Stromy a historikové

Vnímavost lidí vůči stromům je odvěká. Existuje o tom mnoho dokladů. Víme, že velké, mohutné, staré stromy byly v předkřesťanských dobách předmětem uctívání, že u nich lidé obětovali svým bohům. Víme, že staří Slované měli své posvátné háje. Paradoxně tyto poznatky poznáváme z nejrůznějších dobových křesťanských knih, jejichž asi neznámější soupis poskytl ve své knize "Seznam pověr a zvyklostí pohanských" historik přelomu XIX. a XX. století Čeněk Zíbrt.

Byl to současník jiného důležitého muže v dějinách českých památných stromů - muže o kterém se v "Paměti stromů" zmiňujeme až v 9. díle, muže jménem Jan Evangelista Chadt - Ševětínský.

Tento schwarzenberský lesník vydával od roku 1883 knihy o lese a lesním hospodaření a roku 1908 vydal knihu Staré a památné stromy v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Stojí za to odcitovat si její první řádky: "Velcí národové (Angličané, Francouzové, Němci) mají o starých a památných stromech, těchto přírodních památkách, celou literaturu (alba, knihy o starých stromech), jenom my Čechové dosud nic podobného nemáme, ač takových velikánů (stromů) dochoval se nám počet nemalý."

Jan Evangelista Chadt-Ševětínský svou prací oživil pozapomenutou vnímavost lidí ke stromům.

Cyklus Paměť stromů však ani tak nenavazuje na knihy Jana Chadta, jako spíš na práci o padesát let mladšího "stromaře", akademického malíře Jaroslava Turka. Ten už na počátku 50. let XX. století začal kreslit památné stromy. V roce uvedení cyklu Paměť stromů na obrazovky České televize bude Jaroslavu Turkovi 79 let. Dá se tedy říct, že je to opravdu muž, který celý život maloval stromy. Za těch šedesát let vytvořil úctyhodný archiv. Je jen škoda, že v něm stále víc přibývá zaniklých památných stromů.