Panamský průplav

82 kilometrů umělé vodní trasy, šest plavebních komor, průměrná hloubka 13 metrů, doba proplutí 8 hodin... To jsou hlavní charakteristiky jedné z největších a nevýznamějších staveb lidstva - Panamského průplavu. Myšlenka prokopat Panamskou šíji vznikla již krátce poté, co Vasco de Balboa v roce 1510 zjistil, že jen několik dnů pochodu od pobřeží Karibského moře se nachází další obrovská vodní plocha. Tehdejší technické prostředky ovšem na realizaci smělého nápadu nestačily, a tak musely ještě několik staletí lodě směřující do Tichého oceánu volit dlouhou cestu okolo mysu Hoorn.

Ferdinand de Lesseps, otec Suezského průplavu, nadchl v roce 1881 francouzské investory a započal dílo, které ale bylo nad možnosti stavebníků jak finační, tak technické. Teprve americká repríza z let 1906-1914, poučená analýzou francouzského debaklu a znásobená finančním, technickým a logistickým potencionálem "země neomezených možností", vedla k úspěchu a v roce 1920 byl Panamský průplav uveden do provozu.