Jsme tím nejneuvěřitelnějším tvorem, který kdy na této planetě nabral dech. Tajemství najdeme uvnitř našeho těla. Cyklus BBC

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Naše přežití je umožněno náročnou prací našeho těla, které se snaží udržet stabilní a vyvážené vnitřní prostředí. Než se to ale naučí, potřebuje pomoc. A ne malou. Prvních několik minut po narození je velice náročných. Devět měsíců jsme se vyvíjeli v teplém a pohodlném vodním prostředí uvnitř matčiny dělohy. O každou naši potřebu bylo postaráno. Leželi jsme ponořeni v plodové vodě a naše teplota se držela na příjemných 37 stupních Celsia. Nemuseli jsme se ničím krmit, nemuseli jsme dokonce ani sami dýchat. Matčina krev nás zásobovala kyslíkem, takže jsme nepotřebovali vlastní plíce. A protože jsme je nevyužívali, tělo do nich nemuselo vhánět krev a ta putovala zkratkou procházející otvorem v našem srdci. Potom ale klidný a pohodlný život v děloze náhle skončil.

Dýchání

Klikněte pro větší obrázek Když přichází dítě na svět, tělo se musí odpoutat od matky. Šok vyvolaný chladným vzduchem a jasným světlem aktivuje první nádech. Než se nadechne kyslíku, jeho srdce se musí propojit s plícemi. Aby se to stalo, otvor v srdci se musí uzavřít. Při prvním nádechu se rozevřou dýchací cesty a pokles tlaku přiměje krev proudit do plic, kde se začíná sytit kyslíkem. Do srdce se poprvé dostává okysličená krev. Nově přitékající proud krve zvýší v srdeční síni tlak, který přitlačí vlající záklopku k otvoru, a ten se uzavře.

Srdce a plíce jsou nyní plně propojené a krevní oběh je kompletní. Díky tomu se můžeme znovu nadechnout a pak ještě jednou a ještě jednou. Od této chvíle budeme dýchat asi šestnáctkrát za minutu, aniž bychom na to museli myslet. Srdce je v podstatě důmyslně konstruovaná svalová pumpa. Svaly uvnitř velkých komor spolupracují v dokonalé harmonii. Nikdy se neunaví a nikdy nepřestanou pracovat. Když se srdce roztahuje, krev z celého těla proudí do komor. Potom se po srdci začne šířit elektrický signál, který je přiměje se stáhnout a vypudit krev přes rozsáhlou cévní síť do posledního koutku našeho těla. Aby krev neproudila nazpátek, srdce je vybavené chlopněmi. Jejich prudké uzavírání vytváří ony známé zvuky tlukotu srdce. Zvuky, které nás provázejí celý život. U zdravého srdce udává rytmus elektrická vlna, která se šíří po svalech. Šíření vlny je přesně časově nastavené, aby stahy probíhaly koordinovaně.

Kyslík

Klikněte pro větší obrázek Těžkou práci, kterou je nepřetržité dodávání kyslíku, vykonávají jedny z nejmenších a velice zvláštních buněk. Jejich existence začíná hluboko uvnitř kostní dřeně. Ta funguje jako výrobní linka, v níž se každou minutu našeho života vyrábí 150 milionů červených krvinek. Na jejich tvorbě se podílejí specializované bílé krvinky zvané makrofágy. Ty pět dnů starostlivě pečují o každou červenou krvinku a potom ji uvolní do krevního oběhu. V něm se připojí k dalším 25 bilionům červených krvinek proudících naším tělem. Mají před sebou dlouhou cestu. Kdybychom spojili všechny krevní cévy, které máme, víc než dvakrát by obkroužily zeměkouli. Krvinky nejdříve putují širokou tepnou. Potom spirálovým pohybem procházejí menšími tepénkami a nakonec se mačkají v tenounkých vlásečnicích. To jsou nejmenší a nejužší krevní cévy, ve kterých krvinky odvádějí práci, kvůli níž byly stvořeny. Uvolňují do tkání kyslík. A dělají to stále znovu a znovu po celý zbytek svého života.

Ten je ale krátký. Po čtyřech měsících lopotné dřiny, kdy procestovaly naše tělo křížem krážem, vypadají červené krvinky už dost zničeně. Když se vrátí do kostní dřeně, v níž vznikly, chemické změny na stárnoucích krvinkách přitáhnou pozornost makrofágů. Tentokrát ale nemají za úkol o krvinky pečovat, ale zničit je. Každou minutu čeká takovýto neslavný konec 150 milionů červených krvinek. Stejně rychle, jako jsou likvidovány, jsou tvořeny nové. Proto jich máme stále dost, abychom udrželi v krvi potřebné množství kyslíku.

Energie

Klikněte pro větší obrázek Dostatek kyslíku je nezbytný pro tvorbu energie, která udržuje lidské tělo v chodu. Energii potřebujeme pro všechno, co děláme, ať už je to něco náročného, nebo úplná titěrnost. Získáme ji spojením kyslíku s další nezbytnou podmínkou života: potravou. Lidský trávicí systém totiž dokáže velice efektivně využít veškerou potravu. Když potravu rozžvýkáme, putuje do roztažitelného vaku naplněného kyselinou, kterému říkáme žaludek. Natrávené kousky potom pokračují do tenkého střeva, kde se dál rozkládají. Povrch střeva je pokrytý prstovými výběžky zvanými klky, na kterých je hustá vrstva jejich zmenšených verzí nazývaných mikroklky. Společně zvětšují povrch střeva na velikost tenisového kurtu.

Všechny sacharidy, které sníme, se v tenkém střevu rychle zachytí a většina se přemění v jednoduchý cukr glukózu. Glukóza se krví dostává ke tkáním, které obsahují obrovské množství miniaturních elektráren zvaných mitochondrie. V nich se za přítomnosti kyslíku uvolní drahocenná energie. Odtud pochází energie pro všechno, co děláme. Každou minutu našeho života tělo usilovně pracuje, aby nás udrželo v chodu. Musí zajistit, aby všechno bylo tak akorát. Srdce bije správnou rychlostí, aby dodalo tělu dostatečné množství kyslíku. V kombinaci s potravou, kterou sníme, se vytvoří potřebné množství energie.

Regulování teploty

Klikněte pro větší obrázek To ale ještě není všechno, protože je tu další oblast, v níž náš organismus musí pečlivě udržovat rovnováhu, aby nás udržel při životě. Schopnost lidského organismu regulovat teplotu je otázkou života a smrti. Když se naše tělo začne přehřívat, dochází ke stimulaci potních žláz uložených hluboko v kůži. Výsledkem je tvorba drobných kapiček potu. Každá kapička si musí najít cestu na kožní povrch. A tam pot provádí své kouzlo. Při vypařování odebírá z kůže teplo. Tímto způsobem se náš organismus ochlazuje a udržuje nás v horkém prostředí naživu. Zachování konstantní teploty kolem 37 stupňů je důležité hlavně proto, že je to optimální teplota pro chemické procesy, které nás udržují naživu.

Když je nám zima, kůže zbledne, protože se sníží prokrvení povrchových vrstev těla. Drobounké svaly zvané vzpřimovače začnou táhnout za chlupy, takže se vztyčí. To se projeví jako „husí kůže“. Vztyčené chlupy zachycují vrstvu vzduchu, která izoluje tělo jako slabá přikrývka. „Husí kůže“ ale ve skutečnosti lidem udržet teplo moc nepomáhá.

Klikněte pro větší obrázek Od prvních dnů v děloze, kdy nám začne bít vyvíjející se srdce, pracuje naše tělo 24 hodin denně, aby nás udrželo naživu. Stará se o správnou rovnováhu našeho vnitřního prostředí. Vytváří náležité množství červených krvinek pro zásobování tělesných tkání kyslíkem. A udržuje v nich nejvhodnější teplotu, aby vyráběly takové množství energie, které nás udrží v chodu. Neobyčejná přizpůsobivost lidského těla dává každému z nás možnost žít na jakémkoli místě této planety.

Originální názevInside the Human Body
Stopáž48 minut
Rok výroby 2012
 )D( ST
ŽánrDokument