Strhující příběh jednoho krásného léta, během kterého by se nechtělo umírat nikomu, natož tomu nejtvrdšímu samorostu. Jiří Schmitzer a Petra Špalková excelují v dramatu oceněném dvěma Českými lvy! Koprodukční snímek ČT (2013). Dále hrají: T. Medvecká, M. Němec, J. Pidrmanová, L. Veselý, M. Taclík a další. Scénář M. Bidlasová a Z. Tyc. Kamera P. Hoznauer. Režie Z. Tyc
00:01:02 Vláďo!
00:01:12 Já jsem to teda pochopila, že máme jít na tu druhou stranu, ne?
00:01:16 Tak jak?
00:01:40 He, he, he, he, he!
00:01:45 -Co to jíš?
-Ptáčnice.
00:01:49 -Z toho se posereš.
-Tak ať.
00:02:02 Ubal mi taky cigáro.
00:02:05 Ne.
00:02:07 -Hele, nebudu to šlukovat.
-Já tě znám.
00:02:10 Karle, nebuď svině.
00:04:12 Ona je tady zas? Proč?
00:04:17 Dobrý den.
00:04:21 Proboha, kde jste byli, Vláďo?
00:04:24 -Byli jsme na třešních.
-A proč? Vždyť vám je vezu.
00:04:28 A kde?
00:04:30 Na třešních!
00:04:34 Vy jste vážně úplně pitomí.
00:04:36 My? To myslíte asi mě, ne? Já jsem podle vás pitomá.
00:04:39 No, přesně to si myslím.
00:05:04 -Stálo ti to za to?
-Jo!
00:05:09 Když ona vidí světlé zítřky, tak já skoro taky.
00:05:14 Nic jí neříkej.
00:05:20 Jste blázni.
00:05:24 Chtěl se podívat zas na to svý místo. Teď je mu líp.
00:05:28 No, snad jo. Víte, co říkali doktoři?
00:05:32 Děláte, jako byste mu snad vy uměla říct ne.
00:05:43 -To kreslil Vláďa?
-Hm.
00:05:47 No jo, do toho se zas dostane.
00:05:51 Nezlobte se, že s váma neposedím, ale jedu se trochu vyvenčit.
00:05:55 A to ho tu chcete nechat samotnýho?
00:05:57 No. Jo. To bych jako neměla nebo co?
00:06:04 Vypadal vyčerpaně.
00:06:07 Nevadilo by vám, kdybych tady u něj počkala?
00:06:12 Jak myslíte.
00:06:14 Vrátíte se brzo, ne? Já myslím, že by tu neměl být sám.
00:06:34 A ta jeho mladá, mu po obřadu řekla, že s ním bude
00:06:38 a že mu bude věrná, dokud je jeho smrt nerozdělí.
00:06:42 Co do mě kopeš?
00:06:43 -Někdo něco ještě?
-Já jsem vůl, fakt sorry.
00:06:46 V pohodě, ty vole. On ještě neumírá.
00:06:49 Dej mně pivo!
00:07:35 To jsem teda netušila, že přijedete až ráno.
00:07:37 Ráno?
00:07:39 Je půl druhý.
00:07:41 Já jsem se vás neprosila, abyste tady zůstávala.
00:07:43 Jste se mohla dávno sebrat a jet domů.
00:07:45 -Bylo mu zle.
-Nespí?
00:07:48 Teď už snad jo. Ptal se po vás.
00:07:53 Nedokázala jsem se vrátit dřív.
00:07:56 Vypila jsem vám trochu vína. Bylo v lednici.
00:07:59 V pohodě.
00:08:01 -Tak já pojedu.
-Tak dobrou.
00:08:06 Dobrou.
00:08:10 Se poser, babo!
00:09:59 -Co to je?
-Co?
00:10:02 -Ptal jsem se, co to je?
-Tohle to?
00:10:05 Vidíš, ne? Bublanina.
00:10:08 -A kde jsou ty třešně?
-No tady.
00:10:11 -Kde tady?
-Udělala jsem z nich tu bublaninu.
00:10:15 Proč ty musíš všechno hned použít? Všechno prakticky spotřebovat.
00:10:20 Tak byly už špatný. Bylo potřeba s nima něco udělat.
00:10:23 Já jsem chtěl s nima něco dělat. Já!
00:10:26 -Sežrat je s peckama i s červama.
-Všecky?
00:10:29 Všechny! Aby mi pak bylo blbě jako každýmu, normálnímu
00:10:33 zdravýmu člověku! Ty krávo jedna!
00:10:37 -Co děláš!
-Blbá! Krávo!
00:10:59 Takže vlastně nic novýho.
00:11:02 Jak nic novýho?
00:11:04 Už jsme jednou od sebe byli. Je to zas ten samej chlap.
00:11:08 Není. Tohle už není on.
00:11:16 Jo, byla tady sousedka, jestli prej nechceš nějaký meruňky.
00:11:19 -Meruňky?
-Jo, z Moravy. -Tak jo.
00:11:32 Dobrý den.
00:11:35 Dobrý.
00:11:41 -Tak jak?
-Jó.
00:11:44 -Jak mu je?
-No jo, celkem jo.
00:11:48 Nezlobte se, já jsem o víkendu nemohla.
00:11:51 Jasně.
00:11:54 -Kreslil?
-Hm.
00:11:56 A?
00:11:58 Tak já jedu.
00:12:02 Díky, nashle!
00:12:31 Dárek.
00:12:38 Jak myslíš.
00:12:52 Jo, díky.
00:12:55 Pojď nahoru. Vždyť se ti to minule tak líbilo.
00:12:59 Cože?
00:13:01 Kdyby se mi to líbilo, tak bych si to možná pamatovala.
00:13:04 Ne, Luboši, fakt ne. To byl omyl. To byl absolutní omyl.
00:13:07 Neříkej, že to potřebuješ jenom omylem. Co?
00:13:10 Taková baba. A vždyť ten tvůj chudák
00:13:14 už stejně nemůže.
00:13:21 Tak si jeď, ty nádhero!
00:13:25 Jeď si za tím svým chcípákem, ty...
00:13:30 Ty krávo umělecká!
00:13:52 Teď už vím nemusím se bát,
00:13:56 nemáš oči z tohohle světa.
00:14:00 S netečným pohledem, prošla jsi peklem
00:14:03 jen jako dalším hotelem,
00:14:07 jen jako dalším hotelem,
00:14:11 jen jako dalším hotelem.
00:14:15 A teď chci ploužák, dýdžeji.
00:14:17 Ne, ne, ne, Olmerovou! Prosím tě, pust mi tam Olmerovou, jo?
00:14:21 Olmerovou nepřežiju.
00:14:22 Moment, moment!
00:14:36 Jsem sama jako skála mořem obklopená
00:14:42 a nikdy nestála jsem o muže...
00:14:48 Tak já jsem si myslela, že tady budu pomáhat na tom večírku,
00:14:52 a ono to vypadá, že se bude muset pomoct mně.
00:14:56 To je v pohodě. Jste se trochu picla.
00:14:59 PÍSEŇ: Jsem sama jako osika, jež ve větru se klátí,
00:15:04 a kdekdo už mi říká, hleď se vdát.
00:15:09 Jsem sama jako osika...
00:16:41 -Jsi obutej?
-Jo, díky.
00:16:44 -Tak si je nazuj.
-Jo, dobrý.
00:17:00 Můžu se vás na něco zeptat?
00:17:04 No, jasně.
00:17:06 Ale řeknete mi pravdu, jo?
00:17:11 No.
00:17:13 Vy sem jezdíte jako kamarádka, jako ošetřovatelka nebo jako co?
00:17:22 To je těžký, no. Jako ošetřovatelka.
00:17:28 Takže je to potřeba.
00:17:34 Takže ty nový léky nezabíraj.
00:17:37 Jediný, co zabírá, je morfium.
00:17:44 Takže spolu máte takový malý tajemstvíčko, co?
00:17:51 -Proč?
-Jak proč?
00:17:52 -Proč to děláte?
-Já nevím.
00:17:58 Když jsem ho viděla v tý nemocnici po operaci,
00:18:01 tak jsem se o něj začala starat.
00:18:03 Věděla jsem, že spolu žijete, ale myslela jsem...
00:18:05 Že co?
00:18:08 Nechtěl, abyste ho viděla slabýho.
00:18:11 A já jsem si myslela, že ani vy to nechcete.
00:18:16 No a pak se mi líbilo jezdit sem za ním
00:18:18 a dívat se, jak maluje. Poslouchat, co o tom říká.
00:18:25 -On vám o tom něco říkal, jo?
-Jo.
00:18:29 Vám ne?
00:18:32 Vždycky měl proslovy jenom k tomu, co jsem udělala já.
00:18:35 O svým nemluvil nikdy.
00:18:38 Aha.
00:18:42 Hele, já pro něj nikdy nic neznamenala.
00:18:48 Jak vy jste spolu vlastně začali chodit?
00:18:53 To vlastně ani nebylo chození. Občasnej sex spíš.
00:18:58 Já jsem vodila našeho Péťu do lidušky na kreslení,
00:19:01 ale k jinýmu učiteli, do vedlejší třídy. Tam, co teď učíte vy.
00:19:06 No a někdy, jak jsem tam na něj pak čekala,
00:19:10 tak jsem šla na balkon na cigáro. No a to Vláďa taky.
00:19:15 Míval volnou hodinu.
00:19:19 Vy jste to dělali ve škole?
00:19:23 V tom jeho kumbále.
00:19:25 Někdy i ve třídě.
00:19:28 -Víš, jak je ten lis na linoryty?
-Tam?
00:19:33 No, ty vole!
00:19:38 To je dávno.
00:19:42 Takže tohle je...
00:19:50 To je konec.
00:21:24 Vladimíre, já vím, že ti ty léky nezabíraj!
00:21:27 Vím, že ti nejde kreslit, tak na mě prosím tě, přestaň hrát to divadlo!
00:21:34 Ta dobrá duše ti to všecko vykecala, co?
00:21:37 Jo.
00:21:38 Zeptala jsem se jí. Nejsem slepá.
00:21:44 A co to vlastně děláš, miláčku?
00:21:47 Kompůtky na příští rok nebo džemíčky na zimu, co?
00:21:51 Jo. Neměla bych?
00:21:57 -Zasraný, zkurvený, pošahaný báby.
-Sakra!
00:22:04 Co myslíš, miláčku?
00:22:06 Nebylo by už načase, abys vypadla. Konečně se na mě vykašlala.
00:22:11 Ne.
00:22:13 Proč? Proč ne?
00:22:18 Co po mně sakra chceš? To ti mám vyznávat lásku nebo co?
00:22:22 Ale na to ti seru.
00:22:27 Proč se mnou vlastně jsi?
00:22:29 Nevím.
00:22:32 Na co to potřebuješ vědět? K čemu?
00:22:36 Jen tak.
00:23:03 Vy tady normálně kradete?
00:23:05 Kradu? To si kupoval za svý. Škola na to nedala ani korunu.
00:23:09 -No dovolte.
-To po mně chcete co?
00:23:10 Plnou moc na tři plechovky barvy nebo co?
00:23:12 A víte, že jo? Já tady šetřím každou korunu. Myslíte,
00:23:15 že to dělám pro sebe? Já to dělám pro děti a pro tuhle školu.
00:23:18 -A tyhle obrázky si teda beru.
-No to si teda nevezmete.
00:23:21 -No to si teda vezmu! -Nevezmete! To je Trnka. Ten tady zůstane!
00:23:25 -Tak se s tím zadav.
-My si tykáme?
00:23:29 Odkdy?
00:23:51 -Vláďo?
-Hm?
00:23:55 Tady máš ten nápoj.
00:24:01 Dá se to? Moc ne, co?
00:24:05 Dej to pryč.
00:24:16 -Vláďo?
-No co je?
00:24:21 Jsi našla zas nějakýho novýho léčitele nebo co?
00:24:25 Ale ne, to ne, to už...
00:24:29 No. Tak co je?
00:24:32 No, myslela jsem...
00:24:34 No co si myslela, proboha?
00:24:37 -Faráře.
-Cože?
00:24:39 Tak ne toho místního. Ten je blbej, to vím.
00:24:42 Ale toho z města.
00:24:45 On je zároveň i vystudovanej terapeut. No a...
00:24:48 Co?
00:24:52 Mně strašně pomohl.
00:24:55 -A kdy?
-Nedávno.
00:24:58 Byla jsem si za ním popovídat.
00:25:01 Takže ty už jsi s ním mluvila? A o mně?
00:25:07 No.
00:25:09 Járo, já jsem tě mockrát prosil,
00:25:14 abys na mě tyhle sračky nezkoušela!
00:25:17 -Ale já to přece nedělám pro sebe.
-Jo? Fakt?
00:25:23 A víš co?
00:25:26 Já už vás mám plný zuby. Tebe i tý druhý krávy!
00:25:31 Těch vašich ksichtů, těch vašich pazourů!
00:25:35 Speciálně těch tvejch. Jak na mě furt šaháš.
00:25:39 Jenže já nejsem žádnej tvůj čokl!
00:26:45 VYZVÁNÍ MOBIL
00:26:48 No? Co se stalo?
00:26:53 Jo.
00:26:55 Jo, aha.
00:26:58 Jak jste to sakra mohla udělat? Nenávidí to tam!
00:27:06 Já vám na to seru, paní Pečenková,
00:27:08 že jako profesionálka odhadnete situaci.
00:27:12 Tomu fakt věříte, jo? Že si ho za pár dnů odvezeme zpátky domů?
00:27:18 No to já na to taky ještě nejsem připravená!
00:27:57 Hele, je to špatný chtít něco zdědit?
00:28:02 Podle toho co.
00:28:04 No ženskou. Chtěl bych zdědit jednu ženskou. Je to špatný?
00:28:08 -Ženská není barák. Tu nezdědíš.
-Ale já ji chci.
00:28:12 On už ji měl dlouho. Už by mohl konečně umřít.
00:28:16 -Ale to se neříká.
-Hele, já proti němu nic nemám,
00:28:19 ale už by mohl normálně umřít.
-Ale to jsou blbý kecy tohleto.
00:28:21 Drž radši hubu. Ty navíc stejně nikdy nic nezdědíš.
00:28:26 Řekni mu nějakej vtip.
00:28:28 -Víš jak? Co člověk, to nádor.
-To je celý?
00:28:33 -Proč teda neleží na jipce?
-Je tam plno bohužel.
00:28:35 Tak to už může rovnou ležet doma, ne?
00:28:37 Paní Pečenková je sice zdravotní sestra, ale péči jako u nás...
00:28:40 -Beru si ho domů. -Nezlobte se, ale nejste jeho rodinný příslušník.
00:28:44 To si ho mám kvůli tomu vzít za muže? Teď?
00:28:46 -Pane doktore!
-Děkuju. Na shledanou. Pardon.
00:28:50 Víte přece, že tady zůstat nechce!
00:29:04 -Dobrý den.
-Ahoj, Tomášku!
00:29:07 -Čau.
-Čau.
00:29:09 -To jsi moc hodnej, že jsi přijel.
-No, počkejte, paní Pečenková.
00:29:12 Já jsem vám to říkal do telefonu. Já samozřejmě podepíšu všechno,
00:29:15 co bude potřeba, ale mluvit s ním nebudu.
00:29:19 Nic jinýho jsem od tebe ani nečekala.
00:29:21 -Hele, mě fakt nezajímá. -Kdyby tě nezajímal, tak bys tady nebyl.
00:29:25 Ne. Přijel jsem sem, protože mě k tomu dotlačila máma a moje holka.
00:29:29 Je to tvůj otec.
00:29:32 Jo? A to mu jako teď došlo, jo?
00:29:36 -Teď mi to vzkazuje, jo? Nebo co?
-On ti vůbec nic nevzkazuje,
00:29:39 protože momentálně není schopnej mluvit. To ti říkám já,
00:29:41 protože nechci... Protože on nechce...
00:29:45 Nechce zemřít v nemocnici.
00:29:47 Podívej se, Tomáši, my tě o to prosíme.
00:29:50 To nejde jenom podepsat revers. On u toho musí být.
00:29:53 On to musí před svědkama odkejvat. Prostě se musíte setkat.
00:29:56 Jinak ho z tý nemocnice nedostanem.
00:30:25 -To bereš sebou?
-No.
00:30:28 -A necháš nám?
-No, Péťo, ne.
00:30:33 Ale jsou tu jablka. Irenka může udělat.
00:30:37 No jasně. Z kupovanýho těsta.
00:30:40 Tam mají taky jablka, ne? Tak ať si upečou svůj štrúdl.
00:30:45 Já to vaše těsto moc neumím.
00:30:47 Já jsem to zkoušela, a úplně to nebylo ono.
00:30:50 -To nebylo.
-Dík Anči. Pojď! Běž si hrát.
00:30:57 -Tak já vám tu ten jeden nechám.
-Proč?
00:31:00 -Co proč?
-Proč nám tu chceš jeden nechat?
00:31:03 Správně. Nech nám tu oba dva.
00:31:06 Já jsem si možná vzala jenom špatnej recept.
00:31:08 -Ne.
-Ne?
00:31:10 -Ireno, buď zticha! -Promiň, Irenko. Ne tak jsem to nemyslel.
00:31:14 Jestlis to pekla, abys to vzala tam, tak to tam vezmi celý.
00:31:20 Tati, tobě nevadí, že tam máma zase jede?
00:31:24 Že je pečená, vařená u nějakýho cizího chlapa?
00:31:27 Že ji nevidíme celý léto? Že máma nevidí svou vlastní vnučku?
00:31:32 Mami, proč to všechno děláš? Budeš po něm dědit nebo co?
00:31:35 Hele, co je ti do toho?
00:31:38 -Do toho je mi snad hodně, ne?
-Ani se mi nezdá.
00:31:41 Jednak mám dojem, že máma vám až do teď hlídala malou víc než dost.
00:31:45 Když už se o tom bavíme, tak daleko víc, než je zdrávo.
00:31:50 Prosím tebe, Péťo, počkej.
00:31:57 Já se teda omlouvám. Nevěděla jsem, že vám to vadí.
00:32:02 Nemám Aničku kam jinam dát. A do práce musím.
00:32:05 Neomlouvej se. To je dobrý. Já vám Aničku pohlídám rád.
00:32:10 Tak děkuju.
00:32:13 A vám to fakt nevadí, že tam maminka jezdí?
00:32:22 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:32:23 -Čau.
-Čau.
00:32:25 -Vy si asi jdete pro tatínka.
-No. Musím něco podepsat, že jo?
00:32:29 To není potřeba. Pan Holas už nám revers podepsal.
00:32:32 -Podepsal? Jak to? -Ráno se mu ulevilo a před chvílí to podepsal.
00:32:37 Co to má znamenat teda tohle?
00:32:38 Zlepšení zdravotního stavu je v týhle fázi nemoci možný.
00:32:41 -Pardon. Můžeš na chvilku?
-Ty si myslíš, že jsem si to
00:32:43 takhle naplánovala nebo co?
-Ale ne.
00:32:48 Já bych jenom rád věděl, co se ode mne v tomhle případě očekává.
00:32:51 Vůbec nic. Seber se a jeď domů. Já zavolám taxíka a pojedem taky domů.
00:32:55 Aha! To je výborný. Takže já budu za monstrum a ty za hrdinku.
00:32:59 -Spokojená?
-Ne.
00:33:02 Vlastně bych byla dost ráda, kdybys nás hodil domů.
00:33:06 Hm.
00:33:07 A myslím, že by bylo dobrý, kdybys s ním zkusil bejt.
00:33:10 Den, dva.
00:33:12 No to nevím. Já mám dovolenou. V autě přítelkyni.
00:33:16 Barák je velikej.
00:33:19 Dělej, jak myslíš.
00:33:35 Tomášku! Už jsem si myslela, že nepřijedete.
00:33:38 Dobrý den, paní Pečenková. Teda Jarko.
00:33:41 Jak ti je, Vláďo?
00:33:43 -Dovnitř!
-Promiň.
00:33:46 Pojď.
00:33:53 -Pomůže mi někdo s těma taškama?
-Jo, já bych asi mohla.
00:33:57 Jo, díky.
00:34:17 -Chceš kreslit?
-Ne.
00:34:22 Promiň.
00:34:36 Jsi tu ještě?
00:34:39 No.
00:34:43 Já tady zůstanu. Asi. Na pár dní.
00:34:48 Donutily tě.
00:34:58 Ženský.
00:35:02 Tome, já myslím, že je dobře, že jsme tady.
00:35:07 Je to tu moc hezký.
00:35:09 Jo, to je. Já to tu znám.
00:35:13 Ale neříkal jsi, že jsi tu někdy byl.
00:35:15 Byl. Párkrát. Táta to koupil, ještě než se rozvedli.
00:35:20 Můžu se podívat vedle?
00:35:22 Jo.
00:35:31 Tam my už jsme nesměli,
00:35:33 aby se nenakazil našim neumětelstvím asi.
00:35:51 Můžu i do ateliéru?
00:36:01 Když mi bylo osmnáct, tak mě sem vzal.
00:36:04 Na prohlídku. Abych žasnul.
00:36:08 A žasnuls?
00:36:10 Ne dost sofistikovaně, jak by řekl on.
00:36:14 A od tý doby jsi tu nebyl?
00:36:17 Ale jo, byl.
00:36:19 Pak jsme tady byli ještě jednou s mámou, když začal bejt nemocnej.
00:36:22 Pozval nás sem, a pak na nás vůbec nepromluvil.
00:36:25 Maloval.
00:36:28 Co já tady vlastně dělám?
00:36:31 Seznamuješ mě se svým otcem, protože jsem si to přála,
00:36:35 než si mě vezmeš.
00:36:39 Počkej! Některý ty obrazy jsou přeci moc hezký.
00:36:44 Prosím tě, pojď pryč. Já to tady fakt nesnáším.
00:36:46 Hele, já nesnáším obrazy.
00:36:49 Co třeba tenhle?
00:36:51 To je máma!
00:37:28 Jé! To je dobře, že jste ještě tady.
00:37:32 Já už jsem se bála, že jste odjela.
00:37:33 Jo, jo. Už jdu. Teda spíš jedu.
00:37:38 Jenom jsem Karle pomáhala dát Vláďovi infúzi.
00:37:41 Aha.
00:37:44 A nepotřebujete něco? Třeba se najíst? Spousta toho zbyla.
00:37:47 Ne, ne, ne, díky. My už jsme hrozně nacpaný.
00:37:50 Ale to... Tomáš usnul, tak tady jsme vám zapomněli něco dát.
00:37:56 -To je na tu polohovací postel.
-Jo. To je fajn. Děkuju.
00:38:01 Jo a tady nesu ještě štrúdl. To posílá Magda.
00:38:04 Teda Tomášova máma. Že prej pan Holas to má moc rád.
00:38:08 No jo.
00:38:11 Vláďa má rád štrúdl.
00:38:14 To je Magda hodná.
00:38:19 Tak já běžím. Nashle.
00:38:21 Nashle!
00:38:40 Co nespíš? Je půl čtvrtý. Vždyť brzo vstáváš, ne?
00:38:46 Promiň, že jsem tě vzbudila.
00:38:49 Čím bys mě vzbudila?
00:38:52 Já nevím.
00:38:56 Asi jak nespím. Jak přemejšlím.
00:39:04 To je asi blbost, co?
00:39:08 Mám strach, jak to jednou budu zvládat já.
00:39:13 Dobře.
00:39:45 Co je? Potřebuješ něco?
00:39:47 Ne, nic. Nemůžu spát. Spi.
00:40:02 -Kájo.
-Co?
00:40:06 -Možná...
-Co možná?
00:40:09 Možná bych to s tím psychofarářem zkusil.
00:40:13 Tak jo.
00:40:27 Počkej, počkej! To musíš namalovat.
00:40:29 Ten sen. Ten sen, víš? Bylo to v jezeře,
00:40:33 v obrovským čirým jezeře. Stál jsem v tom jezeře
00:40:37 a díval se na vlastní nohy pod hladinou.
00:40:40 A ty moje nohy pod tou hladinou tuhly a měnily se.
00:40:44 A začínaly bejt ze zlata. Měl jsem zlatý nohy.
00:40:48 To musíš namalovat. Namaluješ to?
00:40:51 Proč já? Je to tvůj sen. To musíš namalovat ty.
00:40:55 -Ne.
-Já nechci malovat cizí sny.
00:40:58 Měl bys to aspoň zkusit.
00:41:00 Já už nic nenamaluju. Nikdy.
00:41:13 Dám ti to sem.
00:41:16 Dej to do prdele. Vyhoď to. Tak namaluješ to?
00:41:35 Tomáši, vstávej!
00:41:37 Byla jsem v kuchyni, v ložnici něco spadlo
00:41:39 a tvůj táta tam leží a je na něm asi krev.
00:41:56 Nešikovná.
00:41:59 Cože?
00:42:01 A pomalá.
00:42:06 Co?
00:42:08 K ničemu.
00:42:13 -A zbabělá.
-Hele, tak to ne. To teda není.
00:42:16 Akorát nevyrostla v prostředí, kde se lidi permanentně zraňujou,
00:42:19 řvou na sebe a jsou hnusný.
-Jaká je v posteli, co?
00:42:24 Nepřeháníš?
00:42:26 A ty jsi ještě zbabělejší, když se jí ani nezastaneš.
00:42:40 Já nechápu, jak s ním tvoje máma mohla žít.
00:42:43 Nechápu. Nechápu, proč se tady s ním všichni tak mažou.
00:42:47 Měls ho nechat v tý nemocnici.
00:42:50 Lidi jako on by měli posílat někam na pustej ostrov, aby...
00:42:53 Tak hele! Chtělas, abysme sem jeli, chtělas ho poznat? Tak teď to máš.
00:42:58 Jenomže to jsem netušila, co je zač. Nikdy jsi o něm nemluvil.
00:43:00 Tak teď aspoň víš proč.
00:43:02 -Nějaký problémy s ním?
-Trochu.
00:43:06 -Slečno, umíte křičet?
-Křičet?
00:43:10 Ááá! Křičet!
00:43:54 -Nehejbejte se pořád.
-Promiňte.
00:44:18 Já to tady nevydržím.
00:44:20 Nejde mi tady ani jíst, ani spát. Ani jít na záchod pořádně.
00:44:25 Tak se seberte a odjeďte. Vy přece úplně klidně můžete, ne?
00:44:29 -A vy ne?
-Já? No jasně, že ne.
00:44:50 Vy si o mně asi myslíte, že jsem kráva, co?
00:44:53 A vy si to o mně nemyslíte?
00:44:57 Jo, myslím.
00:45:03 Co na něm vidíte?
00:45:08 Ty obrazy.
00:45:11 A ty za to stojej? Za to, jak je hnusnej?
00:45:13 -Možná jo.
-Za to nestojí žádný obrazy.
00:45:17 -Mně jo.
-Mně ne.
00:45:23 Dokud je tady, tak se může změnit, ne?
00:45:26 Jo? Myslíte?
00:45:35 -Přivezli jsme tu postel.
-Dobrý den.
00:45:38 -To je Venda.
-Karla. Těší mě.
00:45:40 -Dobrý den.
-A ryby!
00:45:43 -Ukaž?
-Jmenujou se líný.
00:45:46 Líný? Tak to jste strašně šikovný.
00:45:48 -A pana faráře jste nepřivezli?
-Jsou ale mrtvý.
00:45:51 Ale to je nutný, Aničko. Jinak bysme je nemohli sníst.
00:45:54 -Říkal, že přijede na kole.
-Na kole?
00:45:56 Říkal, že jo. Že prej to nic není.
00:45:58 -Jak mu je?
-Líp kupodivu. Já to vezmu.
00:46:09 -Ty umřeš?
-Myslíš?
00:46:12 Babička to říkala.
00:46:18 Všichni umřeme.
00:46:27 Já nikdy neumřu.
00:46:44 Něco ti řeknu.
00:46:47 Já taky ne.
00:47:16 Říkala ti Irenka, čím a jak jí mazat ten ekzém?
00:47:19 Hm.
00:47:22 -Ten mladej tu zůstane?
-Snad jo. Nějakej čas.
00:47:25 -No tak ty by si mohla...
-Zdravotní bratr není.
00:47:42 Aničko!
00:47:49 Šup!
00:47:52 Ahoj!
00:48:23 A proč vám vlastně říká Karle?
00:48:26 Nevím. Takovej zvyk.
00:48:29 Jo, to je jako takovej váš vtip, jo?
00:48:31 Ne. Nebo jo.
00:48:35 -A ještě jsem se chtěla zeptat...
-Hm?
00:48:38 On je pan Holas hodně dobrej malíř?
00:48:41 No, jak se to vezme.
00:48:43 -Mně se ty jeho obrazy docela líbí.
-Hm.
00:48:48 Tomáš říkal, že měl nějaký výstavy.
00:48:51 -Jo, to měl.
-I dost obrazů prodal prej.
00:48:55 No.
00:48:57 Ten akt, co je nahoře, je moc krásný.
00:49:00 Vy jste se hrabali u něj v ateliéru?
00:49:03 -Tomáš mi ukazoval dům.
-Chtěl si prohlídnout, co zdědí?
00:49:07 -Tak to není.
-Tak jestli tě holčičko zajímá,
00:49:10 jakou mají ty obrazy cenu, tak na barák to asi nebude,
00:49:13 ale na slušný auto už třeba jo. A taky je tady několik originálů
00:49:16 jiných malířů a spousta starožitnýho nábytku. Stačí!
00:49:21 Proč mi to říkáte? Proč vůbec se mnou takhle mluvíte?
00:49:23 -Co jsem vám udělala?
-Nic. Mohla bys dodělat ty ryby.
00:49:38 Já neumím vařit ryby.
00:51:05 Ahoj, mami!
00:51:07 Taky tě ráda slyším. Prosím tě, mohla bys mi dát tátu k telefonu?
00:51:10 Chtěla bych mu popřát k narozeninám.
00:51:13 Ne, nemůžu přijet, mami. Já se o tom nechci bavit.
00:51:17 Dáš mi ho k telefonu, prosím tě?
00:51:22 Jo, jasně. Tak mu vyřiď, že mu přeju všechno nejlepší.
00:52:53 Tati, pan farář ti něco říká.
00:52:57 Slyším.
00:53:00 -A jdi pryč.
-Co?
00:53:02 Jdi! Nepotřebuju tě tady.
00:53:26 Co to děláte?
00:53:28 -Modlím se.
-Aha. Jste tu pracovně.
00:53:33 Ani ne.
00:53:36 Co mi řeknete? Vysvětlíte mi, proč mám rakovinu?
00:53:41 Ani ne.
00:53:51 Mám z vás trochu strach. A cítím z vás váš strach.
00:53:56 Z vás je cítit jenom pot.
00:54:00 Vaši blízcí si myslí,
00:54:02 že potřebujete s někým mluvit o záležitostech své duše.
00:54:06 Hezké fráze. Skvěle řečeno.
00:54:11 Mají vás rádi. Myslí si, že potřebujete pomoct.
00:54:16 -A jak mi chcete pomoct?
-Můžu s vámi mluvit.
00:54:20 Nechci nic slyšet.
00:54:22 -Můžu vás poslouchat.
-Nechci nic říkat.
00:54:26 -V tom případě...
-Ano?
00:54:29 -Se prostě vedle vás dá jenom být.
-To je málo.
00:54:35 Nebo je to na vás moc.
00:54:40 Běžte pryč. Nestojím o to, abyste vedle mě byl.
00:54:46 Dobře. Jak si přejete.
00:54:59 Co čumíš?
00:55:05 Nezlobte se.
00:55:06 Já se nezlobím. Není proč se zlobit.
00:55:09 -Jel jste sem zbytečně. To ne, tak to necítím.
00:55:13 A jak teda, jestli se na to můžu zeptat?
00:55:16 Tohle má taky smysl, víte?
00:55:19 -Pro něj? -Možná, nevím. Ale určitě pro mě a pro vás.
00:55:26 Tak jo.
00:55:30 No jo, no. Pro mě. Pro mě.
00:55:35 To jo.
00:55:48 Slíbil jsem Karle, že zemřu do konce prázdnin,
00:55:52 aby stihla školu. To sebou musím hodit.
00:55:59 Závěť je, co jsou doklady.
00:56:02 Je sepsaná s právníkem, takže je v pořádku, neboj.
00:56:10 Tenhle dům a všecko, co je v něm, dostaneš ty.
00:56:17 Můžeš ho prodat.
00:56:23 Hlavně se postarej o mámu.
00:56:25 -Jak to myslíš?
-Nemá to tady ráda.
00:56:29 -No, nemá.
-A ty taky ne.
00:56:34 Ne.
00:56:37 Tak to prodáš,
00:56:40 ať má máma nějaký prachy na starý kolena.
00:56:44 No, nemá je zase tak starý.
00:56:47 Ale bude mít.
00:56:51 Ty moje obrazy, ty těžko prodáš.
00:56:57 -Ale Karla říkala, že jsou dobrý.
-Nic neví.
00:57:02 Líbí se ti některý?
00:57:05 -Já tomu nerozumím.
-Nerozumím?
00:57:08 -Ne.
-Jasně.
00:57:10 -Chceš to slyšet? Tak prostě ne!
-Ne! Hele, dejte to pryč.
00:57:14 Nechci se na to koukat. Chcípat.
00:57:18 Kolem sebe svý blbý obrazy. Kurva!
00:57:42 -Proč nechce pohřeb?
-Nemá je rád, prostě.
00:57:46 Aha.
00:57:50 A ty jeho obrazy?
00:57:53 -Jsou fakt tak blbý, jak o nich říká? -Ne.
00:57:57 -Ne?
-Taky si myslím, že ne.
00:58:00 Akorát prostě nejsou tak dobrý, jak by chtěl.
00:58:06 Hele, nemohla bys jít s tím cigárem někam ven. Mně to docela vadí.
00:58:09 Mohla. Vy byste zas mohli umejt nádobí,
00:58:13 nařezat dříví nebo vyměnit žárovku na chodbě, co?
00:58:16 No, to bysme teda mohli. Akorát nechápu, proč mi to říkáš takhle.
00:58:19 -Jak? -Jako že už mě to mělo dávno napadnout.
00:58:21 Tak si to asi myslím, že tě to mělo už dávno napadnout.
00:58:24 A co ještě mě mělo už dávno napadnout?
00:58:26 Mohli byste toho nechat, prosím vás?
00:58:29 Třeba ses mohl zajímat o jeho zdravotní stav například.
00:58:33 Proč bych to, pro boha živýho, dělal?
00:58:36 Copak on se někdy zajímal o mně? I ty blbý vánoční dárky
00:58:40 vždycky kupovala máma. Jenom mu je u dveří vrazila do rukou,
00:58:43 aby to vypadalo, že jsou od něj.
00:58:45 To je mi tě fakt líto. Jsi ubohej chlapec
00:58:48 a nezbývá ti nic jinýho, než se mu teď parádně pomstít.
00:58:50 Jdi do hajzlu! Ty jsi magor normální.
00:58:53 Já bych strašně chtěla, aby se tady aspoň chvíli nikdo s nikým nehádal.
00:58:58 Aby se tady aspoň chvilku nemluvilo o smrti a umírání.
00:59:09 Ještě pořád si mě chceš vzít? I s takovým otcem?
00:59:14 Já myslela, že mu to řekneš, že se chceme vzít.
00:59:17 Hele, já chápu, že je to tady pro tebe úplný peklo.
00:59:20 Pro tebe z tý vaší harmonický rodiny, kde se nekřičí a nenadává.
00:59:24 Já si myslela, že se ti u nás líbilo.
00:59:27 Jo. Akorát teď mi to přijde celý nějaký neskutečný.
00:59:31 -Ale já nejsem neskutečná, Tomáši.
-Ale jo. Ty jsi neskutečná.
00:59:35 Ty neprdíš. Ty nedokážeš říct sprostý slovo.
01:00:35 Někam spěcháš?
01:00:40 Na co myslíš?
01:00:44 Na nic.
01:00:51 Ne, že bych měla něco proti autobusům, ale...
01:00:53 Ale co?
01:00:56 Myslím, že bysme měli odjet spolu. Mám divnej pocit.
01:00:59 Prosím tě, já... Můžeš si sundat ty sluchátka?
01:01:02 Já tě slyším.
01:01:05 -Jsi tady úplně jinej.
-Já nemůžu odjet.
01:01:08 -Můžeš. Ale nechceš kvůli ní.
-Jo, myslíš?
01:01:13 Připadal by sis před ní jako malej chlapeček, mám pocit.
01:01:15 Aha. Ty tvoje pocity...
01:01:18 Šárko, já jsem tady kvůli němu. On mi fakt dost ublížil.
01:01:21 Tak čekám, že se mi aspoň omluví.
01:01:28 Tak ahoj.
01:01:53 -Promiň. Mělo to zpoždění.
-Jasně.
01:01:55 -Nastup si! Já ten vozejk vrátím.
-Ne, já to vrátim. Můžeš jet.
01:02:00 -Ty nejedeš?
-Ne. Je tam Jaruna.
01:02:04 -Aha. Kam jedeš?
-Ke Lvovi. Na šipky a na pivo.
01:02:10 -Nemohl bych s tebou?
-Ne.
01:02:12 -Proč?
-Protože jsi autem a vezeš nákup.
01:02:15 Tak si nedám pivo. Nákup se nezkazí.
01:02:30 -Vláďo?
-No?
01:02:34 Nevadí ti, že na ten obraz sahám?
01:02:37 Ne.
01:02:39 Já ho mám ráda, víš.
01:02:46 Si pamatuju, že jsem na něj takhle sahala vždycky tenkrát.
01:02:50 -Neruším tě?
-Ne
01:02:58 Mám starost o Karlu. Ty nepřemýšlíš, co s ní bude dál?
01:03:03 Ne.
01:03:05 Tak co s ní bude?
01:03:09 Nevím.
01:03:15 Chceš něco vědět.
01:03:20 Umřít není těžký.
01:03:22 Víš, co je těžký?
01:03:25 Dobře se vysrat.
01:03:32 A na co se mě jako ptáš? Jestli si máš vzít neplacený volno?
01:03:35 Jak to bude dlouho trvat? Nebo co máš dělat?
01:03:38 Jak se máš chovat? Co máš cítit?
01:03:40 A víš, že jo? Tohle přesně bych teď potřeboval vědět.
01:03:44 -Tak to běž do Delf.
-Kam?
01:03:47 Do prdele. Nic z toho nevím.
01:03:53 A co budeš dělat dál ty, to víš?
01:03:58 To, co do teď.
01:04:01 Hm. Co práce? Nemusíš?
01:04:05 Jasně že musím.
01:04:08 -Ahoj.
-Čau.
01:04:11 -Jsem tě dlouho neviděl.
-No.
01:04:17 Arnošte, já si dám jedno!
01:04:21 -Můžu si přisednout k vám?
-Ne.
01:04:27 -Proč ne?
-Protože nechci.
01:04:31 Aha.
01:04:34 -Nepředstavíš nás?
-Ne.
01:04:38 -A proč? -Prosím tě, běž do hajzlu. Nech nás bejt.
01:04:42 -Proč mě vyhazuješ?
-Protože jsi chudák, Luboši.
01:04:51 To je tvůj nový přítel?
01:04:55 Jdi do prdele, prosím tě.
01:05:01 Nech toho! To je jeho syn.
01:05:04 Já jsem vás chtěl pozvat oba.
01:05:09 Díky, ale my půjdeme.
01:05:12 Pěkná mrcha.
01:06:26 Tomáš.
01:06:34 Ty řídíš vožralej?
01:06:37 Já jsem si myslel, paní Pečenková, že tady prostě pomáháte jen tak.
01:06:43 Z dobrýho srdce. Že jste byli přátelé.
01:06:48 No. Jsme byli přátelé.
01:06:52 -Tobě to jako nevadí?
-Ne.
01:06:55 Ne?
01:06:57 Ty tady prostě klidně s jednou z tátovejch to
01:07:03 hospodaříš svorně, ruku v ruce, jo?
01:07:07 Já jsem taky jedna z tátovejch to. Tak proč ne?
01:07:09 No jo, vlastně. Tak proč ne, viď?
01:07:13 Prosím tě, co řešíš? Jestli ti vadí, že tady místo nás
01:07:15 nesedí tvoje máma, tak to běž laskavě řešit s ní a s ním.
01:07:18 -Máš problém to není.
-No. Můj možná i trochu jo.
01:07:25 Ty bys měl bejt rád, ty blbečku,
01:07:27 že se tady o něj celou tu dobu někdo staral.
01:07:32 Aha.
01:07:40 Proč je taková? Co?
01:07:44 Ona mě nesnáší, protože nesnáším jeho.
01:07:47 Mámu mučil tím svým zasraným uměním.
01:07:51 Tím svým kouzlem.
01:07:54 On byl tak rychlej, tak chytrej a vtipnej.
01:08:01 A zlej.
01:08:04 No ale ona není moc chytrá.
01:08:10 Ale byla krásná.
01:08:12 Ja vím.
01:08:15 Já jsem prostě chtěl jenom, aby nebulela, víš.
01:08:17 Ona prostě pořád bulela. Já jsem byl malej kluk
01:08:20 a jenom jsem si říkal, fakt aby nebulela.
01:08:26 A tvůj muž to ví?
01:08:31 Už dávno.
01:08:37 A milovala jsi ho,
01:08:41 když jsi s nim to...?
01:08:44 Jo. Jo.
01:08:49 Když on totiž někdy uměl...
01:08:55 On umí zářit jako lev.
01:09:02 Taky jsem ho to.
01:09:07 Takže já už nemůžu. Jaruna u něj proseděla půlku včerejší noci.
01:09:11 -Řada je na tobě.
-Ale on přece nemůže...
01:09:14 To chceš říct, že tam mám jít spát k němu, jo?
01:09:17 Pochopils to přesně. I když spaní bych tomu tedy neříkala.
01:09:20 -Já tam půjdu.
-Nikam nepůjdete!
01:09:22 -Ale já... -Bojíš se ho nebo jeho nemoci? Smradu vlastní rodiny?
01:09:26 -Ale vůbec ne!
-Kdybys byl aspoň schopnej to říct.
01:09:30 Hergot, co ty si vůbec myslíš, sakra, ty!
01:09:32 -Neřvěte tu!
-Jen to řekni.
01:09:34 Hovno! Jdi do prdele!
01:09:38 Když ti tak neskonale vadím, tak by asi bylo úplně nejlepší,
01:09:40 kdybych odsud vypad.
-To by možná fakt bylo nejlepší.
01:09:43 -Hele, tak jo. Tak jak myslíš!
-Ne, ne, ne. Jak ty myslíš!
01:09:54 Jak co nespím? Co ty nespíš?
01:10:03 Prostě se mi stejská, blbě tu spím.
01:10:09 Já bych tě potřebovala slyšet, jak dejcháš.
01:10:16 Fuň mi chvilku do ucha.
01:10:22 Prosím.
01:10:31 To je dobrý, tohleto. To bych potřebovala celou noc.
01:10:38 Tak ještě chvilku, jo?
01:10:55 -Řekněte mu přece, aby zůstal.
-Já mu nic říkat nebudu.
01:10:58 Tomášku, takhle přece nemůžeš odjet.
01:11:01 Přeces pil ještě před pár hodinama, to nemůžeš v tomhle stavu.
01:11:04 Nezlob se, ale nestarej se. Nejsi moje máma.
01:11:06 Potřebuju jen na chvíli vypadnout. Ukázat se v práci.
01:11:09 Chci vidět Šárku. Nadýchat se trošku normálního vzduchu.
01:11:12 -Tady je normální vzduch.
-Tak čau. Na shledanou.
01:11:16 -Ahoj.
-Jo, nepotřebujete peníze?
01:11:20 -No...
-Ne.
01:11:22 -Ne? Tak čau, tak...
-Si zavoláme.
01:11:25 Jo.
01:11:42 To jste nemusela. Ho vyhazovat.
01:11:45 -No jasně.
-Doufala jsem, že tady zůstane.
01:11:48 -Proboha, proč? -Protože na nás dvě je toho teda sakra moc.
01:11:51 -A je to jeho syn.
-Jsou si úplně ukradený navzájem.
01:11:54 -To si nemyslím. -No jasně. Hlavně když jste pořád se všema zadobře.
01:11:59 A nebyla byste vy nakonec nejradši, kdybych odešla i já?
01:12:03 Byl by jenom váš.
01:12:05 Jenom vy dva a kolem všechno to umění a utrpení.
01:12:10 Tohle si celou dobu myslíte?
01:12:12 Ne. Celou ne. Ale občas mě to napadlo.
01:12:15 Třeba když jsi mi tenkrát odmítla tykat. Že mě nesnášíš.
01:12:19 A že mě tady trpíš jenom proto, že bys to sama nezvládla.
01:12:23 Ne. To tykání, to...
01:12:29 To jsem asi potřebovala jenom trochu distancu.
01:12:32 V tom všem. Promiň.
01:12:42 V mrazáku máš spoustu jídla.
01:12:45 Hm. Tak jo.
01:13:08 -Vláďo!
-Co?
01:13:10 -Už jsou švestky, chceš?
-Jsou sladký?
01:13:15 Kyselý.
01:13:17 -Tomáš?
-Co Tomáš? Tomáš odjel.
01:13:21 Jo. No jo, Jasně, jasně.
01:13:28 Proč?
01:13:30 Co jsi říkal? Co? Proč?
01:13:32 Proč?
01:13:35 Proč mám pít?
01:13:39 No, protože abys nebyl dehydrovanej.
01:13:44 Ne, hnusný.
01:13:50 Chci...
01:13:53 Co chceš?
01:13:55 Chci...
01:14:03 Co?
01:14:18 Já to nevydržím, já to nevydržím, já to nevydržím.
01:14:59 Přišel mail od Tomáše.
01:15:02 Jak to prej zvládáme. A taky poslal svatební oznámení.
01:15:06 Fakt? To je pěkný ne?
01:15:10 Tak mu odpověz, jak se máme.
01:15:13 Ne. Seru na něj.
01:15:34 Já už tam nejdu. Já to asi nevydržím.
01:15:37 Já to prostě... To se nedá vůbec vydržet.
01:15:39 Přestaň!
01:15:41 Dej si sprchu, vyčisti si zuby, umyj si vlasy a hlavně nepij!
01:15:45 Nechci, ty vole. Nechci přestat pít.
01:15:49 Víš co? Já už tě mám plný zuby. Jdi do háje.
01:15:54 Ty vole, světice se nasrala.
01:15:57 To tvoje pití, to tvoje chlastání, kouření, to je hnusný.
01:16:00 Se poser, bábo.
01:16:02 Krávo. Jsi stejná jako on. Akorát že jsi mladá a zdravá.
01:16:07 Jsem s ním čekala dítě. Kdysi.
01:16:13 On to neví?
01:16:17 To jsem byla ještě na Akádě. On se mě snažil zbavit
01:16:20 a já jeho taky, tak jsem to dítě dala pryč.
01:16:25 Teď mi připadá, že kdybychom to dítě měli, tak...
01:16:39 Tak jsme se mohli třeba v klidu rozejít.
01:16:42 Ale takhle jsme byli tak nějak černě spojený navždycky.
01:16:54 Prostě se už dvacet let snažím zbavit jednoho chlapa.
01:17:01 A to je celý?
01:17:03 No.
01:17:05 Hm. A?
01:17:12 Teď, když jsem to řekla, tak mi to zas tak hrozný nepřipadá.
01:17:26 Můj život byl dobrej.
01:17:29 Není pravda, že nestál za nic.
01:17:33 Jenom jsem držel samý krámy.
01:17:40 A to živý, to živý...
01:17:44 A co živý? Co bylo to živý?
01:17:48 No, vy, já, já...
01:17:53 To živý! To živý...
01:18:17 Vím, proč s tebou jsem.
01:18:24 Někde v tobě uvnitř v hloubce je ukrytej kus diamantu.
01:18:30 I když ho schováváš a zabíjíš, tak já vím, že tam je.
01:19:14 Kájo!
01:19:16 Kájo!
01:19:52 Komu zavoláme nejdřív? Tomášovi? Nebo doktora?
01:19:59 Nevím. Tomášovi asi. Mně to je jedno. To je na tobě.
01:20:40 -Dáš si čaj?
-Dám si rum.
01:20:43 -Hm. A je to rozumný?
-Ne.
01:21:14 Tohle nejde přece. Tady nemůžete sedět a jíst nějaký brambory.
01:21:17 -Zapečený.
-Můžeme.
01:21:19 Hele, musíme něco udělat.
01:21:23 Nějakej rituál.
01:21:25 Zazvonit na zvon nebo aspoň pořádnej oheň.
01:21:30 Je mokrý dřevo. Podal bys mi kečup?
01:21:32 Ne, nepodal!
01:21:34 TROUBÍ
01:21:41 -Ahoj, Vendo.
-Nazdar.
01:21:45 -Co je?
-Nic. Se tě jenom potřebuju zeptat.
01:21:48 jestli už to skončilo, nebo jestli to bude ještě nějak pokračovat.
01:21:51 -Dobrý den.
-Dobrej.
01:21:53 -Pokračovat? Jak pokračovat?
-To já nevím. Proto se tě ptám.
01:21:58 Už jsme spolu mluvili přece.
01:22:00 Večer bych se normálně sbalila a přijela domů.
01:22:04 -Děje se něco?
-Nic.
01:22:07 Jenom už mě to nebaví nemít ženu.
01:22:09 Nebaví mě bejt chápavej. Taky se chci normálně najíst.
01:22:15 -Jo?
-Vem si věci a pojeď domů. Hned.
01:22:22 Vždyť jo. Ale musím se sbalit.
01:22:26 Chvíli počkám.
01:22:28 -Nechcete něco k pití? Kafe nebo něco? -Ne. Díky.
01:22:45 -Dobrý den.
-Nazdar.
01:22:47 -A ty nepojedeš domů?
-Kam?
01:22:51 K vašim.
01:22:53 No jo.
01:22:56 Tak on tě z chalupy nikdo nevyhání. Že jo?
01:23:00 No jasně. Klidně tu zatím zůstaň.
01:23:02 Jo. To jsi strašně hodnej, žes mi to dovolil.
01:23:05 Se neurážej. To vypadalo, že jste se mě ptaly.
01:23:08 -Já jsem se ptala.
-Já ne. -Aha. Tak pardon.
01:23:13 Ne, promiň, prosím tě. Promiňte. Promiň, Járo.
01:23:38 MANŽEL NASTARTOVAL MOTOR
01:23:41 Tak jo. Ahoj.
01:23:45 Na shledanou.
01:23:47 Jo, a Jarko, děkuju!
01:24:25 Co myslíš? Měl jsem ho rád?
01:24:28 Měl jsem rád svýho fotra a měl on rád mně?
01:24:31 -Je to tak strašně důležitý?
-Jo, jo, je.
01:24:35 Dobře. Tak tě asi měl rád tím svým způsobem.
01:24:39 No jasně. Jsem byl jeho kluk, ne?
01:25:22 Co děláš? Co je, ty vole! Nech toho, ty magore!
01:25:37 Promiň, no.
01:26:17 PÍSEŇ: Slunce skrývá na louce stíny letních květin.
01:26:25 Letadla jsou vzdálená stejně jako předtím.
01:26:33 Slunce skrývá na louce stíny letních květin.
01:26:40 Letadla jsou vzdálená stejně jako předtím.
01:26:48 Slunce skrývá na louce stíny letních květin.
01:26:56 Letadla jsou vzdálená stejně jako předtím.
01:27:03 Slunce skrývá na louce stíny letních květin.
01:27:11 Letadla jsou vzdálená stejně jako předtím.
01:27:19 Slunce skrývá na louce stíny letních květin.
01:27:26 Letadla jsou vzdálená stejně jako předtím.
01:27:34 I když jsi pryč a jizvy už jsou zahojený,
01:27:44 jsme propojený.
01:27:48 I když jsi pryč a jizvy už jsou zahojený,
01:28:00 jsme propojený.
01:28:04 I když jsi pryč,
01:28:08 i když jsi pryč,
01:28:19 i když jsi pryč.
01:29:18 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2013
Trailer
Novinky
JAKO NIKDY v hlavní soutěži Varšavského filmového festivalu
„JAKO NIKDY“, právě uváděný film Zdeňka Tyce, byl vybrán do hlavní soutěže 29. ročníku prestižního filmového festivalu ve Varšavě, který se koná ve dnech 11. – 20. října.
Premiéra „JAKO NIKDY“ – potlesk pro Schmitzera, Špalkovou a Medveckou
Na slavnostní premiéře v multikině CINESTAR Anděl představili film JAKO NIKDY prvním divákům jeho tvůrci a herci.
Premiéra již ve čtvrtek 19. září
Ve čtvrtek 19. září 2013 přichází do našich kin nový český film režiséra Zdeňka Tyce „JAKO NIKDY“. V hlavních rolích psychologického dramatu podávají mimořádné herecké výkony Petra Špalková, Jiří Schmitzer a Taťjana Medvecká.
