Taťjana Medvecká – Jaruna

Vaše postava Jaruny se po letech vrací do domu svého bývalého milence, aby pomohla jemu ale i jeho současné partnerce zvládnout mužovo umírání. Co vás na scénáři zaujalo, že jste roli přijala?

Měla jsem pocit, že nevznikl na zakázku, ale z nějaké vnitřní potřeby. Zaujal mě svou neokázalostí, úsporností, závažností tématu. Líbily se mi nejen dialogy, ale i levá strana. V něčem mi připomínal Hrubínovu Romanci pro křídlovku.

Jaká vlastně bývalá zdravotní sestra Jaruna je?

Myslím, že je to hodná ženská, která už něco o životě ví, a podle toho se chová.

Vladimír, umírající výtvarník v podání Jiřího Schmitzera, má ve vašem filmu opravdu daleko k zažité představě o smíření umírajícího se smrtí. A dává všem okolo pěkně zabrat. Neměla jste někdy chuť poslat ho skrz postavu Jaruny do háje?

A víte, že ani ne? Pro Jarunu byl Vladimír mužem jejího života (netvrdím, že ona byla takovou ženou pro něj), tak nějak po svém mu rozumí, chce mu pomoct, vlastně mu něco vrací.

Máte ve filmu nějakou oblíbenou scénu?

Docela mě pobavila scéna po rodinném obědě, kdy Jaruna chystá štrúdl pro Vladimíra a rodina to tak nějak úplně nechápe.

Film jste už viděla, splnil vaše očekávání nebo vás naopak něčím překvapil.

Pro mě byl tenhle film jako nějaký sen.

8. července jsem dostala od režiséra Tyce SMS s nabídkou role (mám ji schovanou, proto vím to přesné datum), byla jsem na Maltě a už druhý den četla s notebookem na klíně scénář. A za měsíc byla v podmokelském mlýně první klapka! Žádné konflikty, sehraný tým, soustředěná práce. Byla jsem strašně zvědavá, jak film dopadne. A měla jsem radost.