Jaký humor miloval a čemu se Jiří Sovák sám rád smál prozradí Jiří Štěpnička. Spoluúčinkují: M. Rottrová a Rock’n’Roll Band Marcela Woodmana (2001). Připravili: K. Spurný, J. Plesník a M. Rek
00:00:00 Dobrý večer, vážení televizní diváci.
00:00:04 Můžete klidně ležet, nevyrušujte se,
00:00:06 my vás stejně nevidíme, to mi jenom tak děláme.
00:00:09 To my umíme - dělat, že vás vidíme.
00:00:12 Vy nás vidíte, my vás ne.
00:00:14 Ale teď mě omluvte, mám tady malé řízení.
00:00:44 Dohadovaly se tři želvy, kam půjdou.
00:00:47 Jedna povídá: Holky, víte co? Pojďte do bijáku.
00:00:54 Tak faj, půjdem. Kdo půjde koupit lístky?
00:00:57 Ať jde Květa.
00:00:58 Květa odešla.
00:01:01 Želvy čekají - 5 let, 10 let, 15 let.
00:01:04 Druhá želva povídá: Kde se ta pitomá Květa zakecala?
00:01:08 V tom se rozhrne křoví,
00:01:10 kde je Květa, která se ptá:
00:01:11 Holky, chcete to na balkón nebo do přízemí?
00:01:42 Otevře doktor ordinaci a dívá se do čekárny.
00:01:47 Tam už nikdo není, akorát kostlivec.
00:01:50 Doktor k němu: Ale copak tak pozdě, chlapče?
00:02:13 Koukala se paní Roubalová z okna a šel po ulici pan Novák.
00:02:19 Paní Roubalová na něj volá: Pane Novák, jdou na kafíčko!
00:02:23 Ále kdepak, paní Roubalová, to není možné.
00:02:27 - Ale pročpak ne?
- To byl musela bejt sama.
00:02:32 - Ale vždyť já jsem sama.
- Já myslím na světě.
00:02:56 To v Benátkách přejel papež pana Nováka.
00:03:01 Pan Novák vyskočil, protože to nebylo tak vážné zranění.
00:03:05 Najednou mu ale řekli, že to byl papež.
00:03:07 Pan Novák se z toho zase zhroutil a byl z toho soud.
00:03:11 Radil mu dobrý advokát, a tak vysoudili milion dolarů.
00:03:14 Pan Novák přijel k soudu samozřejmě na vozíku.
00:03:18 Když šli od soudu, tak mu advokát říká:
00:03:20 "Ale pane Novák, já nevím, jestli jsme udělali dobře.
00:03:23 Vy z toho vozíku nesmíte slézt!
00:03:26 Protože jak oni vás přistihnou, že někam jdete, zaplatíte všechno,
00:03:29 vrátíte milion dolarů a zaplatíte soudní výlohy."
00:03:33 Jsou klidnej, já jedu na jaře do Lourd,
00:03:37 a takovej zázrak ještě neviděli!
00:04:10 Dobrý večer.
00:04:14 Jsem rád, že vás hned na začátku Jiří zaujal a pobavil anekdotami.
00:04:19 Musím vám prozradit jednu zvláštnost:
00:04:23 Jiří moc anekdoty moc nevykládal, on je spíše tvořil, vymýšlel.
00:04:29 Snad se držel oné zásady, kterou kdysi prosazoval pan Werich:
00:04:34 "Blbý mají čas si to pamatovat, chytrý to musejí vymýšlet!"
00:04:46 Jiří anekdoty velmi miloval.
00:04:48 Navážu na Lourdy - Jiří miloval tuto anekdotu:
00:04:52 Hluchý přijde v Lourdech ke studánce, namočí prstíčky, promne uši a zařve:
00:04:58 "Zázrak, já slyším."
00:05:02 Přivedou slepce, ten namočí prstíčky, promne oči a zařve:
00:05:06 "Zázrak, já vidím."
00:05:10 V tom přijede jeden na vozíčku, do studánky sjede i s vozíčkem,
00:05:15 vyjede ven a kouká:
00:05:18 "Ježíšikriste, já mám nový gumy!"
00:05:28 Ještě vám řeknu jeden vtip, který měl Jiří také velmi rád:
00:05:32 Pan Kohn leží v posteli, má rozsvícenou lampičku,
00:05:37 čte burzovní zprávy London Times.
00:05:40 Sára poletuje sem tam v průhledné noční košilce.
00:05:45 Už to nevydrží a ptá se: Kohn, Kohn, můžu už zhasnout?
00:05:52 Zhasni, Sára, zhasni, ale světlo nech svítit!
00:06:05 (zpívá)
00:06:08 Ó hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá,
00:06:36 kterak na tě zapomenout, když to není věc možná?
00:07:09 Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná?
00:07:50 Já vám mnohokráte děkuji.
00:07:54 Díky panu Sovákovi jsem si mohl zazpívat jako on -
00:07:58 se stejně zářící Marií Rottrovou.
00:08:01 Splnil se tak můj celoživotní sen.
00:08:05 Jiří je ale nepřekonatelný a já s ním nehodlám soupeřit,
00:08:13 takže se raději s vámi rozloučím a opustím vás.
00:08:15 Počkejte, vy tady zůstanete a budete mi vyprávět,
00:08:19 protože vy se fajn posloucháte.
00:08:23 Chápete, že takto něžnému příkazu se nedá odolat!
00:08:26 Dobře.
00:08:27 Pokud si vzpomínám, Jiří vám právě v tomto pořadu sdělil,
00:08:32 že máte "morkové" oči.
00:08:36 Ano.
00:08:37 A vysvětlil též, že to je jeho "terminus technikus" -
00:08:41 že při pohledu na vás mu tuhne i morek v kostech.
00:08:47 To je důkaz toho, že se Jiří na svět díval svým způsobem -
00:08:53 sovákovským způsobem.
00:08:56 Když např. s Vlastimilem Brodským slavili 70. narozeniny,
00:08:59 tak si mne Jiří pozval se slovy:
00:09:02 "Poslechni, Štěpňo, přijď mi udělat Sováka!"
00:09:06 Když jsme čekali v šatně a čekali, až se dostaví další kolegové,
00:09:09 tak se otevřely dveře, vešel Vlastimil Brodský, a jak ho Sovák
00:09:15 zahlédl tak povídá: "Á urna vešla!"
00:09:25 Takto Jirka řešil spoustu věcí, i v divadle.
00:09:28 Zkoušeli jsme např. Jiráskovu Lucernu a režíroval to Josef Mixa,
00:09:36 který je velmi cholerický.
00:09:42 On přiběhl, máchal rukama a řval: Je vám něco jasnýho?
00:09:51 Je vám něco jasnýho?
00:09:55 Sovák odpověděl: "Ne, nic nám není jasný."
00:09:57 Tak je to dobře, tak je to dobře!, řval Mixa a odběhl.
00:10:01 Já jsem na to koukal a ptám se: "Propána, co chtěl pan režisér?"
00:10:05 "Toho si nevšímej, chlapečku, to je chrlič krávovin",
00:10:11 odvětil Sovák.
00:10:17 Tak došlo k tomu, že jsme se přesunuli na jeviště.
00:10:21 Došlo k nějakému konfliktu, bylo dost křiku,
00:10:24 cholerický pan Mixa něco vykřikoval.
00:10:27 Druhý den se objevila žádost:
00:10:31 Žádáme PT umělce Národního divadla, aby se ve stánku umění chovali
00:10:37 slušně, nekřičeli.
00:10:39 Mixa vyběhl až nahoru a řval:
00:10:47 "Tady byly nějaký řeči, že na herce řvu.
00:10:50 Ale já neřvu, já volám, já volám, já zvládám prostor,
00:10:56 já tady nic neslyším, já nic neslyším."
00:11:00 Sovák dole opřený o portál to tak sledoval a říká:
00:11:05 "Co bys taky slyšel, my tady hovno říkáme."
00:11:18 Jirka Sovák uměl své kolegy také popíchnout.
00:11:22 Paní Klenová byla vždy už dávno před představením připravena
00:11:28 na roli babičky - v šátku, sukni, s ošatkou s kukuřicí.
00:11:36 Jednou jsme přijeli z natáčení operety Rosemary.
00:11:44 Ona přijela rozezpívaná, a protože měla za muže dirigenta
00:11:48 Národní opery, tak i v sobě měla komplex operní pěvkyně.
00:11:53 Přijela z natáčení a převlečená za babičku operně zpívala.
00:11:58 My jsme si šli se Sovákem pro kafe.
00:12:05 Jirka se najednou zarazil, okamžitě se zaposlouchal,
00:12:09 naklonil se z té výšky,
00:12:13 udělal si mušli u ucha, aby lépe slyšel a povídá:
00:12:18 "To není špatný, Evičko s tím hlasem by se dalo něco dělat."
00:12:22 Ona mu na to skočila a ptala se: "Co, Jiříčku, co?"
00:12:27 Sovák na to: "No léčit, a okamžitě."
00:12:39 Začala se zkoušet inscenace hry Nezadržitelný vzestup Artura Uje.
00:12:46 Pan režisér Pleskot udělal zásadní chybu, že hned na první čtené
00:12:51 zkoušce položil otázku, jaký názor má soubor činohry na Brechtovo
00:13:04 divadlo - Divadlo bez srdce, a české divadlo, které se obrazně
00:13:08 vyznačuje tím, že je se srdcem?
00:13:10 Bylo neuvěřitelné, že během tří minut se soubor činohry ND
00:13:13 rozdělil na dvě skupiny a dvě hodiny se přel o to,
00:13:19 zda Brechtovo divadlo "bez srdce", či české divadlo "se srdcem"?
00:13:24 Sovák to vydržel poslouchat dvě hodiny.
00:13:28 Pak najednou vstal a povídá: "No, já už jsem si to vyřešil -
00:13:33 Brecht sere na mě, já seru na Brechta."
00:13:44 Jirko, ty jsi jezdil často jako umělec - voják...
00:13:50 Jako voják - umělec, když je to voják, musí to být umělec.
00:13:57 Sloužili jsme spolu v armádním uměleckém souboru,
00:14:02 a ty jsi na jednom zájezdě zažil loutkaře?
00:14:10 Ano, to byl loutkař, který měl neobyčejně dlouhý plnovous.
00:14:19 Nějakým způsobem se přidal k nám.
00:14:26 Hrával odpoledne pro děti.
00:14:27 Mně to vždy zajímalo, protože jsem si říkal, že je hezké
00:14:30 hrát pro děti.
00:14:33 Jednou jsem si šel sednout mezi děti a díval jsem se na loutky.
00:14:38 Najednou slyším, že ti loutkaři neměli knížky a mluvili hlouposti
00:14:46 z hlavy.
00:14:48 Šmidra se ptá kašpárka: "Jestlipak si čistíš zuby?"
00:14:52 Kašpárek na to řekl: "A kde bych na to bral peníze?"
00:15:00 Já jsem okamžitě odešel pryč a byl jsem z toho roztrpčen.
00:15:05 Večer jsme seděli a popíjeli.
00:15:18 Mě napadla šílená myšlenka - nechal jsem si ohřát klíh.
00:15:29 - Ty máš rád klíh?
- Ne, já to nechtěl na jídlo.
00:15:32 Ostatní se to dozvěděli a říkali si - pozor, Sovák si v kuchyni
00:15:36 nechává ohřívat klíh.
00:15:38 Já měl tuto myšlenku:
00:15:40 Šel jsem s tím klihem do pokoje, kde bydlel ten vousatý uličník.
00:15:48 Tam mě ale chytili.
00:15:49 Já jsem jim ale říkal: "Mládenci, nechte mě být,
00:15:52 to je zaručená věc, a hlavně právně nepolapitelná.
00:16:00 Protože to je jediná možnost, jak lze usmrtit beztrestně
00:16:03 toho "przniče" našich dětí.
00:16:05 Jak leží, vyndáme mu vous, naklihujeme, smotáme do jehly,
00:16:12 počkáme až ztvrdne a pak ho vzbudíme.
00:16:16 Jak se probudí, posadí se probodne se..."
00:16:33 Ano, to byla také jedna velká, silná Sovákova stránka - pomsty.
00:16:38 Ty vymýšlel neuvěřitelně, a vymýšlel je celý život.
00:16:42 Moc jich nepoužil, ale ty, co použil, byly užasné.
00:16:46 Nějaká kolegyně ho kdysi v divadle E. F. Buriana něčím popudila,
00:16:51 a on přemýšlel, jak by se jí pomstil.
00:16:56 Vymyslel tento plán - říkal:
00:16:59 "Já jsem věděl, že ona vždy před výstupem na poslední chvíli
00:17:04 se jde ještě vyčůrat. Záchod byl u jeviště.
00:17:09 Tak jsem tam před ní proběhl, povolil jsem žárovku,
00:17:13 aby byla tma, vylezl jsem takhle na záchod,
00:17:21 vzadu jsem se postavil a čekal jsem.
00:17:24 Ona přišla v té róbě, cvakla vypínačem - nic.
00:17:29 Už neměla čas, vykonala potřebu, zase si nandala ty kalhotky,
00:17:36 sukni dala dolu...
00:17:37 sáhla po splachovadlu a já jí podal ruku.
00:17:54 S bábou to praštilo a pomsta byla vykonána."
00:18:04 Jednou také Jiří přijel z natáčení s Menšíkem a říká:
00:18:09 "Podařilo se mi pomstít se Menšíkovi."
00:18:12 Ptal jsem se jak?
00:18:14 "Vylezli jsme na letiště, já tam měl zaparkované auto,
00:18:17 tak jdu k němu, Menšík ke mně přiběhl a volá:
00:18:20 Jé, ty tu máš auto. Vem mě!
00:18:22 Já mu na to povídám: Kup si!
00:18:28 Menšík na to: Neblbni, Jirko, já mám osm dětí!
00:18:31 Tak ať tě nosí! - a odjel jsem."
00:18:40 Také jednou vykládal, jak se pomstil panu Werichovi.
00:18:45 Když se poprvé měli setkat ve filmovém klubu,
00:18:51 tak se Jirka toho setkání bál, protože si pana Wericha vážil.
00:18:58 Měl proto ostych.
00:19:04 Jirka přišel ve chvíli, kdy si pan Werich odskočil na záchod.
00:19:09 Pan Werich měl na stole 2 dcl vína.
00:19:16 Jirka se posadil na jeho místo a víno mu vypil.
00:19:18 Pan Werich se vrátil a říká: "Kdo mi vyluxoval tu dvojku?"
00:19:21 Sovák povídá: "Já."
00:19:23 Werich se rozčílil a začal na něj křičet:
00:19:25 "Co si to dovolujete, vy... vy, vy nikdo!"
00:19:32 Abyste se neposral vy "bejvávalo"!
00:19:48 Jednou jsme byli na zájezdě v Leningradu s Národním divadlem.
00:19:53 Jiří mě měl stále pod křídlem a povídá mi:
00:19:56 "Pojď, dáme si pelmeně!"
00:19:57 Tehdy jsem se divil, co to je. Sovák mi řekl, že ruská specialita.
00:20:01 Teď vím, že je to jídlo podobné raviolům.
00:20:05 Slyšela to paní Krulišová, šéf ND Václav Švorc
00:20:10 a předseda ROH Bedřich Prokoš - všichni tři kovaní komunisté.
00:20:16 Šli jsme tedy do "pelmenárně", kde byl děsný "odér".
00:20:25 Paní Krulišová tam v tom bistru u stolku ve stoje dvakrát polkla
00:20:34 a řekla: "Já se musím omluvit, já mám špatný žaludek
00:20:39 a tohle nevydržím." A vypadla.
00:20:43 Pan Prokoš rozkrojil první pelmeň, ochutnal,
00:20:47 ztvrdl mu úsměv a povídá:
00:20:50 "Už chápu, proč Rusko vyhrálo druhou světovou válku."
00:20:59 A také se vytratil.
00:21:01 Zůstal tam tedy jen pan Švorc - on byl trochu šilhavý,
00:21:08 takže člověk nikdy nevěděl, jestli se dívá na něj
00:21:10 nebo na to jídlo.
00:21:12 Sovák povídá: "To je divný, mně to chutná a nejsem ve Straně."
00:21:33 Tyto pomsty bych uzavřel touto příhodou:
00:21:39 Sovákova žena se jmenovala Andulka, kterou velmi miloval.
00:21:42 Říkal: Mám doma Andulu, ale ne ptáka.
00:21:46 Jednou letěl Sovák do SSSR na natáčení a Andulka mu říkala:
00:21:50 "Nezapomeň si klíče. Ty víš, Jirko, že nesnáším, když někdo zvoní,
00:21:56 já jdu otevřít a jsi to ty."
00:21:59 Sovák tedy vyprávěl:
00:22:01 "Tak jsme jeli, byli jsme tam s Menšíkem - hned jsme se opili,
00:22:05 to ještě v té době Menšík pil, propili jsme celých 14 dní
00:22:08 a ještě v tom oparu jsme nalezli do letadla.
00:22:11 Já si říkal: Ježíšikriste, kde já mám ty klíče?
00:22:16 Jak tak šmátrám po kapsách, letadlo cuklo, já jsem si utrhl
00:22:21 kapsu a říkám si: No to je průser.
00:22:24 Nechal jsem to až na doma.
00:22:27 Jdu domů, táhnu ty dva kufry, hledám v kabátě, tady, tam -
00:22:32 klíče nebyly.
00:22:35 Říkám si: Jiříku, nedá se nic dělat.
00:22:38 Klekl jsem si, vyndal jsem jeden kufr, rozebral, vyházel -
00:22:46 klíče nikde.
00:22:47 Otevřel jsem druhý kufr, vyházel - klíče nikde.
00:22:50 To víš, já jsem vzrostlé postavy, nemusel jsem se ani postavit
00:22:53 a zazvonil jsem.
00:22:57 Andula otevřela a teď to začalo.
00:23:00 Lila na mě kýble hnoje - já to poslouchal asi 20 minut,
00:23:05 a pak si říkám: Do prdele, vždyť jsem vlastně nic neprovedl
00:23:09 a povídám: A ještě ke všemu mám filcky!"
00:23:26 Vážení přátelé, já se domnívám, že bude vhodné, když vám nejprve
00:23:30 ukáži svého datla.
00:23:38 Zdánlivě obyčejný pták, kterých jste viděli desítky, stovku,
00:23:45 někteří i víc, a přesto to byl můj učitel a stál u kolébky
00:23:51 mé velké kariéry.
00:23:55 Dnes již nežije - je vycpaný, jak vidíte.
00:24:06 Vážení přátelé, než přejdu k samotnému výkonu,
00:24:09 rád bych vám řekl několik slov o mém životě.
00:24:15 V 6 letech jsem uměl fenomenálním způsobem napodobit prase,
00:24:18 a sice tak, že mě jednou strýc zavřel do chlívku
00:24:21 a vůbec nechtěl věřit, že jsem člověkem.
00:24:25 To jen tak pro zasmání.
00:24:28 Potom už přišli ptáci - to byla jiná.
00:24:32 Ve 12 letech o mně říkali, že jsem zázračné dítě,
00:24:36 protože jsem jako jediný dokázal napodobit sluku -
00:24:39 a ta se napodobuje velice těžko, protože ona je furt v tahu.
00:24:44 Pozná se snadno, protože se jí nevykuchaná.
00:24:46 Napodobit sluku, ona nesedne, takže jsem musel běhat pod ní -
00:24:52 špicovat uši a poslouchat.
00:24:54 Teď vám sem tam profrčí vrabec a máte z toho chaos.
00:24:59 Teď už bych rád přistoupil k výkonu.
00:25:01 Jen bych chtěl upozornit, že racka neumím.
00:25:03 Ne, že bych se ho nemohl naučit, ale jednou v Bulharsku jsem potkal
00:25:06 racka a to vám byl takový blbec.
00:25:09 Takhle po nábřeží jsem šel, on seděl na kameni -
00:25:11 v duchu jsem si říkal: Tebe bych si mohl taky střihnout,
00:25:15 tebe nemám.
00:25:16 On to byl ale racek chechtavej, on se vám chechtal, chechtal
00:25:20 jako blbec. Do mě se dala od vody zima, tak jsem šel domů.
00:25:24 To jen tak pro zasmání.
00:25:31 Teď bych si dovolil...
00:25:32 Ale upozorňuju, že nehodlám zde pořizovat nějakou zvukouvou
00:25:36 fotografii. To jste jistě ani nečekali.
00:25:39 Já jsem jako malíř, který také nemaluje to, co vidí, ale to,
00:25:43 co cítí.
00:25:44 A někteří jsou velice důslední.
00:25:46 Já znám dva a ty jsou krajináři. Ty malují výhradně v noci.
00:25:50 Vycházejí do polí v noci, aby je nic nerozptylovalo.
00:25:52 Podobně jako oni - já nebudu napodobovat to, co slyším,
00:25:57 ale to, co cítí ten pták -
00:26:01 při vzletu, při přistání.
00:26:05 Jen aby jste si nemysleli, že mám jen jednoho ptáka -
00:26:08 nacvičeného.
00:26:11 To si každý může vzít svého ptáka a já vám ho napodobím.
00:26:15 Pak bych prosil ovšem hezky rychle za sebou.
00:26:18 Tak první pták!
00:26:19 - Kdo si zvolí nějakého ptáka?
- Vrána.
00:26:26 Vrána, ta je takhle.
00:26:38 - Další?
- Špaček.
00:26:50 Další!
00:26:59 Ještě jednoho!
00:27:00 Skřivan.
00:27:03 Ne, pardon.
00:27:20 Vidím, že se vám moje produkce líbila, tak bych nakonec
00:27:22 napodobil svého psa Rolfa, který mě celý život doprovázel.
00:27:25 Ovšem už ne tak umělecky náročně - jen tak skutečně realisticky.
00:27:31 Musím si kleknout, aby ta iluze byla dokonalá.
00:27:33 Pes má hlavu asi tady, Rolf byl větší, tak bude stačit zde.
00:27:38 Prosil bych absolutní klid.
00:27:41 Haf, haf, haf.
00:27:58 (zpěv)
00:28:00 Až se kolo roztočí, raději se ztrať!
00:28:06 Ten chlap má srostlý obočí a jméno Lájoš Nagy.
00:28:15 Housle, smyčec, hustý knír, a ty jsi pouhý inženýr.
00:28:25 Slušný, nudný, na dno studny můj prstýnek hoď.
00:28:31 Až se kolo roztočí, řeknu si - tak ať.
00:28:37 Ten chlap má sílu buldočí a jmenuje se Nagy.
00:28:45 Srdce tluče jako zvon, ten pohled - břitva, feferon.
00:28:52 Žádný nudný, na dno studny můj prstýnek hoď!
00:28:58 Prstýnek až na dno studny, prstýnek mi hoď.
00:29:03 Láska to je kořen bludný, tak své choutky zkroť!
00:29:08 Ten chlap je černý jako tér, má místo krve bikavér.
00:29:18 Žádný nudný, na dno studny můj prstýnek choď.
00:29:22 Chěl bys možná zítra, příště, chtěl bys kotvu, loď.
00:29:26 Chtěl bys jistá přístaviště, chtěl bys chovat choť.
00:29:30 Držíš se mě jako klíště, dej si čelem vzad!
00:29:34 Láska není pískoviště, na co si chceš hrát?
00:29:38 Žádný možná, zítra, příště, žádný kotva, loď.
00:29:42 Žádná jistá přístaviště, žádná tvoje choť,
00:29:45 žádný řetěz, vlnolamy, žádný majáky,
00:29:50 ode dneška plujem sami, my dva, ty taky.
00:30:31 Když jsem tady viděl tancovat ty cikánky, tak jsem si vzpomněl:
00:30:35 Jirka byl velký poživač života, se vším všudy.
00:30:38 Mimo jiné ho také zajímaly ženy.
00:30:40 Jednou mi říká:
00:30:41 Člověče, slyšel jsem, že Maďarky jsou hrozně vášnivý.
00:30:46 Tak jsem si taky jednu nabalil a ona se se mnou začala prát.
00:30:50 Tak jsem jí potom s velkým úsilím položil na lopatky,
00:30:55 zvedl jsem ruku a řvu: Vítěz!
00:30:57 Já úplně zapomněl, co jsem jí chtěl.
00:31:08 Jednou jsme s Jirkou jeli na natáčení České televize.
00:31:12 V té době měla ČT k dispozici úžasná auta - Volhy.
00:31:17 Bylo už sychravo a Jirka nalezl do auta a křičel:
00:31:27 Zapněte to topení, vždyť je tu zima jako v psinci!
00:31:31 Neujeli jsme ani 10 km a Jiří prohlásil:
00:31:33 Vypněte to, já už má jednu nohu jedlou.
00:31:45 On vždy všechno obrátil v humor.
00:31:47 Jednou ho pan Sejk přesvědčil, že je úžasné jezdit
00:31:54 do Karlových Varů a udělat si tam léčebnou kůru.
00:32:00 Přesvědčil Sováka, aby jel s ním.
00:32:03 Jiří se nechal přemluvit.
00:32:05 Lékař mu tam chtěl naordinovat nějaké kůry, ale Sovák řekl:
00:32:09 Ne, klystýr!
00:32:11 Týden chodil na klystýr a byl nadšený, že ho dotyčná sestřička
00:32:17 pozná - ne podle obličeje, ale podle zadku.
00:32:24 Jednou ráno přišel na snídani a na celé auditorium prohlásil:
00:32:29 Už jsem na to přišel: člověk je jedno veliký hovno
00:32:34 obalený masem.
00:32:45 Když já jsem přišel do ND, tak měl Jiří období "lenosti".
00:32:51 Alespoň to neustále demonstrativě ukazoval.
00:32:56 Když jsme seděli v šatně a on neustále zkuhral,
00:33:03 tak jsem se ho ptal, co mu je?
00:33:05 On odpověděl: "Ale nic, chlapečku, já jsem jenom línej.
00:33:08 Já jsem ti tak línej, že se jdu jen vyčůrat a sednu si."
00:33:17 V té době František Filipovský, ač byl o 13 let starší,
00:33:22 tak byl plný vitality.
00:33:24 Jednou přiběhl a volá:
00:33:26 "Jirko, byl jsem na zájezdu ve Finsku a koupil jsem si
00:33:29 nový boty - podívej!"
00:33:32 Sovák jen seděl a povídá:
00:33:34 "Ježíšikriste, a to se ti to ještě vyplatí?"
00:33:48 Jindy zase seděl pohodlně v křesle. Přiběhl František, rozrazil dveře
00:33:52 a lítal.
00:33:54 Sovák se ho ptá: Co je ti, Františku?
00:33:57 Ale, teď jsme byli v tuzexu a tam přivezli takový armatury -
00:34:02 kohoutky, které mají jen tu páku.
00:34:08 Sovák se ptal: Jakou páku?
00:34:11 Když se to dá nahoru, tak to teče.
00:34:13 Když se to dá doprava, tak to teče teplý,
00:34:18 když se to dá doleva, tak to teče studený.
00:34:19 Když se to dá dolů, tak se to zavře.
00:34:20 Sovák si to dal vysvětlit alespoň dvacetkrát a pak povídá:
00:34:28 No, to není tak zajímavý.
00:34:30 Teď ale přišly do tuzexu ty automatický hajzlmísy.
00:34:34 Oni je teda mají pod pultem, ale tobě by je dali na ksicht.
00:34:38 František se divil: Jaký automatický hajzlmísy? Co může být na tom
00:34:40 automatický?
00:34:42 Sovák na to: No, nerozčiluj se.
00:34:44 To se deš vysrat, to hovno už tam je a jenom spláchneš.
00:34:58 Když se zeptáte člověka v požehnaném věku, jak prožívá stáří,
00:35:04 tak vám řekne:
00:35:06 Prožívám klidné stáří.
00:35:08 Žiju podzim svého života.
00:35:09 Ale Jiří říkal: Žiju jaro svý smrti.
00:35:16 A je to úžasný - já ti takhle sedím doma, koukám na hokej v pokoji,
00:35:22 Andula něco v kuchyni vaří.
00:35:25 Já koukám na hokej asi hodinu, a pak volám do tý kuchyně:
00:35:29 Andulo, nevíš jak to hrajou?
00:35:40 Měl svou sentenci života.
00:35:42 To vyprávěl málokdy, ale někdy velmi rád.
00:35:48 Říkal: Dítě, když se narodí, tak leží a čumí.
00:35:53 Tam plynou oblaka, dítě na to kouká...
00:35:58 a za tím se ozývá takové š, š, š.
00:36:01 Dítě se trochu zmůže, aby se posadilo a vidí,
00:36:06 jak ty lidi lítají sem tam, sem tam.
00:36:10 Začne ho to zajímat, tak se v té ohrádce postaví,
00:36:14 a jak se postaví, tak začne taky lítat sem tam,
00:36:18 Až si unaví nohy, tak si sedne, aby si těm nohám ulevil.
00:36:24 Trošku si ty nohy natáhne, aby to bylo lepší.
00:36:29 V tom mu vylítnou z nosu dva holubi,
00:36:31 tak sáhne do kapsy pro kapesník, ale už tu ruku nevytáhne,
00:36:35 protože loket naráží o rakev.
00:36:49 Skryté titulky připravili Marie Marek a Josef Batěk
