Závěr

Cyklus končí. Nebyly jen úspěchy, byly také prohry. To když se nepodařilo natočit podzimní fázi stromů. V té době už byl seriál ve střižně. Aby tam byl alespoň nějaký podzimní strom, vyrazil Bedřich Ludvík s půjčenou kamerou alespoň do Mšeckých Žehrovic, kde stojí "znělkový buk". Ale přijel už pozdě, jeho zlaté listí notně vyfoukal vítr a strom byl už prakticky holý. Jiným druhem prohry bylo, že se do cyklu nevešly všechny stromy, které byly natočeny. Ale to každý filmař zná. S tím se člověk musí umět vyrovnat. I poslední chyba, které jsou si tvůrci vědomi, se odvíjí od počtu natočených stromů. Aby se jich do jednotlivých dílů vešlo co nejvíc, museli zrychlit tempo vyprávění. Režisérova původní představa byla jiná. Daleko víc hudby a obrázků, daleko pomalejší střih s možností důkladně se každým záběrem pokochat. Kameraman Josef Nekvasil má pravdu, když říká, že "každý strom má v sobě 20 000 záběrů". Jak je ale vměstnat do 18 minutové stopáže?!

Každopádně vznikl první opravdu velký, podstatný a soustavný pořad o památných stromech. Jeho cena není jen v okamžitém užití a případném diváckém úspěchu. Naopak, to je to nejpovrchnější. Cyklus Paměť stromů má už v tomto okamžiku historickou cenu. Vždyť např. poslední zbytek dubu královny Johanky v zámecké zahradě v Blatné vzala povodeň v létě roku 2002. Zní to hrozně, ale jedno je jisté: všechny ty nádherné památné stromy jednoho dne zaniknou. Jejich podoba bude zachována jen v tomto televizním cyklu. Může být něco veřejnoprávnějšího?! Mohla Česká televize udělat veřejnosti prospěšnější čin než zachytit pro všechny časy podobu zanikajících památných stromů?!

Je to zvláštní - stromy sice větší než lidé, žijí déle než lidé, ale lidé si našli svou možnost přesahu - je to čin, dílo, zachycení reality na film či video.

Všem, kteří vědí o nějakém krásném památném stromu a až doposud ho v "Paměti stromů" neobjevili, je třeba říct, že už ho asi ani neobjeví. Cyklus pomalu končí a poslední, patnáctý díl je už jen rekapitulační. V České republice je na 17 000 památných stromů a stromořadí a nebylo v silách jednoho, byť pětihodinového cyklu, je všechny natočit. Autoři vybírali stromy zejména podle pověsti, která se k tomu kterému stromu váže. Kdyby byli jiní autoři, byl by jistě i jiný výběr památných stromů. Snad se jim však podařilo dostat do cyklu všechny podstatné památné stromy. Snad se jim podařilo prolomit krustu nevšímavosti a zasadit do lidských duší pramínek zájmu. A kdo si myslí, že "jeho" památný strom tam měl být a má o něm co vyprávět, ať napíše do České televize. Zcela určitě se zase někdo někdy k tématice památných stromů vrátí a divácké tipy se mu budou hodit.