Eva Krejčířová: Tanec je spojení sportu a emocí

Ve StarDance jste letos potřetí. Jaký byl návrat?

Super! Moc jsem se těšila a díky Láďovi je to skvělé a pohoda.

Na co se tedy nejvíce těšíte?

Těším se na živé přenosy.

To jste první, kdo to tu říká…

Vážně? Proč?

Jaké to je trénovat s fotbalovou legendou?

Hodně si rozumíme po lidské stránce. To je pro mě nejdůležitější. A fotbalová legenda? Moc fotbal nesleduju, ale Láďu jsem znala. A navíc už mě i trochu do fotbalu zasvětil.

Je tanec více o sportu, nebo o emocích?

Pro mě je to spojení sportu a vyjádření emocí. Není to jenom sport a jen emoce.

V čem má Láďa zatím největší tah na branku?

Jednoznačně tím, jaký je – jaké vzbuzuje u ostatních sympatie. A slyší hudbu, a tím pádem má i rytmus.

Zasahuje Vám díky tomu do choreografií?

To zatím ne. Já si to předem připravím sama a pak to s Láďou při tréninku upravujeme, ale zatím nebylo třeba dělat moc zásahů.

Nenapadlo Vás do nich přidat nějaké fotbalové prvky?

Možná, uvidíme časem. Zatím chystáme tak trochu fotbalovou sambu. V tom smyslu, že jsme si vybrali fotbalovou hudbu. Ale to také záleží na tom, zda se tam dostaneme. To je ještě zadlouho.

Je vám jako tanečnímu páru zatím bližší standard nebo latina?

Zatím jsme trénovali ča-ču a tango. S tím, že ča-ču o něco déle, takže nám jde teď lépe.

Jak to mají profesionální tanečníci s tanečními? Navštěvovala jste je, nebo jak jste se dostala k tanci?

Společenskému tanci jsem se začala věnovat ve dvanácti letech, ale před tím jsem dělala různé „pohybovky“. Se spolužáky jsem chodila do stejných tanečních, ale protože jsem už závodně soutěžila, tak se mnou nikdo nechtěl tančit.

Letos bude i několik tematických večerů, máte přání, kam se dostat?

Chtěli bychom si zatančit tu fotbalovou sambu. A také nechceme vypadnout jako první.