Unikátní korálové útesy se táhnou 2000 kilometrů podél pobřeží Austrálie. Dokumentární trilogie z kolekce BBC Earth

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Na Velkou útesovou bariéru se většina návštěvníků vydává prohlédnout si korálové útesy, jež zde tvoří největší komplex svého druhu na celé naší planetě. K vidění je tady toho ale mnohem víc. Korálové útesy tvoří ve skutečnosti jen velmi malou část mořského světa, pouhých 7 %. O zbývajících 93 % se dělí několik dalších prostředí, z nichž každé je svým způsobem výjimečné. Na Velké útesové bariéře a v jejím okolí – u břehu i hluboko ve vnitrozemí – existuje víc než 100 typů ekosystémů, každý s typickou faunou a flórou. Žijí v nich zvířata, která by člověk na útesech předpokládal, ale i taková, jaká by tu nikdy nečekal.

Laguna větší než britské ostrovy

Mořská a suchozemská prostředí spojuje místo, které zatím podrobně prozkoumal jen málokdo, hluboká laguna. Rozkládá se mezi australskou pevninou a vnějšími korálovými útesy. Jednotlivá prostředí jsou vzájemně propojena a všechna jsou nesmírně důležitá pro ekologickou rovnováhu Velké útesové bariéry. S ohledem na délku Bariéry je ohromná i laguna nacházející se mezi pobřežím australské pevniny a vnějšími útesy. Její plocha je jedenapůlkrát větší než rozloha britských ostrovů.

Zhruba dvě třetiny dna zde tvoří neustále se přeskupující písek, a tak to tady vypadá skoro jako úplná pustina. Ve světě, kde většina kořisti není vidět, musejí být lovci vybaveni zvláštními smysly, aby ji našli.

Zde, na dně laguny, také vyrostla téměř polovina dospělých ryb na útesech Velké bariéry. Dostaly se sem ještě jako larvy, které odnesl z útesů odliv. Jak ryby rostou, přesunují se od jednoho útočiště na dně laguny ke druhému, až nakonec skončí zpátky na některé části Velké útesové bariéry. Mezi korály a chaluhami jsou relativně v bezpečí. Horší je to, když opustí úkryt. Mladým kranasům poskytuje útočiště vysoce jedovatý mořský had vodnář obrovský, v jehož blízkosti se nemusejí nikoho obávat, a tak ho následují všude, kam se hne. Další malé rybky hledají útočiště u sumýšů, již jsou pro většinu predátorů příliš odpudiví. Tělo tohoto ostnokožce je v podstatě živoucí trubice, která jednou stranou nasává písek, ze kterého si vezme vše, co se dá strávit, a zbytek vyvrhne otvorem na druhé straně ven. Uvnitř je ryba v bezpečí a zůstává zde tak dlouho, dokud nedostane zase hlad.

Se vznikem Velké útesové bariéry se zde objevil ještě jeden ekosystém. Stoupající mořská hladina oddělila od pevniny vyvýšená místa, která se změnila v ostrovy. Po celé laguně jich je rozeseto asi 600. Přizpůsobit se tedy musela i suchozemská zvířata, která se ocitla odříznutá od pevniny. Ostrovy v laguně jsou magnetem pro živočichy, poskytují jim útočiště, vyhlídku i loviště.

Lidská tragédie jako příležitost pro jiné

Neméně zajímavý ekosystém se vytvořil pod mořskou hladinou na vraku stometrové lodi Yongala, která se potopila v prudké bouři v roce 1911 a dnes leží na dně v hloubce 30 m. O život v ní přišlo 122 lidí. Lidská tragédie se ale stala příležitostí pro jiné.

Yongala je mnohými považována za nejúchvatnější oázu života na světě vytvořenou lodním vrakem. Stará loď poskytuje na jinak plochém mořském dně útočiště milionům ryb více než 120 druhů. Je jich tu tolik díky silným proudům, které sem přinášejí potravu, a také díky bohaté kolonii rohovitek, kterými je porostlý téměř každý centimetr čtvereční kdysi hladkého lodního trupu. Mnoho mladých ryb tu dokonce zůstane celý život a už se nikdy nevrátí ke korálovým útesům, kde se vylíhly.

S velkou pravděpodobností je zde větší koncentrace živočišných druhů než na jakémkoli místě vlastní Velké útesové bariéry. Je neobvyklé, aby v tak těsné blízkosti žilo tolik predátorů, ale potravy tu mají dostatek.

Kde se stýká slaná a sladká voda

Na rozdíl od prostředku je část laguny přiléhající k pevnině poměrně mělká. Na dno dopadá jasné sluneční světlo, proto tu mají rostliny dobré podmínky pro růst. Takzvaná „mořská tráva“ tvořená několika druhy z čeledi vochovitých, vzhledem zdánlivě připomínající chaluhy, roste a kvete na rozsáhlých podvodních loukách v průzračné vodě kolem ostrovů a podél pevninského břehu. Ty poskytují potravu tvorům, které dávní námořníci považovali za mořské panny.

V místech, kde se moře stýká s pobřežím, se slaná voda mísí se sladkou z potoků a řek. Vytváří se tak zcela nové prostředí. Nalezneme zde zvláštní skupinu stromů, které výrazně ovlivňují ekosystém celého pobřeží, mangrovové porosty rostoucí v poloslané vodě, v níž by ostatní stromy zahynuly. Hustá síť tvořená kořeny stromů funguje jako obrovitý cedník. Tok zpomalí natolik, že sedimenty, které povrchová voda na pevnině spláchla z půdy, se z velké části usadí. Bakterie pak rozloží zachycený sediment společně s ostatním organickým materiálem na organické látky, a výsledkem jsou tisíce tun lepkavého bahna. Jedna čajová lžička bláta z mangrovů obsahuje víc než 10 miliard bakterií.

I když je jen málo živočišných druhů, které se živí přímo bahnem, zástupců těch, které tak činí, tu najdeme nespočet. Prozaický, avšak neobyčejně důležitý úkol spočívající v rozkladu této nevábné hmoty, plní celé zástupy nenápadných tvorů. Bahno požírají plži druhu Pyrazus eneninus a známí krabi houslisté, jejichž výkaly jsou základem zdejšího potravního řetězce. Ve vodě se jimi krmí mračna drobných korýšů, a živiny, které začaly svou cestu potravní pyramidou v bahně, jsou teď obsažené v malých stvořeních, jež lze snadno ulovit.

V tropickém deštném lese

Husté porosty tropických deštných lesů poblíž pobřeží ovlivňují korálové útesy regulováním průtoku vodních toků a usazování sedimentů, jež unášejí. Jejich význam je dán velkým množství vody, která zde dopadá na zem: prší tu nejméně 120 dnů v roce a za jeden den může napršet až 60 cm vody. Nebýt lesních porostů, voda by s sebou odnesla spoustu sedimentů, které by mořskou faunu a flóru doslova udusily. Sedimenty se díky lesům uvolňují do moře pomalu a živiny, které přinášejí, pomáhají udržet život v laguně.

Pro džungli velmi důležitými tvory jsou například kasuáři. Živí se plody místních stromů a keřů a patří k několika málo živočichům zajišťujícím jejich rozmnožování. Semena mnoha zdejších stromů by bez průchodu trávícím traktem podobných tvorů nemohla vzklíčit. A lesní porosty mají vliv dokonce i na korálové útesy. Pomáhají regulovat množství sedimentů přitékajících do laguny, a přispívají tak k jejich rovnovážnému stavu.

Milion a půl turistů každým rokem

Než sem dorazili první evropští osadníci, většina pobřeží byla pokrytá džunglí. To už dnes není pravda. Mnoho pobřežních oblastí bylo odlesněno a místo lesů tu jsou pole se zemědělskými plodinami jako cukrová třtina. A nejsou to jen pole. Dobytčí farmy, rybí farmy, šest rozsáhlých pobřežních měst a celá řada rekreačních středisek na pobřeží, to všechno má vliv na Velkou útesovou bariéru.

Bez přirozené vegetace, která by regulovala pohyb vody a sedimentů, odplavují prudké deště miliony tun bahna, často kontaminovaného hnojivy a pesticidy, rovnou do laguny. Množství sedimentů může být tak velké, že je proudy někdy odnesou až ke vnějším útesům. Na loukách s „mořskou trávou“ pokrývá jemné bahno rostliny a připravuje je o přísun světla. Hnojiva podporují růst řas, které v laguně dusí veškerý život. Když porosty vochy odumřou, želvy, dugongové a rybí potěr, které jsou na této potravě závislé, rovněž zahynou. Poblíž břehů bývá voda tak zkalená, že se ke korálům dostává méně světla. Proto vzácné korálové útesy v této lokalitě už téměř vymizely.

Všechny ekosystémy jsou vzájemně propojené. Když zničíme jeden, bude to mít negativní vliv i na ostatní. Proto byl vyhlášen mořský národní park Velká útesová bariéra, který leží přímo ve středu několika chráněných oblastí, jež jsou vzájemně propojené a pokrývají velkou plochu.

Útesová bariéra je zdrojem inspirace lidí z celého světa. Každoročně sem přiláká 1,5 milionu návštěvníků, kteří chtějí na vlastní oči vidět největší komplex korálových útesů na světě. Společně s potápěči, jachtaři a rybáři přinášejí každý rok místní ekonomice 7 miliard dolarů. Pro Austrálii má však bariéra mnohem větší hodnotu. Chrání města a vesnice na většině queenslandského pobřeží před útoky Tichého oceánu. I to je důkaz, že její funkce je v širším pohledu mnohem důležitější než samotné korálové ostrovy a jejich obyvatelé. K bariéře jako celku náležejí velké plochy deštných lesů, mangrovové porosty, podmořské louky a oázy plné rohovitek v hluboké vodě laguny. Je to vskutku neobyčejné místo.

Stopáž51 minut
Rok výroby 2011
 )D( ST
ŽánrDokument