00:00:05 Česká televize uvádí francouzský dokumentární cyklus

00:00:09 LODĚ, KTERÉ PSALY HISTORII

00:00:12 ASKOY II - PLACHETNICE JACQUA BRELA

00:00:53 Otec přestal zpívat, když mi nebylo ještě 15 let.

00:00:57 Samozřejmě jsem byla v pubertě, ale o něm by se v jistém

00:01:01 ohledu dalo říct totéž.

00:01:04 Rozhodl se přestat koncertovat, aby se pustil do něčeho jiného.

00:01:07 Jako puberťák.

00:01:09 Pár lidí to nedokázalo pochopit, ale on prostě dospět nechtěl.

00:02:15 Paříž, 1. listopadu 1966, Jacques Brel se loučí s Olympií,

00:02:19 kde před 15 lety debutoval.

00:02:24 Posluchači si žádají přídavek, ale tak jako každý večer,

00:02:28 ani dnes se žádný přídavek nekoná.

00:02:30 Brel odchází do své šatny, kde ho čekají známí

00:02:34 a nerozlučný přítel Jojo.

00:02:44 Člověk musí dělat nebezpečné věci, musí zkoušet to,

00:02:48 co ještě nikdo nezkusil.

00:02:50 Člověk je nomádem, není usedlý.

00:02:53 Jsme stvořeni k tomu jít se svými stády dál a dál.

00:02:57 Po několika turné jsem začal mít pocit,

00:03:01 že začínám žít usedlý život. Už to nebylo dost nebezpečné.

00:03:04 A tak jsem se rozhodl zkusit jít zase dál.

00:03:12 Mnozí si myslí, že toto rozloučení není

00:03:15 definitivní, že bude dál nahrávat písně a točit filmy.

00:03:18 Jenže Jacques je už posedlý něčím úplně jiným.

00:03:22 Sní o cestě kolem světa na plachetnici.

00:03:25 Navrhuje své druhé dceři France, které je v té době 20 let,

00:03:29 aby ho doprovodila.

00:03:31 Od ledna 1974 pátrá Brel po anglickém pobřeží.

00:03:35 Nakonec koncem února zastavuje před plachetnicí Askoy

00:03:39 v Antverpách.

00:03:42 Tady je fotografie, kterou otec nechal v mém pokoji ten večer,

00:03:47 kdy tu loď koupil.

00:03:50 "To je ona. Objímám tě, tvůj staroušek. Plány jsou v salónu."

00:04:08 Na téhle fotce je otec, jak vychází ze strojovny.

00:04:12 Ještě se tam nic neudělalo, takže to muselo být v březnu.

00:04:17 Nejspíš si právě uvědomil, že budou problémy s motory.

00:04:28 Tak tohle je Askoy ještě stále v přístavu. Loď už má stěžně.

00:04:33 Je tam také matka, jak jde po palubě.

00:04:37 Ta fotka je vzácná, protože na té lodi byla jen málokdy.

00:04:47 Nad Antverpami bylo zataženo a otec tam stojí s rukama

00:04:52 v kapsách, v saku a s kravatou.

00:04:54 Člověk si říká, jak se asi dostal po žebříku až na palubu?

00:05:05 Askoy patřila panu Van Kuyckovi.

00:05:08 Myslím, že nesmíme zapomínat na osobnosti pana Van Kuycka

00:05:13 a mého otce, protože to oba byli velmi originální, vášniví lidé,

00:05:17 kteří si měli co říct.

00:05:23 Tady jsou plány Askoy II.

00:05:29 Askoy II byla poslední lodí Huga Van Kuycka.

00:05:32 Měla dva stěžně, byl to tzv. keč s velkým stěžněm vpředu.

00:05:43 Tady jsou svislé navijáky, tohle je plán trupu,

00:05:48 dlouhý 19 metrů a široký 5 metrů.

00:06:01 Tu loď postavili v roce 1960 v Antverpách

00:06:06 v loděnicích Van de Woorde.

00:06:12 Měla zdvihatelný kýl.

00:06:15 To bylo nutné, protože Hugo Van Kuyck se chtěl

00:06:19 plavit i v dost mělkých vodách.

00:06:29 Určitě to bylo jeho mistrovské dílo.

00:06:34 Byla to ocelová loď o výtlaku 40 tun, tedy dost těžká,

00:06:37 ale jinak skutečně postavená k dobývání oceánů.

00:06:45 Tohle je Hugo Van Kuyck.

00:06:56 Hugo Van Kuyck se narodil začátkem 20. století.

00:07:00 Byl uznávaným konstruktérem, jemuž přezdívali

00:07:02 "architekt vylodění".

00:07:05 Právě on připravoval pro Američany v letech 1943-44

00:07:09 námořní mapy pláží u Normandie, aby tam mohli zorganizovat Den D.

00:07:17 Nesmírně miloval lodě.

00:07:20 Svou první plachetnici postavil v 17 letech.

00:07:23 Pak následovala Askoy I.

00:07:26 Askoy je jméno jednoho ostrůvku, který leží u norského Bergenu.

00:07:32 V roce 1960 Hugo Van Kuyck spouští na vodu Askoy II.

00:07:37 Když ji Jacques Brel koupil, nechtěl ji přejmenovat.

00:07:42 Podle staré námořnické pověry by to mohlo přinést neštěstí.

00:07:46 Pak Brel navštěvuje kursy a získává kapitánskou zkoušku.

00:07:50 Přípravy na velké vyplutí se zrychlují.

00:07:56 Vzpomínám, jak k nám někdy v 70. letech,

00:08:00 to jsme ještě měli mnohem menší dílnu a dole malý krámek,

00:08:03 přišel jeden muž.

00:08:06 Ukázal mi plán plachtoví jedné lodi.

00:08:10 Chtěl po mně plno všelijakých fíglů,

00:08:13 a já si najednou všiml jména Askoy.

00:08:19 Tu loď jsem znal, patřila panu Van Kuyckovi z Antverp.

00:08:24 Vůbec jsem netušil, že ji prodal.

00:08:27 Tenhle chlápek po mně chce, abych mu udělal plachty atd.

00:08:35 Chtěl jsem znát jméno a adresu, na kterou pošlu předběžný účet.

00:08:40 On mi na to trochu vyjeveně říká: "Tak vy mě nepoznáváte?"

00:08:47 A já: "No, ale... snad... ano... ne... Nejsem si jistý."

00:08:52 On na to: "Jsem ten, co ho Vlámové chtějí zabít - Jacques Brel."

00:09:00 Tenkrát byla dílna mnohem menší, pracovali jsme v ní s otcem,

00:09:03 bratrem a několika dalšími dělníky.

00:09:10 Otec seděl na téhle lavici, kde dokončoval plachty.

00:09:14 Brel seděl za ním na kladině a vyprávěli si příběhy.

00:09:22 Jacques vyprávěl historky o svých letadlech, o své lodi.

00:09:27 Otec zase vyprávěl o svém životě na moři, jak se plavil za války,

00:09:33 jak všude možně šil plachty.

00:09:39 Brel nás několikrát navštívil, takže se mu otec nakonec

00:09:43 odvážil říct různé věci.

00:09:46 Byl to drsný chlapík, a tak Brelovi říká:

00:09:49 "Ta tvoje loď je moc hezká, ale není to loď pro tebe.

00:09:56 Je moc velká, je příliš těžká a nedá se s ní dobře manévrovat.

00:10:03 Jestli si ji chceš nechat, musíš ji předělat."

00:10:07 Jacques na to: "Ne! Je to moje loď. Chci ji. Koupil jsem ji."

00:10:13 Tak nakonec vyplul jen s novými plachtami.

00:10:31 Brel vyplutí několikrát odložil.

00:10:35 Jeho přítel Jojo měl rakovinu a byl na tom byl čím dál hůř.

00:10:38 Brel se s ním chtěl před odjezdem setkat.

00:10:51 Jacques Brel nakonec zvedá 24. července 1974 za úsvitu kotvy

00:10:55 a opouští přístav v Antverpách, aby se vydal na cestu kolem světa.

00:11:01 Doprovázejí ho jeho dcera France, přítelkyně Maddly a dva námořníci.

00:11:09 Následující den píše své ženě: "Drahá, odjíždím.

00:11:13 Počasí je hrozné, ale mělo by se to ještě před Breskensem zlepšit.

00:11:20 Auto je v přístavu, klíče jsou v krabici od rukavic.

00:11:26 Jsem utahaný. France také. Nejdřív budeme dva dny spát.

00:11:31 Za deště se na plachetnici skvěle podřimuje.

00:11:34 Dám ti vědět, jakmile dorazíme k pánům Angličanům.

00:11:38 Na shledanou, drahoušku. Buď šťastná. Žij.

00:11:41 Děkuji ti za všechno a především, že jsi jaká jsi.

00:11:45 Brzy ti napíšu víc. Objímám tě. Je třeba žít. Brzy na shledanou.

00:11:49 Tvůj staroušek."

00:12:07 O pár dní později míjí anglické břehy.

00:12:11 "31. července. France si zvyká na loď i na moře.

00:12:17 Myslím, že je skutečně odvážná, protože to není žádná sranda.

00:12:23 Bojovat s vyčerpáním je hloupé, ale je to jediný prostředek,

00:12:27 jak obnovit talent a klid.

00:12:30 Vydal jsem se na moře, jako se člověk vydává do boje.

00:12:34 Odmítám přiznat porážku."

00:13:03 Přímo za kormidelníkovou budkou je zadní kabina.

00:13:07 Ta se okamžitě stala kajutou mého otce.

00:13:10 Zařídil si v ní skvělou knihovnu.

00:13:14 Vzpomínám si na knihy povídek od Maupassanta,

00:13:18 rovněž tam byl Robert Merle - takové knihy miloval.

00:13:21 Měl tam takovou všehochuť.

00:13:24 Měl tam i poezii, protože ji občas hrozně rád četl.

00:13:35 Když zrovna nepotřeboval vidět slunce a sledovat horizont,

00:13:40 pracoval uvnitř, kde se mohl ponořit sám do sebe a do hudby.

00:13:48 Otec říkával, že ho Schubertova hudba inspiruje k práci,

00:13:52 ke psaní písní.

00:13:53 Měl tam mapy a kompas, sešity s poznámkami a útržky písní.

00:14:11 Připomíná mi tu jeho píseň La Cathédrale, v níž si dávno

00:14:16 před vyplutím na moře představoval, jak si jednoho dne

00:14:21 všechny flanderské katedrály vezmou plachty a vyplují na moře.

00:14:37 Vezměte katedrálu z Picardie či z Flander,

00:14:40 co ji prodávají kněží bez hvězdy.

00:14:45 Tuhle katedrálu kamennou, pánbíčkářství zbavenou

00:14:49 vlečte až tam, kde vzkvétá moře.

00:14:52 Se smíchem plachty napněte a k Anglii uhánějte.

00:14:57 Anglie je krásná z výšky katedrály, a i kdyby čaj

00:15:02 na přístav trochu nudy zapršel, je Cornwall po ruce,

00:15:06 když přijímá konec dne a když se plachtíte mezi něhou a láskou.

00:15:19 14. srpna kotví Askoy u ostrovů Scilly.

00:15:24 Dopis Miche, 15. srpna.

00:15:27 "A jsme tady! Je ošklivo, jinak ale vše v pořádku.

00:15:32 Udělali jsme, co bylo v našich silách, takže to docela ujde.

00:15:35 France se den ze dne cítí líp a já ji podezírám,

00:15:38 že je na palubě velmi šťastná, protože se o všechno zajímá.

00:15:42 Vyhýbáme se přeplněným přístavům a dokonce obydleným kotvištím,

00:15:46 což vysvětluje, proč jsem tak dlouho mlčel.

00:15:50 Počítám, že Scilly opustíme tak za 8-10 dní a zamíříme

00:15:54 k Azorám, kam bychom měli doplout za dalších 12-15 dní.

00:15:58 Jsem tak trochu utahaný jako vždy, ale spokojený a daleko ode všech,

00:16:02 což není tak špatné."

00:16:08 Na kormidelníkovu kabinu mám nejlepší vzpomínky,

00:16:12 zvlášť jak jsme si tam připíjeli šampaňským,

00:16:16 když jsme urazili tisící míli.

00:16:19 Nebylo zrovna příjemné počasí, byly vysoké vlny,

00:16:23 ale stejně jsme to oslavili šampaňským.

00:16:26 Řídit tu loď nebylo nic snadného.

00:16:29 Vidíte tohle kolo? Bylo moc těžké. Ještě teď mě z toho bolí ruce.

00:16:34 Měli jsme každý službu 2 hodiny.

00:16:39 Pak jsme se vraceli sem do téhle chodbičky a tady byl rychloměr.

00:16:44 Byla ve mně malá dušička, když jsem se plazila,

00:16:48 abych spustila ten rychloměr, který jsme táhli za lodí.

00:17:00 Vezměte katedrálu a nabídněte jí pár stěžňů, čelen

00:17:06 a rozlehlé podpalubí.

00:17:08 Jen spěte dál a napněte všechny plachty.

00:17:12 Hej rup, námořníci, vzhůru za vorvani,

00:17:15 co vás zavedou až k Azorám.

00:17:18 2. září 1974 připlouvá Askoy k Azorám.

00:17:23 Sotva zakotvili, dostává Brel z Paříže telegram.

00:17:27 Jeho přítel Jojo zemřel. Ještě ten den odlétá na pohřeb v Bretani.

00:17:34 Jojo byl pro otce vším.

00:17:38 Byl to především přítel, ale také důvěrník a bratr.

00:17:47 Jacques a Jojo se setkali v Paříži, když Jacques začínal,

00:17:51 a pak už byli pořád spolu.

00:17:54 Když se otec rozhodl obeplout svět, Jojo z toho neměl radost.

00:17:58 Měl zlou předtuchu.

00:19:55 Z pohřbu se Jacques Brel rychle vrací na Azory a na palubu Askoy.

00:20:01 Míří ke Kanárským ostrovům.

00:20:20 Existence a pohyb mi připadají nejzajímavější -

00:20:24 to nemůže nikomu uškodit.

00:20:27 Připadá mi to mnohem zajímavější, než být opatrný.

00:20:30 Člověk nesmí být opatrný. Musí být neopatrný. Musí se mýlit.

00:20:34 Právě to jsem opakoval svým dcerám: "Musíte se mýlit.

00:20:39 Musíte zkoušet různé věci. Že si při tom natlučete?

00:20:42 No tak si natlučete! A co? Člověk neumírá proto, že si natloukl.

00:20:47 Neumírá se z ponížení, nic takového neexistuje.

00:20:51 Umírá se na bodnutí nože do zad nebo při autonehodě.

00:20:54 Neumírá se kvůli tomu, že jste se spletly. Nikdo není směšný.

00:20:59 Jsou živí a mrtví, to je pravda. Když se člověku daří, je šťastný.

00:21:04 Není nic horšího než nešťastný člověk,

00:21:07 protože nešťastný člověk šíří neštěstí. Plodí neštěstí.

00:21:11 Jako nevydařený masopust."

00:21:21 Když dorazil na Kanárské ostrovy, napsal bývalému majiteli jachty

00:21:26 Hugovi Van Kuyckovi.

00:21:29 "Tenerife, 17. října.

00:21:33 Pokračuji pomalu, ale kam se hnát? Jsem teď na Kanárských ostrovech.

00:21:37 Loď je stále v plné síle a my také.

00:21:40 Odsud to vezmu k Las Palmas a na začátku prosince

00:21:43 bychom chtěli vyrazit k Antilám.

00:21:45 Doufám, že jste stále ve formě. Často na vás myslím.

00:21:48 Váš Jacques Brel."

00:21:54 Na Kanárských ostrovech se ale Brelovi přitížilo.

00:21:57 Rychle se vrací do vlasti kvůli lékařským vyšetřením.

00:22:01 Zjišťují mu rakovinu plic.

00:22:03 Brel ihned podstupuje operaci v Bruselu u přítele chirurga.

00:22:08 Nebojím se smrti.

00:22:10 Smrt je jedinou jistotou, kterou mám. Prakticky z ní nemám strach.

00:22:16 Samozřejmě se mi nechce dlouhé roky trpět.

00:22:19 Utrpení nemám rád.

00:22:23 Byl bych blázen, kdybych si v utrpení liboval,

00:22:27 byl bych masochista.

00:22:30 Toho, že prostě nebudu, se ale nebojím.

00:22:35 Jednou večer usnu a druhý den se neprobudím -

00:22:38 to podle mě zapadá do řádu věcí.

00:22:41 A jelikož věřím, že pak už absolutně nic není,

00:22:45 tak mě obava ze smrti nijak nezatěžuje.

00:22:51 Brel odpočívá po operaci v jednom bruselském hotelu.

00:22:54 Ale chce za každou cenu odjet.

00:22:57 Píše své dceři, která je stále na Askoy na Kanárských ostrovech.

00:23:01 "Brusel, 12. prosince. Ahoj.

00:23:04 Svým dopisem jsi mi udělala velkou radost,

00:23:06 zvlášť když jsem si tě představil pomalovanou až ke krku!

00:23:10 Konečně už nejsem na klinice.

00:23:13 Pořád jsem ještě porouchaný, ale mohu psát.

00:23:16 Dorazíme 22. prosince v 10:30 ráno z Madridu.

00:23:20 Nemohu se dočkat, až tě obejmu. Už bych tam chtěl být.

00:23:23 Objímám tě, máš štěstí, že tam můžeš být,

00:23:26 protože tady je to hrůza.

00:23:30 Tak zanedlouho na shledanou.

00:23:33 Tvůj starý, porouchaný, ale stále ještě živý otec."

00:23:42 Brel nastupuje na palubu Askoy ještě oslabený.

00:23:45 Nicméně chce pokračovat dál v plavbě

00:23:49 a pustit se do přeplutí Atlantiku. Před vyplutím píše svému bratrovi.

00:23:52 "Kanárské ostrovy, 29. prosince 1974.

00:23:56 Ahoj, Pierre. Už zase vidím loď, slunce, kus Španělska!

00:24:00 Zítra vyrážíme dál. Bude skvělé být měsíc na moři.

00:24:04 Doufám, že jste oba šťastní. Že je život snadný?

00:24:07 To je směšná báchorka. Brzy na shledanou, Jacques."

00:24:37 Když to počasí dovolovalo, mohl si ten, kdo řídil loď,

00:24:41 vybrat také hudbu.

00:24:43 Především si vzpomínám na Šeherezádu od Rimského-Korsakova.

00:24:49 Poslouchala jsem vítr, hučení moře,

00:24:52 dívala se na průsvitnou pěnu, vše za doprovodu orchestru.

00:24:56 To jsou okamžiky, na které se nedá zapomenout.

00:25:53 Chtěl jsem být, jak jsem vždycky říkal,

00:25:56 Vasco de Gamou, ale ve skutečnosti nejen jím,

00:26:00 ale také Cookem, Magellanem... Bylo by to prostě úžasné.

00:26:05 Tihle lidé se vydávali najít Indii.

00:26:08 Přitom jim v cestě stála masa země zvaná Amerika.

00:26:12 Přesto to muselo být báječné. Ti lidé vyplouvali...

00:26:15 Museli to být skuteční blázni. Bylo to z pýchy?

00:26:20 Částečně v tom hrála roli pýcha, částečně nevědomost, síla vůle.

00:26:24 Nevím. Hrozně rád bych něco takového udělal.

00:26:33 Askoy se plavila po nejkratší, ale také nejtěžší cestě:

00:26:36 vydala se přes Sargasové moře, kde nemohla využít pasátových větrů.

00:26:41 Mořská nemoc a únava vyvolávají na palubě napětí.

00:26:45 V dubnu 1975 Askoy kotví u Fort-de-France na Martiniku.

00:26:51 "11. února. Drahý Pierre.

00:26:53 Musím ti říct, že ta plavba nebyla žádná hračka.

00:26:56 Měli jsme pár bouří a zažili několik výjimečných okamžiků.

00:26:59 To jsme na téhle zatracené 45-tunové kocábce jen tři -

00:27:02 France, Maddly a já.

00:27:05 Tady je už klid a krásně.

00:27:08 Jsme v maličké zátoce izolované od světa,

00:27:11 což se naprosto podobá mým snům."

00:28:02 Člun se nacházel pod zvláštní plachtou, která není příliš známá

00:28:06 a jíž se říká přední stěhová plachta.

00:28:09 Tahle přední stěhovka byla ve skutečnosti červená.

00:28:13 Otec ji strašně rád vytahoval. Moc rád se s ní plavil.

00:28:16 S tím člunem to bylo velké dobrodružství.

00:28:20 Obvykle jsme kotvili dál od břehu, a na něm jsme jezdili nakupovat.

00:28:27 Jenže motor zlobil, hlavně startér.

00:28:31 Táta se kvůli tomu často rozčílil a hrozně nadával.

00:28:43 Askoy se plaví kolem Antil.

00:28:46 Brel dál píše svým blízkým, svému bratrovi.

00:28:51 "Point a Pitre, 27. února 1975.

00:28:56 Drahý Pierre, dnes večer kotvíme v maličké,

00:28:59 skvěle chráněné zátočině na Guadeloupe,

00:29:03 kde se marně snažím uniknout novinářům.

00:29:05 Včera jsem totiž zaslechl v rádiu, že umírám v Bruselu. Roztomilé!"

00:29:16 Atmosféra na lodi nebyla vždy nejlepší.

00:29:23 Otec věděl, že má rakovinu.

00:29:26 Jen těžko vzdoroval svému hněvu, své zlobě, všemu,

00:29:29 co měl před za sebou, každodennímu životu.

00:29:36 Navíc s ním byla jedna z jeho dcer a on nebyl zvyklý žít s námi.

00:29:42 A tak se tenhle zraněný a nemocný muž rozhodl pokračovat dál sám,

00:29:46 než aby přijal roli otce, která už mu dělala tolik problémů.

00:29:57 France odlétá do Paříže, kde přistává 9. března 1975.

00:30:02 Miche posílá Jacquesovi dopis plný výčitek;

00:30:06 nikdo nemá právo takhle zacházet s její dcerou.

00:30:09 Brel ještě před vyplutím z Antil odpovídá:

00:30:12 "15. duben, nepříznivého roku.

00:30:15 Drahá Miche, musím říct, že tvůj poslední dopis

00:30:18 opravdu nebyl žádný dárek. Jsme už 25 let na společné cestě.

00:30:23 Už se trochu známe, a bylo by hloupé podlehnout nutkání hněvu.

00:30:27 Jsem vyčerpán životem a unaven čekáním.

00:30:30 Nemám špetku talentu být manželem a otcem.

00:30:33 Miche, dávám ti právo mě nesnášet, ale já si takové právo

00:30:36 vůči tobě nikdy nedám.

00:30:39 Zraňovat se je hloupé, a dělají to jen lidé.

00:30:42 Taková zranění jsou jako kultura, která je jen vzpomínkou pitomců,

00:30:46 co nedokáží nic objevovat! Lituji jediného: tvé hořkosti!

00:30:51 Mrzí mě to kvůli jedinému: mým dcerám!

00:30:55 Mám jen jednu dívku: tebe!

00:30:58 Myslím, že mám právo zmizet na moři,

00:31:00 spíš než umřít v nějakém pokoji.

00:31:03 Proto chci pokračovat ještě kousek dál.

00:31:06 Objímám tě a z dálky tě chráním.

00:31:09 Jmenuji se Jacques Brel a kálím na pitomce."

00:31:20 Jacques sám jen s Maddly překonává Panamský průplav.

00:31:24 Vydává se na plavbu přes Pacifik, posílá pohlednici svému příteli,

00:31:28 pilotovi Paulovi.

00:31:30 "Zdravím. Jak vidíš, jsem stále stejný blázen a věřím,

00:31:34 že mám pravdu. Oba vás objímám."

00:33:45 V listopadu 1975 po 59 dnech na moři a téměř 30 tisících km

00:33:50 Jacques Brel kotví u ostrůvků v Tichém oceánu - u Markýz.

00:34:23 Dopis Paulovi, příteli a hostinskému v Zeebrugge.

00:34:27 "Často 3 týdny nevidíme živáčka, což je skvělé.

00:34:30 Čtu, poslouchám Mozarta, Schuberta a další. Sním.

00:34:34 Večer poslouchám, jestli do moře nespadne nějaká hvězda,

00:34:39 ale ony nepadají, a tak si říkám, že třeba zítra.

00:34:46 Někdy si říkám, že bych měl psát texty šansonů.

00:34:49 Jenže to, co sním, je mnohem krásnější než to,

00:34:53 co píšu - tak raději sním. To je rozumné, ne?"

00:34:58 Askoy kotví v zátoce Tanahae.

00:35:02 Jacques Brel a Maddly se ubytovávají v Atuoně,

00:35:05 jediné vesnici na ostrově Hiva-Oa.

00:35:09 V roce 1976 Brel prodává Askoy jedné Američance,

00:35:13 která se chce plavit po Pacifiku.

00:35:16 Po nějaké době mu říká přítel, který chtěl Askoy koupit:

00:35:19 "Jsi pitomec. Kdybys mi to řekl, zaplatil bych ti víc!

00:35:22 Ostatně jsi opravdu hlupák, že jsi opustil vodu!"

00:35:31 Brel kupuje letadlo Twin Bonanzaz z roku 1954 a dává mu jméno Jojo.

00:35:36 Koncem léta 1977 se vrací do Francie,

00:35:40 aby v Paříži natočil poslední LP.

00:35:42 I tentokrát se o kvalitu záznamu stará Gerhard Lehner.

00:35:49 Brel v roce 1977 přijel do Paříže.

00:35:53 Už byl nemocný, přišel do studia a říká:

00:35:59 "Gerharde, musíš mi při natáčení odstranit z hlasu šelesty."

00:36:06 Abych ho uklidnil, říkám mu: "Dobře, to nebude problém."

00:36:17 Ovšemže jsem netušil, jak něco takového udělat.

00:36:23 Nakonec přišel nahrávací den a Jacques zpíval.

00:36:33 Žádný šelest se ale nekonal. Měl čistý hlas, jasný a přesný.

00:36:38 Říkal jsem si: "Tak to je paráda."

00:36:42 Za 25 let své kariéry v tom pařížském nahrávacím studiu jsem

00:36:48 se jen vzácně setkal se zpěvákem, který by zpíval přímo,

00:36:52 tj. s přítomnými hudebníky.

00:36:57 Dělal jsem nahrávky s mnoha zpěváky a zpěvačkami,

00:37:02 ale Brel byl skutečnou výjimkou. On bez muzikantů zpívat nedokázal.

00:37:16 Nemohl zpívat se sluchátky na hlavě. Dělalo se mu z toho zle.

00:37:28 Je to podle mě báječné, protože něco takového

00:37:32 se skutečně vidí jen vzácně.

00:37:36 Obvykle když se nahrává orchestr a hlas, nahraje se nejdřív

00:37:40 orchestr a pak se přidává hlas. U Brela to bylo obráceně.

00:37:50 Nejdřív jsem nahrál hlas a pak k němu míchal orchestr,

00:37:56 dokud to nebylo perfektní.

00:39:41 Dnes ráno zemřel Jacques Brel. Bylo mu 49 let.

00:39:47 Jacques Brel umírá 9. října 1978.

00:39:52 Odteď je Askoy sirotek; napříště se bude zmítat

00:39:56 od jednoho majitele k druhému.

00:39:58 Plachetnice bloudí po Pacifiku několik let.

00:40:01 Na Havajských ostrovech je přestavěna na prodejnu,

00:40:04 která na plážích prodává surfová prkna.

00:40:08 Pak dopravuje tuňáky z Cookových ostrovů k Havajským ostrovům.

00:40:12 Později ji kupuje jeden Němec, pak ji prohledávají na Fidži

00:40:17 celníci kvůli pašování drog.

00:40:24 Je na dlouhé měsíce opuštěna až do dne, kdy...

00:40:31 Žiji s rodinou na Novém Zélandu, mám ženu a dvě děti.

00:40:35 Plavili jsme se na mé lodi Antilský sen,

00:40:39 kterou postavil Jean-Marie Finot, a jednoho dne jsme zakotvili

00:40:42 v přístavu Suva na Fidži, kde jsem spatřil překrásnou loď.

00:40:50 Byla úplně opuštěná a uvnitř byl metr dešťové vody.

00:40:54 Byla to krásná konstrukce. Nic krásnějšího v Suvě nebylo.

00:40:59 Byla to výjimečná loď.

00:41:06 Chtěl jsem zjistit její historii. Neměla žádné jméno.

00:41:11 Plachta byla spadlá.

00:41:16 Šel jsem do celnice v přístavu, abych zjistil, co se stalo.

00:41:29 Ptal jsem se na její jméno.

00:41:33 Celník otevřel obrovskou knihu, ale nic nenašel.

00:41:43 Podíval se ještě jednou a zjistil, že se jmenuje Askoy.

00:41:48 Trochu jsem po tom pátral a zjistil jsem,

00:41:53 že loď patřila Jacquesovi Brelovi a že ji postavil Hugo Van Kuyck.

00:42:06 Hillam se rozhoduje odvézt Askoy na Nový Zéland,

00:42:10 kde ji chce zrestaurovat podle původních plánů.

00:42:13 Má se podobat tomu, jak ji Jacques Brel koupil.

00:42:16 Vyplul jsem během bouře.

00:42:20 Měl jsem před sebou pořádný kus cesty a nemohl jsem se dočkat,

00:42:23 až se setkám s rodinou na Novém Zélandě.

00:42:28 Když jsem doplul k pláži Bayly, foukal vítr o rychlosti 90 km/h.

00:42:41 Pokusil jsem se zamířit na západ, abych se vzdálil od země.

00:42:59 Asi ve 22 hodin vítr zesílil na 105 km/h.

00:43:09 Plachta se roztrhla a najednou slyším hroznou ránu.

00:43:16 Vystoupil jsem na můstek a vidím, jak na Askoy útočí obrovské vlny.

00:43:35 Bylo velmi brzy ráno. Byla ještě tma.

00:43:39 Lilo jako z konve a já viděl jen pěnu.

00:43:52 Oběma rukama jsem se chytil kormidla.

00:43:57 Loď se zmítala ve vlnách.

00:44:05 Stěžeň se při jednom nárazu zlomil a spadl vody.

00:44:19 Loď uvízla. Nechápal jsem, co se děje.

00:44:25 Vlny se tříštily o trup lodi. Byl jsem sám.

00:44:33 Ztratil jsem pojem o čase. Netuším, jak dlouho to trvalo.

00:44:39 Vody jsem měl po kolena.

00:44:43 Trvalo mi několik let, než jsem se tam vrátil.

00:44:48 Askoy se stala mou posedlostí.

00:44:52 Se ženou jsme si řekli, že se během 10 let pokusíme

00:44:56 vrátit Askoy do původního stavu. Jenže to bylo marné.

00:45:16 Pokusy dostat plachetnici opět na vodu jsou plné nezdarů.

00:45:20 Při každém přílivu vlny zaplavují trup a každý den se Askoy

00:45:25 noří hlouběji do písku.

00:45:31 A přece chce France, dcera Jacquesa Brela,

00:45:35 jednoho dne dopravit Askoy do Antverp.