Claude Monet v Giverny

Malíř Claude Monet (1840-1926) nabádal své kolegy, aby definitivně opustili ateliér a již nikdy neudělali jediný tah štětcem jinde než tváří v tvář předloze. Monet měl loďku upravenou jako ateliér, a to mu umožnilo zkoumat nálady a účinky říční scenérie. Kolega Manet, jenž ho navštívil, se přesvědčil o správnosti metod mladšího umělce a vzdal mu hold tím, že když pracoval v ateliéru "pod širým nebem", namaloval v roce 1874 jeho portrét. Je to současně i cvičení v novém způsobu hlásaném Monetem. Neboť Monetův názor, že každý obraz přírody musí být skutečně dokončen "na místě", nevyžadoval pouze změnu návyků bez ohledu na pohodlí, ale nutně ovlivnil i techniku malby. "Skutečnost" neboli "motiv" se mění od minuty k minutě, když se přes slunce přežene mrak, nebo vítr rozbouří odraz ve vodě. Malíř, který doufá, že zachytí charakteristický pohled, nemá čas na míchání a ladění barev, natož aby je pokládal ve vrstvách na hnědý podklad, jak to dělávali staří mistři. Musí jej zachytit rychlými tahy přímo na plátně a detail ihned podřídit celkovému účinku. Právě tato neukončenost, tenhle zdánlivě ledabylý přístup uváděl kritiky tak často k zuřivosti. Ještě poté, kdy Monet došel jistého veřejného uznání za portréty a figurální kompozice, bylo pro mladé krajináře seskupené kolem Moneta nadmíru těžké dostat do Salonu své neortodoxní obrazy.