Na severu Berlína, ukryt před zraky zvědavců a chráněn tajemstvím, které i nacisty odradilo od jeho zničení, leží největší dosud funkční židovský hřbitov v Evropě. Německý dokument
00:00:06Česká televize uvádí německý dokumentární film.
00:00:16Při pohřbu máte jen jediný úkol.
00:00:19Dohlédnout, aby šla rakev buď ke kremaci, nebo do země.
00:00:23To je váš jediný a hlavní úkol.
00:00:28Obvykle všechno probíhá bez problémů,
00:00:32ale někdy dělají potíže rodinní příslušníci.
00:00:42Už dávno jsem dospěl k názoru, že mou povinností není
00:00:46se s nimi dohadovat, ale jenom se postarat,
00:00:49aby se rakev dostala do správného hrobu.
00:00:53To je můj úkol, a až dosud se mi to dařilo.
00:02:00V NEBI, POD ZEMÍ
00:02:05Židovský hřbitov Weissensee
00:02:22Jsme na hřbitově. A jak to tady vypadá? Je tu veselo.
00:02:35Je zde pohřbeno víc než 115 000 lidí, a ti nic nedělají.
00:02:40Tak je tu poměrně klid.
00:02:50-Všechny židovské hřbitovy mají své kouzlo,
00:02:53ale zvláštnost Weissensee spočívá v tom,
00:02:56že je to vlastně "město mrtvých", nekropole.
00:03:07Každý náhrobek je střípkem dějin světa a pod každým z nich
00:03:13se skrývá nějaký příběh.
00:03:42Tenhle hřbitov je hrozně neuspořádaný.
00:03:45Člověk se špatně orientuje.
00:03:48X je vedle P, a najednou se objeví A 3.
00:03:51Rád bych zkusil ofrotovat tenhle ornament.
00:03:54Ale nevím, jestli to půjde.
00:03:56Máme s sebou tužky, křídy i kreslící podložky.
00:04:00Zkuste tedy okopírovat nějaké písmo, kaligrafii nebo vzor.
00:04:04Prostě sbírejte dojmy.
00:04:20Setkali jsme se i s názory, že mládež nemá na hřbitově
00:04:23co dělat, že ruší klid mrtvých.
00:04:27Jiní lidé zase tvrdí, že je dobře, že se na hřbitov nezapomíná
00:04:31a že by se o něj měli zajímat všichni.
00:04:36A tak se vztah ke hřbitovu vyvíjí nějak sám od sebe.
00:05:39Lidé vždycky dávají rádi na odiv, že jejich blízcí byli významnější
00:05:45než ostatní lidé.
00:05:48Bohatý člověk si může dovolit větší náhrobek, desku
00:05:52nebo třeba hrobku.
00:05:56Ale myslím, že to nemá s židovstvím co dělat.
00:06:03Všichni si mají být rovni.
00:06:07A je úplně jedno, co jsme v životě dokázali nebo nedokázali.
00:06:12Jako lidské duše jsme si prostě všichni rovni.
00:06:18Kdybych byl před 150 lety místním rabínem,
00:06:22nevím, jestli bych to povolil. Ale teď už je příliš pozdě.
00:06:36Neřídím hřbitov, ale muzeum. Jsem vlastně ředitelem muzea!
00:06:41Nevidím v tom problém.
00:06:44Pohřeb je dnes bohužel určitým rušivým prvkem,
00:06:46jelikož k němu patří celá řada úkonů.
00:06:50U nás už se moc nepohřbívá, protože z centra je to sem
00:06:53příliš daleko.
00:06:56Zlí jazykové dokonce tvrdí, že hřbitov leží skoro v Polsku.
00:07:02Podle starých map však hřbitov Berlín Weissensee
00:07:05ležel i dřív úplně mimo město, a přesto sem lidé chodili.
00:07:21Kde často dlel jsem celý den
00:07:24v hávu smutečním tam budeš uveden, tam budu uveden.
00:07:28Až nezbude z nás než stín.
00:07:30Miluješ a cesty znáš. Hned voláš "jdu"! Pole U.
00:07:34Již v nebes aule čeká pole A.
00:07:38Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:
00:07:42tři metry na déli, jeden na šíři zas.
00:07:46Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.
00:07:50Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,
00:07:55ve Weissensee, ve Weissensee.
00:08:05-Maminka nám vždycky u stolu vyprávěla, jak tehdy žili.
00:08:10Znělo to skoro jako pohádka.
00:08:16Když na její vyprávění vzpomínám, musel to být úplně jiný svět!
00:08:22Mluvila také o neskutečně bohatém pradědečkovi Adolfu Schwabacherovi.
00:08:28O domech, kde žili. Měli prý obrovský dům!
00:08:34Přepychovou vilu se 40-ti pokoji.
00:08:48Byli trochu jiní než ostatní lidé.
00:08:51Měli zajímavou rodinnou historii, odlišovali se způsobem řeči,
00:08:56původem a tak dále. Začalo mě to zajímat.
00:09:04Vyhledala jsem si všechny dostupné podklady
00:09:06a vypravila se na 5 dní do Berlína.
00:09:08Začala jsem pátrat.
00:09:17Tenhle dům ve Wansee jsem našla rychle, protože se vůbec nezměnil.
00:09:23Rodina se sice nechala pokřtít, ale Adolf Schwabacher a jeho žena
00:09:27zůstali židovské víře věrní až do smrti, a tak mě napadlo,
00:09:32že museli být pohřbeni na židovském hřbitově!
00:09:35Ale myslela jsem, že už hrob nenajdu,
00:09:38protože nacisti téměř všechny židovské hřbitovy zničili!
00:10:03Berlín Weissensee je největší hřbitov v Evropě,
00:10:08největší židovský hřbitov, kde se dosud pohřbívá.
00:10:13Naštěstí se nám dochoval kompletní, abecedně řazený archiv,
00:10:16kde je zaznamenáno celkem 115.600 hrobů!
00:10:23Všech 130 hřbitovních polí je zaneseno v plánu,
00:10:26rozděleném na malá políčka.
00:10:29Každá pohřbená osoba má své pořadové číslo,
00:10:33podle kterého dokážeme hrob lokalizovat i bez náhrobku,
00:10:41a říci: "Ano, tady je ten člověk pohřben."
00:10:52O hrobu mého pradědečka se nikdy nikdo nezmínil.
00:11:00Takže jsem si myslela, že byl nejspíš zničen,
00:11:04že už prostě neexistuje. A byla jsem s tím vlastně smířená.
00:11:17Až tady jsem si uvědomila, že jsem po dlouhé době asi první,
00:11:21že tu nikdo nejméně 60 let nebyl.
00:11:39RÁMUS PILY
00:12:00Ano? Dobré ráno! Dobré ráno, pane Ritzi!
00:12:03Mohl byste s tím rámusem začít o něco později?
00:12:07Tak od dvanácti hodin? Ale když je nutné to udělat.
00:12:11Já to chápu, ale dělejte zatím něco jiného,
00:12:13protože ta vaše motorová pila a ten randál -
00:12:17Dobře, díky! Na shledanou!
00:12:22Prý si to neuvědomil.
00:12:24Ale má pravdu, ráno se musí všechno lesknout.
00:12:27Čekáme totiž vojáky.
00:12:33Vůbec poprvé sem přijdou zástupci izraelské armády,
00:12:36aby uctili památku vojáků z 1. světové války.
00:12:42Pro mě to je zcela výjimečná událost.
00:12:46Je to srdeční záležitost pro každého,
00:12:49kdo kdy sloužil v izraelské armádě.
00:12:54Už léta se tím zabývám, je to můj koníček.
00:12:59Zajímá mě všechno, co nějak souvisí s izraelskou armádou.
00:13:05Pokládání věnců ve Weissensee je alespoň pro mě
00:13:08mimořádnou událostí.
00:13:12Kromě izraelské strany se ho účastní i zástupci Bundeswehru.
00:13:41Němečtí Židé byli zákonem z roku 1864 uznáni
00:13:47za rovnoprávné občany německé Říše, a byli za to německému státu
00:13:54velmi vděční.
00:14:00Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka,
00:14:05přihlásil se děda dobrovolně do armády,
00:14:08stejně jako dalších 120 000 Židů.
00:14:1412 000 z nich se už nikdy nevrátilo.
00:14:19Jako malý chlapec jsem se ho vyptával:
00:14:21Dědečku, proč ty jsi nepadl? A on odpovídal:
00:14:25Protože jsem se vždycky schoval za strom,
00:14:28když se začalo střílet!
00:14:30Děda byl obr: vážil skoro 100 kilo.
00:14:33Podle dnešních zdravotních měřítek byl obézní.
00:14:37Byl to prostě pořádný kus chlapa!
00:14:39Na jeho vtipkování ale rád vzpomínám.
00:14:59Smrtí se nezabývám. Ještě na ni nemyslím!
00:15:06Vždyť mám před sebou ještě kus života!
00:15:13Jako hlavní policejní komisař mám na starosti i tenhle hřbitov
00:15:20a jeho okolí.
00:15:27Zpočátku jsem měl trochu obavy z toho, že se tu budu potkávat
00:15:31s lidmi židovské víry.
00:15:35Kamínky na náhrobcích i zdejší prostředí, všechno mi bylo cizí.
00:15:41Ale nakonec mě to začalo zajímat.
00:15:44Úplně jsem tomu propadl, a kousek po kousku jsem se učil
00:15:49poznávat židovské pohřební zvyky.
00:16:02-Pravidelně tu projíždějí policejní hlídky
00:16:05a zpočátku to bylo takové divné.
00:16:10Moc jsme se jim nezdáli. Zastavili nás třeba před bránou a ptali se:
00:16:16"Kam jdete!" a já odpověděla: "Domů." "Cože?!"
00:16:41Spoustu lidí vyděsilo, že se stěhujeme na hřbitov.
00:16:45To musí být hrůza, bydlet na takovém místě!
00:16:53-A my jim říkali: "Co má být?
00:16:57Všichni už jsou mrtví, nemůžou nám ublížit!"
00:17:01Nebáli jsme se ani nákazy.
00:17:04Je to jenom hřbitov. Prostě velký park s hroby.
00:17:11Nemáme strach.
00:17:17-Kdysi tam bydlel zaměstnanec hřbitova.
00:17:21Potom zůstal byt dlouhá léta prázdný.
00:17:25Správa hřbitova ho nechala zrenovovat a nabídla ho k pronájmu.
00:17:29A objevil se mladý pár, který tu chtěl bydlet.
00:17:33-V inzerátu psali, že budeme muset zachovávat pietu místa.
00:17:37To se rozumí, že tam nebudu běhat jako v normálním parku
00:17:40nebo pořádat piknik s grilováním.
00:17:45To je přece jasné! Víme, že to je hřbitov.
00:17:51Ouvej!
00:17:57No jo. Ty cesty už nejsou, co bývaly.
00:18:02Já si je pamatuju z dětství, kdy nám hřbitov sloužil,
00:18:06nechci říct přímo jako hřiště, jako místo pro trávení
00:18:11volného času.
00:18:14Učil jsem se tu jezdit.
00:18:17Řídit auto ve stísněných prostorách hřbitova, po úzkých cestičkách
00:18:22a v těch zatáčkách bylo užitečné.
00:18:26Bylo mi teprve 14, a tak jsem mohl jezdit jenom tady.
00:18:35Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života.
00:18:44Moji rodiče se vystěhovali v roce 1924 do Palestiny
00:18:49a o návratu domů do Německa vůbec neuvažovali.
00:18:55Když ale maminka koncem roku 1926 otěhotněla a napsala to rodičům,
00:19:04můj dědeček prý trval na tom, že se musí vrátit do Německa,
00:19:08jinak že ji vydědí.
00:19:14Otec pak pracoval na židovském hřbitově ve Weissensee.
00:19:20Dělal základy pro náhrobky.
00:20:02Byl jsem dost osamělý.
00:20:04Árijské děti mě mezi sebe nepřijaly, nestály o mě.
00:20:09Ani jsem neměl chuť si s nimi hrát.
00:20:13Proč taky, když se se mnou, se židovským dítětem,
00:20:16odmítaly bavit a nadávaly mi?
00:20:21Hledal jsem proto místo, kde bych měl od nich klid.
00:20:31Tatínek mě jednou vzal s sebou na hřbitov ve Weissensee,
00:20:36a já se pak postupně seznamoval se zdejším prostředím.
00:20:42Toulal jsem se mezi hrobovými poli a prohlížel si náhrobky.
00:20:48A když sem později začaly chodit i děti dalších zaměstnanců,
00:20:52stala se z nás parta.
00:20:54Volný čas jsme tu trávili společně.
00:21:09Podle přísných židovských zákonů musí pohřeb proběhnout
00:21:13co nejrychleji.
00:21:16Pochopitelně se neobejde bez smuteční řeči.
00:21:20Vždycky mi připadala nesmírně důležitá,
00:21:24protože řečník v ní nehodnotí jenom život zesnulého,
00:21:27ale může jejím prostřednictvím hodně pomoct rodině, pozůstalým.
00:21:38I z toho důvodu považuji pohřební obřad
00:21:41za mnohem důležitější, než svatbu.
00:21:45Při něm můžu udělat pro člověka mnohem víc, než na svatbě,
00:21:49kde se všichni radují a city nejsou tak zjitřené.
00:21:54Novomanželé stejně hned zapomenou všechno, co jim řeknete.
00:21:59Pohřební obřad je ale nesmírně důležitý.
00:22:30Vzpomínám si, že na hřbitov chodilo v minulosti hodně lidí.
00:22:34Vždyť až do roku 1939 žilo v Berlíně 180.000 Židů!
00:22:42Někteří pak sice emigrovali, ale všichni jejich zesnulí příbuzní
00:22:46byli pohřbeni tady, na tomhle hřbitově,
00:22:50který v té době existoval už 50 let!
00:22:54A těch 90 000 hrobů bylo třeba udržovat.
00:23:01Proto nás, jako nejstarší žáky, nasadili - nuceně nasadili -
00:23:09na židovský hřbitov ve Weissensee.
00:23:14V roce 1942, to mi bylo 15, jsme tak denně museli
00:23:18vykopat jeden hrob:
00:23:2160 centimetrů široký, 2 metry dlouhý a 1,8 metru hluboký.
00:23:29Neměli jsme žádné učitele a pečoval o nás jen místní rabín,
00:23:34doktor Mayer.
00:23:38Na hřbitově se tehdy rozprostírala velká travnatá plocha,
00:23:43na které se nepohřbívalo.
00:23:48Mohli jsme ji využívat ke sportování.
00:23:53Panu Mayerovi se podařilo ze škol přivézt stojany na skok do výšky,
00:23:58vrhačské náčiní a další cvičební pomůcky.
00:24:04Mohli jsme hrát fotbal. Prostě jsme se tu mohli vyřádit.
00:24:38V patnácti mě pochopitelně zajímala děvčata.
00:24:42Ale nebylo to nic vážného.
00:24:45Byla jiná doba, a o sexu se tehdy nemluvilo tak otevřeně jako dnes.
00:24:50A právě tady, na hřbitově, jsem potkal svoji první velkou lásku.
00:24:55Jmenovala se Marion Ehrlichová. Chodila do školy
00:24:58na Wilsonackerstrasse. Měla plavé vlasy.
00:25:01Vypadala jako árijka. A do ní jsem se zamiloval.
00:25:09Na fotografii vidíte, jak se židovské děti
00:25:11uměly v roce 1942 smát. Smáli jsme se opravdu od srdce!
00:25:16Ale jenom tady, na hřbitově, protože tady nám to
00:25:20nikdo nezakazoval.
00:25:24Postupně jsme se spřátelili a začali jsme se scházet.
00:25:29Tohle krásné období ale skončilo na podzim roku 1942,
00:25:33kdy ji deportovali.
00:25:36Vím jenom, že ji nejprve odvezli do Lodže.
00:25:40Odtud odjela do Osvětimi, kde ji zavraždili.
00:25:47Byla to moje velká láska. Po ní už jsem nemiloval
00:25:50žádné židovské děvče.
00:26:06Není to tak jednoduché. Není tu žádné datum. Nic.
00:26:12Ale určitě tu někde musí být nějaký náhrobní kámen.
00:26:18Možná leží na jiném pohřebním poli. Schovej ten papír.
00:26:23A pozor, ať nezakopneš, Milly! Taky dávej pozor!
00:26:26Ano.
00:26:29Tak, E4, na tomhle poli, šestnáctá řada.
00:26:40V den, kdy mým prarodičům písemně oznámili datum deportace,
00:26:44si babička s dědečkem odpárali z oděvu židovské hvězdy
00:26:48a nechali se vyfotografovat, aby měli jejich 4 synové památku.
00:26:56Na tomhle snímku je jedna zvláštnost:
00:27:00dědeček si připnul Železný kříž 1. třídy,
00:27:04který dostal za 1. světové války.
00:27:12Haló! Mám to!
00:27:15Našel jsem to. Tady! Haló!
00:27:21Tady to je!
00:27:25Na památku Šalomona Kindermanna a Emmy Kindermannové,
00:27:29rozené Schlesingerové, našich milovaných rodičů
00:27:33a prarodičů, kteří byli v roce 1942 odvlečeni na Východ,
00:27:38odkud se už nevrátili.
00:27:50Při vzpomínkách na období pronásledování jsem si uvědomil,
00:27:54že židovský hřbitov Weissensee mi dal něco,
00:27:57co jsem jinde postrádal.
00:28:03Mám ho rád, protože je neoddělitelnou součástí
00:28:06mého života i mého osudu.
00:28:20Tento židovský hřbitov ochránila za nacistické éry pověrčivost lidí.
00:28:29Šuškalo se, že s ním není něco v pořádku.
00:28:33Že ho ovládá nějaký tajemný duch, nějaký Golem.
00:28:38Něco, co není úplně košer, víte?
00:28:42A to byl hlavní důvod, proč sem nikdy nevkročil
00:28:45žádný voják nebo policajt.
00:28:48Hřbitov zachránila před zničením pověrčivost.
00:28:52Víme přece, kolik židovských hřbitovů bylo znesvěceno!
00:28:56A tady se nestalo vůbec nic!
00:29:18Kdyby měli nacisté víc času, asi by i tenhle hřbitov zničili.
00:29:24Z dvanácti let, kdy byli u moci, trvala 6 let válka,
00:29:28a ta byla vlastně už od porážky u Stalingradu prohraná.
00:29:34To věděli všichni. Jenom si to nechtěli připustit.
00:29:54Když jsem tady, vždycky si říkám: Už abych byl zase venku.
00:30:02Pokaždé tu na mě padne tíseň, nerad tady dělám průvodce.
00:30:07Chápu, že se tu lidem líbí a že se po hřbitově
00:30:10rádi procházejí.
00:30:13Ale na mě to místo působí skličujícím dojmem.
00:30:20Jako dítě jsem ale na hřbitově trávil spoustu času.
00:30:25Mívali jsme zde hodiny náboženství s rabínem Riesenburgerem,
00:30:29který tu bydlel.
00:30:31Žil tady už v dobách nejhoršího pronásledování,
00:30:34a vždycky se snažil všem zesnulým připravit důstojné rozloučení.
00:30:43Pan Riesenburger byl báječný vypravěč,
00:30:46který si s námi rád povídal a nevyhýbal se žádným tématům.
00:30:51Ale nejraději vyprávěl o tomhle hřbitově.
00:31:00Znamenalo to pro nás nové ráno.
00:31:04Toho dne, v pondělí 23. dubna 1945, přesně v 15 hodin,
00:31:14prošel bránou našeho hřbitova ve Weissensee první sovětský voják.
00:31:24Šel zpříma a jeho krok byl pevný.
00:31:29V tu chvíli mě zaplavil pocit, že každým svým krokem
00:31:33zadupává do země kus hákového kříže.
00:32:40-Moje žena taky mluví německy. I když asi ne tak rychle, jako já.
00:32:45-Aha.
-Jo, jo.
00:33:22PLÁČ
00:33:39Babičko Heleno -
00:33:45-přišli jsme tě navštívit.
00:33:51Dědeček za tebou, bohužel, nemohl přijít.
00:33:55Zplynovali ho v Osvětimi.
00:34:00Stejně jako tvého prostředního syna.
00:34:07Tvůj nejstarší syn, můj otec, zemřel na ruské frontě.
00:34:13Ze všech tvých dětí jsem tak poznal jenom tvého nejmladšího syna.
00:34:18V Budapešti.
00:34:28Nějakým zázrakem jsme přežili já, moje matka a sestra,
00:34:35které bydlí v Curychu.
00:34:43Často si kladu otázku: Proč zrovna já?
00:34:50Co jsem udělal dobře nebo špatně, že jsem přežil?
00:34:56Ale vím, že na ni nikdy nedostanu odpověď.
00:35:00Proto musím žít a udělat všechno, aby Epsteinové přežili
00:35:05a pokračovali v rodinné tradici. To je podle mě nejdůležitější.
00:35:43Nemám tušení. Ale je to už hodně starý zvyk.
00:35:51Mám s sebou knihu židovských obyčejů. Třeba to tam někde je!
00:35:56Jestli chcete, můžu se podívat.
00:36:01Vím jen, že je to prastará tradice, která nějak souvisí s tím,
00:36:05že člověk neměl po ruce žádné květiny,
00:36:09a proto místo nich položil na náhrobní kámen kamínek.
00:36:16Na znamení, že ten hrob navštívil a že na zesnulého nezapomněl.
00:36:29Němečtí občané, kteří byli pronásledováni
00:36:32pro svou židovskou víru a museli se zachránit útěkem do Číny,
00:36:35se nyní po devíti letech vracejí do vlasti.
00:36:38Opustili Šanghaj, aby v Berlíně začali novou kapitolu svých životů.
00:36:43Jen část z nich se ale shledá se svými příbuznými či přáteli.
00:36:47Navrátilce přišel přivítat i berlínský starosta Friedensburg
00:36:50z CDU.
00:36:52-Naši židovští přátelé se vrátili nikoli proto,
00:36:54aby uprostřed zuboženého, vystrašeného a trpícího národa
00:37:01vedli bezstarostný život,
00:37:04ale aby s námi sdíleli naši chudobu, bolest i hlad.
00:37:08A za to bych jim chtěl co nejsrdečněji poděkovat.
00:37:13Znovu nás zdravili, bavili se s námi a ptali se,
00:37:16zda něco nepotřebujeme.
00:37:19Chovali se přátelsky. Byli jsme opět normální lidé.
00:37:22Ale dlouho nám trvalo, než jsme si zvykli,
00:37:25že už nejsme občany nižší kategorie.
00:37:29V roce 1947 jsem se seznámil se svou ženou
00:37:33a po tříleté známosti jsme se vzali.
00:37:37A jedinou dceru jsem pojmenoval po své dětské lásce: Marion.
00:37:44Chtěl jsem tak uctít její památku.
00:38:03V důsledku studené války se berlínská židovská obec
00:38:09rozdělila na dvě části:
00:38:13na západoberlínskou a východoberlínskou.
00:38:17Od té chvíle se vyvíjely odděleně.
00:38:21Zajistit pro Západoberlíňana pohřeb ve Weissensee
00:38:25bylo stále obtížnější.
00:38:27Na hranicích chtěli vždycky vidět nějaké doklady a potvrzení,
00:38:30jako by to mrtvé tělo z druhé strany mohlo -
00:38:34A co si museli vytrpět pozůstalí! Byla to zlá doba!
00:38:40Nesmíme zapomínat, že jsme žili v NDR a že socialismus byl
00:38:45ekonomikou nedostatku. Pořád něco nebylo.
00:38:52Když jsem na tohle místo přišel v 70. letech poprvé,
00:38:55pracovalo na hřbitově jenom pár lidí.
00:39:01Dva byli v kanceláři, jeden vrátný, květinářka,
00:39:06která prodávala květiny, jedna uklízečka. To bylo všechno!
00:39:13Je pravda, že hřbitov měl ve 20. a 30. letech víc zaměstnanců,
00:39:19než kolik měla východoberlínská židovská obec členů!
00:39:24A bylo to čím dál horší. Co jsme měli dělat?
00:39:28Nezmohli jsme vůbec nic!
00:39:58V dětství jsme tady trávili spoustu času.
00:40:02Vyhledávali jsme dobrodružství a podle toho jsme se i chovali.
00:40:09Hráli jsme si třeba na schovávanou. Hřbitov na nás působil
00:40:13hrůzostrašně, a tak jsme po chvilce vždycky pospíchali pryč.
00:40:19Tedy alespoň my holky. Myslím, že kluky to tolik nebralo.
00:40:23Ti se zajímali hlavně o pivo.
00:40:30Hned za hřbitovní zdí byl totiž obchod s nápoji.
00:40:34A když jste byli šikovní, mohli jste si odtud odnést pár lahví.
00:40:39Za zdí totiž stály přepravky s limonádami a pivem.
00:40:44Kluci z toho byli u vytržení. A nejenom oni.
00:40:48Možnosti přilepšit si využívali i někteří dospělí.
00:41:12Podívejte, leží tu nějaká větev.
00:41:19Někdo ji odstrčil na vedlejší hrob, jenom o kousek.
00:41:25Musím dávat pozor, kam šlapu.
00:41:28Je docela těžká. Chci ji jen položit sem,
00:41:33mezi hroby.
00:41:37Tak. A teď už nikomu nepřekáží.
00:41:40Ale je to pořádný kus stromu!
00:41:42Jakoby nám příroda chtěla dát najevo, že proti ní nemáme šanci.
00:41:46Už je tu zase pěkná džungle. Tamhle je další větev.
00:41:50Tohle se prostě nedá zvládnout.
00:41:53120 000 hrobů! To není v našich silách.
00:41:59Někdy v 70. letech, nepamatuji se už přesně kdy,
00:42:03mi volali z jednoho západoberlínského hotelu,
00:42:06že je tam nějaký Američan židovského původu,
00:42:10který by rád navštívil hroby svých příbuzných ve východním Berlíně.
00:42:16Bojí se ale jet sám do komunistické země,
00:42:19a chtěl by s sebou nějakého židovského průvodce.
00:42:24A jestli bych tam s ním nezajel. Dost mě to zaskočilo.
00:42:29Ale byl jsem mladý, lákalo mě dobrodružství.
00:42:33A tak jsem Američana vyzvedl a vydali jsme se přes Check point
00:42:36Charlie do východního Berlína.
00:42:39Už předem jsem pochopitelně věděl, kam pojedeme.
00:42:43Američan chtěl navštívit hřbitov ve Weissensee.
00:42:47Tehdy jsem tu byl poprvé, a dost mě to vzalo.
00:42:49Spíš než na hřbitově to tu vypadalo jako v pralese s náhrobky.
00:42:53Ale pro mě to byl silný emocionální zážitek!
00:42:57Ještě několikrát jsem se do Weissensee vrátil,
00:42:59abych si to tu mohl lépe prohlédnout.
00:43:02Ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by tu mohl být pohřbený
00:43:05někdo z rodiny. O nikom jsem totiž nevěděl.
00:43:09Narodil jsem se v roce 1947 v Londýně jako Ronald George Goltz.
00:43:13A právě mé jméno cosi napovídá:
00:43:16Goltz je sice staré rodinné příjmení, ale podle jmen
00:43:19Ronald George je zřejmé, že si rodiče přáli,
00:43:22aby ze mě byl Angličan.
00:43:25Dlouho mi tajili, že jsou oba Židé.
00:43:27Takže jsem vyrůstal ve sladké nevědomosti jako imperiální Brit,
00:43:30a nenáviděl jsem Němce stejně, jako všechny anglické děti
00:43:35po 2. světové válce.
00:43:39V roce 1958, to mi bylo 11, se otec rozhodl,
00:43:43že se vrátíme do Německa. Do západního Německa.
00:43:47Nechtěl ale do Berlína, protože tam nikoho neměl.
00:43:50Všichni jeho příbuzní už byli po smrti.
00:43:53A až tady mi prozradil, že jsem Žid.
00:43:55Já jsem to ale odmítal přijmout. To není možné, abych byl Žid!
00:44:26HUDBA A ZPĚV
00:45:02Po pádu Berlínské zdi jsem začal pátrat po historii své rodiny.
00:45:07Protože jsem si uvědomil, že pokud můj pradědeček zemřel
00:45:11v Berlíně, musel být pohřben právě tady, ve Weissensee!
00:45:18A náhle mi to v hlavě sepnulo.
00:45:21V roce 1991 se spojil můj emocionální zážitek
00:45:25ze 70. let s historií mé rodiny.
00:45:29Vrátil jsem se do Weissensee a našel náhrobní kámen.
00:45:33Tehdejší správkyně paní Borgmannové jsem se zeptal,
00:45:36jestli je poblíž pradědova hrobu volné místo,
00:45:39aby mě tu jednou mohli pohřbít. Zeptala se mě: Jste Žid?
00:45:44A když jsem přisvědčil, položila mi další otázku:
00:45:47A jste členem Židovské obce? Úplně mi tím vyrazila dech!
00:45:53Řekla, že kdybych zítra zemřel, museli by moji příbuzní prokázat,
00:45:56že jsem Žid. A mohl by nastat problém.
00:46:00A tak jsem se vypravil na židovskou obec,
00:46:02abych si zajistil, že jednou budu moci být pohřben ve Weissensee.
00:46:06Je to hezký pocit, když vím, že jednoho dne spočinu právě tady!
00:46:41Máme tu kolem 4.000 rodinných hrobek,
00:46:44ale většina je ve špatném stavu.
00:46:47Kdyby se do nich člověk trošku opřel, spadnou.
00:47:43Zdědíte-li nějaké kulturní bohatství,
00:47:47nějakou kulturní památku, musíte o ni pečovat.
00:47:51V případě tohoto hřbitova to potrvá řadu let
00:47:53a bude zapotřebí obrovských finančních nákladů,
00:47:56než zrestaurujeme alespoň ty nejzchátralejší
00:47:59a nejdůležitější hrobky.
00:48:02V minulých letech se nám podařilo obnovit více než 50 hrobů!
00:48:06Je to sice jenom nepatrná část z těch zbývajících 3.400.
00:48:11Ale hlavně, že jsme vůbec začali!
00:48:31Každoročně stojíme před obtížnou otázkou,
00:48:34které hroby bychom měli opravit a zachránit.
00:48:41Přednost samozřejmě dostávají ty v havarijním stavu,
00:48:44které je nutné podpírat, aby se nezřítily
00:48:47a nepoškodily okolní hroby.
00:49:15V památkové péči se musíme oprostit od osobních pocitů
00:49:20a nerozlišovat věci na kýčovité, krásné či škaredé.
00:49:25Někomu to sice může připadat zvláštní, ale jsme rádi,
00:49:28že to můžeme lidem ukázat.
00:49:32Když si člověk vzpomene, jaké to bylo původně zrezivělé
00:49:36a polorozpadlé, a porovná to s nynější podobou,
00:49:41musí před uměním restaurátorů smeknout.
00:49:46Podali opravdu úžasný výkon!
00:49:49K překvapení všech se pak ukázalo, že to bylo původně barevné.
00:49:56A to je na naší práci to nejzajímavější.
00:50:38Máme-li židovský hřbitov, měli bychom se podle toho chovat.
00:50:44Ale v dnešní době to bohužel není jednoduché.
00:50:48Lidé mají své vlastní představy ovlivněné nežidovským prostředím.
00:50:55Květiny a podobné věci na židovský hřbitov
00:50:58podle tradičních židovských zvyklostí prostě nepatří.
00:51:03Ale lidi si to nenechají vymluvit.
00:51:06Jistě.
00:51:08Vyjdeme-li ze skutečnosti, že 70 až 80% členů židovské obce
00:51:13pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu, mění se všechno.
00:51:19I podoba hřbitova.
00:51:42Byl volejbalovým trenérem.
00:51:47Trénoval reprezentační družstvo Sovětského svazu
00:51:50a univerzitní reprezentační tým Ukrajiny.
00:51:55Byl hodně populární a v Oděse ho všichni znali.
00:52:00I tady byl známý.
00:52:02Na jeho pohřeb přišlo 200, možná 300 lidí!
00:52:06Byli tu i zástupci židovské obce.
00:52:08Scházíme se tu 8. srpna, v den jeho nedožitých narozenin.
00:52:11A také 1. ledna, kdy je výročí jeho úmrtí.
00:52:16Proč nejdou, Míšo? Kde jsou?
00:52:18-Kdo?
-No kdo! Ostatní!
00:52:22Ty jsi nikoho neviděl?
-Já nevím! Stál tam Volik -
00:52:26-Voliksej?
-Ano. Já nevím. Nevím, na co čekal.
00:52:30Šel jsem tudy.
-Bože můj!
00:52:34-Jsem předsedou Berlínského klubu přátel Oděsy.
00:52:38Jura byl jeho prvním předsedou. Po jeho smrti jsme se rozhodovali,
00:52:43kdo bude pokračovat v jeho práci, a zda nemáme klub přejmenovat
00:52:50po něm. TELEFON
00:52:53Haló! Tak kde jste?!
00:53:01-Kde proboha jste?! Pojďte sem! Taková ostuda. Pojďte tudy!
00:53:13-Kudy jste šli?
00:53:17-Chodí sem dvakrát do roka, a pokaždé zabloudí.
00:54:03-Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou pracovat na hřbitově.
00:54:12Dneska je ale těžké najít práci, a tak jsem rád, že tu můžu dělat.
00:54:23Nejsem věřící.
00:54:25Nejsem skutečný Žid, protože jsem k tomu nebyl nikdy veden.
00:54:31Odmalička do nás vtloukali dějiny naší strany a podobné věci.
00:54:36Ale občas si říkám:
00:54:39Existuje jedno slovo: Micva.
00:54:48Člověk by měl ostatním činit dobro.
00:54:51Ne pro peníze nebo pro slávu, ale jen tak, sám od sebe.
00:54:58Když něco vykoná pro žijící lidi, je to jinak.
00:55:02Ti mohou alespoň poděkovat.
00:55:09Mrtví už ale poděkovat nemohou.
00:55:15To je podle mě Micva. Udělat něco dobrého. I naposled.
00:55:29Každý svůj svět má zde dole. Své pole.
00:55:33A jméno každého tak jasně zní. O nebo I.
00:55:38Tvůj hrob je čerstvě zasypán.
00:55:41A dle zbožného zvyku všemi tancem jsi vítán.
00:55:45Přidej se bez vzlyku.
00:55:47Hodiny tikají, i hrob má svůj čas:
00:55:51tři metry na déli, jeden na šíři zas.
00:55:55Spatříš ještě pár měst světa. Uvidíš, jak svléká se Greta.
00:56:01Uplyne dvacet, třicet zim, a pak už zřím pole P,
00:56:08ve Weissensee, ve Weissensee.
00:56:18Netuším, co se tam bude dít.
00:56:22Starosti mi dělá jen jedna věc:
00:56:25Jestli se potkám s lidmi, které jsem měl rád.
00:56:29A jak přijmu ty, které jsem až tak rád neměl.
00:56:37Budu se s nimi muset setkat? Já doufám, že ne!
00:56:42Ale jak říkám: nemám tušení...
00:57:12Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2014
Židovský hřbitov ve Weißensee není jen domovem 115 000 zemřelých, ale také místem, na němž se dodnes žije. Díky pověrčivosti lidí, kteří věřili, že je chráněn nějakým tajemným duchem, přežil jako zázrakem hromadné ničení všeho židovského za 2. světové války a stal se útočištěm mnoha mladých Židů. I dnes sem proudí nejen pozůstalí z nejrůznějších částí světa, ale i ti, kteří jej vnímají jako živé místo, jako „obrovský park s hroby“, a dokonce jsou ochotni zde bydlet. Jaké osudy se odehrály a odehrávají mezi desetitisíci náhrobků a co vše je potřeba udělat, aby největší židovský hřbitov v Evropě, na němž se dosud pohřbívá, nezemřel?