Jsme tím nejneuvěřitelnějším tvorem, který kdy na této planetě nabral dech. Tajemství najdeme uvnitř našeho těla. Cyklus BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V dnešním pořadu si ukážeme, jak tvrdě musí naše tělo pracovat, aby nás před těmito hrozbami ochránilo, protože kromě ochrany před zjevným fyzickým nebezpečím nás chrání před potenciálně smrtícím slunečním zářením, drží v šachu deset bilionů bakterií žijících na naší pokožce, nemilosrdně likviduje všechny vetřelce a když dojde k poškození, okamžitě začíná s jeho opravou. Naše tělo se o to vše stará, aniž na to musíme myslet. A pracuje tak efektivně, že se někteří z nás dožívají sta let a možná i více.

Makrofágy

Klikněte pro větší obrázek Náš imunitní systém bojuje, aby nás chránil během každého nadechnutí. Vzduch, který dýcháme, je plný spor plísně. Každá spora pátrá po teplém, vlhkém místečku. Takové najdou v našich plicích. Každou minutu vdechneme několik spor. Když se dostanou do klidnějšího zákoutí našich plic, usadí se na povrchu a začnou růst. Kdyby plísni nic nebránilo, brzy by zaplnila celý prostor a bránila by přechodu kyslíku do naší krve. Během několika týdnů bychom zemřeli. Naše tělo je naštěstí dobře vyzbrojené a připravené se bránit. Proti vetřelcům vysílá makrofágy, pomalu se plížící nemilosrdné zabijáky. Přitahují je chemické signály vydávané plísní. Spora je odsouzena k záhubě. Aniž bychom si toho všimli a ocenili to, makrofágy nám zachraňují život. A dělají to při každém vdechu, každý den.

Svaly

Naše tělo nás ale nechrání jen před mikroskopickým, neviditelným nebezpečím. Je připraveno zvládat i mnohem zřetelnější hrozby. Instinktivně děláme činnosti, které nás chrání před nečekaným nebezpečím. Reakční doba hraje v reakci organismu jen jednu část. Musíme také spoléhat na své svaly. Lidé mají 640 svalů, které tvoří až 40 procent tělesné hmotnosti. Všichni jsme vybaveni dvěma druhy svalových vláken, podobně jako drůbež máme tmavé a světlé maso. Tmavé, pomalu se stahující svaly, používáme při chůzi a k držení těla. Tyto svaly dokážou pracovat dlouhou dobu, aniž by se unavily, proto potřebují trvalý přísun krve bohaté na kyslík. Pak jsme vybaveni bílými, rychle se stahujícími svaly, které nám umožňují bezprostředně reagovat. Rychle se stahující svaly používají k tomuto účelu jiný, velice šikovný způsob. Jejich práce je založena na rychlé chemické reakci, která jim umožňuje stáhnout se čtyřikrát rychleji než pomalé svaly.

Hojení ran

Klikněte pro větší obrázek Naše tělo je při hojení ran neuvěřitelně výkonné. Pokud utržíme ránu, tak se jemné krevní cévy, které procházejí mezi tukovými buňkami při prudkém úderu roztrhnou. Protrženou stěnou proudí ven červené krvinky. V příštích okamžicích začne pozoruhodný proces hojení. Krví putují specializované buněčné fragmenty zvané krevní destičky, jejichž úkolem je zastavit krvácení. Destičky se vzájemně propojí svými výběžky a vytvoří síť, v níž se zachytí unikající krvinky. Vzniklá sraženina ucpe otvor a krvácení se zastaví. To je ale jen začátek. Rány obvykle začnou červenat a otékat. Může za to tekutina pronikající do tkání okolo rány. Tekutina se sem dostává drobounkými póry v krevních cévách. Nejde o známku poškození, ale o šikovný způsob obrany. Tlak proudící tekutiny brání původcům infekce v ráně proniknout do krevního řečiště, takže zůstanou na místě. Rána postupem času začne fialovět. Barva je výsledkem rozpadu červených krvinek, které uvíznou mimo oběhový systém, kde nemohou přežít.

Pak začíná tělo s úklidem. Poškozenou tkání se pohybují makrofágy a pohlcují odumírající buňky. Hemoglobin, látka, která dodává červeným krvinkám jejich barvu, se uvnitř makrofágů začíná rozkládat. Právě tento proces dodává pohmožděninám známou směsici měnících se barev. Při rozkladu hemoglobinu vznikají různě barevné látky. Barva monoklu se tak postupně mění ze zelené na žlutou a poté na hnědou. Když makrofágy opouštějí postiženou kůži, odnášejí s sebou i barevné látky. Hojení je u konce.

Kůže

Klikněte pro větší obrázek Naše tělo je v hojení skutečným mistrem. Ještě lepší než léčba je ale prevence. Snad nejpůsobivější způsob preventivní ochrany používá náš největší orgán – kůže. Každý centimetr kůže je tvořen deseti miliony buněk a pokrývá jej více než sto chlupů. To vše funguje jako účinná ochrana před nebezpečím přicházejícím z vnějšku. Například před vysušením ji chrání látka vytvářená kůží, kterou většina z nás záměrně odstraňuje každé ráno. Vedle každého chlupu našeho těla je drobounká mazová žláza. Na kůži se z ní dostává olejovitá látka zvaná kožní tuk. Ten způsobuje maštění vlasů nebo třeba uhry. Díky kožnímu tuku je ale naše pokožka nepropustná pro vodu. A tato vlastnost je v horkém suchém klimatu životně důležitá. Protože kožní tuk nejen znemožňuje vodě vstoupit z vnějšku do těla, ale také brání tělesným tekutinám vypařovat se do okolního vzduchu.

Kromě horka musí naše tělo bojovat i se slunečním zářením. Ultrafialové záření ve slunečních paprscích rozkládá DNA v kožních buňkách. Kůže reaguje zvýšením prokrvení postižené oblasti, aby se škody napravily. Kůže se rozehřeje a vzniká zčervenání typické pro spálení sluncem. Může ale dojít i k dlouhodobému poškození. Většina z nás se dokáže do určité míry chránit před slunečními paprsky a ví, jak dlouho se jim může vystavit. Je tu ale ještě jedno nebezpečí, před kterým nelze uniknout. Na každém čtverečním centimetru kůže táboří zhruba deset milionů bakterií. Tkáně uvnitř těla jim nabízejí příjemné prostředí plné živin. Jediný problém je, jak se k nim dostat. Bakteriím v tom brání způsob, kterým jsou kožní buňky spojené. Připomínají pláty brnění. Naše kůže má ale ještě jeden způsob obrany. Rostou v ní nové vrstvy. Staré buňky na povrchu odpadávají a společně s nimi se odstraňují i bakterie. Každou minutu tímto způsobem přijdeme o 30 tisíc kožních buněk. Během jednoho měsíce se obnoví veškerá kůže na našem těle.

Kýchání

Klikněte pro větší obrázek Lidská kůže je skvělá bariéra před vnějším světem, jsou v ní ale bohužel velké otvory. Jako jsou naše oči nebo nosní dírky. A tyto otvory jsou velice náchylné k infekci. Zvláště, když viry proti nám využívají náš vlastní obranný mechanismus, kýchání. Kýchání pomáhá mikrobům přenášet se z jedné osoby na druhou. Hlavním účelem kýchání je vyčištění nosu od prachu a dalších miniaturních částic. Když ale ze sebe vypudíte vzduch rychlostí přes 150 kilometrů v hodině, vytvoříte sprej složený z jemně rozptýlených kapiček obsahujících miliony mikrobů, které letí až čtyři metry daleko. Mikroby tak mají skvělou příležitost najít nového hostitele. Když se jim podaří dostat se do našeho těla, rychle se zmobilizuje armáda bílých krvinek. Tyto se nazývají fagocyty a jejich úkolem je pohlcovat částice. V tomto případě napadají malé zelené kuličky, které simulují bakterie. V malinké kapce krve je těchto bílých krvinek okolo 400 tisíc. Představují jen pouhý zlomek sil, které může naše tělo povolat do boje s infekcí.

Boj s chřipkou

Když dostaneme chřipku, uvnitř našeho těla se schyluje k totální válce s jedním z nejnebezpečnějších virů této planety. Chřipkové viry nejdříve napadají tkáň v zadní části hltanu. Možná vám to připadne divné, ale za to, že se cítíme nemocní, nemůže jen virus. Je to zčásti dílo imunitního systému. První odpovědí našeho těla na infekci je horečka. Chřipkovému viru se nejlépe daří za normální tělesné teploty, což je necelých 37 stupňů Celsia. Teplota se proto o několik stupňů zvýší. To stačí zpomalit infekci. Mezitím zaplaví postižené místo armáda fagocytů. Přicházejí sem pohltit naše nepřátele. Avšak místo, aby viry zneškodnily, se nakazí a jsou donucené samy sebe zničit. Nahromadění jejich těl je základem typické nudle u nosu. Příznaky choroby se zhoršují. Je to známka, že boj, který probíhá v těle, nabírá na obrátkách.

Klikněte pro větší obrázek Organismus vysílá druhou vlnu bojovníků – T lymfocyty zvané „přirození zabíječi“. Míří k buňkám hltanu, které byly napadeny virem. Dají jim „polibek smrti“, kterým zničí viry uvnitř. Za tento způsob boje ale draze platíme. Přirození zabíječi způsobují velké ztráty i ve vlastních tkáních. Začínáme pociťovat jejich dopady. Bolest v krku se stupňuje. Přes veškeré úsilí se obranným silám nepodařilo viry porazit. Imunitní systém proto zkusí zcela odlišnou taktiku. Místo přímé likvidace virů vytváří velké množství protilátek ve tvaru písmene Y. Jde o specifické protilátky, které jsou schopné zneškodnit právě tento druh viru. Přichytí se na virové částice a způsobí, že se začnou navzájem slepovat. Teď už se dají mnohem snadněji odstranit.

Dokonalý stroj

Kromě ochrany před infekcemi dokáže lidské tělo důmyslnými způsoby řešit i jiné druhy poškození zdraví. Je schopné opravit poraněné nervy. Uzavřít roztržené krevní cévy. Zabezpečit srůst zlomených kostí. Zhojit kůži a spravit natržený sval. Náš organismus je tak přizpůsobivý, že je možné ho dokonce přimět, aby přijal za svou část těla jiné osoby. Každý z nás je biologickým zázrakem schopným přizpůsobit se okolnímu světu. Přes veškeré rozdíly jsme v podstatě všichni stejní. Při úsměvu používáme stejné svaly. Svět vidíme stejnýma očima. Máme stejné srdce, které nepřetržitě pracuje, aby nás udrželo naživu. Neúnavně pumpuje krev, která nabírá v plicích kyslík a přenáší jej ke každé buňce našeho těla.

Klikněte pro větší obrázek Naše tkáně a orgány pracují tak efektivně, že dokážeme přežít jen s vodou a trochou jídla. To stačí k výživě nejsložitějších mozků, které kdy existovaly. V každém z nich je na sto miliard buněk nepřetržitě zpracovávajících ohromnou spoustu informací dodávaných našimi smysly. Všichni jsme začali svoji existenci v okamžiku, kdy se spojilo drahocenné vajíčko s jednou spermií, a vznikl nový jedinečný člověk. Jakmile nám začalo bít srdce, začali jsme se měnit z malinkého embrya ve sto bilionů buněk, které tvoří každého z nás. Naše tělo je tak dobře poskládané, že při dobré údržbě dokáže vydržet sto let i více.

Originální názevInside the Human Body
Stopáž51 minut
Rok výroby 2012
 )D( ST
ŽánrDokument