Osobní dějiny 20. století natočené rodinnou kamerou. Příběh zneuznaného sochaře Vincence Havla, který žil a tvořil v 50. a 60. letech na Opavsku (2007). Scénář a režie J. Šikl

Životy „obyčejných“ lidí jsou jedinečným a neopakovatelným originálem. Soukromé filmové archivy vyprávějí příběh sochaře Vincence Havla, který žil v 50. a 60. letech na Opavsku na severní Moravě. Filmové vzpomínky jsou sledem obrazů, které vystihují jeho rozporuplnou osobnost, jíž komentář a především citace z deníku pevně zasazují v dobových souvislostech Československa 50. let. Vincenc byl samorost, excentrik, svébytná postava. Pedant, jehož život byl trvalým konfliktem. Jeho samotného se sebou, se svým nejbližším okolím i s politickou dobou, ve které žil. Počátkem 50. let vytvořil Havel sochu Klementa Gottwalda. Práce mu však mimo společenského ocenění přinesla i spoustu závisti. Proto se uzavřel do svého domu, v němž si také zbudoval ateliér. Dům byl pro něj hradbou před okolním světem. Stejně rezolutní byl Havel i ve výchově své dcery. Rozpory, které z tohoto vztahu plynuly, pak těžce nesl. Za investované úsilí očekával, že dojde ocenění. To však stále nepřicházelo.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3
ŽánrDokument