Betonová zahrada
Zahrada, které otec věnoval tolik práce, jej začala zmáhat. Proto se rozhodl, že ji promění v jednolitou betonovou plochu. Jenže svůj úmysl už nestihl uskutečnit. A jeho smrt byla jen prvním kamínkem, který uvolnil lavinu událostí, jež měla posléze smést celou jeho pozůstalou rodinu. Nemocnou matku a čtyři děti: dospívající Julii a Jacka i ty dvě malé, Sue a Toma. Nezasvěcený pozorovatel by v téhle rodině žádnou velkou lásku nenašel. Ale byla tam a projevila se strachem. Strachem z toho, že budou odloučeni, že je rozdělí a pošlou do dětských domovů. Strachem, který je přiměl udělat něco, co by jim svět neodpustil...
Mysteriózní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, se odehrává v několika horkých týdnech v nevábném prostředí zanedbané periférie, vytvářejícím obraz smutného, uzavřeného světa. V něm se čtyři děti musejí vyrovnávat s obrovským vnitřním tlakem, způsobeným smrtí rodičů...
Přepis románové prvotiny (z r. 1978) současného britského spisovatele Iana McEwana, který již předtím získal za svou sbírku povídek Pod pokrývkou literární cenu Somerseta Maughama. Betonovou zahradu označila kritika jednoznačně za "... malý skvost mimořádné působivosti, šokující knihu, která se člověku zadere pod kůži a vezme jej za srdce."
Andrew Birkin, který připravoval svůj film téměř deset let, obsadil dvě stěžejní role nehercem Andrewem Robertsonem, jenž byl vybrán z více než dvou set uchazečů o roli Jacka, a svou neteří Charlottou Gainsbourgovou, dcerou své sestry, herečky Jane Birkinové a francouzského skladatele Serge Gainsbourga (Julie). Charlotte měla v té době na svém kontě již dvanáct filmů, její herecká kariéra úspěšně pokračuje i po Betonové zahradě (na obrazovce ČT jsme ji viděli např. jako skvělou Janu Eyrovou v Zeffirelliho stejnojmenném filmu z roku 1995). Roli malého Toma hraje Birkinův vlastní syn Ned.
Na 43. MFF v Berlíně získal Birkin za režii tohoto filmu Stříbrného medvěda.