00:00:06Česká televize uvádí německý dokumentární film.

00:00:16Při pohřbu máte jen jediný úkol.

00:00:19Dohlédnout, aby šla rakev buď ke kremaci, nebo do země.

00:00:23To je váš jediný a hlavní úkol.

00:00:28Obvykle všechno probíhá bez problémů,

00:00:32ale někdy dělají potíže rodinní příslušníci.

00:00:42Už dávno jsem dospěl k názoru, že mou povinností není

00:00:46se s nimi dohadovat, ale jenom se postarat,

00:00:49aby se rakev dostala do správného hrobu.

00:00:53To je můj úkol, a až dosud se mi to dařilo.

00:02:00V NEBI, POD ZEMÍ

00:02:05Židovský hřbitov Weissensee

00:02:22Jsme na hřbitově. A jak to tady vypadá? Je tu veselo.

00:02:35Je zde pohřbeno víc než 115 000 lidí, a ti nic nedělají.

00:02:40Tak je tu poměrně klid.

00:02:50-Všechny židovské hřbitovy mají své kouzlo,

00:02:53ale zvláštnost Weissensee spočívá v tom,

00:02:56že je to vlastně "město mrtvých", nekropole.

00:03:07Každý náhrobek je střípkem dějin světa a pod každým z nich

00:03:13se skrývá nějaký příběh.

00:03:42Tenhle hřbitov je hrozně neuspořádaný.

00:03:45Člověk se špatně orientuje.

00:03:48X je vedle P, a najednou se objeví A 3.

00:03:51Rád bych zkusil ofrotovat tenhle ornament.

00:03:54Ale nevím, jestli to půjde.

00:03:56Máme s sebou tužky, křídy i kreslící podložky.

00:04:00Zkuste tedy okopírovat nějaké písmo, kaligrafii nebo vzor.

00:04:04Prostě sbírejte dojmy.

00:04:20Setkali jsme se i s názory, že mládež nemá na hřbitově

00:04:23co dělat, že ruší klid mrtvých.

00:04:27Jiní lidé zase tvrdí, že je dobře, že se na hřbitov nezapomíná

00:04:31a že by se o něj měli zajímat všichni.

00:04:36A tak se vztah ke hřbitovu vyvíjí nějak sám od sebe.

00:05:39Lidé vždycky dávají rádi na odiv, že jejich blízcí byli významnější

00:05:45než ostatní lidé.

00:05:48Bohatý člověk si může dovolit větší náhrobek, desku

00:05:52nebo třeba hrobku.

00:05:56Ale myslím, že to nemá s židovstvím co dělat.

00:06:03Všichni si mají být rovni.

00:06:07A je úplně jedno, co jsme v životě dokázali nebo nedokázali.

00:06:12Jako lidské duše jsme si prostě všichni rovni.

00:06:18Kdybych byl před 150 lety místním rabínem,

00:06:22nevím, jestli bych to povolil. Ale teď už je příliš pozdě.

00:06:36Neřídím hřbitov, ale muzeum. Jsem vlastně ředitelem muzea!

00:06:41Nevidím v tom problém.

00:06:44Pohřeb je dnes bohužel určitým rušivým prvkem,

00:06:46jelikož k němu patří celá řada úkonů.

00:06:50U nás už se moc nepohřbívá, protože z centra je to sem

00:06:53příliš daleko.

00:06:56Zlí jazykové dokonce tvrdí, že hřbitov leží skoro v Polsku.

00:07:02Podle starých map však hřbitov Berlín Weissensee

00:07:05ležel i dřív úplně mimo město, a přesto sem lidé chodili.

00:07:21Kde často dlel jsem celý den

00:07:24v hávu smutečním tam budeš uveden, tam budu uveden.

00:07:28Až nezbude z nás než stín.

00:07:30Miluješ a cesty znáš. Hned voláš "jdu"! Pole U.

00:07:34Již v nebes aule čeká pole A.

00:07:38Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:

00:07:42tři metry na déli, jeden na šíři zas.

00:07:46Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.

00:07:50Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,

00:07:55ve Weissensee, ve Weissensee.

00:08:05-Maminka nám vždycky u stolu vyprávěla, jak tehdy žili.

00:08:10Znělo to skoro jako pohádka.

00:08:16Když na její vyprávění vzpomínám, musel to být úplně jiný svět!

00:08:22Mluvila také o neskutečně bohatém pradědečkovi Adolfu Schwabacherovi.

00:08:28O domech, kde žili. Měli prý obrovský dům!

00:08:34Přepychovou vilu se 40-ti pokoji.

00:08:48Byli trochu jiní než ostatní lidé.

00:08:51Měli zajímavou rodinnou historii, odlišovali se způsobem řeči,

00:08:56původem a tak dále. Začalo mě to zajímat.

00:09:04Vyhledala jsem si všechny dostupné podklady

00:09:06a vypravila se na 5 dní do Berlína.

00:09:08Začala jsem pátrat.

00:09:17Tenhle dům ve Wansee jsem našla rychle, protože se vůbec nezměnil.

00:09:23Rodina se sice nechala pokřtít, ale Adolf Schwabacher a jeho žena

00:09:27zůstali židovské víře věrní až do smrti, a tak mě napadlo,

00:09:32že museli být pohřbeni na židovském hřbitově!

00:09:35Ale myslela jsem, že už hrob nenajdu,

00:09:38protože nacisti téměř všechny židovské hřbitovy zničili!

00:10:03Berlín Weissensee je největší hřbitov v Evropě,

00:10:08největší židovský hřbitov, kde se dosud pohřbívá.

00:10:13Naštěstí se nám dochoval kompletní, abecedně řazený archiv,

00:10:16kde je zaznamenáno celkem 115.600 hrobů!

00:10:23Všech 130 hřbitovních polí je zaneseno v plánu,

00:10:26rozděleném na malá políčka.

00:10:29Každá pohřbená osoba má své pořadové číslo,

00:10:33podle kterého dokážeme hrob lokalizovat i bez náhrobku,

00:10:41a říci: "Ano, tady je ten člověk pohřben."

00:10:52O hrobu mého pradědečka se nikdy nikdo nezmínil.

00:11:00Takže jsem si myslela, že byl nejspíš zničen,

00:11:04že už prostě neexistuje. A byla jsem s tím vlastně smířená.

00:11:17Až tady jsem si uvědomila, že jsem po dlouhé době asi první,

00:11:21že tu nikdo nejméně 60 let nebyl.

00:11:39RÁMUS PILY

00:12:00Ano? Dobré ráno! Dobré ráno, pane Ritzi!

00:12:03Mohl byste s tím rámusem začít o něco později?

00:12:07Tak od dvanácti hodin? Ale když je nutné to udělat.

00:12:11Já to chápu, ale dělejte zatím něco jiného,

00:12:13protože ta vaše motorová pila a ten randál -

00:12:17Dobře, díky! Na shledanou!

00:12:22Prý si to neuvědomil.

00:12:24Ale má pravdu, ráno se musí všechno lesknout.

00:12:27Čekáme totiž vojáky.

00:12:33Vůbec poprvé sem přijdou zástupci izraelské armády,

00:12:36aby uctili památku vojáků z 1. světové války.

00:12:42Pro mě to je zcela výjimečná událost.

00:12:46Je to srdeční záležitost pro každého,

00:12:49kdo kdy sloužil v izraelské armádě.

00:12:54Už léta se tím zabývám, je to můj koníček.

00:12:59Zajímá mě všechno, co nějak souvisí s izraelskou armádou.

00:13:05Pokládání věnců ve Weissensee je alespoň pro mě

00:13:08mimořádnou událostí.

00:13:12Kromě izraelské strany se ho účastní i zástupci Bundeswehru.

00:13:41Němečtí Židé byli zákonem z roku 1864 uznáni

00:13:47za rovnoprávné občany německé Říše, a byli za to německému státu

00:13:54velmi vděční.

00:14:00Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka,

00:14:05přihlásil se děda dobrovolně do armády,

00:14:08stejně jako dalších 120 000 Židů.

00:14:1412 000 z nich se už nikdy nevrátilo.

00:14:19Jako malý chlapec jsem se ho vyptával:

00:14:21Dědečku, proč ty jsi nepadl? A on odpovídal:

00:14:25Protože jsem se vždycky schoval za strom,

00:14:28když se začalo střílet!

00:14:30Děda byl obr: vážil skoro 100 kilo.

00:14:33Podle dnešních zdravotních měřítek byl obézní.

00:14:37Byl to prostě pořádný kus chlapa!

00:14:39Na jeho vtipkování ale rád vzpomínám.

00:14:59Smrtí se nezabývám. Ještě na ni nemyslím!

00:15:06Vždyť mám před sebou ještě kus života!

00:15:13Jako hlavní policejní komisař mám na starosti i tenhle hřbitov

00:15:20a jeho okolí.

00:15:27Zpočátku jsem měl trochu obavy z toho, že se tu budu potkávat

00:15:31s lidmi židovské víry.

00:15:35Kamínky na náhrobcích i zdejší prostředí, všechno mi bylo cizí.

00:15:41Ale nakonec mě to začalo zajímat.

00:15:44Úplně jsem tomu propadl, a kousek po kousku jsem se učil

00:15:49poznávat židovské pohřební zvyky.

00:16:02-Pravidelně tu projíždějí policejní hlídky

00:16:05a zpočátku to bylo takové divné.

00:16:10Moc jsme se jim nezdáli. Zastavili nás třeba před bránou a ptali se:

00:16:16"Kam jdete!" a já odpověděla: "Domů." "Cože?!"

00:16:41Spoustu lidí vyděsilo, že se stěhujeme na hřbitov.

00:16:45To musí být hrůza, bydlet na takovém místě!

00:16:53-A my jim říkali: "Co má být?

00:16:57Všichni už jsou mrtví, nemůžou nám ublížit!"

00:17:01Nebáli jsme se ani nákazy.

00:17:04Je to jenom hřbitov. Prostě velký park s hroby.

00:17:11Nemáme strach.

00:17:17-Kdysi tam bydlel zaměstnanec hřbitova.

00:17:21Potom zůstal byt dlouhá léta prázdný.

00:17:25Správa hřbitova ho nechala zrenovovat a nabídla ho k pronájmu.

00:17:29A objevil se mladý pár, který tu chtěl bydlet.

00:17:33-V inzerátu psali, že budeme muset zachovávat pietu místa.

00:17:37To se rozumí, že tam nebudu běhat jako v normálním parku

00:17:40nebo pořádat piknik s grilováním.

00:17:45To je přece jasné! Víme, že to je hřbitov.

00:17:51Ouvej!

00:17:57No jo. Ty cesty už nejsou, co bývaly.

00:18:02Já si je pamatuju z dětství, kdy nám hřbitov sloužil,

00:18:06nechci říct přímo jako hřiště, jako místo pro trávení

00:18:11volného času.

00:18:14Učil jsem se tu jezdit.

00:18:17Řídit auto ve stísněných prostorách hřbitova, po úzkých cestičkách

00:18:22a v těch zatáčkách bylo užitečné.

00:18:26Bylo mi teprve 14, a tak jsem mohl jezdit jenom tady.

00:18:35Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života.

00:18:44Moji rodiče se vystěhovali v roce 1924 do Palestiny

00:18:49a o návratu domů do Německa vůbec neuvažovali.

00:18:55Když ale maminka koncem roku 1926 otěhotněla a napsala to rodičům,

00:19:04můj dědeček prý trval na tom, že se musí vrátit do Německa,

00:19:08jinak že ji vydědí.

00:19:14Otec pak pracoval na židovském hřbitově ve Weissensee.

00:19:20Dělal základy pro náhrobky.

00:20:02Byl jsem dost osamělý.

00:20:04Árijské děti mě mezi sebe nepřijaly, nestály o mě.

00:20:09Ani jsem neměl chuť si s nimi hrát.

00:20:13Proč taky, když se se mnou, se židovským dítětem,

00:20:16odmítaly bavit a nadávaly mi?

00:20:21Hledal jsem proto místo, kde bych měl od nich klid.

00:20:31Tatínek mě jednou vzal s sebou na hřbitov ve Weissensee,

00:20:36a já se pak postupně seznamoval se zdejším prostředím.

00:20:42Toulal jsem se mezi hrobovými poli a prohlížel si náhrobky.

00:20:48A když sem později začaly chodit i děti dalších zaměstnanců,

00:20:52stala se z nás parta.

00:20:54Volný čas jsme tu trávili společně.

00:21:09Podle přísných židovských zákonů musí pohřeb proběhnout

00:21:13co nejrychleji.

00:21:16Pochopitelně se neobejde bez smuteční řeči.

00:21:20Vždycky mi připadala nesmírně důležitá,

00:21:24protože řečník v ní nehodnotí jenom život zesnulého,

00:21:27ale může jejím prostřednictvím hodně pomoct rodině, pozůstalým.

00:21:38I z toho důvodu považuji pohřební obřad

00:21:41za mnohem důležitější, než svatbu.

00:21:45Při něm můžu udělat pro člověka mnohem víc, než na svatbě,

00:21:49kde se všichni radují a city nejsou tak zjitřené.

00:21:54Novomanželé stejně hned zapomenou všechno, co jim řeknete.

00:21:59Pohřební obřad je ale nesmírně důležitý.

00:22:30Vzpomínám si, že na hřbitov chodilo v minulosti hodně lidí.

00:22:34Vždyť až do roku 1939 žilo v Berlíně 180.000 Židů!

00:22:42Někteří pak sice emigrovali, ale všichni jejich zesnulí příbuzní

00:22:46byli pohřbeni tady, na tomhle hřbitově,

00:22:50který v té době existoval už 50 let!

00:22:54A těch 90 000 hrobů bylo třeba udržovat.

00:23:01Proto nás, jako nejstarší žáky, nasadili - nuceně nasadili -

00:23:09na židovský hřbitov ve Weissensee.

00:23:14V roce 1942, to mi bylo 15, jsme tak denně museli

00:23:18vykopat jeden hrob:

00:23:2160 centimetrů široký, 2 metry dlouhý a 1,8 metru hluboký.

00:23:29Neměli jsme žádné učitele a pečoval o nás jen místní rabín,

00:23:34doktor Mayer.

00:23:38Na hřbitově se tehdy rozprostírala velká travnatá plocha,

00:23:43na které se nepohřbívalo.

00:23:48Mohli jsme ji využívat ke sportování.

00:23:53Panu Mayerovi se podařilo ze škol přivézt stojany na skok do výšky,

00:23:58vrhačské náčiní a další cvičební pomůcky.

00:24:04Mohli jsme hrát fotbal. Prostě jsme se tu mohli vyřádit.

00:24:38V patnácti mě pochopitelně zajímala děvčata.

00:24:42Ale nebylo to nic vážného.

00:24:45Byla jiná doba, a o sexu se tehdy nemluvilo tak otevřeně jako dnes.

00:24:50A právě tady, na hřbitově, jsem potkal svoji první velkou lásku.

00:24:55Jmenovala se Marion Ehrlichová. Chodila do školy

00:24:58na Wilsonackerstrasse. Měla plavé vlasy.

00:25:01Vypadala jako árijka. A do ní jsem se zamiloval.

00:25:09Na fotografii vidíte, jak se židovské děti

00:25:11uměly v roce 1942 smát. Smáli jsme se opravdu od srdce!

00:25:16Ale jenom tady, na hřbitově, protože tady nám to

00:25:20nikdo nezakazoval.

00:25:24Postupně jsme se spřátelili a začali jsme se scházet.

00:25:29Tohle krásné období ale skončilo na podzim roku 1942,

00:25:33kdy ji deportovali.

00:25:36Vím jenom, že ji nejprve odvezli do Lodže.

00:25:40Odtud odjela do Osvětimi, kde ji zavraždili.

00:25:47Byla to moje velká láska. Po ní už jsem nemiloval

00:25:50žádné židovské děvče.

00:26:06Není to tak jednoduché. Není tu žádné datum. Nic.

00:26:12Ale určitě tu někde musí být nějaký náhrobní kámen.

00:26:18Možná leží na jiném pohřebním poli. Schovej ten papír.

00:26:23A pozor, ať nezakopneš, Milly! Taky dávej pozor!

00:26:26Ano.

00:26:29Tak, E4, na tomhle poli, šestnáctá řada.

00:26:40V den, kdy mým prarodičům písemně oznámili datum deportace,

00:26:44si babička s dědečkem odpárali z oděvu židovské hvězdy

00:26:48a nechali se vyfotografovat, aby měli jejich 4 synové památku.

00:26:56Na tomhle snímku je jedna zvláštnost:

00:27:00dědeček si připnul Železný kříž 1. třídy,

00:27:04který dostal za 1. světové války.

00:27:12Haló! Mám to!

00:27:15Našel jsem to. Tady! Haló!

00:27:21Tady to je!

00:27:25Na památku Šalomona Kindermanna a Emmy Kindermannové,

00:27:29rozené Schlesingerové, našich milovaných rodičů

00:27:33a prarodičů, kteří byli v roce 1942 odvlečeni na Východ,

00:27:38odkud se už nevrátili.

00:27:50Při vzpomínkách na období pronásledování jsem si uvědomil,

00:27:54že židovský hřbitov Weissensee mi dal něco,

00:27:57co jsem jinde postrádal.

00:28:03Mám ho rád, protože je neoddělitelnou součástí

00:28:06mého života i mého osudu.

00:28:20Tento židovský hřbitov ochránila za nacistické éry pověrčivost lidí.

00:28:29Šuškalo se, že s ním není něco v pořádku.

00:28:33Že ho ovládá nějaký tajemný duch, nějaký Golem.

00:28:38Něco, co není úplně košer, víte?

00:28:42A to byl hlavní důvod, proč sem nikdy nevkročil

00:28:45žádný voják nebo policajt.

00:28:48Hřbitov zachránila před zničením pověrčivost.

00:28:52Víme přece, kolik židovských hřbitovů bylo znesvěceno!

00:28:56A tady se nestalo vůbec nic!

00:29:18Kdyby měli nacisté víc času, asi by i tenhle hřbitov zničili.

00:29:24Z dvanácti let, kdy byli u moci, trvala 6 let válka,

00:29:28a ta byla vlastně už od porážky u Stalingradu prohraná.

00:29:34To věděli všichni. Jenom si to nechtěli připustit.

00:29:54Když jsem tady, vždycky si říkám: Už abych byl zase venku.

00:30:02Pokaždé tu na mě padne tíseň, nerad tady dělám průvodce.

00:30:07Chápu, že se tu lidem líbí a že se po hřbitově

00:30:10rádi procházejí.

00:30:13Ale na mě to místo působí skličujícím dojmem.

00:30:20Jako dítě jsem ale na hřbitově trávil spoustu času.

00:30:25Mívali jsme zde hodiny náboženství s rabínem Riesenburgerem,

00:30:29který tu bydlel.

00:30:31Žil tady už v dobách nejhoršího pronásledování,

00:30:34a vždycky se snažil všem zesnulým připravit důstojné rozloučení.

00:30:43Pan Riesenburger byl báječný vypravěč,

00:30:46který si s námi rád povídal a nevyhýbal se žádným tématům.

00:30:51Ale nejraději vyprávěl o tomhle hřbitově.

00:31:00Znamenalo to pro nás nové ráno.

00:31:04Toho dne, v pondělí 23. dubna 1945, přesně v 15 hodin,

00:31:14prošel bránou našeho hřbitova ve Weissensee první sovětský voják.

00:31:24Šel zpříma a jeho krok byl pevný.

00:31:29V tu chvíli mě zaplavil pocit, že každým svým krokem

00:31:33zadupává do země kus hákového kříže.

00:32:40-Moje žena taky mluví německy. I když asi ne tak rychle, jako já.

00:32:45-Aha.
-Jo, jo.

00:33:22PLÁČ

00:33:39Babičko Heleno -

00:33:45-přišli jsme tě navštívit.

00:33:51Dědeček za tebou, bohužel, nemohl přijít.

00:33:55Zplynovali ho v Osvětimi.

00:34:00Stejně jako tvého prostředního syna.

00:34:07Tvůj nejstarší syn, můj otec, zemřel na ruské frontě.

00:34:13Ze všech tvých dětí jsem tak poznal jenom tvého nejmladšího syna.

00:34:18V Budapešti.

00:34:28Nějakým zázrakem jsme přežili já, moje matka a sestra,

00:34:35které bydlí v Curychu.

00:34:43Často si kladu otázku: Proč zrovna já?

00:34:50Co jsem udělal dobře nebo špatně, že jsem přežil?

00:34:56Ale vím, že na ni nikdy nedostanu odpověď.

00:35:00Proto musím žít a udělat všechno, aby Epsteinové přežili

00:35:05a pokračovali v rodinné tradici. To je podle mě nejdůležitější.

00:35:43Nemám tušení. Ale je to už hodně starý zvyk.

00:35:51Mám s sebou knihu židovských obyčejů. Třeba to tam někde je!

00:35:56Jestli chcete, můžu se podívat.

00:36:01Vím jen, že je to prastará tradice, která nějak souvisí s tím,

00:36:05že člověk neměl po ruce žádné květiny,

00:36:09a proto místo nich položil na náhrobní kámen kamínek.

00:36:16Na znamení, že ten hrob navštívil a že na zesnulého nezapomněl.

00:36:29Němečtí občané, kteří byli pronásledováni

00:36:32pro svou židovskou víru a museli se zachránit útěkem do Číny,

00:36:35se nyní po devíti letech vracejí do vlasti.

00:36:38Opustili Šanghaj, aby v Berlíně začali novou kapitolu svých životů.

00:36:43Jen část z nich se ale shledá se svými příbuznými či přáteli.

00:36:47Navrátilce přišel přivítat i berlínský starosta Friedensburg

00:36:50z CDU.

00:36:52-Naši židovští přátelé se vrátili nikoli proto,

00:36:54aby uprostřed zuboženého, vystrašeného a trpícího národa

00:37:01vedli bezstarostný život,

00:37:04ale aby s námi sdíleli naši chudobu, bolest i hlad.

00:37:08A za to bych jim chtěl co nejsrdečněji poděkovat.

00:37:13Znovu nás zdravili, bavili se s námi a ptali se,

00:37:16zda něco nepotřebujeme.

00:37:19Chovali se přátelsky. Byli jsme opět normální lidé.

00:37:22Ale dlouho nám trvalo, než jsme si zvykli,

00:37:25že už nejsme občany nižší kategorie.

00:37:29V roce 1947 jsem se seznámil se svou ženou

00:37:33a po tříleté známosti jsme se vzali.

00:37:37A jedinou dceru jsem pojmenoval po své dětské lásce: Marion.

00:37:44Chtěl jsem tak uctít její památku.

00:38:03V důsledku studené války se berlínská židovská obec

00:38:09rozdělila na dvě části:

00:38:13na západoberlínskou a východoberlínskou.

00:38:17Od té chvíle se vyvíjely odděleně.

00:38:21Zajistit pro Západoberlíňana pohřeb ve Weissensee

00:38:25bylo stále obtížnější.

00:38:27Na hranicích chtěli vždycky vidět nějaké doklady a potvrzení,

00:38:30jako by to mrtvé tělo z druhé strany mohlo -

00:38:34A co si museli vytrpět pozůstalí! Byla to zlá doba!

00:38:40Nesmíme zapomínat, že jsme žili v NDR a že socialismus byl

00:38:45ekonomikou nedostatku. Pořád něco nebylo.

00:38:52Když jsem na tohle místo přišel v 70. letech poprvé,

00:38:55pracovalo na hřbitově jenom pár lidí.

00:39:01Dva byli v kanceláři, jeden vrátný, květinářka,

00:39:06která prodávala květiny, jedna uklízečka. To bylo všechno!

00:39:13Je pravda, že hřbitov měl ve 20. a 30. letech víc zaměstnanců,

00:39:19než kolik měla východoberlínská židovská obec členů!

00:39:24A bylo to čím dál horší. Co jsme měli dělat?

00:39:28Nezmohli jsme vůbec nic!

00:39:58V dětství jsme tady trávili spoustu času.

00:40:02Vyhledávali jsme dobrodružství a podle toho jsme se i chovali.

00:40:09Hráli jsme si třeba na schovávanou. Hřbitov na nás působil

00:40:13hrůzostrašně, a tak jsme po chvilce vždycky pospíchali pryč.

00:40:19Tedy alespoň my holky. Myslím, že kluky to tolik nebralo.

00:40:23Ti se zajímali hlavně o pivo.

00:40:30Hned za hřbitovní zdí byl totiž obchod s nápoji.

00:40:34A když jste byli šikovní, mohli jste si odtud odnést pár lahví.

00:40:39Za zdí totiž stály přepravky s limonádami a pivem.

00:40:44Kluci z toho byli u vytržení. A nejenom oni.

00:40:48Možnosti přilepšit si využívali i někteří dospělí.

00:41:12Podívejte, leží tu nějaká větev.

00:41:19Někdo ji odstrčil na vedlejší hrob, jenom o kousek.

00:41:25Musím dávat pozor, kam šlapu.

00:41:28Je docela těžká. Chci ji jen položit sem,

00:41:33mezi hroby.

00:41:37Tak. A teď už nikomu nepřekáží.

00:41:40Ale je to pořádný kus stromu!

00:41:42Jakoby nám příroda chtěla dát najevo, že proti ní nemáme šanci.

00:41:46Už je tu zase pěkná džungle. Tamhle je další větev.

00:41:50Tohle se prostě nedá zvládnout.

00:41:53120 000 hrobů! To není v našich silách.

00:41:59Někdy v 70. letech, nepamatuji se už přesně kdy,

00:42:03mi volali z jednoho západoberlínského hotelu,

00:42:06že je tam nějaký Američan židovského původu,

00:42:10který by rád navštívil hroby svých příbuzných ve východním Berlíně.

00:42:16Bojí se ale jet sám do komunistické země,

00:42:19a chtěl by s sebou nějakého židovského průvodce.

00:42:24A jestli bych tam s ním nezajel. Dost mě to zaskočilo.

00:42:29Ale byl jsem mladý, lákalo mě dobrodružství.

00:42:33A tak jsem Američana vyzvedl a vydali jsme se přes Check point

00:42:36Charlie do východního Berlína.

00:42:39Už předem jsem pochopitelně věděl, kam pojedeme.

00:42:43Američan chtěl navštívit hřbitov ve Weissensee.

00:42:47Tehdy jsem tu byl poprvé, a dost mě to vzalo.

00:42:49Spíš než na hřbitově to tu vypadalo jako v pralese s náhrobky.

00:42:53Ale pro mě to byl silný emocionální zážitek!

00:42:57Ještě několikrát jsem se do Weissensee vrátil,

00:42:59abych si to tu mohl lépe prohlédnout.

00:43:02Ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by tu mohl být pohřbený

00:43:05někdo z rodiny. O nikom jsem totiž nevěděl.

00:43:09Narodil jsem se v roce 1947 v Londýně jako Ronald George Goltz.

00:43:13A právě mé jméno cosi napovídá:

00:43:16Goltz je sice staré rodinné příjmení, ale podle jmen

00:43:19Ronald George je zřejmé, že si rodiče přáli,

00:43:22aby ze mě byl Angličan.

00:43:25Dlouho mi tajili, že jsou oba Židé.

00:43:27Takže jsem vyrůstal ve sladké nevědomosti jako imperiální Brit,

00:43:30a nenáviděl jsem Němce stejně, jako všechny anglické děti

00:43:35po 2. světové válce.

00:43:39V roce 1958, to mi bylo 11, se otec rozhodl,

00:43:43že se vrátíme do Německa. Do západního Německa.

00:43:47Nechtěl ale do Berlína, protože tam nikoho neměl.

00:43:50Všichni jeho příbuzní už byli po smrti.

00:43:53A až tady mi prozradil, že jsem Žid.

00:43:55Já jsem to ale odmítal přijmout. To není možné, abych byl Žid!

00:44:26HUDBA A ZPĚV

00:45:02Po pádu Berlínské zdi jsem začal pátrat po historii své rodiny.

00:45:07Protože jsem si uvědomil, že pokud můj pradědeček zemřel

00:45:11v Berlíně, musel být pohřben právě tady, ve Weissensee!

00:45:18A náhle mi to v hlavě sepnulo.

00:45:21V roce 1991 se spojil můj emocionální zážitek

00:45:25ze 70. let s historií mé rodiny.

00:45:29Vrátil jsem se do Weissensee a našel náhrobní kámen.

00:45:33Tehdejší správkyně paní Borgmannové jsem se zeptal,

00:45:36jestli je poblíž pradědova hrobu volné místo,

00:45:39aby mě tu jednou mohli pohřbít. Zeptala se mě: Jste Žid?

00:45:44A když jsem přisvědčil, položila mi další otázku:

00:45:47A jste členem Židovské obce? Úplně mi tím vyrazila dech!

00:45:53Řekla, že kdybych zítra zemřel, museli by moji příbuzní prokázat,

00:45:56že jsem Žid. A mohl by nastat problém.

00:46:00A tak jsem se vypravil na židovskou obec,

00:46:02abych si zajistil, že jednou budu moci být pohřben ve Weissensee.

00:46:06Je to hezký pocit, když vím, že jednoho dne spočinu právě tady!

00:46:41Máme tu kolem 4.000 rodinných hrobek,

00:46:44ale většina je ve špatném stavu.

00:46:47Kdyby se do nich člověk trošku opřel, spadnou.

00:47:43Zdědíte-li nějaké kulturní bohatství,

00:47:47nějakou kulturní památku, musíte o ni pečovat.

00:47:51V případě tohoto hřbitova to potrvá řadu let

00:47:53a bude zapotřebí obrovských finančních nákladů,

00:47:56než zrestaurujeme alespoň ty nejzchátralejší

00:47:59a nejdůležitější hrobky.

00:48:02V minulých letech se nám podařilo obnovit více než 50 hrobů!

00:48:06Je to sice jenom nepatrná část z těch zbývajících 3.400.

00:48:11Ale hlavně, že jsme vůbec začali!

00:48:31Každoročně stojíme před obtížnou otázkou,

00:48:34které hroby bychom měli opravit a zachránit.

00:48:41Přednost samozřejmě dostávají ty v havarijním stavu,

00:48:44které je nutné podpírat, aby se nezřítily

00:48:47a nepoškodily okolní hroby.

00:49:15V památkové péči se musíme oprostit od osobních pocitů

00:49:20a nerozlišovat věci na kýčovité, krásné či škaredé.

00:49:25Někomu to sice může připadat zvláštní, ale jsme rádi,

00:49:28že to můžeme lidem ukázat.

00:49:32Když si člověk vzpomene, jaké to bylo původně zrezivělé

00:49:36a polorozpadlé, a porovná to s nynější podobou,

00:49:41musí před uměním restaurátorů smeknout.

00:49:46Podali opravdu úžasný výkon!

00:49:49K překvapení všech se pak ukázalo, že to bylo původně barevné.

00:49:56A to je na naší práci to nejzajímavější.

00:50:38Máme-li židovský hřbitov, měli bychom se podle toho chovat.

00:50:44Ale v dnešní době to bohužel není jednoduché.

00:50:48Lidé mají své vlastní představy ovlivněné nežidovským prostředím.

00:50:55Květiny a podobné věci na židovský hřbitov

00:50:58podle tradičních židovských zvyklostí prostě nepatří.

00:51:03Ale lidi si to nenechají vymluvit.

00:51:06Jistě.

00:51:08Vyjdeme-li ze skutečnosti, že 70 až 80% členů židovské obce

00:51:13pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu, mění se všechno.

00:51:19I podoba hřbitova.

00:51:42Byl volejbalovým trenérem.

00:51:47Trénoval reprezentační družstvo Sovětského svazu

00:51:50a univerzitní reprezentační tým Ukrajiny.

00:51:55Byl hodně populární a v Oděse ho všichni znali.

00:52:00I tady byl známý.

00:52:02Na jeho pohřeb přišlo 200, možná 300 lidí!

00:52:06Byli tu i zástupci židovské obce.

00:52:08Scházíme se tu 8. srpna, v den jeho nedožitých narozenin.

00:52:11A také 1. ledna, kdy je výročí jeho úmrtí.

00:52:16Proč nejdou, Míšo? Kde jsou?

00:52:18-Kdo?
-No kdo! Ostatní!

00:52:22Ty jsi nikoho neviděl?
-Já nevím! Stál tam Volik -

00:52:26-Voliksej?
-Ano. Já nevím. Nevím, na co čekal.

00:52:30Šel jsem tudy.
-Bože můj!

00:52:34-Jsem předsedou Berlínského klubu přátel Oděsy.

00:52:38Jura byl jeho prvním předsedou. Po jeho smrti jsme se rozhodovali,

00:52:43kdo bude pokračovat v jeho práci, a zda nemáme klub přejmenovat

00:52:50po něm. TELEFON

00:52:53Haló! Tak kde jste?!

00:53:01-Kde proboha jste?! Pojďte sem! Taková ostuda. Pojďte tudy!

00:53:13-Kudy jste šli?

00:53:17-Chodí sem dvakrát do roka, a pokaždé zabloudí.

00:54:03-Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou pracovat na hřbitově.

00:54:12Dneska je ale těžké najít práci, a tak jsem rád, že tu můžu dělat.

00:54:23Nejsem věřící.

00:54:25Nejsem skutečný Žid, protože jsem k tomu nebyl nikdy veden.

00:54:31Odmalička do nás vtloukali dějiny naší strany a podobné věci.

00:54:36Ale občas si říkám:

00:54:39Existuje jedno slovo: Micva.

00:54:48Člověk by měl ostatním činit dobro.

00:54:51Ne pro peníze nebo pro slávu, ale jen tak, sám od sebe.

00:54:58Když něco vykoná pro žijící lidi, je to jinak.

00:55:02Ti mohou alespoň poděkovat.

00:55:09Mrtví už ale poděkovat nemohou.

00:55:15To je podle mě Micva. Udělat něco dobrého. I naposled.

00:55:29Každý svůj svět má zde dole. Své pole.

00:55:33A jméno každého tak jasně zní. O nebo I.

00:55:38Tvůj hrob je čerstvě zasypán.

00:55:41A dle zbožného zvyku všemi tancem jsi vítán.

00:55:45Přidej se bez vzlyku.

00:55:47Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:

00:55:51tři metry na déli, jeden na šíři zas.

00:55:55Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.

00:56:01Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,

00:56:08ve Weissensee, ve Weissensee.

00:56:18Netuším, co se tam bude dít.

00:56:22Starosti mi dělá jen jedna věc:

00:56:25Jestli se potkám s lidmi, které jsem měl rád.

00:56:29A jak přijmu ty, které jsem až tak rád neměl.

00:56:37Budu se s nimi muset setkat? Já doufám, že ne!

00:56:42Ale jak říkám: nemám tušení...

00:57:12Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014