Místo na výsluní
Známý americký spisovatel Theodore Dreiser (1871-1945) vycházel při psaní svého slavného románu Americká tragédie ze skutečné události, k níž došlo v roce 1906 ve státě New York (tzv. případ Chestera Gillettea a Grace Brownové). Kniha vzbudila po svém vydání v roce 1925 velkou pozornost, jíž pomohla i broadwayská dramatizace, a stala se okamžitě předmětem zájmu Hollywoodu. Studio Paramount zakoupilo filmová práva pro Sergeje Ejzenštejna (s nímž v roce 1930 uzavřelo smlouvu), ale nebylo spokojeno s jeho pojetím a nakonec svěřilo snímek jinému režiséru z Evropy Josefu von Sternbergovi. Ten také filmovou adaptaci v roce 1931 natočil s Phillipsem Holmesem, Sylvií Sidneyovou a Frances Deeovou v hlavních rolích. Dreiser s filmem nebyl spokojen, neboť měl oprávněný pocit, že výsledek neodpovídá duchu předlohy. Mnohem zajímavější je druhá filmová verze románu, která pod názvem Místo na výsluní vznikla v roce 1951. Režisér a producent George Stevens získal do hlavních úloh vycházející hollywoodské hvězdy Montgomeryho Clifta (George), Elizabeth Taylorovou (Angela) a Shelley Wintersovou (Alice), kteří svými výkony přispěli k působivosti filmu. Přes dobová omezení hollywoodské autocenzury (tzv. Production Code), která na počátku třicátých let ještě neexistovala, je druhá verze určitě věrnější Dreiserově předloze, i když se drží jevištní dramatizace, zpracovávající především její druhou polovinu. Příběh George, mladíka z chudých poměrů, který dostane práci v továrně bohatého strýce, a když se naskytne šance společenského vzestupu, obětuje lásku tovární dělnice ve prospěch vztahu k bohaté dívce, je přenesen do tehdejší současnosti, ale jinak ponechává základní dějovou linii bez větších zásahů. V ústřední trojici hereckých představitelů vyniká Montgomery Clift, který postihl rozpolcenost své postavy střídmými hereckými prostředky. Snímek byl po svém uvedení v srpnu 1951 pochválen filmovými odborníky a stal se také velkým diváckým hitem. Při vyhlašování Oscarů v příštím roce si z devíti nominací odnesl celkem šest zlatých sošek (nejlepší režie, scénář podle předlohy, kamera, hudba, střih, kostýmy). V nejprestižnější kategorii "nejlepší film" se ovšem musel sklonit před Minnelliho muzikálem Američan v Paříži.