O průvodci cyklem

Jedna z rozhodujících věcí pro úspěch takového cyklu jako je Paměť stromů je výběr průvodce, člověka, který dodá tématu věrohodnost a tvář. Před natáčením cyklu o rozhlednách, Rozhlédni se, člověče, se režisér Bedřich Ludvík rozhodoval mezi Davidem Vávrou a Luďkem Munzarem. Na radu dramaturga Milana Vacka pak dal přednost Luďku Munzarovi. Tato volba pak ovlivnila styl celého cyklu. Zatím co David Vávra se zavedl jako ironický, neklidný průvodce po "Šumných městech", Luděk Munzar vytvořil klidného, lidského průvodce přírodou, který si je vědom souvislostí, nespěchá a může si dovolit i jistý patos přiměřený svému věku. Munzarova herecká zkušenost pak umožňuje využívat jeho hlasový projev v závěrečných komentářích, v nichž se takříkajíc "filosofuje stromy".

Na samém začátku práce na cyklu Paměť stromů však jeho autoři, Marie Hrušková a Bedřich Ludvík uvažovali na chvíli i o jiných jménech. Byly mezi nimi i komentátor ČR Jan Petránek, botanik a ředitel botanické zahrady UK Václav Větvička či herec, zpěvák a překladatel Rudolf Pellar. Znovu se ukázalo, že jedním z nejtěžších okamžiků lidského života jsou okamžiky volby. Každý z uvedených mužů (ale ve hře byla chvíli průvodkyně žena, Věra Galatíková) by jistě byl zajímavým průvodcem, každý by jistě vnesl do cyklu svou vůni a šarm. Nakonec za památnými stromy po republice vyrazil Luděk Munzar. Po šestnáct podvečerů uvidí tedy televizní diváci jeho tvář a uslyší jeho hlas. A jenom režisér Ludvík se bude ještě chvíli mučit doma představou, jak by ta která slova podal pan Petránek nebo pan Větvička, pan Pellar či paní Galatíková.