Medailon významného režiséra, scenáristy a mentora české nové vlny, od jehož narození právě dnes uplynulo 110 let (1971). Režie V. Kabelík
00:00:01 NÁRODNÍ UMĚLEC OTAKAR VÁVRA
00:00:36 -Žijeme v Praze.
00:00:39 Není to zdaleka jen pohled fejetonisty na Prahu roku 1934.
00:00:44 Otakar Vávra se ve svém krátkém snímku
00:00:47 dovede podívat kriticky kolem sebe.
00:00:50 Je příslušníkem filmařské avantgardy
00:00:53 a to ve svém snímku nezapře.
00:00:57 Polemizuje s učesanými záběry filmových týdeníků.
00:01:02 Nezaznamenává jen vnější podobu města,
00:01:05 ale z drobných reportážních záběrů skládá i obraz vnitřního života.
00:01:11 Na malém prostoru postihuje atmosféru doby,
00:01:14 její sociální podobu.
00:01:18 -Už v polovině 30. let je však Otakar Vávra podepsán
00:01:21 jako scenárista na řadě pozoruhodných prací.
00:01:25 Jeho zfilmované scénáře dokazují umělecký rozhled
00:01:28 se zvláštním smyslem pro filmovou kulturu.
00:01:31 A roku 1937 debutuje v dlouhém hraném filmu
00:01:35 jako režisér Filosofské historie.
00:01:38 Neopisuje ovšem Jiráskovu studentskou novelu,
00:01:41 ale vytváří z ní svébytné umělecké dílo.
00:01:49 -Tak už musíme jít.
-Sbohem. -Sbohem, slečno Elis.
00:01:53 -Vzpomeňte si na nás.
00:01:56 -Ach bože, čeho jsem se to musela dočkat. Ta hanba!
00:02:00 -Nic špatného jsme neprovedli, bránili jsme jen starý zvyk.
00:02:04 -Slečno Elis, musíme se rozloučiti,
00:02:07 vzpomínejte na nás v dobrém po celou tu dlouhou dobu.
00:02:10 -Vrátíme se k večeři.
00:02:14 -Kdybychom snad ve vězení zahynuli hlady,
00:02:17 pomodlete se za nás.
00:02:20 -47 filosofů u mne bydlelo.
00:02:22 -Promiňte, spěchám do vězení.
00:02:25 -Žádný z nich nebyl potrestán, všichni jsou už páni.
00:02:29 A teď tři najednou v karceru, a ještě si z toho tropí šašky!
00:02:44 -Je to pravda, žes byla o majálesu s tím Vavřenou?
00:02:48 -Ano.-A že kamarádíš s tou slečnou Elis?
00:02:52 -Známe se.
00:03:02 -Co to máš pod šitím?
00:03:09 Podej sem.
00:03:15 Od koho ji máš?
-Je má.
00:03:19 -Vavřena. A ták, ty přijímáš prezenty!
00:03:26 -Po úspěchu Filosofské historie přichází vzápětí další úspěch.
00:03:30 Je to Panenství podle románu Marie Majerové.
00:03:34 Film vykazuje už zcela zralý režijní rukopis
00:03:38 a udivuje dokonalou kresbou prostředí, charakterů i dění
00:03:42 a soustředěním na psychologické střetnutí
00:03:45 tohoto sociálního příběhu.
00:03:48 Třetí Vávrův film je i třetím úspěchem.
00:03:53 Kostýmní komedie Cech panen kutnohorských
00:03:55 má premiéru v předvečer Mnichova.
00:03:58 Jiskřivý vtip, furiantství, herecký koncert.
00:04:03 Ale diváky vzrušuje neméně silná nota sociální a národní revolty,
00:04:07 burcující hlas, potřebný v době ohrožení republiky.
00:04:12 Proto patří mezi první filmy, které nacistická cenzura zakazuje.
00:04:16 Pro režiséra je Cech panen kutnohorských
00:04:19 důležitý i tím, že zpevňuje jeho umělecký svazek
00:04:23 s mistrem českého hereckého umění Zdeňkem Štěpánkem.
00:04:28 Na tvůrčím kontě Otakara Vávry je zaznamenán dlouhý sloupek
00:04:32 titulů české klasiky i současné literatury.
00:04:35 Za protektorátu soustřeďuje pozornost k českému románu.
00:04:40 Vzniká Turbina,
00:04:42 Kouzelný dům,
00:04:44 Pacientka dr. Hegla,
00:04:46 Pohádka máje
00:04:48 a Rozina sebranec, která má však premiéru už ve svobodné republice.
00:04:53 Jako Rozina sebranec čerpá i první Vávrův poválečný film
00:04:57 z historického románu Zikmunda Wintera.
00:05:00 V Nezbedném bakaláři dotvrzuje svůj cit pro historické látky
00:05:04 i pro výběr hereckého dorostu.
00:05:07 Sociálně kritická linie, tolik příznačná pro Vávrovy filmy,
00:05:11 jiskří tentokrát vtipem
00:05:13 a satirou míří proti maloměšťáctví.
00:05:17 -Kdybyste viděli, jak v Klimentské koleji v Praze vědí,
00:05:22 jakou důležitost má umění a vědění.
00:05:26 Vždyť tam se učí v palácích
00:05:29 a tady v chlívku smrdutém a studeném.
00:05:32 -Že prý taky hrají divadlo.
-A jaké divadlo! Jaké!
00:05:37 Se zpěvem a žákovským orchestrem.
00:05:41 Na poslední jezuitské divadlo se nahrnulo prý
00:05:44 na 10 tisíc diváků.
00:05:47 A víte co, kuřata, proč bychom měli být za nimi?
00:05:51 Co kdybychom si taky zahráli takové divadlo?
00:05:58 Chcete?
-Chceme! -Ano! -Chceme!
00:06:01 -Budeme hrát divadlo!
-A kdy už začneme hrát?
00:06:04 -Počkej, já požádám konšely, snad nám to dovolí.
00:06:07 A možná že i nějaký bílý grošíček padne.
00:06:12 -Divadlo? -To neznám.
-A není to nemravné?
00:06:15 -Ale není, divadlo poučuje a zušlechťuje mravy.
00:06:19 -Metla je naučí mravům nejlíp.
-Já svoje dítě bít nedám.
00:06:24 -Ticho, klid. Chtějí si na dřevo vydělat.
00:06:29 Tak co byste k tomu potřebovali? Co by to stálo?
00:06:33 -Trochu prken na sroubení jeviště, víc nic.
00:06:35 -Nic! Já jsem proti.
-A já jsem taky proti!
00:06:39 -Nechte je hrát.
00:06:43 -A já jsem pro!
00:06:45 Sousedé, propijeme to tak jako tak, dejme to na dobrý účel.
00:06:50 Češpivo, že jsi taky pro? Viď? No.
00:06:55 -Co ty tomu říkáš?
00:06:58 -Jako školní inspektor odmítám takové zbytečnosti.
00:07:01 Divadlo se zakazuje. Vezmi to na vědomí.
00:07:04 -Pánové, já protestuji.
00:07:09 -Je mi líto.
00:07:21 -Zakazovat si můžete, co chcete.
00:07:24 Tu jistotu nepředěláte, že pařez zůstane pařezem a vůl volem.
00:07:32 -Kdo že je pařez?
-A kdo je vůl?
00:07:36 -Můžete si vybrat.
00:07:43 -Vávrovo dílo se stalo letopisem českého člověka
00:07:47 včerejška i dneška.
00:07:49 To dokumentuje i jeden z neúspěšnějších
00:07:52 a nejvýznamnějších poválečných filmů Němá barikáda.
00:08:21 Z PROTĚJŠÍ STRANY SE STÁLE OZÝVÁ STŘELBA
00:08:32 Epopej z jednoho bojiště Pražského povstání v máji 1945
00:08:37 vznikla na motivy Drdovy novely.
00:08:41 Je oslavou hrdinství prostých lidí,
00:08:45 kteří se postavili se zbraní v ruce proti fašistické přesile.
00:08:50 STŘELBA UTICHLA
00:09:09 -Kamarádi! Kamarádi, Němci se dali na ústup.
00:09:14 -Co se stalo?
00:09:17 -Co se stalo?
00:09:40 -Rudá armáda!
-Je tady!
00:10:14 -Za tohle se kdysi fackovalo, co?
00:10:18 -Jo, dělaly se všelijaký blbosti.
00:10:47 -Utopistický román Karla Čapka Krakatit
00:10:49 byl pro Vávru příležitostí dokázat,
00:10:52 že při adaptaci je nutné
00:10:54 zmocnit se látky obsažené v literárním díle po svém,
00:10:57 vlastními prostředky filmu, tvůrčím přístupem.
00:11:01 Filmový Krakatit má dodnes svou aktuálnost, své poslání.
00:11:05 Čapkovy burcující myšlenky jsou stále mementem.
00:11:08 Krakatit stále varuje před zneužitím obrovské energie hmoty.
00:11:13 V přepisu Čapkova Krakatitu se Vávra znovu sešel
00:11:16 s dalším vynikajícím umělcem českého divadla a filmu,
00:11:19 Karlem Högerem, který tu zcela osobitě vytvořil postavu
00:11:22 svého hrdiny, který se pohybuje na pomezí snu a skutečnosti.
00:11:37 -Promiňte.
00:11:54 -Promiňte, nejste inženýr Prokop?
00:11:59 Nejste vy inženýr Prokop?
00:12:01 -Já tam nebyl!
-Kde?
00:12:04 -Tam. Co na mně chcete?
-Copak mě neznáš? Já jsem Tomeš.
00:12:10 Tomeš z techniky. Nevíš už?
00:12:12 -Tomeš. Hm, Tomeš.
00:12:17 To se rozumí.
00:12:19 A co na mně chcete?!
00:12:22 -Počkej, teď si sedneš. Rozumíš?
-Ano.
00:12:32 Já totiž... Mně není dobře, víte?
00:12:37 Jsem poraněn, víte?
00:12:41 Zatracená věc!
00:12:43 -Chodili jsme spolu do chemie. Pamatuješ se? Tomeš.
00:12:49 -Tomeš, ten holomek. Co s ním je?
00:12:53 -Nic, mluví s tebou.
00:12:55 Poslechni, máš horečku. Musíš do postele. Rozumíš?
00:12:59 Kde bydlíš?
-Tam, u Hybšmanky.
00:13:08 Já tam nechci!
00:13:10 Nechoďte tam! Tam je... tam je...
00:13:15 -Co?
00:13:17 -Krakatit!
00:13:19 -Co je to?
-Krakatova sopka!
00:13:25 Vulkán, víte?
00:13:29 To ti je strašná věc, člověče!
00:13:31 -Co?
-Kraka...
00:13:38 Krakatit!
00:13:43 Pro mne znamená spolupráce s Otakarem Vávrou
00:13:46 počátek nového přístupu k filmovému herectví.
00:13:50 Vávra totiž nikdy nechtěl,
00:13:52 abych jen nastavoval tvář filmové kameře.
00:13:56 Ale chtěl, abych myslel za postavu, kterou jsem hrál,
00:14:00 abych žil jejím životem.
00:14:03 Nu a tak pochopení a splnění takového přání
00:14:07 povyšuje pak to rutinní ztvárnění filmové role na herecké umění.
00:14:14 Natočili jsme spolu řadu filmů.
00:14:17 A myslím, že to byly právě Vávrovy oprávněné
00:14:21 maximalistické požadavky,
00:14:23 které klade nejen na herce, ale i na ostatní spolupracovníky,
00:14:28 že z nich vznikly opravdu dobré umělecké filmy.
00:14:34 -Každý film je i životní kapitolou svého tvůrce.
00:14:39 Ta nejobsáhlejší v životě národního umělce Otakara Vávry
00:14:43 patří husitské trilogii Jan Hus, Jan Žižka a proti všem.
00:14:49 Veliké téma z českých dějin, veliké historické osobnosti.
00:14:54 Dokonalá skladba davových scén,
00:14:57 monumentální inscenace velkých bitev.
00:15:01 Ale opět se tu hlásí o slovo i kronikář českého člověka.
00:15:06 Jeho trilogie nechce být jen rekonstrukcí bitev a dějů
00:15:10 a pomníkem hrdinů, ale i památníkem lidství.
00:16:13 -Střílejte!
00:16:44 -Bijte, bijte je!
00:17:01 -Zpátky! Zachraňte se!
00:17:11 -V husitské trilogii zvládl titánský úkol Zdeněk Štěpánek,
00:17:14 byl Janem Husem i Janem Žižkou.
00:17:17 Ale tyto role byly
00:17:19 i jednou z posledních spoluprací s Otakarem Vávrou v jeho životě.
00:17:23 Odešel dříve, než se mohly naplnit všechny jejich společné plány.
00:17:27 A přesto ještě stačil připomenout Vávrovi krátkost životních poutí,
00:17:31 když mu před 10 lety přišel blahopřát k padesátinám.
00:17:35 -Milý Otakare Vávro, dnes je to jen malé zastavení
00:17:40 a příležitost k takovému letmému pohledu zpátky.
00:17:46 A vy si jistě rád vzpomenete na Panenství,
00:17:51 na Cech panen kutnohorských,
00:17:54 Rozinu sebrance,
00:17:56 Nezbedného bakaláře
00:17:58 i na husitskou trilogii,
00:18:01 na všechny ty filmy, které jsme dělali spolu.
00:18:06 Já na ně vzpomínám a na naši společnou práci
00:18:11 velmi rád.
00:18:13 A doufám, že ještě něco spolu uděláme.
00:18:17 Ale musíme si pospíšit, milý Otakare.
00:18:21 Mně už toho času mnoho nezbývá.
00:18:25 -K velkým zjevům české kultury, hercům a spisovatelům,
00:18:29 s nimiž je svázána tvůrčí cesta Otakara Vávry,
00:18:32 přibývá na počátku 60. let
00:18:34 jméno velkého českého básníka a spisovatele,
00:18:37 národního umělce Františka Hrubína.
00:18:40 Jejich spolupráce začíná divadelní hrou Srpnová neděle,
00:18:44 kterou natočil Vávra podle vlastního scénáře.
00:18:47 O pět let později se už básník podílel na scénáři
00:18:50 své Zlaté renety.
00:18:52 A za další rok vzniklo z přepisu Hrubínovy básně
00:18:55 Romance pro křídlovku
00:18:57 autorské dílo prodchnuté souzněním poezie slova, obrazu i zvuku.
00:19:03 Spolupráci obou umělců provází nejen ohlas diváků,
00:19:07 ale i uznání mnoha filmových festivalů doma i v zahraničí,
00:19:12 která se důstojně řadí
00:19:14 k významným oceněním Vávrových filmů z dob dřívějších.
00:19:20 A s dlouhou řadou cen uměleckých přicházejí i pocty státní,
00:19:26 Řád práce, Státní ceny Klementa Gottwalda,
00:19:30 titul Zasloužilý umělec.
00:19:33 A nakonec uznání nejvyšší a nejvýznamnější,
00:19:36 jmenování Národním umělcem.
00:19:42 Otakar Vávra patří k těm, kteří již před válkou připravovali
00:19:46 podobu poválečného filmu, jeho strukturu,
00:19:49 kteří kladli základy k znárodnění československé kinematografie.
00:19:54 Patří i k těm, kteří se zamýšleli
00:19:56 nad budoucí výukou filmového dorostu
00:19:59 a pak ve svobodné republice
00:20:02 věnovali své tvůrčí síly a zkušenosti
00:20:04 přípravě nové filmařské generace na pražské FAMU.
00:20:09 -Mám-li se dnes zpovídat
00:20:11 ze svého celoživotního spojení s filmem,
00:20:13 musím tu celou dobu rozdělit tak asi do tří částí
00:20:17 a taky do tří myšlenek.
00:20:19 První to byla doba studentská.
00:20:22 Chodili jsme do divadla, do kina, četli jsme, vášnivě.
00:20:26 Bylo to pro mě snění s otevřenýma očima.
00:20:30 Ale ze všeho nejvíc mě přitahoval film.
00:20:34 V brněnské Levé frontě jsme promítali
00:20:36 v avantgardních představeních první sovětské filmy.
00:20:40 Měl jsem štěstí, že jsem se seznámil s Bedřichem Václavkem
00:20:43 a E. F. Burianem.
00:20:45 Díky jim jsem začal chápat smysl umění.
00:20:50 Byly to nekonečné a nezapomenutelné rozhovory,
00:20:54 které pak pokračovaly v Praze za několik let
00:20:57 s Vladislavem Vančurou, Vítězslavem Nezvalem,
00:21:00 Juliem Fučíkem, s Jindřichem Honzlem
00:21:03 a s mnohými jinými přáteli z levé inteligence.
00:21:08 Byli jsme přesvědčeni, že film je umění.
00:21:11 Tenkrát to nebylo ještě tak zcela jasné.
00:21:14 A že je nutné, aby se také český film uměním stal.
00:21:19 Chtěli jsme, aby se náš film neomezoval
00:21:22 jenom na komerční zábavu,
00:21:24 ale aby mohl plnit své kulturně-společenské poslání.
00:21:27 A z toho vznikla myšlenka znárodnění naší kinematografie
00:21:31 a zároveň myšlenka výchovy nových filmových umělců.
00:21:35 To všechno se ovšem uskutečnilo až po osvobození.
00:21:39 Pak přišla práce.
00:21:42 Ve svých filmech jsem chtěl ukázat revoluční a humanistické tradice
00:21:45 našeho národa,
00:21:47 který si vydobyl své místo ve světovém společenství
00:21:50 a který také věren těmto tradicím
00:21:52 se výrazně přihlásil k lidskému pokroku.
00:21:56 Proto jsem chtěl ukázat skutečný život našich lidí,
00:21:59 jejich myšlení, city a mravy,
00:22:02 a ne konstruovat laciné historky,
00:22:05 které nemají se skutečným životem nic společného.
00:22:08 Anebo v historických filmech zobrazit boj českého lidu
00:22:11 za svou pravdu, proti národní a sociální nespravedlnosti,
00:22:16 proti mýtům a pověrám, které brzdí a zatemňují lidský pokrok,
00:22:21 toho lidu, který tak v průběhu svých dějin
00:22:24 logicky dospěl k socialismu.
00:22:27 No a když člověk překročí padesátku,
00:22:30 začíná se stále více ohlížet zpět,
00:22:32 přemýšlet o smyslu života a jeho morálních problémech.
00:22:37 O tom jsme velmi často uvažovali s mým přítelem
00:22:41 básníkem Františkem Hrubínem
00:22:43 a cítili jsme, že je třeba v dnešní době protestovat
00:22:46 proti vlažné filozofii našeho malého člověka,
00:22:49 který se staví stranou, aby se vyhnul konfliktům.
00:22:52 A že je také nutné v dnešním technickém věku
00:22:57 vyzvednout potřebu lidských vztahů a lidského citu.
00:23:01 K takovým úvahám člověk dospívá časem.
00:23:05 A proto také učím na FAMU,
00:23:08 aby naši mladí umělci
00:23:10 už na prahu svého tvůrčího života mohli převzít tyhle zkušenosti,
00:23:15 aby na ně mohli navazovat a dělat film lépe,
00:23:18 než jsme to dokázali my.
00:23:21 -Je to už téměř 40 let,
00:23:23 co Otakar Vávra stanul za filmovou kamerou.
00:23:28 V tomto časovém rozmezí napsal 60 scénářů,
00:23:32 natočil tři krátké snímky
00:23:35 a režíroval 36 dlouhých hraných filmů.
00:23:40 Chtěl vždycky vytvářet pravdivé postavy,
00:23:43 pravdivé vztahy i pravdivá prostředí
00:23:45 v historických i současných látkách.
00:23:49 To byla jeho vzpoura proti konvenci
00:23:52 domácí i zahraniční tvorby.
00:23:54 Zápas o národní filmovou kulturu.
00:23:58 A to je třeba připomenout i ve dnech oslav jeho šedesátin,
00:24:03 kterých se dožívá v plném tvůrčím rozmachu.
00:24:21 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2021
Před 110 lety se narodil významný filmový tvůrce, pedagog a spoluzakladatel FAMU Otakar Vávra (*28. 2. 1911 – †15. 9. 2011), jehož nejvyšší přínos spočívá v průkopnickém posouvání českého filmu směrem k uměleckým formám a v roli mentora pro světově proslulou filmařskou generaci 60. let. Do filmu vstoupil jako odvážný experimentátor pozdní avantgardy, následně přiblížil film k seriózní klasické a moderní literatuře s výraznými národními hodnotami pro protektorátní publikum, po válce se zaměřil na realizačně náročné velkofilmy. Velké obrození jeho vlastní tvorby přišlo v 60. letech, kdy pod inspirativním vlivem mladých tvůrců natočil mezinárodně úspěšná díla Zlatá reneta a Romance pro Křídlovku. Později se vrátil k velkým filmovým freskám a ve filmových ateliérech působil až do roku 1989. Medailon z roku 1971 je průřezem jeho dosavadní tvorbou a zaměřuje se také na Vávrovu jedinečnou spolupráci s významnými uměleckými osobnostmi – Zdeňkem Štěpánkem, Karlem Högerem a básníkem Františkem Hrubínem.
