Televizní adaptace pohádky Wilhelma Hauffa o vznešeném vladaři Kalifovi, jemuž přinese kupec vzácný dar – skříňku, na které je zlatým písmem vyryto kouzelné slovo… (1969). Hrají: J. Abrhám, J. Hlinomaz, A. Procházková, J. Holý, O. Šimánek, V. Hrubý a další. Scénář B. Šimková. Kamera V. Štinglová. Režie P. Kraus
00:01:26 DIALOGY NENÍ SLYŠET
00:02:16 -Vezíre!
00:02:22 -Červený jako krev,
00:02:24 sladký jako život, opojný jako láska.
00:02:28 -Ty chceš mluvit o lásce?
00:02:32 -V určitém věku, vznešený kalife, vášeň ustupuje moudrosti.
00:02:37 -To chceš říct, že já nejsem moudrý?
00:02:40 -Vyvolenci Alláhovi jsou vášniví a moudří.
00:02:44 I když jejich vous nedosáhl velikosti brady Prorokovi
00:02:48 a jejich vlas není protkán stříbrem stáří.
00:02:53 -Jsi chytrý jako liška, vezíre.
00:02:56 Ale udělej teď něco pro svého kalifa.
00:03:00 Chci se bavit.
-Přejete si hudbu, kalife?
00:03:04 -Ne, ne. Už mě z ní rozbolely uši.
00:03:10 -A co takhle krásné tanečnice?
00:03:13 -Dej pokoj. Znám ty jejich tanečky nazpaměť.
00:03:18 Vymysli si něco originálnějšího.
00:03:39 -Kdo tě sem pustil? Stráže!
00:03:43 -Vidím, že stráže se starají
00:03:45 o mou bezpečnost stejně horlivě jako ty o mou zábavu.
00:03:50 Pojď dál.
00:03:52 -Óóó, nejvznešenější.
-Co mi neseš?
00:03:56 -Óóó, nejmocnější.
-Dobře, dobře, proč přicházíš?
00:04:02 -V celé tvé říši i daleko za jejími hranicemi je známa tvoje moudrost.
00:04:10 -No.
00:04:12 -Není knihy, kterou bys nepřečetl. Není slova, kterého bys neznal.
00:04:18 I já ti přináším vzácné slovo.
00:04:24 -Slovo?
00:04:26 -Je vyryto zlatým písmem na této skříňce.
00:04:32 Je to kouzelné slovo.
00:04:35 Tak pravili poutníci, kteří se vraceli od hrobu Alláhova.
00:04:41 A dali je mně, nehodnému.
00:04:46 Kdo to slovo přečte,
00:04:49 bude nejmoudřejší ze všech živých tvorů pod sluncem.
00:05:13 -Říkáš nejmoudřejší?
00:05:18 -Co chceš za to slovo?
-Jsou slova k nezaplacení.
00:05:25 -Tak se mi zdá,
00:05:27 že chceš prodávat zboží, které nejde zvážit ani změřit.
00:05:31 A které je podivné.
-Už jsi viděl, vznešený,
00:05:36 moudrost, která by se dala změřit nebo zvážit?
00:05:41 -Zanechte zbytečných sporů.
00:05:45 Máš pravdu, kupče.
00:05:48 Mám rád věci tajuplné.
00:05:52 A zvláštní.
00:05:55 Ovšem jestli jsi mě napálil, pak moje říše,
00:05:59 nad kterou slunce nezapadá, ti bude malá.
00:06:05 Ale mluvíš-li pravdu, dveře mého paláce ti budou otevřeny.
00:06:34 Tak můj vezíre, přečti to slovo, které nás má učinit nejmoudřejším.
00:06:40 -Nejsem hoden, vznešený, abych já první přečetl to slovo.
00:06:47 -Já zase nemám chuť, unavovat svůj vznešený zrak luštěním klikyháků.
00:06:53 Zavolej Selima učence.
-Selim učenec.
00:07:04 -Selime, říká se o tobě, že znáš všechna písma,
00:07:09 všechny jazyky, kterými se lidé dorozumívají.
00:07:13 Dokaž, že jsi hoden titulu Selim učenec a přečti toto slovo.
00:07:24 Protože jinak bych tě musel nazvat Selim hlupák a vyhnat od dvora.
00:07:30 No, tak!
00:07:32 -Och, vznešený.
-Přestaň.
00:07:36 Nebo snad nedovedeš přečíst to tajemné slovo,
00:07:40 které mě má učinit nejmoudřejším ze všech živých bytostí?
00:07:46 -Ne vždycky největší moudrost přináší člověku největší štěstí.
00:07:51 -Zanech zbytečných vytáček nebo si budu myslet,
00:07:54 že přede mnou něco tajíš a to by tě mohlo stát hlavu!
00:07:57 -Varoval jsem tě, vznešený.
00:08:00 To slovo zní mutábor.
00:08:05 -Mutábor?
00:08:09 -A víc nic? SMÍCH
00:08:14 -To slovo je víčkem skříňky, jejíž obsah skrývá celé tajemství.
00:08:22 Šňupne-li si kdo prášku, který je ukryt v této skříňce
00:08:27 a řekne slovo mutábor, promění se v takové zvíře,
00:08:31 v jaké si bude přát a bude rozumět zvířecí řeči.
00:08:38 -Já to věděl, že nás ten darebák podvedl.
00:08:41 Copak je v tom za moudrost, běhat po světě ve zvířecí podobě?
00:08:45 -Počkej, počkej. To je náhodou docela zajímavé.
00:08:49 -Och.
-Rozumět řeči zvířat.
00:08:54 To je všechno?
00:08:57 -Chce-li se pak vrátit v lidskou podobu,
00:09:01 musí se třikrát uklonit a třikrát říci slovo mutábor.
00:09:07 Běda však, když se ve zvířecí podobě jenom jednou zasměje.
00:09:13 Zapomene kouzelné slovo a zůstane navždy zvířetem.
00:09:18 -Mutábor, takové slovo si každý snadno zapamatuje.
00:09:23 Přečetl jsi to správně, Selime?
00:09:26 Dobře, můžeš jít.
00:09:32 Ovšem, jestliže ses spletl jen o jediné písmenko,
00:09:37 můj vznešený hněv tě nemine.
00:09:48 Co tomu říkáš, můj vezíre?
-Říkám, že je to podvod.
00:09:52 Ještě jsem neviděl zvíře, které by se smálo.
00:09:55 -V tom případě tě dám zmrskat za to,
00:09:58 že nechráníš svého kalifa před podvodníky.
00:10:00 -Taky to může být pravda pravdoucí.
-A v tom případě to zkusíme.
00:10:12 V jaké zvíře bychom se tak asi měli proměnit?
00:10:19 Co myslíš, vezíre?
-Lev.
00:10:22 -Lev? Pch.
00:10:24 Lev je kalif všech zvířat. A vládnout ještě zvířatům.
00:10:30 -Tygr.
-Tygr, hm.
00:10:37 Už vidím,
00:10:40 jak se celé království vyděsí a jak na nás pošlou půl armády.
00:10:44 Ne, ne.
00:10:46 -Orel, orel.
-Orel? No, prosím.
00:10:52 Ovšem, ve výšce, v jaké létá orel,
00:10:57 bychom viděli příliš mnoho nepříjemných věcí.
00:11:01 To se mi nechce. Jsi nevynalézavý, vezíre!
00:11:04 -Copak mohu navrhnout vznešenému kalifovi,
00:11:08 aby se proměnil v ještěrku nebo v osla?
00:11:26 Vznešený kalife, co takhle proměnit se v čápa?
00:11:31 Ve tvé zahradě jich běhá.
00:11:36 Nebudeš nikomu nápadný.
00:11:41 -No prosím, to se mi líbí. Přece nejsi tak nevynalézavý.
00:11:50 Souhlasím.
00:12:08 Vezíre?
-K službám, vznešený kalife.
00:12:11 -Šňupnout, říci mutábor...
00:12:13 -Nemyslím, že by to byla nejlepší zábava,
00:12:16 pohybovat se po světě jako nějaké zvíře.
00:12:18 -Ty máš strach, vezíre, přiznej se.
00:12:21 -Strach ne, myslím, že jsem příliš stár
00:12:23 na takové žertíky a vy příliš vznešený.
00:12:26 -Žádné řeči, šňupnout, říci mutábor a ať jsou z nás čápi.
00:12:38 -Mutábor.
-Mutábor.
00:12:46 Musím přiznat, že vám čapí kostým sluší téměř jako šat kalifa.
00:12:53 -Já zas musím přiznat, že tobě by slušela spíš podoba husí.
00:13:00 -Kdepak drahá, Klapkozobko, to já si nemohu dovolit.
00:13:04 -No ne, Dlouhonožko, opravdu?
00:13:07 -Zajisté, Klapkozobko. Co by tomu řekla moje linie.
00:13:13 -Nepovídejte, Dlouhonožko, ani jedno žabí stehýnko si nedáte?
00:13:19 -Och, tak tučné sousto po ránu. Já snídám ždibeček řas.
00:13:26 Obědvám půl zelené kobylky a večeřím doušek pramenité vody.
00:13:32 -Ale má drahá, to si úplně zničíte zdraví.
00:13:38 -Špetičku řas a půlku kobylky. SMÍCH
00:13:42 -To bys tak potřeboval. SMÍCH
00:13:47 -Já, milá Klapkozobko, musím dbát na svou postavu.
00:13:52 Já totiž chodím do rytmiky.
-Do rytmiky a proč?
00:13:57 -Protože jsem umělecky založená
00:14:00 a při své postavě se mohu stát sólovou tanečnicí.
00:14:27 SMÍCH
00:14:40 -Sólová tanečnice.
00:14:43 -Neměli bychom tu nadanou tanečnici pozvat ke dvoru?
00:14:57 -Přestaň, vezíre, přestaň.
00:14:59 -Kdo by se nesmál, když to byla taková taškařice.
00:15:03 -Tak dáš už pokoj? Jak je to slovo?
00:15:06 -Slovo? Jaké slovo?
00:15:09 -No jaké slovo. To kouzelné, vzpomeň si.
00:15:13 -Mu, mu, mu, mu, třikrát se poklonit.
00:15:17 -Mu, mu, mu. Ty jsi to zapomněl, vezíre!
00:15:21 To teď máme zůstat nadosmrti čápi?
-To je nadělení.
00:15:26 Co budeme jíst?
00:15:28 Přece nebudeme lovit žáby a nějakou tu kobylku?
00:15:32 -Já jsem přece kalif.
00:15:36 Ale kdo uvěří čápovi, že je kalif, i kdyby rozuměl jeho řeči?
00:15:42 -Co kdybychom se pokusili ulovit aspoň zlatou rybku?
00:15:56 Tak to je konec. Určitě umřeme hlady.
00:16:00 Vznešený kalife, vrátíme se do paláce.
00:16:04 Tam bude určitě něco na zub.
00:16:08 Já jsem ráno dával příkazy v kuchyni.
00:16:11 Tam je spousta jídla, jíst se musí, ať je člověk čáp nebo člověk.
00:16:15 Jak budeme jíst,
00:16:18 třeba si vzpomeneme na to slovo, na který vzpomínáme.
00:16:21 HUDBA
00:17:24 SMÍCH
00:18:04 BOUŘE
00:18:15 -Tudy, vznešený kalife. Tady se schováme před bouří.
00:18:35 -Alláh s vámi, poutníci.
-I s tebou, paní této jeskyně.
00:18:42 -Buďte mi vítáni,
00:18:45 tisíckrát vítáni v mém neštěstí.
00:18:53 -Je bouře. Smíme tě požádat o přístřeší?
00:18:57 -Jistěže smíte. A já vás prosím, abyste zůstali.
00:19:01 Bylo mi předpověděno, že čápi mi přinesou štěstí.
00:19:04 -Ale my nejsme čápi.
-Ani já nejsem sova.
00:19:10 Jsem dcera kalifova.
00:19:13 Můj otec byl mocný a já jsem byla krásná.
00:19:17 Aspoň tak to říkal. A pak přišel Mizra, kouzelník.
00:19:22 A chtěl moji ruku po dobrém, či po zlém.
00:19:25 Věděla jsem, kdo je Mizra kalif.
00:19:28 V jeho říši pro slzy nebylo vidět slunce.
00:19:32 Odmítla jsem ho.
00:19:34 Nejdříve prosil, potom vyhrožoval a nakonec mne zaklel.
00:19:41 Zaklel v sovu.
00:19:45 A smál se. Jenom tehdy budeš vysvobozena,
00:19:49 až v téhle podobě tě někdo požádá o ruku.
00:19:53 Říkali mi Fatima.
-Já jsem kalif, Fatimo.
00:20:00 Dnes ráno ke mně přišel kupec, prodal mi kouzelný prášek,
00:20:05 který promění člověka ve zvíře.
-Jenže to má háček.
00:20:11 Zasmáli jsme se.
-Což se nesmí.
00:20:14 -Zapomněli jsme kouzelné slovo.
-Ano.
00:20:17 -A teď bloudíme v čapí podobě a máme hlad.
00:20:21 -Ano.
-Znám léčku, kterou vám nastrojil.
00:20:25 Chce se stát kalifem všech zemí světa.
00:20:28 -Přece mi, paničko, nechcete namluvit, že Mizra nastrojil to,
00:20:32 abychom potkali dvě hloupé čápice a smáli se jejich baletu.
00:20:36 -Tolik se namáhat nemusel.
00:20:39 Mohl si spočítat, že se něčemu zasmějete,
00:20:42 protože v říši zvířat je právě tolik směšného jako v říši lidí.
00:20:46 -Možná, ale jestli je pravda, co jsi nám říkala,
00:20:50 tak máš určitě větší smůlu než my, protože my si třeba na to slovo
00:20:54 vzpomeneme, ale rád bych viděl, kdo by si vzal takovou sůvu.
00:20:58 -Mlč, vezíre.
00:21:00 -Dvakrát do roka, při první jarní a první podzimní bouři, přicházejí
00:21:05 za mnou Mizrovi služebníci, aby se vysmívali mému neštěstí.
00:21:11 Dvakrát do roka mi po nich Mizra posílá svůj vzkaz.
00:21:16 Abych se podvolila, abych se stala jeho ženou.
00:21:21 A právě dnes... BOUŘE
00:21:28 -Je první jarní bouře.
-Oni přijdou a ty nám pomůžeš.
00:21:35 -Pokusím se vyzvědět kouzelné slovo.
00:21:38 Ale já chci být také vysvobozena.
00:21:42 Až se opět stanete lidmi, jeden z vás mě musí požádat o ruku.
00:21:52 -Já to udělám. Vezmu si tě za ženu.
00:21:57 -Díky, vznešený kalife.
-Už jdou.
00:22:04 Kam se schováme?
00:22:11 -Ukryjte se tam.
-Kalife.
00:22:14 Vznešený kalife.
-Pojď sem.
00:22:27 -Alláh mě netrestej, ale to byla nerozvážnost.
00:22:31 Co když je stará a ošklivá?
00:22:34 -Ale co, ať je jaká chce. Hlavně, že nebudu nadosmrti čápem.
00:22:39 A pak, mně se docela líbí.
-Sova?
00:22:42 -Já v ní jenom sovu nevidím.
00:22:44 Tak jako snad ani ona ve mně nevidí jenom čápa.
00:22:47 Ostatně, spojuje nás stejný úděl a stejný nepřítel. Ticho.
00:22:59 -Můj pán ti posílá své pozdravy.
-Sláva velkému Mizrovi.
00:23:04 -Můj pán tě zdraví z trůnu velikého kalifa.
00:23:07 -Sláva velkému kouzelníku Mizrovi.
-Ty mlčíš, Fatimo?
00:23:15 -Nebudu provolávat slávu nepříteli. Jenom bych ráda věděla, proč lžeš?
00:23:22 -Já, že lžu?!
00:23:25 -Jakpak může tvůj pán posílat pozdravy z trůnu velikého kalifa?
00:23:30 Když veliký kalif,
00:23:32 pokud já vím, se těší dobrému zdraví a lásce svého lidu.
00:23:41 -Lásce svého lidu.
00:23:44 Ten jeho lid teď provolává slávu Mizrovi.
00:23:48 -Sláva velkému Mizrovi. A co se stalo s velikým kalifem?
00:23:53 -Ten od rána bloudí v nějaké zvířecí podobě.
00:23:59 Ten si určitě nevzpomene, jak se znovu stát kalifem.
00:24:04 On určitě zapomněl kouzelné slovo mutábor.
00:24:13 Co mám vyřídit svému pánovi?
00:24:17 -Aby se radoval ze svého vítězství dokud je čas.
00:24:26 -Jen abys nelitovala. Trpělivost má své meze!
00:24:33 -Mutábor, já to měl na jazyku a ne a ne si vzpomenout.
00:24:38 -A třikrát se poklonit.
00:24:41 Mu-tá-bor.
00:24:53 Sláva, sláva, sláva, sláva.
00:25:03 -A teď honem pryč, vznešený kalife. Kalife!
00:25:10 Vznešený kalife!
00:25:23 -Staň se mou ženou, Fatimo.
00:25:41 -Vznešený kalife? Vznešený kalife, vznešený kalife.
00:25:49 Kdybych věděl, jak jsi krásná.
-Co bys udělal?
00:25:53 -Ani bych se neodvážil požádat tě o ruku.
00:25:56 -A já zase jo.
-Pak jsem ráda, žes o tom nevěděl.
00:26:02 HUDBA
00:26:24 DIALOGY NENÍ SLYŠET
00:26:34 -Tohle mi vzkázala?
00:26:36 -Máš se prý radovat ze svého vítězství dokud je čas.
00:26:41 -Jsi špatný posel.
00:26:44 Až se mi zachce, dám ti setnout hlavu.
00:26:47 Fatima musí být má, rozumíš?
00:26:55 Na zdraví kalifa, který sedí na tomto trůně.
00:27:01 -Na mé zdraví pít nemusíš.
00:27:09 -Milost, já jsem poslouchal jen jeho rozkazy.
00:27:12 -Jaký pán, takový sluha. Nejraděj bych vás proměnil v čápy.
00:27:18 A krmil vás nejstrašnějšími ropuchami.
00:27:22 Abych vás naučil něco.
00:27:34 -Ušetři nás řečí, Mizro.
00:27:37 Do západu slunce, ať jste za hranicemi mé říše.
00:27:40 Jinak přijdete o hlavu. Doufám, že už se nikdy neuvidíme.
00:27:47 Protože od dnešní noci mi bude zářit jen hvězda tvé krásy.
00:27:53 -A mé dny bude ozařovat slunce tvé moudrosti
00:27:56 a tvé dobré srdce, můj pane.
00:28:00 -Hlavně, že jsme zase lidi.
00:28:03 -Vezíre, slyš mé poselství.
00:28:08 Ode dneška nechť jsou v mé říši sovy a čápi váženy a ctěny
00:28:15 a tento příběh ať je zapsán do knih na paměť příštím pokolením.
00:28:51 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017
Vítáme vás u dnešní Pohádky pro pamětníky, pro kterou jsme sáhli hluboko do archivu. Televizní adaptaci pohádky W. Hauffa natočil v roce 1969 režisér P. Kraus, který do hlavních rolí obsadil J. Abrháma a J. Hlinomaze.
A jak to všechno začalo? Mladý Kalif odpočíval a nudil se. Tu se objevil kupec se vzácným darem, skříňkou skrývající kouzelné slovo. Kdo je nahlas vysloví, stane se zvířetem, které si vybere. Nesmí se však v této podobě zasmát, jinak kouzelné slovo zapomene a nebude se moci vrátit do lidské podoby…