Jeden rok s Fulbrightem

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 8  
Sdílet
| Poslat odkaz

„Uvažuju, že se na Fulbrighta sám přihlásím,“ říká režisér Adam Oľha.

Adam Oľha
Adam Oľha
dokumentarista, herec, scenárista
Jak jste se dostal k projektu Jeden rok s Fulbrightem a jaká to byla práce?

Do projektu mě přizvaly scenáristka Michaela Strnad a producentka Veronika Finková, která měla v té době Fulbrightovo stipendium za sebou. Značně inspirovaná svojí vlastní zkušeností z USA chtěla předat dál zprávu o tom, co všechno stipendista zažívá. Mě to zaujalo, protože vybraní lidé byli zajímaví a různorodí. Byli mezi nimi vědci, filosofové, studenti. Je v tom otázka, jestli obstojí hlavně sami před sebou, nebo ne, jsou v tom jakási velká očekávání. Lákalo mě taky sledovat, jak si hrdinové zvykají na vysněnou Ameriku, jak jsou k ní kritičtí a podobně. Natáčení bylo náročné, hodně času trvá, než si to všechno sedne, ale musím říct, že po tom všem jsem spokojený.

Měli jste s Terezou rozděleno USA na východ a západ. Lišily se v něčem výrazně Vaše zkušenosti?

Myslím, že zkušenosti jsme měli dosti podobné. Největší rozdíl je asi v zaměření stipendistů. To sehrává největší roli a určuje, jak bude film vypadat. V jakém prostředí ten člověk působí. Jak ho to prostředí formuje. Já jsem záviděl Tereze New York a Tereza mi záviděla Kalifornii. Myslím, že Terezu neprověřovalo FBI, mě jo. Natáčeli jsme, kde jsme neměli. Řekli nám „wrong place, bad time“.

Podle čeho jste vybírali aktéry?

Aktéry jsme vybírali spolu se scenáristkou Michaelou Strnad po širším předvýběru, u kterého jsem nebyl. Zajímalo mě samozřejmě, co ti lidé dělají, jaké mají ambice, jestli bude dostatečně zajímavý vývoj jejich výzkumu nebo studia v USA a míra sebereflexe. Taky jsme chtěli, aby byli různí. Měli jsme například dvě biochemičky, mysleli jsme, že budou v jednom dílu, ale nakonec každá vydala na vlastní díl, což mě potěšilo. Nakonec se ale nedostalo na všechny, které jsme natáčeli, což mi je líto. Mnohokrát se stalo, že očekávání se minula s konkrétním člověkem, došlo ale také k mnoha překvapivým zvratům. Lidé, od kterých jsme tolik neočekávali, bodovali na celé čáře.

Jaký je Váš dojem ze samotného projektu Fulbrightova stipendia?

Vynikající, uvažuji, že se taky přihlásím.

Který příběh z těch, které jste natáčel, na Vás nejvíc zapůsobil?

To se asi nedá říct jednoznačně. Na každém z nich mě zaujalo něco jiného. Působilo na mě dobře, když tam byl nějaký vývoj. Když ti aktéři něčím prošli a byli schopní to reflektovat. Svým způsobem nejvíc na mě zapůsobila Jitka Klimešová se svojí rodinou, a to svojí skromností a otevřeností. Vděčný jsem ale všem za to, že se otevřeli, nechali si vlézt do soukromí a nechat se omezovat od filmařů. Za to jim chci moc poděkovat. Pro mě to byla obrovská zkušenost.

  • Tereza Nvotová

    Tereza Nvotová

    „Když se v Americe řekne Fulbright, všichni jsou paf,“ říká režisérka Tereza Nvotová.

Stopáž: 26 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST  HD
Žánr: Dokument
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.