00:01:26 DIALOGY NENÍ SLYŠET

00:02:16 -Vezíre!

00:02:22 -Červený jako krev,

00:02:24 sladký jako život, opojný jako láska.

00:02:28 -Ty chceš mluvit o lásce?

00:02:32 -V určitém věku, vznešený kalife, vášeň ustupuje moudrosti.

00:02:37 -To chceš říct, že já nejsem moudrý?

00:02:40 -Vyvolenci Alláhovi jsou vášniví a moudří.

00:02:44 I když jejich vous nedosáhl velikosti brady Prorokovi

00:02:48 a jejich vlas není protkán stříbrem stáří.

00:02:53 -Jsi chytrý jako liška, vezíre.

00:02:56 Ale udělej teď něco pro svého kalifa.

00:03:00 Chci se bavit.
-Přejete si hudbu, kalife?

00:03:04 -Ne, ne. Už mě z ní rozbolely uši.

00:03:10 -A co takhle krásné tanečnice?

00:03:13 -Dej pokoj. Znám ty jejich tanečky nazpaměť.

00:03:18 Vymysli si něco originálnějšího.

00:03:39 -Kdo tě sem pustil? Stráže!

00:03:43 -Vidím, že stráže se starají

00:03:45 o mou bezpečnost stejně horlivě jako ty o mou zábavu.

00:03:50 Pojď dál.

00:03:52 -Óóó, nejvznešenější.
-Co mi neseš?

00:03:56 -Óóó, nejmocnější.
-Dobře, dobře, proč přicházíš?

00:04:02 -V celé tvé říši i daleko za jejími hranicemi je známa tvoje moudrost.

00:04:10 -No.

00:04:12 -Není knihy, kterou bys nepřečetl. Není slova, kterého bys neznal.

00:04:18 I já ti přináším vzácné slovo.

00:04:24 -Slovo?

00:04:26 -Je vyryto zlatým písmem na této skříňce.

00:04:32 Je to kouzelné slovo.

00:04:35 Tak pravili poutníci, kteří se vraceli od hrobu Alláhova.

00:04:41 A dali je mně, nehodnému.

00:04:46 Kdo to slovo přečte,

00:04:49 bude nejmoudřejší ze všech živých tvorů pod sluncem.

00:05:13 -Říkáš nejmoudřejší?

00:05:18 -Co chceš za to slovo?
-Jsou slova k nezaplacení.

00:05:25 -Tak se mi zdá,

00:05:27 že chceš prodávat zboží, které nejde zvážit ani změřit.

00:05:31 A které je podivné.
-Už jsi viděl, vznešený,

00:05:36 moudrost, která by se dala změřit nebo zvážit?

00:05:41 -Zanechte zbytečných sporů.

00:05:45 Máš pravdu, kupče.

00:05:48 Mám rád věci tajuplné.

00:05:52 A zvláštní.

00:05:55 Ovšem jestli jsi mě napálil, pak moje říše,

00:05:59 nad kterou slunce nezapadá, ti bude malá.

00:06:05 Ale mluvíš-li pravdu, dveře mého paláce ti budou otevřeny.

00:06:34 Tak můj vezíre, přečti to slovo, které nás má učinit nejmoudřejším.

00:06:40 -Nejsem hoden, vznešený, abych já první přečetl to slovo.

00:06:47 -Já zase nemám chuť, unavovat svůj vznešený zrak luštěním klikyháků.

00:06:53 Zavolej Selima učence.
-Selim učenec.

00:07:04 -Selime, říká se o tobě, že znáš všechna písma,

00:07:09 všechny jazyky, kterými se lidé dorozumívají.

00:07:13 Dokaž, že jsi hoden titulu Selim učenec a přečti toto slovo.

00:07:24 Protože jinak bych tě musel nazvat Selim hlupák a vyhnat od dvora.

00:07:30 No, tak!

00:07:32 -Och, vznešený.
-Přestaň.

00:07:36 Nebo snad nedovedeš přečíst to tajemné slovo,

00:07:40 které mě má učinit nejmoudřejším ze všech živých bytostí?

00:07:46 -Ne vždycky největší moudrost přináší člověku největší štěstí.

00:07:51 -Zanech zbytečných vytáček nebo si budu myslet,

00:07:54 že přede mnou něco tajíš a to by tě mohlo stát hlavu!

00:07:57 -Varoval jsem tě, vznešený.

00:08:00 To slovo zní mutábor.

00:08:05 -Mutábor?

00:08:09 -A víc nic? SMÍCH

00:08:14 -To slovo je víčkem skříňky, jejíž obsah skrývá celé tajemství.

00:08:22 Šňupne-li si kdo prášku, který je ukryt v této skříňce

00:08:27 a řekne slovo mutábor, promění se v takové zvíře,

00:08:31 v jaké si bude přát a bude rozumět zvířecí řeči.

00:08:38 -Já to věděl, že nás ten darebák podvedl.

00:08:41 Copak je v tom za moudrost, běhat po světě ve zvířecí podobě?

00:08:45 -Počkej, počkej. To je náhodou docela zajímavé.

00:08:49 -Och.
-Rozumět řeči zvířat.

00:08:54 To je všechno?

00:08:57 -Chce-li se pak vrátit v lidskou podobu,

00:09:01 musí se třikrát uklonit a třikrát říci slovo mutábor.

00:09:07 Běda však, když se ve zvířecí podobě jenom jednou zasměje.

00:09:13 Zapomene kouzelné slovo a zůstane navždy zvířetem.

00:09:18 -Mutábor, takové slovo si každý snadno zapamatuje.

00:09:23 Přečetl jsi to správně, Selime?

00:09:26 Dobře, můžeš jít.

00:09:32 Ovšem, jestliže ses spletl jen o jediné písmenko,

00:09:37 můj vznešený hněv tě nemine.

00:09:48 Co tomu říkáš, můj vezíre?
-Říkám, že je to podvod.

00:09:52 Ještě jsem neviděl zvíře, které by se smálo.

00:09:55 -V tom případě tě dám zmrskat za to,

00:09:58 že nechráníš svého kalifa před podvodníky.

00:10:00 -Taky to může být pravda pravdoucí.
-A v tom případě to zkusíme.

00:10:12 V jaké zvíře bychom se tak asi měli proměnit?

00:10:19 Co myslíš, vezíre?
-Lev.

00:10:22 -Lev? Pch.

00:10:24 Lev je kalif všech zvířat. A vládnout ještě zvířatům.

00:10:30 -Tygr.
-Tygr, hm.

00:10:37 Už vidím,

00:10:40 jak se celé království vyděsí a jak na nás pošlou půl armády.

00:10:44 Ne, ne.

00:10:46 -Orel, orel.
-Orel? No, prosím.

00:10:52 Ovšem, ve výšce, v jaké létá orel,

00:10:57 bychom viděli příliš mnoho nepříjemných věcí.

00:11:01 To se mi nechce. Jsi nevynalézavý, vezíre!

00:11:04 -Copak mohu navrhnout vznešenému kalifovi,

00:11:08 aby se proměnil v ještěrku nebo v osla?

00:11:26 Vznešený kalife, co takhle proměnit se v čápa?

00:11:31 Ve tvé zahradě jich běhá.

00:11:36 Nebudeš nikomu nápadný.

00:11:41 -No prosím, to se mi líbí. Přece nejsi tak nevynalézavý.

00:11:50 Souhlasím.

00:12:08 Vezíre?
-K službám, vznešený kalife.

00:12:11 -Šňupnout, říci mutábor...

00:12:13 -Nemyslím, že by to byla nejlepší zábava,

00:12:16 pohybovat se po světě jako nějaké zvíře.

00:12:18 -Ty máš strach, vezíre, přiznej se.

00:12:21 -Strach ne, myslím, že jsem příliš stár

00:12:23 na takové žertíky a vy příliš vznešený.

00:12:26 -Žádné řeči, šňupnout, říci mutábor a ať jsou z nás čápi.

00:12:38 -Mutábor.
-Mutábor.

00:12:46 Musím přiznat, že vám čapí kostým sluší téměř jako šat kalifa.

00:12:53 -Já zas musím přiznat, že tobě by slušela spíš podoba husí.

00:13:00 -Kdepak drahá, Klapkozobko, to já si nemohu dovolit.

00:13:04 -No ne, Dlouhonožko, opravdu?

00:13:07 -Zajisté, Klapkozobko. Co by tomu řekla moje linie.

00:13:13 -Nepovídejte, Dlouhonožko, ani jedno žabí stehýnko si nedáte?

00:13:19 -Och, tak tučné sousto po ránu. Já snídám ždibeček řas.

00:13:26 Obědvám půl zelené kobylky a večeřím doušek pramenité vody.

00:13:32 -Ale má drahá, to si úplně zničíte zdraví.

00:13:38 -Špetičku řas a půlku kobylky. SMÍCH

00:13:42 -To bys tak potřeboval. SMÍCH

00:13:47 -Já, milá Klapkozobko, musím dbát na svou postavu.

00:13:52 Já totiž chodím do rytmiky.
-Do rytmiky a proč?

00:13:57 -Protože jsem umělecky založená

00:14:00 a při své postavě se mohu stát sólovou tanečnicí.

00:14:27 SMÍCH

00:14:40 -Sólová tanečnice.

00:14:43 -Neměli bychom tu nadanou tanečnici pozvat ke dvoru?

00:14:57 -Přestaň, vezíre, přestaň.

00:14:59 -Kdo by se nesmál, když to byla taková taškařice.

00:15:03 -Tak dáš už pokoj? Jak je to slovo?

00:15:06 -Slovo? Jaké slovo?

00:15:09 -No jaké slovo. To kouzelné, vzpomeň si.

00:15:13 -Mu, mu, mu, mu, třikrát se poklonit.

00:15:17 -Mu, mu, mu. Ty jsi to zapomněl, vezíre!

00:15:21 To teď máme zůstat nadosmrti čápi?
-To je nadělení.

00:15:26 Co budeme jíst?

00:15:28 Přece nebudeme lovit žáby a nějakou tu kobylku?

00:15:32 -Já jsem přece kalif.

00:15:36 Ale kdo uvěří čápovi, že je kalif, i kdyby rozuměl jeho řeči?

00:15:42 -Co kdybychom se pokusili ulovit aspoň zlatou rybku?

00:15:56 Tak to je konec. Určitě umřeme hlady.

00:16:00 Vznešený kalife, vrátíme se do paláce.

00:16:04 Tam bude určitě něco na zub.

00:16:08 Já jsem ráno dával příkazy v kuchyni.

00:16:11 Tam je spousta jídla, jíst se musí, ať je člověk čáp nebo člověk.

00:16:15 Jak budeme jíst,

00:16:18 třeba si vzpomeneme na to slovo, na který vzpomínáme.

00:16:21 HUDBA

00:17:24 SMÍCH

00:18:04 BOUŘE

00:18:15 -Tudy, vznešený kalife. Tady se schováme před bouří.

00:18:35 -Alláh s vámi, poutníci.
-I s tebou, paní této jeskyně.

00:18:42 -Buďte mi vítáni,

00:18:45 tisíckrát vítáni v mém neštěstí.

00:18:53 -Je bouře. Smíme tě požádat o přístřeší?

00:18:57 -Jistěže smíte. A já vás prosím, abyste zůstali.

00:19:01 Bylo mi předpověděno, že čápi mi přinesou štěstí.

00:19:04 -Ale my nejsme čápi.
-Ani já nejsem sova.

00:19:10 Jsem dcera kalifova.

00:19:13 Můj otec byl mocný a já jsem byla krásná.

00:19:17 Aspoň tak to říkal. A pak přišel Mizra, kouzelník.

00:19:22 A chtěl moji ruku po dobrém, či po zlém.

00:19:25 Věděla jsem, kdo je Mizra kalif.

00:19:28 V jeho říši pro slzy nebylo vidět slunce.

00:19:32 Odmítla jsem ho.

00:19:34 Nejdříve prosil, potom vyhrožoval a nakonec mne zaklel.

00:19:41 Zaklel v sovu.

00:19:45 A smál se. Jenom tehdy budeš vysvobozena,

00:19:49 až v téhle podobě tě někdo požádá o ruku.

00:19:53 Říkali mi Fatima.
-Já jsem kalif, Fatimo.

00:20:00 Dnes ráno ke mně přišel kupec, prodal mi kouzelný prášek,

00:20:05 který promění člověka ve zvíře.
-Jenže to má háček.

00:20:11 Zasmáli jsme se.
-Což se nesmí.

00:20:14 -Zapomněli jsme kouzelné slovo.
-Ano.

00:20:17 -A teď bloudíme v čapí podobě a máme hlad.

00:20:21 -Ano.
-Znám léčku, kterou vám nastrojil.

00:20:25 Chce se stát kalifem všech zemí světa.

00:20:28 -Přece mi, paničko, nechcete namluvit, že Mizra nastrojil to,

00:20:32 abychom potkali dvě hloupé čápice a smáli se jejich baletu.

00:20:36 -Tolik se namáhat nemusel.

00:20:39 Mohl si spočítat, že se něčemu zasmějete,

00:20:42 protože v říši zvířat je právě tolik směšného jako v říši lidí.

00:20:46 -Možná, ale jestli je pravda, co jsi nám říkala,

00:20:50 tak máš určitě větší smůlu než my, protože my si třeba na to slovo

00:20:54 vzpomeneme, ale rád bych viděl, kdo by si vzal takovou sůvu.

00:20:58 -Mlč, vezíre.

00:21:00 -Dvakrát do roka, při první jarní a první podzimní bouři, přicházejí

00:21:05 za mnou Mizrovi služebníci, aby se vysmívali mému neštěstí.

00:21:11 Dvakrát do roka mi po nich Mizra posílá svůj vzkaz.

00:21:16 Abych se podvolila, abych se stala jeho ženou.

00:21:21 A právě dnes... BOUŘE

00:21:28 -Je první jarní bouře.
-Oni přijdou a ty nám pomůžeš.

00:21:35 -Pokusím se vyzvědět kouzelné slovo.

00:21:38 Ale já chci být také vysvobozena.

00:21:42 Až se opět stanete lidmi, jeden z vás mě musí požádat o ruku.

00:21:52 -Já to udělám. Vezmu si tě za ženu.

00:21:57 -Díky, vznešený kalife.
-Už jdou.

00:22:04 Kam se schováme?

00:22:11 -Ukryjte se tam.
-Kalife.

00:22:14 Vznešený kalife.
-Pojď sem.

00:22:27 -Alláh mě netrestej, ale to byla nerozvážnost.

00:22:31 Co když je stará a ošklivá?

00:22:34 -Ale co, ať je jaká chce. Hlavně, že nebudu nadosmrti čápem.

00:22:39 A pak, mně se docela líbí.
-Sova?

00:22:42 -Já v ní jenom sovu nevidím.

00:22:44 Tak jako snad ani ona ve mně nevidí jenom čápa.

00:22:47 Ostatně, spojuje nás stejný úděl a stejný nepřítel. Ticho.

00:22:59 -Můj pán ti posílá své pozdravy.
-Sláva velkému Mizrovi.

00:23:04 -Můj pán tě zdraví z trůnu velikého kalifa.

00:23:07 -Sláva velkému kouzelníku Mizrovi.
-Ty mlčíš, Fatimo?

00:23:15 -Nebudu provolávat slávu nepříteli. Jenom bych ráda věděla, proč lžeš?

00:23:22 -Já, že lžu?!

00:23:25 -Jakpak může tvůj pán posílat pozdravy z trůnu velikého kalifa?

00:23:30 Když veliký kalif,

00:23:32 pokud já vím, se těší dobrému zdraví a lásce svého lidu.

00:23:41 -Lásce svého lidu.

00:23:44 Ten jeho lid teď provolává slávu Mizrovi.

00:23:48 -Sláva velkému Mizrovi. A co se stalo s velikým kalifem?

00:23:53 -Ten od rána bloudí v nějaké zvířecí podobě.

00:23:59 Ten si určitě nevzpomene, jak se znovu stát kalifem.

00:24:04 On určitě zapomněl kouzelné slovo mutábor.

00:24:13 Co mám vyřídit svému pánovi?

00:24:17 -Aby se radoval ze svého vítězství dokud je čas.

00:24:26 -Jen abys nelitovala. Trpělivost má své meze!

00:24:33 -Mutábor, já to měl na jazyku a ne a ne si vzpomenout.

00:24:38 -A třikrát se poklonit.

00:24:41 Mu-tá-bor.

00:24:53 Sláva, sláva, sláva, sláva.

00:25:03 -A teď honem pryč, vznešený kalife. Kalife!

00:25:10 Vznešený kalife!

00:25:23 -Staň se mou ženou, Fatimo.

00:25:41 -Vznešený kalife? Vznešený kalife, vznešený kalife.

00:25:49 Kdybych věděl, jak jsi krásná.
-Co bys udělal?

00:25:53 -Ani bych se neodvážil požádat tě o ruku.

00:25:56 -A já zase jo.
-Pak jsem ráda, žes o tom nevěděl.

00:26:02 HUDBA

00:26:24 DIALOGY NENÍ SLYŠET

00:26:34 -Tohle mi vzkázala?

00:26:36 -Máš se prý radovat ze svého vítězství dokud je čas.

00:26:41 -Jsi špatný posel.

00:26:44 Až se mi zachce, dám ti setnout hlavu.

00:26:47 Fatima musí být má, rozumíš?

00:26:55 Na zdraví kalifa, který sedí na tomto trůně.

00:27:01 -Na mé zdraví pít nemusíš.

00:27:09 -Milost, já jsem poslouchal jen jeho rozkazy.

00:27:12 -Jaký pán, takový sluha. Nejraděj bych vás proměnil v čápy.

00:27:18 A krmil vás nejstrašnějšími ropuchami.

00:27:22 Abych vás naučil něco.

00:27:34 -Ušetři nás řečí, Mizro.

00:27:37 Do západu slunce, ať jste za hranicemi mé říše.

00:27:40 Jinak přijdete o hlavu. Doufám, že už se nikdy neuvidíme.

00:27:47 Protože od dnešní noci mi bude zářit jen hvězda tvé krásy.

00:27:53 -A mé dny bude ozařovat slunce tvé moudrosti

00:27:56 a tvé dobré srdce, můj pane.

00:28:00 -Hlavně, že jsme zase lidi.

00:28:03 -Vezíre, slyš mé poselství.

00:28:08 Ode dneška nechť jsou v mé říši sovy a čápi váženy a ctěny

00:28:15 a tento příběh ať je zapsán do knih na paměť příštím pokolením.

00:28:51 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017