Putování Lucemburskem

S Lucemburskem máme společného víc, než se na první pohled může zdát. Nejenom dva významné panovníky a lva v erbu, ale také podobnou krajinu či mentalitu lidí. Toto velkovévodství, které bývalo čtyřikrát větší než dnes, se do dnešních hranic vtěsnalo v roce 1839 a mělo často osudy, které nám leccos připomínaly. Za II. světové války se Němci pokusili o násilnou germanizaci a 10 000 mladých mužů muselo narukovat do wehrmachtu. Mnozí se už nevrátili. Silný odboj pak ale dokázal, že nejde jen o uměle vytvořený stát, ale opravdový národ, i když počtem řazený mezi nejmenší v Evropě. Lucemburčané pochopili, že jejich síla je v ekologii, v turistice a v aktivní účasti na budování Evropského domu. Po Bruselu a Štrasburku je dnes Luxemburg třetím městem Evropského společenství. Třetina obyvatel jsou Lucemburčané, třetina zde usedlí cizinci a poslední třetina ti, kteří sem ze sousedních zemí jezdí za prací. V lecčems bychom si z této malé zemičky mohli vzít příklad a nevzhlížet jen k tomu, že má v Evropské unii nejvyšší životní úroveň.