Historický unikát první televizní inscenace slavné opery B. Smetany.

Letos uplyne v pondělí 30. května 160 let od prvního uvedení Prodané nevěsty, kterou Bedřich Smetana zkomponoval na libreto Karla Sabiny. V historické televizní inscenaci režiséra Václava Kašlíka z roku 1962 uvidíte a uslyšíte v postavě Jeníka dlouholetého sólistu opery Národního divadla v Praze Ivo Žídka, který by se v těchto dnech dožil 90 let (nar. 4. 6. 1926 v Kravařích).

Začátek práce na Prodané nevěstě spadá do roku 1863, už předtím si však Smetana poznamenal motiv úvodního sboru. V rozporu se zvyklostí většiny skladatelů komponovat ouverturu v závěrečném stadiu díla, vznikla předehra k této komické opeře samostatně a byla provedena na koncertní zábavě Umělecké besedy; atmosféra děje příští opery už je v ní ale mistrovsky vystižena.

Sabina dodal Smetanovi libreto k jednoaktovce, skladatelova představa však byla poněkud jiná. Požádal tedy o rozšíření a dodaný text ještě leckde sám upravil. Vedlo ho především hudební cítění, škrtl ovšem i některá místa, podstatná pro porozumění zápletce, například v prvním dějství Kecalovo sdělení o důvodu Jeníkova útěku z domova nebo Krušinovo přiznání, že s Míchou ještě před narozením dětí smluvně dohodli jejich svatbu, a proto se musí Mařenka provdat za Míchova syna. Na této smlouvě závisely také Krušinovy dluhy, které u Míchy – budoucího „spolu-tchána“ – nadělal. V centru původního textu tedy stála Mařenka jako nevěsta, prodaná ještě před svým narozením. Je škoda i další škrtnuté pasáže, v níž se Mařenka projevila jako na tehdejší dobu emancipovaná dívka: „Kdopak by se ženil a vdával kvůli kusu popsaného papíru. Konečně, já se tam nepodepsala.“ V definitivní prokomponované verzi opery (dialogy postav se v roce 1866 obdobně jako v pařížské operetě mluvily), jejíž tvar nese především hudba, jsou však určité dějové nelogičnosti zanedbatelné.

Napište nám