Hvězdy Velkého vozu
K tématu fašistické minulosti Itálie se Luchino Visconti vrátil svým filmem z roku 1965 Hvězdy Velkého vozu. Claudia Cardinalová v něm ztělesnila postavu mladé italské židovky žijící v USA, která přijíždí navštívit svou starou vlast. Stále hlouběji a s větší beznadějí se však zaplétá do sítě vzpomínek a podivných intrik, z nichž jen těžce nachází cestu zpátky. Vedle tématu fašismu stojí v popředí Viscontiho filmu stejně jako v jeho předchozích dílech příběh rodiny a jejího rozkladu, rozpadávající se vztahy mezi jejími jednotlivými členy. I přes nejvyšší ocenění na MFF v Benátkách v roce 1965 se toto psychologické drama setkalo s rozpačitým přijetím kritiky, která na něj nereagovala s obvyklým nadšením. Vytýkala mu značnou vyumělkovanost, zradu realismu a příklon k dekadenci, vadilo jí i nejednoznačné vyznění. Na druhé straně ji upoutaly herecké výkony Claudie Cardinalové v roli Sandry, Jeana Sorela, který ztělesnil jejího bratra, a Michaela Craiga jako jejího manžela. Významnou roli ve filmu sehrálo i prostředí starého etruského města Volterry, do jehož rámce je příběh zasazen, a hudba Césara Francka, která dokresluje celkovou dramatickou atmosféru.