Bedřich Smetana - cesty zrání
Ze školních učebnic a slovníkových hesel vystupuje silně stylizovaná postava geniálního muže, který ač hluchý, byl předurčen k tomu, aby z pokladnice lidových písní vytvořil českou národní hudbu.
Bedřich Smetana byl geniální člověk. Ale genialitu často doprovází i temperament, vášnivost, lhostejnost i usilovnost, soustředěnost, zaujatost, vytrvalost a posedlost, snad i společenská nápadnost, možná provokativnost...
V prvé řadě byl Smetana mimořádně nadaným muzikantem, vybavený absolutním sluchem a vynikající hudební pamětí. A byl pracovitý. Byl? Jaký vlastně byl?
Svědectví o něm podávají nejen výsledky jeho tvůrčí práce, ale i jeho vlastní deníky (tak viděl sám sebe), dobové kritiky, novinové články, pomluvy, osobní útoky (tak byl vnímán druhými). Především byl ale nahlížen prizmatem mnoha diferencovaných zájmů tehdejší dynamicky se rozvíjející české společnosti, osobních animozit i obyčejné lidské závisti.
Novou analýzu toho, co se tehdy vlastně stalo, jaké role v dramatu Bedřicha Smetany zúčastněné osobnosti hrály, jaké osobní zájmy sledovaly, jaké prestiže uplatňovaly a jaké byly skutečné souvislosti Smetanovy tvorby v kontextu doby a Evropy, nejen české kotliny a Prahy, to si klade za hlavní cíl realizace hudebního dokumentu. Při hlubším poznávání historického materiálu a jeho rozboru nacházíme totiž až nápadnou podobnost fungování společenských mechanismů, osobnostních zájmů i cest a cestiček v jejich naplňování mezi druhou polovinou 19. století a dneškem.