Za jejich poněkud legračním vzezřením se skrývá neobyčejná povaha. S klidem přežívají v těch nejdrsnějších podmínkách, jaké si lze představit. Přesvědčí vás o tom skryté kamery. Cyklus z kolekce BBC Earth

Tito odvážní ptáci musejí vychovávat svá mláďata v těch nejdrsnějších podmínkách, jaké si lze představit. Jaká je jejich cesta k hnízdištím, kde nakladou vejce, aby se z nich brzy mohla vylíhnout další generace?

Tučňáci císařští jsou největšími zástupci svého řádu na světě

Klikněte pro větší obrázek Až metr vysocí tučňáci císařští jsou nejen největšími a nevznešenějšími zástupci tohoto živočišného řádu na světě, ale také jedinými tvory, kteří se rozmnožují během kruté antarktické zimy. Na cestě k hnízdištím v Antarktidě je čekají překážky nejrůznějšího druhu. Ledovec, který stéká do zamrzlého moře, je totiž plný překážek a hlubokých trhlin, cesta může být zasypaná navátým sněhem nebo mohou narazit na vichřici. Tučňáci se však řídí svými neobyčejnými smysly, které je k hnízdišti navádějí. Když se budou držet pohromadě a dělit se o své znalosti, pravděpodobnost, že se ztratí, bude menší.

Už tisíce let se skupina 3 tisíc párů tučňáků císařských vrací do zamrzlého zálivu, kde se arktická pevnina setkává s mořským ledem, který tu zůstává pevný po celou dobu hnízdění. Většina tučňáků císařských si každý rok vybírá nového partnera. Jedinci hledající partnerky se shromažďují stranou a vystavují na odiv svou krásu. Kolébavá chůze ukazuje, že slečna má zájem. Oba tučňáci pak zrcadlově napodobují pohyby toho druhého, aby stvrdili, že jsou od této chvíle pár.

V kolonii tučňáků císařských se nově vzniklé páry drží neustále pohromadě. O 2 týdny později přichází čas naklást jediné vejce. Na ledové ploše se nesnáší snadno. Kdyby totiž vejce zůstalo na ledu, rychle by zmrzlo a jejich dlouhé putování by bylo k ničemu. Ovšem brzy se bude samice muset společně s ostatními samicemi odebrat na moře, aby se mohla nakrmit a zotavit. Budoucnost jejich potomka nyní bude záviset na kondici a trpělivosti otce.

V důsledku klesajících teplot leží nezamrzlé moře o hezký kus dál. Samec bude opatrovat vajíčko během dlouhých zimních měsíců, které brzy přijdou, a samice se vrátí s potravou až na jaře. Počasí se bude stále zhoršovat a samec bude muset opatrovat svůj drahocenný poklad během nejkrutější zimy této planety.

Tučňáci skalní hnízdí na vrcholech stometrových útesů

Klikněte pro větší obrázek Také tučňáci skalní se po pěti měsících života na moři vracejí budovat hnízda na místě, kde se vylíhli – na Falklandské ostrovy v jižním Atlantiku. Od pobřeží Argentiny, kde mají svá loviště, urazili přes 650 km. Nejtěžší část cesty je ale čeká na jejím samotném konci. Je zde totiž jedno z nejbouřlivějších moří na světě, a tak nebude snadné se dostat na břeh. Obrovské vlny si s nimi pohrávají jak s dětskými hračkami, tučňáky skalní to ale neodradí. Jsou odolní, nezkrotní a říká se o nich, že se nikdy nevzdají. Během několika dnů tu na břeh po malých skupinkách vyleze na 7 tisíc samců.

Tučňáci skalní, na rozdíl od císařských, tvoří páry na celý život. Samci mají za úkol postavit hnízdo. Většinou stačí pár snítek, každá tu ale má cenu zlata. Krást u sousedů je sice zločin, ale vyplácí se. Hnízda si stavějí co nejdál od břehu, na vrcholech útesů vysokých 100 metrů. Pohyb na útesu pro ně není tak obtížný, po skalách se dokáží pohybovat velice dobře. Občas se musí dokonce uchýlit k horolezecké technice. Křídla používá jako ruce, drápy jako mačky a zobák jako cepín. Podkožní tuk naštěstí funguje jako skvělý tlumič nárazů.

Dokonalá plovací technika partnerek jim umožňuje dostat se na oblíbené místo výsadku. Po pětiměsíčním odloučení se už nemůžou dočkat, až se setkají se svými partnery. Skákání je rychlejší než kolébavá chůze, proto zbytek cesty ke kolonii dohopsají. Každý samec má charakteristický hlas, který ho partnerce pomůže najít. Samice kladou zpravidla dvě vejce, přičemž první bývá o něco menší než druhé. Menší vejce slouží jako pojistka a často ho sežerou predátoři.

Samičky obvykle opouštějí po dvou týdnech hnízdiště. Vydávají se na moře a, stejně jako u tučňáků císařských, přenechají rodičovské povinnosti samcům. Samice nežraly dva týdny. Ženou se proto co nejrychleji k moři, aby se mohly konečně nasytit. Mnohé z nich si užívají zasloužený odpočinek. Až se vrátí, budou je čekat nová hladová ústa.

Tučňáci Humboldtovi žijí ve vyprahlé poušti

Klikněte pro větší obrázek Poušť Atacama v Peru patří k nejvyprahlejším místům na světě. Překvapivě si tu na pobřeží našel hnízdiště méně známý zástupce tučňáků, tučňák Humboldtův. S tučňáky galapážskými jsou jedinými tučňáky žijícími v tropech. Jejich existence závisí na Humboldtově proudu, který k těmto břehům přináší chladnou vodu a potravu.

Také tučňáci Humboldtovi si jsou velice věrní a tvoří páry, které spolu obvykle zůstávají celý život. Na hnízdiště musejí dorazit dřív, než bude příliš velké horko. Rok za rokem se vracejí na toto vyprahlé, nehostinné místo naklást snůšky. Cestu k hnízdišti tučňáků obléhá na 20 tisíc lachtanů jihoamerických a hřivnatých, již naštěstí pro tučňáky jsou na zemi pomalí a nemotorní. Potom musejí překonat kolonii tisíců terejů guánových, kteří na souši – jakkoliv v moři jsou oba ptáci vyrovnanými protivníky – mají k dispozici lepší zbraně. Jediné klovnutí do oka by pro ně znamenalo katastrofu. Jedinou obranou tučňáků je rychlá reakce.

Kolonie je tu už tak dlouho, že pouštní půda je tvořena téměř jen samým guánem, trusem tučňáků, který se tady hromadil stovky let. I samičky tučňáků Humboldtových snášejí dvě vejce. Mohou je ale schovat v hnízdě v dírách, které samci vyhloubili, aby byla mláďata uchráněna před spalujícím sluncem. Žádní lachtani ani bouře jim tady nehrozí. Ani tady však nechybí zloději vajec jako kondoři krocanovití, kteří sem zalétají v době hnízdění tučňáků z pevniny a do obsazeného doupěte se bojí vlézt.

Originální názevPenguins - Spy in the Huddle
Stopáž52 minut
Rok výroby 2012
 )D( ST
ŽánrDokument