O kameře

Jak u cyklu "Rozhlédni se, člověče", tak u cyklu "Paměť stromů" stanul za kamerou Josef Nekvasil. Proč si Bedřich Ludvík opakovaně vybírá právě jeho? Není to jeden z těch "kamaráčoftů", kterými je prý ČT doslova prolezlá?

"Tomu tvrzení o kamaráčoftech se vždycky musím hlasitě smát. Představte si, že jste lékař, máte nádor a místo věhlasným odborníkem se necháte operovat nějakým nemehlem jenom proto, že je to váš kamarád. Je to prostě nesmysl.
V mediích vládne drsná konkurence, nabídka převyšuje nad poptávkou a má-li nějaký kameraman hodně práce, je to jen a jen tím, že je prostě dobrý. Přece nesvěřím kameru kamarádovi, který nic neumí, aby mi zničil projekt, na který jsem léta čekal?! A Pepa Nekvasil je z nejlepších kameramanů u nás! Jenom takový může točit např. unikátní záběry z otvírání nevyloupeného sarkofágu v Egyptě. Paradoxní je, že Pepa Nekvasil opravdu můj spolužák je! Jenomže v téhle malé zemi, s jedinou filmovou školou, jsou všichni v médiích spolužáci všech. A jak se pozná dobrý kameraman? Dobrý kameraman toho moc nenamluví, dovezete ho někam a ještě než se rozhlédnete, on už pobíhá s kamerou a točí. Dobrý kameraman je vždy připraven. Nestane se mu to, co zná každý amatér, že mu v nějakém klíčovém okamžiku natáčení dojde baterie či kazeta. A především - dobrý kameraman vidí co vy nevidíte. Při natáčení 'Paměti stromů' jsem měl unikátní možnost ověřit si rozdíl mezi snímáním profesionála a nadšence, tedy mě. Vozil jsem s sebou půjčenou miniDV kameru a pro potřeby 'filmu o filmu' jsem točil Pepu, jak točí. Často se ale stalo, že nás oba krása stromu natolik zaujala, že jsme ho točili oba najednou. Doma jsem pak na záběrech Pepy Nekvasila viděl, co jsem sám v reálu neviděl. Moje záběry byly upachtěné, nepromyšlené, nenápadité, Pepovi záběry měly vždy obrazovou brilanci, nápad, smysl. Pepa Nekvasil prostě vidí. Vybíhá z auta, nahazuje kameru na rameno a běží rychle natočit těch 'dvaceti tisíc krásných záběrů, co obsahuje každý starý památný strom'. Po tom se mi asi bude nejvíc stýskat."