00:00:05Česká televize uvádí francouzský dokumentární cyklus

00:00:09LODĚ, KTERÉ PSALY HISTORII

00:00:12ASKOY II - PLACHETNICE JACQUA BRELA

00:00:53Otec přestal zpívat, když mi nebylo ještě 15 let.

00:00:57Samozřejmě jsem byla v pubertě, ale o něm by se v jistém

00:01:01ohledu dalo říct totéž.

00:01:04Rozhodl se přestat koncertovat, aby se pustil do něčeho jiného.

00:01:07Jako puberťák.

00:01:09Pár lidí to nedokázalo pochopit, ale on prostě dospět nechtěl.

00:02:15Paříž, 1. listopadu 1966, Jacques Brel se loučí s Olympií,

00:02:19kde před 15 lety debutoval.

00:02:24Posluchači si žádají přídavek, ale tak jako každý večer,

00:02:28ani dnes se žádný přídavek nekoná.

00:02:30Brel odchází do své šatny, kde ho čekají známí

00:02:34a nerozlučný přítel Jojo.

00:02:44Člověk musí dělat nebezpečné věci, musí zkoušet to,

00:02:48co ještě nikdo nezkusil.

00:02:50Člověk je nomádem, není usedlý.

00:02:53Jsme stvořeni k tomu jít se svými stády dál a dál.

00:02:57Po několika turné jsem začal mít pocit,

00:03:01že začínám žít usedlý život. Už to nebylo dost nebezpečné.

00:03:04A tak jsem se rozhodl zkusit jít zase dál.

00:03:12Mnozí si myslí, že toto rozloučení není

00:03:15definitivní, že bude dál nahrávat písně a točit filmy.

00:03:18Jenže Jacques je už posedlý něčím úplně jiným.

00:03:22Sní o cestě kolem světa na plachetnici.

00:03:25Navrhuje své druhé dceři France, které je v té době 20 let,

00:03:29aby ho doprovodila.

00:03:31Od ledna 1974 pátrá Brel po anglickém pobřeží.

00:03:35Nakonec koncem února zastavuje před plachetnicí Askoy

00:03:39v Antverpách.

00:03:42Tady je fotografie, kterou otec nechal v mém pokoji ten večer,

00:03:47kdy tu loď koupil.

00:03:50"To je ona. Objímám tě, tvůj staroušek. Plány jsou v salónu."

00:04:08Na téhle fotce je otec, jak vychází ze strojovny.

00:04:12Ještě se tam nic neudělalo, takže to muselo být v březnu.

00:04:17Nejspíš si právě uvědomil, že budou problémy s motory.

00:04:28Tak tohle je Askoy ještě stále v přístavu. Loď už má stěžně.

00:04:33Je tam také matka, jak jde po palubě.

00:04:37Ta fotka je vzácná, protože na té lodi byla jen málokdy.

00:04:47Nad Antverpami bylo zataženo a otec tam stojí s rukama

00:04:52v kapsách, v saku a s kravatou.

00:04:54Člověk si říká, jak se asi dostal po žebříku až na palubu?

00:05:05Askoy patřila panu Van Kuyckovi.

00:05:08Myslím, že nesmíme zapomínat na osobnosti pana Van Kuycka

00:05:13a mého otce, protože to oba byli velmi originální, vášniví lidé,

00:05:17kteří si měli co říct.

00:05:23Tady jsou plány Askoy II.

00:05:29Askoy II byla poslední lodí Huga Van Kuycka.

00:05:32Měla dva stěžně, byl to tzv. keč s velkým stěžněm vpředu.

00:05:43Tady jsou svislé navijáky, tohle je plán trupu,

00:05:48dlouhý 19 metrů a široký 5 metrů.

00:06:01Tu loď postavili v roce 1960 v Antverpách

00:06:06v loděnicích Van de Woorde.

00:06:12Měla zdvihatelný kýl.

00:06:15To bylo nutné, protože Hugo Van Kuyck se chtěl

00:06:19plavit i v dost mělkých vodách.

00:06:29Určitě to bylo jeho mistrovské dílo.

00:06:34Byla to ocelová loď o výtlaku 40 tun, tedy dost těžká,

00:06:37ale jinak skutečně postavená k dobývání oceánů.

00:06:45Tohle je Hugo Van Kuyck.

00:06:56Hugo Van Kuyck se narodil začátkem 20. století.

00:07:00Byl uznávaným konstruktérem, jemuž přezdívali

00:07:02"architekt vylodění".

00:07:05Právě on připravoval pro Američany v letech 1943-44

00:07:09námořní mapy pláží u Normandie, aby tam mohli zorganizovat Den D.

00:07:17Nesmírně miloval lodě.

00:07:20Svou první plachetnici postavil v 17 letech.

00:07:23Pak následovala Askoy I.

00:07:26Askoy je jméno jednoho ostrůvku, který leží u norského Bergenu.

00:07:32V roce 1960 Hugo Van Kuyck spouští na vodu Askoy II.

00:07:37Když ji Jacques Brel koupil, nechtěl ji přejmenovat.

00:07:42Podle staré námořnické pověry by to mohlo přinést neštěstí.

00:07:46Pak Brel navštěvuje kursy a získává kapitánskou zkoušku.

00:07:50Přípravy na velké vyplutí se zrychlují.

00:07:56Vzpomínám, jak k nám někdy v 70. letech,

00:08:00to jsme ještě měli mnohem menší dílnu a dole malý krámek,

00:08:03přišel jeden muž.

00:08:06Ukázal mi plán plachtoví jedné lodi.

00:08:10Chtěl po mně plno všelijakých fíglů,

00:08:13a já si najednou všiml jména Askoy.

00:08:19Tu loď jsem znal, patřila panu Van Kuyckovi z Antverp.

00:08:24Vůbec jsem netušil, že ji prodal.

00:08:27Tenhle chlápek po mně chce, abych mu udělal plachty atd.

00:08:35Chtěl jsem znát jméno a adresu, na kterou pošlu předběžný účet.

00:08:40On mi na to trochu vyjeveně říká: "Tak vy mě nepoznáváte?"

00:08:47A já: "No, ale... snad... ano... ne... Nejsem si jistý."

00:08:52On na to: "Jsem ten, co ho Vlámové chtějí zabít - Jacques Brel."

00:09:00Tenkrát byla dílna mnohem menší, pracovali jsme v ní s otcem,

00:09:03bratrem a několika dalšími dělníky.

00:09:10Otec seděl na téhle lavici, kde dokončoval plachty.

00:09:14Brel seděl za ním na kladině a vyprávěli si příběhy.

00:09:22Jacques vyprávěl historky o svých letadlech, o své lodi.

00:09:27Otec zase vyprávěl o svém životě na moři, jak se plavil za války,

00:09:33jak všude možně šil plachty.

00:09:39Brel nás několikrát navštívil, takže se mu otec nakonec

00:09:43odvážil říct různé věci.

00:09:46Byl to drsný chlapík, a tak Brelovi říká:

00:09:49"Ta tvoje loď je moc hezká, ale není to loď pro tebe.

00:09:56Je moc velká, je příliš těžká a nedá se s ní dobře manévrovat.

00:10:03Jestli si ji chceš nechat, musíš ji předělat."

00:10:07Jacques na to: "Ne! Je to moje loď. Chci ji. Koupil jsem ji."

00:10:13Tak nakonec vyplul jen s novými plachtami.

00:10:31Brel vyplutí několikrát odložil.

00:10:35Jeho přítel Jojo měl rakovinu a byl na tom byl čím dál hůř.

00:10:38Brel se s ním chtěl před odjezdem setkat.

00:10:51Jacques Brel nakonec zvedá 24. července 1974 za úsvitu kotvy

00:10:55a opouští přístav v Antverpách, aby se vydal na cestu kolem světa.

00:11:01Doprovázejí ho jeho dcera France, přítelkyně Maddly a dva námořníci.

00:11:09Následující den píše své ženě: "Drahá, odjíždím.

00:11:13Počasí je hrozné, ale mělo by se to ještě před Breskensem zlepšit.

00:11:20Auto je v přístavu, klíče jsou v krabici od rukavic.

00:11:26Jsem utahaný. France také. Nejdřív budeme dva dny spát.

00:11:31Za deště se na plachetnici skvěle podřimuje.

00:11:34Dám ti vědět, jakmile dorazíme k pánům Angličanům.

00:11:38Na shledanou, drahoušku. Buď šťastná. Žij.

00:11:41Děkuji ti za všechno a především, že jsi jaká jsi.

00:11:45Brzy ti napíšu víc. Objímám tě. Je třeba žít. Brzy na shledanou.

00:11:49Tvůj staroušek."

00:12:07O pár dní později míjí anglické břehy.

00:12:11"31. července. France si zvyká na loď i na moře.

00:12:17Myslím, že je skutečně odvážná, protože to není žádná sranda.

00:12:23Bojovat s vyčerpáním je hloupé, ale je to jediný prostředek,

00:12:27jak obnovit talent a klid.

00:12:30Vydal jsem se na moře, jako se člověk vydává do boje.

00:12:34Odmítám přiznat porážku."

00:13:03Přímo za kormidelníkovou budkou je zadní kabina.

00:13:07Ta se okamžitě stala kajutou mého otce.

00:13:10Zařídil si v ní skvělou knihovnu.

00:13:14Vzpomínám si na knihy povídek od Maupassanta,

00:13:18rovněž tam byl Robert Merle - takové knihy miloval.

00:13:21Měl tam takovou všehochuť.

00:13:24Měl tam i poezii, protože ji občas hrozně rád četl.

00:13:35Když zrovna nepotřeboval vidět slunce a sledovat horizont,

00:13:40pracoval uvnitř, kde se mohl ponořit sám do sebe a do hudby.

00:13:48Otec říkával, že ho Schubertova hudba inspiruje k práci,

00:13:52ke psaní písní.

00:13:53Měl tam mapy a kompas, sešity s poznámkami a útržky písní.

00:14:11Připomíná mi tu jeho píseň La Cathédrale, v níž si dávno

00:14:16před vyplutím na moře představoval, jak si jednoho dne

00:14:21všechny flanderské katedrály vezmou plachty a vyplují na moře.

00:14:37Vezměte katedrálu z Picardie či z Flander,

00:14:40co ji prodávají kněží bez hvězdy.

00:14:45Tuhle katedrálu kamennou, pánbíčkářství zbavenou

00:14:49vlečte až tam, kde vzkvétá moře.

00:14:52Se smíchem plachty napněte a k Anglii uhánějte.

00:14:57Anglie je krásná z výšky katedrály, a i kdyby čaj

00:15:02na přístav trochu nudy zapršel, je Cornwall po ruce,

00:15:06když přijímá konec dne a když se plachtíte mezi něhou a láskou.

00:15:1914. srpna kotví Askoy u ostrovů Scilly.

00:15:24Dopis Miche, 15. srpna.

00:15:27"A jsme tady! Je ošklivo, jinak ale vše v pořádku.

00:15:32Udělali jsme, co bylo v našich silách, takže to docela ujde.

00:15:35France se den ze dne cítí líp a já ji podezírám,

00:15:38že je na palubě velmi šťastná, protože se o všechno zajímá.

00:15:42Vyhýbáme se přeplněným přístavům a dokonce obydleným kotvištím,

00:15:46což vysvětluje, proč jsem tak dlouho mlčel.

00:15:50Počítám, že Scilly opustíme tak za 8-10 dní a zamíříme

00:15:54k Azorám, kam bychom měli doplout za dalších 12-15 dní.

00:15:58Jsem tak trochu utahaný jako vždy, ale spokojený a daleko ode všech,

00:16:02což není tak špatné."

00:16:08Na kormidelníkovu kabinu mám nejlepší vzpomínky,

00:16:12zvlášť jak jsme si tam připíjeli šampaňským,

00:16:16když jsme urazili tisící míli.

00:16:19Nebylo zrovna příjemné počasí, byly vysoké vlny,

00:16:23ale stejně jsme to oslavili šampaňským.

00:16:26Řídit tu loď nebylo nic snadného.

00:16:29Vidíte tohle kolo? Bylo moc těžké. Ještě teď mě z toho bolí ruce.

00:16:34Měli jsme každý službu 2 hodiny.

00:16:39Pak jsme se vraceli sem do téhle chodbičky a tady byl rychloměr.

00:16:44Byla ve mně malá dušička, když jsem se plazila,

00:16:48abych spustila ten rychloměr, který jsme táhli za lodí.

00:17:00Vezměte katedrálu a nabídněte jí pár stěžňů, čelen

00:17:06a rozlehlé podpalubí.

00:17:08Jen spěte dál a napněte všechny plachty.

00:17:12Hej rup, námořníci, vzhůru za vorvani,

00:17:15co vás zavedou až k Azorám.

00:17:182. září 1974 připlouvá Askoy k Azorám.

00:17:23Sotva zakotvili, dostává Brel z Paříže telegram.

00:17:27Jeho přítel Jojo zemřel. Ještě ten den odlétá na pohřeb v Bretani.

00:17:34Jojo byl pro otce vším.

00:17:38Byl to především přítel, ale také důvěrník a bratr.

00:17:47Jacques a Jojo se setkali v Paříži, když Jacques začínal,

00:17:51a pak už byli pořád spolu.

00:17:54Když se otec rozhodl obeplout svět, Jojo z toho neměl radost.

00:17:58Měl zlou předtuchu.

00:19:55Z pohřbu se Jacques Brel rychle vrací na Azory a na palubu Askoy.

00:20:01Míří ke Kanárským ostrovům.

00:20:20Existence a pohyb mi připadají nejzajímavější -

00:20:24to nemůže nikomu uškodit.

00:20:27Připadá mi to mnohem zajímavější, než být opatrný.

00:20:30Člověk nesmí být opatrný. Musí být neopatrný. Musí se mýlit.

00:20:34Právě to jsem opakoval svým dcerám: "Musíte se mýlit.

00:20:39Musíte zkoušet různé věci. Že si při tom natlučete?

00:20:42No tak si natlučete! A co? Člověk neumírá proto, že si natloukl.

00:20:47Neumírá se z ponížení, nic takového neexistuje.

00:20:51Umírá se na bodnutí nože do zad nebo při autonehodě.

00:20:54Neumírá se kvůli tomu, že jste se spletly. Nikdo není směšný.

00:20:59Jsou živí a mrtví, to je pravda. Když se člověku daří, je šťastný.

00:21:04Není nic horšího než nešťastný člověk,

00:21:07protože nešťastný člověk šíří neštěstí. Plodí neštěstí.

00:21:11Jako nevydařený masopust."

00:21:21Když dorazil na Kanárské ostrovy, napsal bývalému majiteli jachty

00:21:26Hugovi Van Kuyckovi.

00:21:29"Tenerife, 17. října.

00:21:33Pokračuji pomalu, ale kam se hnát? Jsem teď na Kanárských ostrovech.

00:21:37Loď je stále v plné síle a my také.

00:21:40Odsud to vezmu k Las Palmas a na začátku prosince

00:21:43bychom chtěli vyrazit k Antilám.

00:21:45Doufám, že jste stále ve formě. Často na vás myslím.

00:21:48Váš Jacques Brel."

00:21:54Na Kanárských ostrovech se ale Brelovi přitížilo.

00:21:57Rychle se vrací do vlasti kvůli lékařským vyšetřením.

00:22:01Zjišťují mu rakovinu plic.

00:22:03Brel ihned podstupuje operaci v Bruselu u přítele chirurga.

00:22:08Nebojím se smrti.

00:22:10Smrt je jedinou jistotou, kterou mám. Prakticky z ní nemám strach.

00:22:16Samozřejmě se mi nechce dlouhé roky trpět.

00:22:19Utrpení nemám rád.

00:22:23Byl bych blázen, kdybych si v utrpení liboval,

00:22:27byl bych masochista.

00:22:30Toho, že prostě nebudu, se ale nebojím.

00:22:35Jednou večer usnu a druhý den se neprobudím -

00:22:38to podle mě zapadá do řádu věcí.

00:22:41A jelikož věřím, že pak už absolutně nic není,

00:22:45tak mě obava ze smrti nijak nezatěžuje.

00:22:51Brel odpočívá po operaci v jednom bruselském hotelu.

00:22:54Ale chce za každou cenu odjet.

00:22:57Píše své dceři, která je stále na Askoy na Kanárských ostrovech.

00:23:01"Brusel, 12. prosince. Ahoj.

00:23:04Svým dopisem jsi mi udělala velkou radost,

00:23:06zvlášť když jsem si tě představil pomalovanou až ke krku!

00:23:10Konečně už nejsem na klinice.

00:23:13Pořád jsem ještě porouchaný, ale mohu psát.

00:23:16Dorazíme 22. prosince v 10:30 ráno z Madridu.

00:23:20Nemohu se dočkat, až tě obejmu. Už bych tam chtěl být.

00:23:23Objímám tě, máš štěstí, že tam můžeš být,

00:23:26protože tady je to hrůza.

00:23:30Tak zanedlouho na shledanou.

00:23:33Tvůj starý, porouchaný, ale stále ještě živý otec."

00:23:42Brel nastupuje na palubu Askoy ještě oslabený.

00:23:45Nicméně chce pokračovat dál v plavbě

00:23:49a pustit se do přeplutí Atlantiku. Před vyplutím píše svému bratrovi.

00:23:52"Kanárské ostrovy, 29. prosince 1974.

00:23:56Ahoj, Pierre. Už zase vidím loď, slunce, kus Španělska!

00:24:00Zítra vyrážíme dál. Bude skvělé být měsíc na moři.

00:24:04Doufám, že jste oba šťastní. Že je život snadný?

00:24:07To je směšná báchorka. Brzy na shledanou, Jacques."

00:24:37Když to počasí dovolovalo, mohl si ten, kdo řídil loď,

00:24:41vybrat také hudbu.

00:24:43Především si vzpomínám na Šeherezádu od Rimského-Korsakova.

00:24:49Poslouchala jsem vítr, hučení moře,

00:24:52dívala se na průsvitnou pěnu, vše za doprovodu orchestru.

00:24:56To jsou okamžiky, na které se nedá zapomenout.

00:25:53Chtěl jsem být, jak jsem vždycky říkal,

00:25:56Vasco de Gamou, ale ve skutečnosti nejen jím,

00:26:00ale také Cookem, Magellanem... Bylo by to prostě úžasné.

00:26:05Tihle lidé se vydávali najít Indii.

00:26:08Přitom jim v cestě stála masa země zvaná Amerika.

00:26:12Přesto to muselo být báječné. Ti lidé vyplouvali...

00:26:15Museli to být skuteční blázni. Bylo to z pýchy?

00:26:20Částečně v tom hrála roli pýcha, částečně nevědomost, síla vůle.

00:26:24Nevím. Hrozně rád bych něco takového udělal.

00:26:33Askoy se plavila po nejkratší, ale také nejtěžší cestě:

00:26:36vydala se přes Sargasové moře, kde nemohla využít pasátových větrů.

00:26:41Mořská nemoc a únava vyvolávají na palubě napětí.

00:26:45V dubnu 1975 Askoy kotví u Fort-de-France na Martiniku.

00:26:51"11. února. Drahý Pierre.

00:26:53Musím ti říct, že ta plavba nebyla žádná hračka.

00:26:56Měli jsme pár bouří a zažili několik výjimečných okamžiků.

00:26:59To jsme na téhle zatracené 45-tunové kocábce jen tři -

00:27:02France, Maddly a já.

00:27:05Tady je už klid a krásně.

00:27:08Jsme v maličké zátoce izolované od světa,

00:27:11což se naprosto podobá mým snům."

00:28:02Člun se nacházel pod zvláštní plachtou, která není příliš známá

00:28:06a jíž se říká přední stěhová plachta.

00:28:09Tahle přední stěhovka byla ve skutečnosti červená.

00:28:13Otec ji strašně rád vytahoval. Moc rád se s ní plavil.

00:28:16S tím člunem to bylo velké dobrodružství.

00:28:20Obvykle jsme kotvili dál od břehu, a na něm jsme jezdili nakupovat.

00:28:27Jenže motor zlobil, hlavně startér.

00:28:31Táta se kvůli tomu často rozčílil a hrozně nadával.

00:28:43Askoy se plaví kolem Antil.

00:28:46Brel dál píše svým blízkým, svému bratrovi.

00:28:51"Point a Pitre, 27. února 1975.

00:28:56Drahý Pierre, dnes večer kotvíme v maličké,

00:28:59skvěle chráněné zátočině na Guadeloupe,

00:29:03kde se marně snažím uniknout novinářům.

00:29:05Včera jsem totiž zaslechl v rádiu, že umírám v Bruselu. Roztomilé!"

00:29:16Atmosféra na lodi nebyla vždy nejlepší.

00:29:23Otec věděl, že má rakovinu.

00:29:26Jen těžko vzdoroval svému hněvu, své zlobě, všemu,

00:29:29co měl před za sebou, každodennímu životu.

00:29:36Navíc s ním byla jedna z jeho dcer a on nebyl zvyklý žít s námi.

00:29:42A tak se tenhle zraněný a nemocný muž rozhodl pokračovat dál sám,

00:29:46než aby přijal roli otce, která už mu dělala tolik problémů.

00:29:57France odlétá do Paříže, kde přistává 9. března 1975.

00:30:02Miche posílá Jacquesovi dopis plný výčitek;

00:30:06nikdo nemá právo takhle zacházet s její dcerou.

00:30:09Brel ještě před vyplutím z Antil odpovídá:

00:30:12"15. duben, nepříznivého roku.

00:30:15Drahá Miche, musím říct, že tvůj poslední dopis

00:30:18opravdu nebyl žádný dárek. Jsme už 25 let na společné cestě.

00:30:23Už se trochu známe, a bylo by hloupé podlehnout nutkání hněvu.

00:30:27Jsem vyčerpán životem a unaven čekáním.

00:30:30Nemám špetku talentu být manželem a otcem.

00:30:33Miche, dávám ti právo mě nesnášet, ale já si takové právo

00:30:36vůči tobě nikdy nedám.

00:30:39Zraňovat se je hloupé, a dělají to jen lidé.

00:30:42Taková zranění jsou jako kultura, která je jen vzpomínkou pitomců,

00:30:46co nedokáží nic objevovat! Lituji jediného: tvé hořkosti!

00:30:51Mrzí mě to kvůli jedinému: mým dcerám!

00:30:55Mám jen jednu dívku: tebe!

00:30:58Myslím, že mám právo zmizet na moři,

00:31:00spíš než umřít v nějakém pokoji.

00:31:03Proto chci pokračovat ještě kousek dál.

00:31:06Objímám tě a z dálky tě chráním.

00:31:09Jmenuji se Jacques Brel a kálím na pitomce."

00:31:20Jacques sám jen s Maddly překonává Panamský průplav.

00:31:24Vydává se na plavbu přes Pacifik, posílá pohlednici svému příteli,

00:31:28pilotovi Paulovi.

00:31:30"Zdravím. Jak vidíš, jsem stále stejný blázen a věřím,

00:31:34že mám pravdu. Oba vás objímám."

00:33:45V listopadu 1975 po 59 dnech na moři a téměř 30 tisících km

00:33:50Jacques Brel kotví u ostrůvků v Tichém oceánu - u Markýz.

00:34:23Dopis Paulovi, příteli a hostinskému v Zeebrugge.

00:34:27"Často 3 týdny nevidíme živáčka, což je skvělé.

00:34:30Čtu, poslouchám Mozarta, Schuberta a další. Sním.

00:34:34Večer poslouchám, jestli do moře nespadne nějaká hvězda,

00:34:39ale ony nepadají, a tak si říkám, že třeba zítra.

00:34:46Někdy si říkám, že bych měl psát texty šansonů.

00:34:49Jenže to, co sním, je mnohem krásnější než to,

00:34:53co píšu - tak raději sním. To je rozumné, ne?"

00:34:58Askoy kotví v zátoce Tanahae.

00:35:02Jacques Brel a Maddly se ubytovávají v Atuoně,

00:35:05jediné vesnici na ostrově Hiva-Oa.

00:35:09V roce 1976 Brel prodává Askoy jedné Američance,

00:35:13která se chce plavit po Pacifiku.

00:35:16Po nějaké době mu říká přítel, který chtěl Askoy koupit:

00:35:19"Jsi pitomec. Kdybys mi to řekl, zaplatil bych ti víc!

00:35:22Ostatně jsi opravdu hlupák, že jsi opustil vodu!"

00:35:31Brel kupuje letadlo Twin Bonanzaz z roku 1954 a dává mu jméno Jojo.

00:35:36Koncem léta 1977 se vrací do Francie,

00:35:40aby v Paříži natočil poslední LP.

00:35:42I tentokrát se o kvalitu záznamu stará Gerhard Lehner.

00:35:49Brel v roce 1977 přijel do Paříže.

00:35:53Už byl nemocný, přišel do studia a říká:

00:35:59"Gerharde, musíš mi při natáčení odstranit z hlasu šelesty."

00:36:06Abych ho uklidnil, říkám mu: "Dobře, to nebude problém."

00:36:17Ovšemže jsem netušil, jak něco takového udělat.

00:36:23Nakonec přišel nahrávací den a Jacques zpíval.

00:36:33Žádný šelest se ale nekonal. Měl čistý hlas, jasný a přesný.

00:36:38Říkal jsem si: "Tak to je paráda."

00:36:42Za 25 let své kariéry v tom pařížském nahrávacím studiu jsem

00:36:48se jen vzácně setkal se zpěvákem, který by zpíval přímo,

00:36:52tj. s přítomnými hudebníky.

00:36:57Dělal jsem nahrávky s mnoha zpěváky a zpěvačkami,

00:37:02ale Brel byl skutečnou výjimkou. On bez muzikantů zpívat nedokázal.

00:37:16Nemohl zpívat se sluchátky na hlavě. Dělalo se mu z toho zle.

00:37:28Je to podle mě báječné, protože něco takového

00:37:32se skutečně vidí jen vzácně.

00:37:36Obvykle když se nahrává orchestr a hlas, nahraje se nejdřív

00:37:40orchestr a pak se přidává hlas. U Brela to bylo obráceně.

00:37:50Nejdřív jsem nahrál hlas a pak k němu míchal orchestr,

00:37:56dokud to nebylo perfektní.

00:39:41Dnes ráno zemřel Jacques Brel. Bylo mu 49 let.

00:39:47Jacques Brel umírá 9. října 1978.

00:39:52Odteď je Askoy sirotek; napříště se bude zmítat

00:39:56od jednoho majitele k druhému.

00:39:58Plachetnice bloudí po Pacifiku několik let.

00:40:01Na Havajských ostrovech je přestavěna na prodejnu,

00:40:04která na plážích prodává surfová prkna.

00:40:08Pak dopravuje tuňáky z Cookových ostrovů k Havajským ostrovům.

00:40:12Později ji kupuje jeden Němec, pak ji prohledávají na Fidži

00:40:17celníci kvůli pašování drog.

00:40:24Je na dlouhé měsíce opuštěna až do dne, kdy...

00:40:31Žiji s rodinou na Novém Zélandu, mám ženu a dvě děti.

00:40:35Plavili jsme se na mé lodi Antilský sen,

00:40:39kterou postavil Jean-Marie Finot, a jednoho dne jsme zakotvili

00:40:42v přístavu Suva na Fidži, kde jsem spatřil překrásnou loď.

00:40:50Byla úplně opuštěná a uvnitř byl metr dešťové vody.

00:40:54Byla to krásná konstrukce. Nic krásnějšího v Suvě nebylo.

00:40:59Byla to výjimečná loď.

00:41:06Chtěl jsem zjistit její historii. Neměla žádné jméno.

00:41:11Plachta byla spadlá.

00:41:16Šel jsem do celnice v přístavu, abych zjistil, co se stalo.

00:41:29Ptal jsem se na její jméno.

00:41:33Celník otevřel obrovskou knihu, ale nic nenašel.

00:41:43Podíval se ještě jednou a zjistil, že se jmenuje Askoy.

00:41:48Trochu jsem po tom pátral a zjistil jsem,

00:41:53že loď patřila Jacquesovi Brelovi a že ji postavil Hugo Van Kuyck.

00:42:06Hillam se rozhoduje odvézt Askoy na Nový Zéland,

00:42:10kde ji chce zrestaurovat podle původních plánů.

00:42:13Má se podobat tomu, jak ji Jacques Brel koupil.

00:42:16Vyplul jsem během bouře.

00:42:20Měl jsem před sebou pořádný kus cesty a nemohl jsem se dočkat,

00:42:23až se setkám s rodinou na Novém Zélandě.

00:42:28Když jsem doplul k pláži Bayly, foukal vítr o rychlosti 90 km/h.

00:42:41Pokusil jsem se zamířit na západ, abych se vzdálil od země.

00:42:59Asi ve 22 hodin vítr zesílil na 105 km/h.

00:43:09Plachta se roztrhla a najednou slyším hroznou ránu.

00:43:16Vystoupil jsem na můstek a vidím, jak na Askoy útočí obrovské vlny.

00:43:35Bylo velmi brzy ráno. Byla ještě tma.

00:43:39Lilo jako z konve a já viděl jen pěnu.

00:43:52Oběma rukama jsem se chytil kormidla.

00:43:57Loď se zmítala ve vlnách.

00:44:05Stěžeň se při jednom nárazu zlomil a spadl vody.

00:44:19Loď uvízla. Nechápal jsem, co se děje.

00:44:25Vlny se tříštily o trup lodi. Byl jsem sám.

00:44:33Ztratil jsem pojem o čase. Netuším, jak dlouho to trvalo.

00:44:39Vody jsem měl po kolena.

00:44:43Trvalo mi několik let, než jsem se tam vrátil.

00:44:48Askoy se stala mou posedlostí.

00:44:52Se ženou jsme si řekli, že se během 10 let pokusíme

00:44:56vrátit Askoy do původního stavu. Jenže to bylo marné.

00:45:16Pokusy dostat plachetnici opět na vodu jsou plné nezdarů.

00:45:20Při každém přílivu vlny zaplavují trup a každý den se Askoy

00:45:25noří hlouběji do písku.

00:45:31A přece chce France, dcera Jacquesa Brela,

00:45:35jednoho dne dopravit Askoy do Antverp.