěj Hádkovi. A také Lucie Žáčková, se kterou jsme toho spolu v Ostravě dost prožili, přičemž jsme pracovali později i v Praze na divadle. Zároveň mě to příjemně znervózňovalo, protože se jedná o můj první film pro kina. Mám za to, že postava Tomáše, který je Užovkův dlouholetý kamarád, je usazenější a spokojenější než on sám. Negativní rozhodně není, sice to není žádný vzorňák a pionýr, ale má alespoň holku, se kterou chce vychovávat rodinu. A právě kvůli oběma bráchům se dostane do problémů.
Jedná se o Váš filmový debut, jak se k Vám ta nabídka dostala?
Když jsem se setkal s režisérem Prušinovským a bavili jsme se o roli, prozradil mi, jak na mě přišel. Spolu se svojí ženou se tehdy šli podívat do divadla na Lucii Žáčkovou, shodou okolností na inscenaci, ve které také hraju. Jenže krátce předtím, než do divadla došli, se pohádali, Prušinovský se otočil a šel domů. Jeho žena, která mě potom na jevišti viděla, mu následně řekla, že pokud hledá někoho pro postavu Tomáše, byl bych dobrou volbou. Takže mě vlastně obsadila ona.
Vy jste spíše divadelní herec, odpovídá tomu i Cena Thálie v kategorii Talent roku, jaký byl pro Vás přechod na pole celovečerního filmu, a uvědomil jste si, že Kobry a užovky jsou vlastně Váš debut?
Nijak to neřeším, jak jsem říkal, jsem z toho všeho příjemně nervózní. Byl jsem sám překvapený, jak to všechno šlo. Říkal jsem režisérovi, že točíme upírský film, protože většina mých natáčecích dnů byla v noci. Můj pocit byl ten, že to spíše žijeme, než kdyby se jednalo o nějaké natáčení, na kterém máme jenom odříkat repliky.. Teď jsem hodně zvědavý, jak budou všechny ty tváře vypadat v nadživotních velikostech.
A o čem podle Vás Kobry a Užovky jsou?
Je to, myslím, film o normálních lidech. Úplně přesně jsem si dokázal představit, kolik takových lidí, kteří mají plány a chtějí se vymanit z maloměštáctví, je. Řeší, jak to udělat. Líbí se mi na tom okolnosti, ať se člověk snaží, jak chce, a má ideály, snaží se z toho světa vymanit, tak je stejně sražený. To je ta neúprosnost života. Toho života, ve kterém není nic ideální, a když si člověk řekne, že chce začít znova, ono to většinou spíš nejde. Je to nečisté a neuhlazené, a to jak u replik, tak charakterů.
A nejtěžší věc, kterou jste musel podstoupit?
Nemám řidičák, přičemž ale ve filmu řídím. Pojištění tak prý bylo největší, co produkce kdy zatím na natáčení platila. Rychle jsem si zvykl na to, že jsem žil v noci a spal ve dne, ale strach že rozbiju nějaké auto, to bylo na rovinu to nejtěžší.