Hitlerovy válečné stroje: tanky

Tanky se vedle letectva staly nejúčinnější zbraní a oporou Hitlerovy armády a jejich využívání stálo za vývojem nových strategií boje. Americký dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Hitlerovy elitní tankové jednotky představovaly ocelovou pěst jeho armády. Tato revoluční obrněná zbraň pohybující se značnou rychlostí a disponující úžasnou silou si prorážela cestu hluboko do nepřátelských linií. Stala se symbolem převahy nejmodernějších německých technologií. Místa, kudy dříve kráčely dějiny, se pod tankovými pásy měnila v krvavé bitevní pole.

Obrana s minimálními prostředky, nebo utajované trumfy?

Versailleská smlouva po porážce Německa v 1. světové válce omezila do budoucna velikost německé armády na 100 tisíc mužů a zakázala jí používat letadla a tanky. „Německo tak stálo před skutečností zajistit obranu země jen s minimálními prostředky. Bylo zapotřebí najít způsob, jak s menším počtem mužů ve zbrani plnit roli mnohem větší, konvenční armády,“ vysvětluje historik Bruce Culver.

S řešením přišel generál Heinz Guderian, podle něhož se mělo v budoucnu dosahovat vítězství pomocí útoků rychlých tanků a mechanizované pěchoty za současné dělostřelecké podpory. Zatímco spojenecké armády podobné úvahy ignorovaly, Guderian tuto strategii testoval a zdokonaloval pomocí dřevěných maket tanků a připravoval tak plán pro budoucí blitzkrieg – bleskovou válku. Generálové ze staré školy pohlíželi na Guderiana s despektem. Celý spor ukončila až názorná ukázka, kterou Guderian se svým nevelkým tankovým sborem předvedl v roce 1933. Adolf Hitler, jenž byl tehdy nově zvoleným kancléřem, pochopil, jaký potenciál se v tancích skrývá. Tehdy se zrodily tankové divize. Německý průmysl se tajně připravoval na výrobu zbraní, které se měly stát hlavní silou nové taktiky. Kvůli utajení se tankům říkalo „traktory“.

Představy se mění v realitu, válka začíná

Za rozbřesku 1. září 1939 přestala být Guderianova představa bleskové války pouhou teorií. Šest tankových divizí s více než třemi tisícovkami tanků vpadlo do Polska, zatímco nad nimi přelétávaly Stuky německé Luftwaffe likvidující letiště a komunikace sloužící k zásobování. Polská armáda se houževnatě bránila, ale zastaralá výzbroj a taktika dávala jen malou naději, že by mohla zdržet ocelovou povodeň v podobě německých tanků. 27. září Polsko kapitulovalo. Tanky, které o několik měsíců dříve, defilovaly před Hitlerem, nyní vítězně projížděly první zemí poraženou v bleskové válce. Polské tažení se tak stalo dokonalou generální zkouškou pro invazi německé armády do Francie.

Když začala válka, Hitlerova armáda drtila masivními údery jakýkoli odpor nepřítele. Tanky pronikaly na území protivníka, zatímco obrněná pěchota, postupující společně s nimi, se hned vzápětí starala o jeho udržení. Tankové svazy křižovaly na bojištích od Norska až po severní Afriku a od kanálu La Manche až po ruské stepi. Hitlerovi generálové, jako byl například Heinz Guderian, tvůrce strategie bleskové války, se stali národními hrdiny a němečtí chlapci toužili po jediném: aby směli nastoupit k tankovým jednotkám.

Porážka Francie nebyla podobně jako v případě Polska vítězstvím lepší techniky, ale triumfem dokonalejší strategie. Hitler donutil svou armádu vyrazit do války ještě předtím, než byla zcela vyzbrojena. Útoky byly vedeny lehkými tanky Panzer I a Panzer II s pomocí tanků LT35 a 38, které Němci získali po okupaci zbytků Československa v roce 1939. Zároveň byla zahájena výroba těžších Panzerů III a IV, v době útoku na Polsko a Francii ale velikost dodávek stále nepokrývala potřebu.

Tyto tanky hnalo k vítězství rázně a odhodlaně vystupující velení armády spolu s efektivně fungujícím velením. Velitelé tanků byli cvičeni, aby dokázali na bojišti uvažovat i jednat samostatně. Síť důmyslných komunikačních pojítek pomáhala koordinovat útoky jednotlivých druhů zbraní. Zatímco protivníci komunikovali pomocí zastaralých signálů pažemi a praporky, německé tanky byly vybaveny moderními vysílačkami s frekvenční modulací.

Extrémní vedra a mrazy – boje v Africe a Rusku

V únoru 1941 byl Erwin Rommel, hrdina bitvy o Francii, vyslán do severní Afriky, aby tam pomohl Italům v rozpačitém tažení proti Britům. Rommelova odvážná taktika představovala změnu v pojetí bleskové války. Rommel neustále vymanévrovával soupeře, třebaže používal menší počet tanků i mužů. „Rommel dokázal zvláště dobře vylákat Brity pomocí svých tanků do míst, kde pak proti nim mohl použít svoji hlavní protitankovou zbraň: kanóny ráže 88 mm. Tyto kanóny byly v Africe doslova zázračnými zbraněmi, které dokázaly ničit spojenecké tanky na vzdálenost 1800 metrů,“ dodává historik Bruce Culver.

Pomocí tanků, které se v poušti pohybovaly jako lodě na moři, Rommel a jeho Afrika Korps zahnaly během necelého měsíce Brity do Egypta. Pod Rommelovým vedením se jeho muži cítili neporazitelní, jenže tomu měl být záhy konec.

V důsledku příliš velké sebedůvěry po počátečních vítězstvích, polevila německá armáda v modernizaci tanků a selhala i rozvědka, jež nevarovala před smrtonosným ruským tankem T34. Koncem listopadu 1941 pronikly německé tanky na 30 km k Moskvě. Jak se ale mělo později ukázat, německý postup tím zde skončil. Útočící jednotky se příliš vzdálily od zásobovacích linií a už záhy měly čelit ještě tvrdšímu nepříteli – ruské zimě.

V prosinci zahájili Rusové protiofenzívu s jednotkami, které byly dobře připraveny na boj v mrazivém podnebí. Německé tanky utrpěly na promrzlých ruských stepích první porážku. Němci, ohromení výší ztrát, se zoufale snažili získat zpátky převahu. Tanky byly vybaveny silnějšími pancíři a současně došlo i k modernizaci typu Panzer IV, který dostal kanón ráže 75 mm s dlouhou hlavní. V září 1942 vyjel z továrny nový tank Tiger, aby se na východní frontě přidal ke strojům Panzer IV. Zpočátku byl Tiger nespolehlivý a obtížně se udržoval. Ale ani poté, co se podařilo tyto problémy vyřešit, nedokázal německý průmysl zajistit takové množství tanků, jaké požadovaly tankové divize. Celkem jich bylo vyrobeno jen 1350.

Hitler předpokládal, že se Sověti pod prudkým náporem zlomí, jenomže jejich odpor místo toho stále sílil. Hitler zahájil nedomyšlené útoky ve směru na Leningrad a Stalingrad. Tankové jednotky musely čelit ohromným ztrátám vojáků i techniky.

Největší tanková bitva v historii

Roku 1943, ve výhni žhavého ruského léta, se 2 miliony mužů střetlo u Kurska v největší tankové bitvě v historii – 2700 německých proti 3600 sovětských tanků. S útokem Hitler vyčkával, dokud na bojiště nedorazily nové tanky typu Panther.

Příchod Panthera na scénu znamenal, že Hitler je připraven zaútočit. Ruská rozvědka plán odhalila a Sověti se na útok připravili. S pomocí civilistů vykopali zákopy o celkové délce takřka 5000 km a položili 400 tisíc pozemních min, na každého půldruhého kilometru obrany rozmístnili více než 400 děl a minometů. Guderian žádal Hitlera, aby plán přehodnotil, protože takový útok byl v rozporu s celou koncepcí bleskové války: scházela mobilita i moment překvapení a ani v tancích už neseděli dokonale vycvičení příslušnící elitních jednotek, které kdysi porazili Polsko a Francii.

A skutečně. Během 50 dnů bojů ztratili Němci přes půl milionu mužů a 7 kompletních tankových divizí. Německé tankové jednotky byly donuceny k dlouhému ústupu, během něhož musely bojovat o přežití. Luftwaffe ztratila převahu ve vzduchu a německé tanky se staly snadným terčem bitevních strojů Iljušin Šturmovik. „Prvních několik dnů to vypadalo, že by Němci mohli dosáhnout úspěchu, jenže nakonec si doslova vylámali zuby na ruské obraně. A když bitva skončila, byly německé jednotky natolik oslabené, že už nikdy nedokázali bojovat takovým způsobem jako v minulosti,“ říká historik Walter J. Boyne. Jeho kolega Bruce Culver k tomu dodává: „Onoho dne, kdy Hitler poslal své tanky přes ruské hranice, prohrál druhou světovou válku. Nepřicházelo v úvahu, že by Německo dokázalo okupovat Sovětský svaz. Skutečnost byla taková, že Sovětský svaz měl více než 140 milionu obyvatel, zatímco Německo pouze 60 milionů.“

Neúspěch u Kurska byl začátkem dlouhého ústupu Hitlerových tanků. Němci hrubě podcenili možnosti protivníků a současně přecenili svou vlastní schopnost dovést bleskovou válku k rychlému vítězství. Při pohledu na první tanky postupující zvolna zemí nikoho v první světové válce muselo být obtížné představit si, že právě tyto zbraně se v budoucnu stanou hlavní silou bleskové války. Těch několik tanků roztroušených na bojišti se pohybovalo doslova krokem. Vypadaly spíš jako bunkr na pásech sloužící k ochraně pěšáků před palbou kulometů. Ojedinělou výjimku představovala bitva u Cambrai v listopadu 1917. Britové tehdy shromáždili čtyři stovky tanků a provedli první soustředěný tankový útok v historii.

Nejtěžší tank, jaký kdy vyjel na bojiště

V roce 1944, když spojenci uskutečnili invazi do Evropy, byl jejich hlavním bitevním tankem M4 Sherman. Byl robustní, spolehlivý, výborně manévroval a byl nenáročný na údržbu, byl ale rovněž slabě pancéřován a jeho kanón si nedokázal poradit s německými Panthery a Tigery. Spojenci museli vymyslet způsob, jak si poradit s německou technikou a tak byly ukořistěné německé tanky posílány za moře na střelnici americké armády v Aberdeenu v Marylandu, kde se podrobovaly důkladným testům.

V prosinci 1944 zahájili Němci poslední rozsáhlou tankovou ofenzivu v Ardenách. Nyní na konci války nasadili i zbraně, které patřily k nejmodernějším v dějinách válečnictví. V této bitvě se poprvé objevil tank Tiger II.

Němci ale nikdy nedokázali vyrábět zbraně v takovém množství, aby zadrželi postup spojenců. Culver to vysvětluje: „Produkce tanků a těžkých vojenských vozidel byla v Německu svěřována především firmám, které byly zvyklé vyrábět v malých sériích těžké nákladní automobily, lokomotivy a přístavní jeřáby. Neměly tudíž zkušenosti se sériovou výrobou. Ve Spojených státech se naproti tomu ujaly výroby vojenské techniky velkou měrou automobilky zvyklé dodávat v krátké době desetitisícové série. Němci vyrobili přibližně 6 tisíc tanků typu Panther, zatímco Američané dokázali vyrobit 52 tisíc Shermanů.“ Sled dalších událostí je znám. Nakonec Německu nezbylo, než v květnu 1945 kapitulovat.

Originální názevWeapons at War: Hitler's War Machine: Panzers
Stopáž45 minut
Rok výroby 1993
 ST 4:3
ŽánrDokument