Kikudžiro

Někdy je třeba probudit v sobě spící dítě, aby člověk poznal, co je v jeho životě špatně.

Po filmu Ohňostroj z roku 1997, v němž mistr japonské postmoderní gangsterky, grobián a satirik, "kamenná tvář" Takeši "Beat" Kitano (Takeshi Beat Kitano) rozehrál struny něhy, přátelství a lásky beze slov, a který získal Zlatého lva na MFF v Benátkách, se čekalo, o čem bude jeho další film. Bude to drsná studie mafiánského násilí jako jeho první film Brutální policista (Violent Cop) nebo tichý příběh o těch nejtišších (Scény u moře a částečně Ohňostroj)? Film Kikudžiro, nazvaný podle hlavní postavy nenapravitelného hrubiána, je podobně laděný jako předešlý Ohňostroj. Příběh muže, jehož pošle vlastní žena, aby doprovodil devítiletého Masaa na cestě za jeho matkou, kterou nikdy neviděl, je formou road-movie. Stylem je to ovšem opět kitanovsky pomalá, melancholická pouť, jakoby odnikud nikam. Jedním z charakteristických rysů Kitanova režijního rukopisu je totiž uvést diváka do příběhu, vnutit mu nezvykle pomalé tempo v rozvíjení děje i situacích a pak jej překvapit originálním zvratem děje, nečekanou reakcí, či překvapivým charakterem postavy, která podle všech vnějších znaků by měla být někým úplně jiným. Kitanův minimalistický režijní i herecký styl, obohacený jeho výtvarným cítěním (a dokonce vlastními kresbami) a hudbou Kitanova dvorního skladatele Joa Hisaišiho, je okamžitě rozpoznatelný. To však neznamená, že se vám podaří odhadnout, čím vás tento všestranný talent zase překvapí. Kitano se pohybuje v prostoru příběhů, témat, ale i obrazů s neuvěřitelnou lehkostí a ačkoliv si uchovává svou osobitost a rukopis, stále ještě dokáže udělat nečekaný obrat ve chvíli, kdy si myslíte, že už se nic nestane.

Příběh lehkomyslného hrubiána (v podání Takešiho Kitana) a malého, opuštěného chlapce, který touží poznat svoji matku, je především příběhem o chlapecké duši, ať už sídlí v malém nebo dospělém těle. Na MFF ve Valladolidu získal film Cenu FIPRESCI a Takeši Kitano Cenu za mužský herecký výkon.