Nevědomé víly

Antonia a Massimo jsou spolu deset let, nemají děti, žijí však šťastným životem zamilovaného dobře situovaného páru. Obývají krásnou vilu se zahradou na předměstí Říma, mají služebnou, zajištěnou existenci. Zdálo by se, že jim ke štěstí nic nechybí, alespoň tak to Antonii až do náhlé Massimovy smrti připadá. Po Massimově odchodu upadá Antonia do hlubokého smutku, život pro ni přestává mít smysl. Její depresi ještě prohlubuje nález obrazu, který nese na rubu milostný vzkaz dárce. Antonia je v šoku a vydává se po milence pátrat. Jaký je však její údiv, když zjišťuje, že tajemnou "milenkou" není žena, ale muž. Michele žije v dělnické čtvrti v originální komuně jemu podobných lidí. V tomto společenství spřízněných prožíval Massimo s Michelem po sedm let chvíle štěstí svého "druhého" života? V ní nyní nachází zprvu šokovaná Antonia svůj nový život. Mezi jejími členy zapomíná na smutek, poznává pravé přátelství a objevuje nebývalou hloubku citu.

Něžně citlivý příběh o lásce, smrti, vzájemném porozumění a toleranci, který se vyhýbá prvoplánovým klišé filmů s homosexuální tematikou, natočil v roce 2001 jako svůj třetí snímek turecký režisér Ferzan Ozpetek. V naší distribuci byl před časem tento film uveden pod nepřesným názvem Falešné vztahy. Ozpetek vystudoval filmovou režii v Římě a od dob svých studií také v tomto městě žije a tvoří. Prostředí, které v Nevědomých vílách popisuje, velmi důvěrně zná, což filmu přidává na nebývalé až civilní autentičnosti. Českým divákům je znám i další Ozpetkův film Okno naproti, který se za režisérovy účasti promítal v roce 2003 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal kromě jiných Cenu za režii a Velkou cenu Křišťálový glóbus.