Monoskop

Záznam chatu ze čtvrtka 15. srpna 2013

DAYD: „Jak internet změnil televizi?“

Milan Kruml: „Dobrý den tazateli i všem, kteří se účastní tohoto chatu. Já si myslím, že ji stále mění - například ti, co vyrábějí pořady, získali novou důležitou distribuční cestu, ostatně i obsahy pořadů se mění a tvůrci využívají zkušeností internetových médií. V některých oblastech televizní tvorby vidíme jak se změnily i divácké návyky - tím myslím například sledování seriálů nikoli po epizodách, ale v celých blocích atd. Diváci si také zvykli díky internetu i v televizi na množství informací v obraze, různé lišty atd. i na možnost okamžité komunikace s televizí. Hodně lidí v branži je přesvědčeno, že televize a internet budou postupně srůstat, až se spojí v jedno médium.“

DAYD: „Ubývá podel Vás televizních diváků v ČR celkově?“

Milan Kruml: „Myslím si, že ubývá lidí, kteří jsou ochotni sednout si večer před televizi, sledovat pár hodin nabídku, kterou pro ně vymysleli programoví stratégové, a pak jít spát. Podle mého názoru se diváci více rozdělili mezi narůstající počet stanic a také je tu velká (a stále se zvětšující) skupina, která sleduje televizní obsahy většinou jen v počítači.“

DAYD: „Příští rok slaví TV NOVA 20 let, fenoném TV NOVA by byl na samostatnou studii, že?“

Milan Kruml: „Hodně se divím, že ji ještě nikdo nenapsal, ale třeba na ní už nějaký autor pracuje. Materiálu by měl k dispozici určitě dost. Říkám si, jak velký by to asi byl balík, kdyby se daly dohromady všechny články a knížky, které na téma Nova za těch dvacet let vyšly.“

DAYD: „Je hodně domácností, které úplně nemají televizory?“

Milan Kruml: „Myslím, že ne, ale ono to přestává být nějakým zajímavým a spolehlivým údajem - je řada domácností, kde sice nemají televizor, ale televizi sledují na počítači či notebooku, a to tak, že část nabídky živě, zbytek z úložišť.“

DAYD: „Politicky české televize podle Vás straní čemu - levici, pravici, liberalismu?“

Milan Kruml: „To jste mě tedy nepoložil zrovna snadnou otázku. Řekl bych, že nějaká jednoznačná linie - tedy tendence stranit tomu či onomu politickému proudu není viditelná u žádné z televizí. Komerční stanice myslím straní především samy sobě - tedy mají na zřeteli především své zájmy - legislativu, která by jim vyhovovala, složení regulačních orgánů atd. Jestli je to spojené s pravicí nebo levicí, je jim podle mého jedno. Jinak je to otázka spíše jednotlivých novinářů. U České televize nemám pocit, že by se dalo říci, že někomu straní. Ostatně, pokud se v jednom týdnu dočtu v různých médiích, že je ČT vyloženě pravicová a také vyloženě levicová, tak to myslím mluví samo za sebe.“

Alžběta: „Dobrý den, je televize se svou schopností odizolovat jedince, masy jedinců, od jakékoli produktivní aktivity něčím, co ovlivňuje společnost z dlouhodobého hlediska? Její vývoj? Nebo je to jen jiný typ kratochvíle, kterých tu bylo vždy přehršel? Tedy nic převratného? Díky“

Milan Kruml: „Dobrý den, právě tím, co popisujete v první větě, ovlivňuje televize společnost a to dlouhodobě. Kdyby to byla jen kratochvíle (což ale samozřejmě také z části je), asi bychom nebyli svědky tolika pokusů v různých zemích dostat televize pod kontrolu. Televize především šíří obsahy a to účiněji, než jiná média (dnes jí z této pozice vytlačzuje internet a sociální sítě), na rozdíl od tištěných médií nebo rozhlasu je navíc spojuje se silným emocionálním nábojem, zaněřeným právě na izolovaného jedince. Je tedy schopna velmi silně ovlivnit myšlení diváků a jejich postoje. Už to, že s ní každá politická reprezentace musí počítat, že se stala důležitou součástí strategií, zaměřených na uchopení moci, prosazení určitého názoru atd. z ní dělá něco, co společnost podstatně ovlivňuje. Víte, tato otázka se prostě nedá zodpovědět v rámci chatu - to je na delší debatu, které, pokud ji chcete vést se rád zúčastním.“

sk: „Je v ČR televizní mediokracie?“

Milan Kruml: „Myslím si, že se u nás vliv médií přeceňuje. Kdykoli v ČR někdo mluví o mediokracii, okamžitě mě napadne,: Co tím chce zakrýt? Mediokracie je skvělá výmluva pro ty, kteří mají "máslo na hlavě" a velmi rychle potřebují přenést pozornost jiným směrem. Pamatuji si docela dobře, jak se mediokracií vysvětlovaly neúspěchy několika vlád (ve stylu děláme to dobře, ale média o nás záměrně špatně informují), nepříznivý výsledek voleb (lidé by nás volili, ale média si vybrala jiné kandidáty, případně lidé by mě zvolili, ale média je přesvědčila, aby mě vykroužkovali) atd. Médiokracie je samozřejmě velmi neblahý jev a pro společnost značně nebezpečný, nicméně většinou ho pozorujeme tam, kde média jejich vlastníci využívají k prosazování svých ekonomických a politických zájmů. To, že novináři opakují stále stejné floskule, že si k rozhovorům vybrají stále stejné lidi a že hojně využívají klišé a stereotypy je výsledek neprofesionality a lenosti, nikoli mediokracie. Mediokracií většinou veřejnost straší ti, kteří by rádi něco zásadního řekli, ale bohužel nemají co.“

Světlana: „Dobrý den, na obrazovce České (dříve Československé) televize měly své místo i zdařilé pořady pro děti, pěkné pohádky nebo dětské filmy. Zanedlouho odstartuje nový kanál ČT věnovaný přímo dětem. Budete se v pořadu Monoskop věnovat i vývoji televizního vysílání pro dětského diváka? Mě osobně by to zajímalo. Děkuji za odpověď...“

Milan Kruml: „Dobrý den, ano rád bych, aby se do Monoskopu a nejen tam dostala i témata spojená s historií televizního vysílání u nás. Myslím, že na podzim bude jedno vydání věnováno vztahu dětí a televize. Vzhledem k tomu že jsem se teď poměrně dlouhou dobu zabýval právě dějinami ČT a ČST mohu s Vámi jen souhlasit - v sedmdesátých a osmdesátých letech byly pořady pro děti tím nejlepším, co v televizi vznikalo a byl o ně (na rozdíl od Žen za pultem a Plechových kavalérií) zájem opravdu po celém světě.“

Jiří Horský: „Události v ČT: "Souhrn událostí dne v ČR i ve světě", píše se na portálu ČT u loga Událostí. Pane Krumle, zkuste si spočítat, kolik "událostí dne" nabízí večer co večer divákovi veřejnoprávní ČT? Jak dodržuje svůj závazek. Řekl bych pět až deset procent. Co Vy na to? Co je ten zbytek? A ještě jeden dotaz: proč ČT zakazuje (zrušila) diskusi pod OVM? Navzdory tomu se docent Moravec, kdysi redaktor BBC!, každou neděli ptá: O čem se bude diskutovat po pořadu OVM?“

Milan Kruml: „Dobrý den, samozřejmě mě mrzí, že nejste spokojený jak s Událostmi tak s OVM, respektive se zrušením diskuse. Ano, událostí dne je ve zpravodajství málo, podle mého je to dáno tím, že jsme malá země a i v dnech, kdy probíhají nějaké velké politické turbulence, se prostě pouze z událostí zpravodajská relace sestavit nedá. Ale - myslím si (ač se zpravodajstvím nemám nic do činění), že je důležité sledovat i jiné oblasti, než je politika a připomínat různé trendy a tendence - v tom vidím také důležitý aspekt Událostí. Ovšem bavíme se teoreticky. Prakticky bychom měli takovou debatu vést po každých Událostech - do hry přece vstupuje lidský faktor. Co se týče zrušení diskuse - nemohu Vám k tomu nic říci, nevím proč se tak stalo.“

Borghi: „Dobrý den, rád bych si přečetl nějakou knihu o historii televizní zábavy v USA nebo ve Velké Briánii. Existuje v češtině nějaké takové dílo, které by stálo za doporučení? Děkuji“

Milan Kruml: „Dobrý den, bohužel Vás musím zklamat, taková kniha v češtině není (a je komplikované ji najít i v zahraničí - většinou se vydávají studie zaměřené třeba na jeden typ pořadů nebo na konkrétní osobnost tv. zábavy). V poslední době vyšla v ČR zajímavá Kniha o televizi Jeremyho Orlebara, který se také alespoň částečně televizní zábavě věnuje.“

Grainsofs: „Říkate, že tuzemské televize se malé věnuji televizi, máte pocit, že Váš pořad bude první vlaštovkou, která ovšem jaro nedělá?“

Milan Kruml: „Dobrý den, ano mám. A vůbec není jisté, zda s ním uspějeme. Nicméně chceme to zkusit a na ČT Art jsme dostali prostor.“

Grainsofs: „Kteří mediální odborníci budou komentovat ve Vašem pořadu?“

Milan Kruml: „Dobrý den, musím trochu upřesnit informaci o Monoskopu. Není to můj pořad. Já jsem jen navrhl při sestavování schématu ČT Art, aby se ČT o takový pořad pokusila. Nakonec vznikly dva projekty, z nichž po debatě byl vybrán Monoskop. Do Monoskopu budu přispívat a v případě potřeby pomáhat například se shnáněním informací nebo ukázek. Tudíž, abych odpověděl na vaši otázku - jedním z oněch mediálních odborníků budu také já. Ale tvůrci oslovili celou řadu lidí z akademického světa i těch, kteří se médiím věnují "v médiích", a to nejen v Praze. (nebylo by fér jmenovat dva tři z nich a ostatní nikoli, tudíž se omluvám, že neuvádím žádná jména). Je to také otázka jaké bude téma, podle něj se budou hledat vhodní odborníci.“

Grainsofs: „Bude Váš pořad po odvysílání na internetu?“

Milan Kruml: „Promiňte, to zatím nevím a nechci Vás mystifikovat.“

suchosch: „HBO chystá další adaptaci izraelského seriálu, izraelská je i předloha pro Homeland. Čím to, že se tam seriálům tak daří?“

Milan Kruml: „To je velice zajímavá věc. Oni mají docela dost dobře vymyšlený systém testování pořadů na malých stanicích. A jak se jejich program proměnil v experiment, tak si i diváci zvykli na to, že je tak trochu dobrodružtsví na ty nové věci se dívat. To za prvé. Za druhé - mají opravdu dobré lidi, kteří mají pozoruhodné nápady - ať už v kategorii zábavy nebo hrané tvorby. Za třetí - dnes jsou izraelské produkční společnosti navázány na větší partnery, kteří obchodují s formáty celosvětově, tudíž se jejich pořady dostávají mnohem snáz k zájemcům (a pod hlavičkou renomované firmy), než kdybyste totéž vyvinul třeba v ČR.“

Kuba: „Dobrý den. Jak vlastně vypadá pracovní den mediálního analytika?“

Milan Kruml: „Dobrý den, přijde na to, co je na programu :-) Tedy kromě pravidelných porad obsahuje schůzky s kreativními producenty a lidmi, kteří pracují na nějakých pořadech a potřebují vědět, zda někdo něco podobného už nedělal či nedělá u nás nebo v zahraničí, žádají informace o sledovanostech, o tom, jak bylo to které téma přijímáno v té které zemi a proč. Podstatnou součástí práce je sledování různých informačních zdrojů, denně dochází nové pořady nebo alespoň ukázky z nich atd. V podstatě sedím příliš dlouho u počítače a vidím hodně naprosto zbytečných pořadů. Ale nestěžuji si“

David Řehák: „Liší se nějak přístup Novy a ČT k inovacím?“

Milan Kruml: „Ano liší a bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Nova si nemůže dovolit příliš riskovat, je strojem na peníze a ten se nesmí zadrhnout. Přesto je i v takto nastavené televizi možné inovovat - dokonce nutné, protože se může stát, že se divácký vkus a zájem začne posouvat. Ovšem jsou to inovace v mezích mírného pokroku. Moje teze, sekteroui samozřejmě nemusí každý souhlasit je, že ČT by naopak měla sloužit do určité míry jako laboratoř, sledovat trendy, zkoušet věci, které na trhu nikdo nezkusil atd.“

Honza: „Dobrý den, pane Krumle, jsem velkým příznivcem TV filmů a seriálů z pera Jiřího Hubače /seriál Dobrá voda, TV film Ikarův pád a další/. Kladu sobě a nyní i Vám otázku, zda má ČT v současné době zájem, ambici věnovat se vedle komediálních témat i vážnějším tématům, které by dle mého i přes potenciálně menší diváckou atraktivitu měly být součástí původní dramatické tvorby veřejnoprávní televize. Neboť kdo jiný by se měl v původní audiovizuálni dramatické tvorbě věnovat i solitérně a artově zaměřeným látkám s potenciálem divákovi něco sdělit a ne ho pouze na pozadí TV příběhů prvoplánově bavit? I když i to samozřejmě k TV dramaturgii oprávněně patří. Děkuji za případnou odpověď. /Pozn. více alespoň podobných cyklů jakým byly Nevinné lži/.“

Milan Kruml: „Dobrý den, odpověď je celkem jednoduchá - ano, a také touto cestou jde. Jednak v televiznich filmech, ale připravují se i dramatické cykly - myslím že třeba využití žánru dokudramatu je u nás zatím v plenkách, a proto jsem zvědavý, co buodu říkat diváci Českému století. Problém je v tom, že mezi námětem a uvedením pořadu na obrazovku uplyne docela dost času. Ale myslím si, že alespoň s částí nové dramatické tvorby byste mohl být spokojen.“

Toník: „Víte, že vypadáte jako jedna z hlavních postav seriálu Homeland? http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/63/MandyPatinkin.jpg/180px-MandyPatinkin.jpg“

Milan Kruml: „Vidíte, to mě vůbec nenapadlo.“

Farky: „Je hezké, že se na obrazovkách ČT objevují kvalitní seriály z produkce HBO, nicméně není poměr cena/výkon v tomto případě sporný? Fanoušci např. Game of thrones sledují seriál na internetu, příp. na HBO. Jaká očekáváte čísla u těchto velkých seriálových hitů a co vlastně pro Vás bude úspěchem?“

Milan Kruml: „Dobrý den, myslím si, že ten poměr sporný není. Máte pravdu, že fanoušci už seriál znají z internetu, ale jsem přesvědčený, že se podaří oslovit i ty, kteří si jej třeba nestahovali. Navíc - ČT by podle mého měla uvádět pořady, které reprezentují jak vypadá a jakými směry se ubírá současná světová televizní tvorba. Protože sledovanost je jenom jedním z kritérií úspěchu, tak jsem toho názoru, že za úspěšné lze považovat jejich zařazení, pokud budou stabilně nad průměrem ČT 2.“

Farky: „Nepřijde Vám, že doba televize jako vysilatele distribučních pořadů je v podstatě u konce? A že přežije jen ten, kdo se zaměří na tvorbu vlastního obsahu?“

Milan Kruml: „Do jisté míry máte pravdu, ale těch televizí, které si to mohou dovolit, je na světě opravdu jen málo. Pokud si vzpomínám, tak čistě z původních pořadů je složený program snad jen u brazilské TV Globo. Je to otázka vyváženosti - akvizice by neměla být u velkých televizí v převaze. Na druhé straně - původní obsah také není automaticky zárukou nějaké kvality nebo divácké spokojenosti. A ještě dovolte jednu poznámku. Ono se stahování či sledování online trochu přeceňuje - včera jsem četl, že rekordmanem v počtu nelegálních stažení za rok 2012 byla Hra o trůny - podle TorrenFreak v průměru 5,2 milionu stažení. Když se ale podíváte na to, kolik diváků se na seriál dívalo ve světě při uvedení v televizi, vidíte, že jsou to čísla nepoměrně vyšší.“

Režisér: „Mohl byste uvést nějaké příklady nových formátů (tedy nikoliv převzatých), které ČT v poslední době připravila?“

Milan Kruml: „Tak například cyklus dokudramat České století, docusoapy jako Čtyři v tom, reality Žiješ jen dvakrát, řadu nových formátů budeme vysílat na ČT Art - vedle Monskopu třeba kontaktní pořad Tečka páteční noci, nebo Průvan - komponovaný pořad se studentskými filmy, pokud vím, pracuje se na nových zábavných pořadech - včetně skečové show a podobně. Pokud ale máte na myslí skutečně orginální, nikde jinde nepoužitý formát, tak to Vás musím zklamat. Těch většina televizí přináší minimum - dnes se vyvíjejí především ve velkých produkčních společnostech, ktetré je pak nabízejí po celém světě.“

Režisér: „Čím to je, že se v českých televizích posledních 10-15 let krutě nedaří zábavě?“

Milan Kruml: „No to kdybych věděl. Někdy mám pocit, že se tvůrci soustředili hlavně na pořady, které baví především je. Ale možná je tu i koule na noze v podobě tradice - estrád a velkých show, které se sice ve světě stále vysílají, ale my se stále díváme do minulosti, která samozřejmě není opakovatelná. Svým způsobem je vývoj televizní zábavy u nás v posledních 15 letech smutných svědectvím, že se vlastně ani tak moc bavit nechceme.“

Mikulík: „Jaký trend v televizích bude příští rok? Teď to jsou samé seriály s velmi levnou výrobou...“

Milan Kruml: „Pokud máte na mysli Českou republiku, tak příliš velké změny nenastanou, nicméně zřejmě se vedle vztahových seriálů stane druhým nejúspěšnějším žánrem detektivka či kriminálka.“

Pavel: „Dobrý den, klíčová část Vaší práce se věnovala televizní zábavě, a proto by mě zajímalo, proč je dnes takový probém natočit kvalitní estrádu, anebo udělat kvalitní pořad s politickou satirou? Televize vlastně neustále pouštějí záznamy staré i několik desítek let. Úplně od věci je sledovat pořad Politické harašení po deseti letech.“

Milan Kruml: „Dobrý den, je to strašně těžké, když chybí zkušenosti. Tak například estrády - před dvaceti a více lety tu byla obrovská řada lidí, kteří je psali pro televizi, rozhlas, ale také pro - dnes bychom řekli road show. Zájezdové estrády byly obrovskou školou pro všechny - včetně herců. Proč myslíte, že uměli Menšík, Sovák nebo Zázvorková stand upy? Naučili se je právě na takových estrádách. Dnes si je navíc protagonisté u zahraničních show nebo estrád píší sami. Takových lidí u nás moc nemáme. POlitická satira? To je věc jednak odvahy (televizí), a pak zase autorů. Dělat dobře politickou satiru znamená znát politickou scénu lépe než komentátoři či někteří její aktéři. Nespokojit se s tím, že diváci chtějí slyšet především, že politika je svinstvo a její protagonisté lumpové, ale jít opravdu po podstatě. Takový pořad se musí dlouho vyvíjet a dlouho vysílat do zdi, než bude připravený pro diváky. Vím nejméně o třech projektecgh, které se v současnosti v ČT vyvíjejí. Kdyby se podařil alsepoň jeden, byl bych spokojen. Všem tázajícím děkuji za zajímavé otázky a těším se opat někdy na shledanou.“